ikoktejl

Přejít na články z Koktejlu 5/2018

Černá práce pro čistý život

Nasazuju si gumáky a rukavice, které něco vydrží. Pode mnou koberec z haraburdí. Nespočet petláhví, vysloužilého kuchyňského náčiní, láhví neidentifikovatelného obsahu, igelity připoutané tak hluboko v zemi, jako by měly umělohmotné kořeny. Objevuji i předměty, které mi otevírají vzpomínky do dětství. Poznávám mléko, co kdysi dávno stávalo v regálech samoobsluhy nebo mýdlo, jež nemohlo chybět v žádné koupelně. Mezi haldou zrezivělých plechovek vykukuje ručička gumové panenky. Kdo si s ní asi hrál? Černá skládka je špinavou expedicí do dějin i do černých koutů lidských povah. Znechucená třídím, co se dá a co poberu. Pomíjím pračky, torzo auta nebo umyvadla. Pneumatiky vrstvím na sebe, už z nich vyrostl statný panáček Michelin. Zatímco se peru s letitými nánosy lidského nepořádku, za zády slyším pohyb. To srna proběhla tak rychle, že jsem sotva zahlédla její bílou skvrnu na pozadí. Příroda si svou cestu najde, a tak i mezi harampádím potkávám slepýše i mloka skvrnitého. V hlavě mi zvoní jediná otázka: Proč toto děláme krajině i sobě samým?

Náš bezohledný přístup a víra v to, že každý bordel po nás nějak zmizí, si začíná vybírat svou daň. Populární turistický ostrov Boracay, ležící jihovýchodně od Manily, bude na půl roku uzavřen turistům. Minulý rok navštívily pohádkový ostrov dva miliony turistů a ekologický dopad je katastrofální. Filipínský prezident Rodrigo Duterte prohlásil, že ostrov se mění v „žumpu“. Špatnou ekologickou situaci na ostrově přičítá provozovatelům hotelů, restaurací a dalším firmám napojeným na turismus, kteří dobře nenakládají především s odpadní vodou. Často ji svádějí přímo do moře. Problém má i celá Indonésie. Podle balijské ekologické organizace ROLE se zde vyprodukuje 130 tisíc tun plastového a pevného odpadu. Denně. Bali, ostrov bohů by se brzy mohl stát ostrovem plastů, pokud včas nezatáhneme za záchrannou brzdu.

Při likvidaci skládky mi rukama prošlo tolik igelitových pytlíků a plastových láhví, že si od té doby chodím pro oběd s vlastními kelímky. Nechci na tu horu odpadu, kterým zemi zatěžujeme, přidávat další. Je to mikro kapička uvědomění pro zdravější život, ale i ty tvoří oceán.

Přeji vám krásný májový čas a nezapomeňte se políbit pod rozkvetlou třešní.

Barbora Slavíková Literová
šéfredaktorka