ikoktejl

 

V době, kdy píšu tento editorial, zbývá jen pár dní do příchodu astronomického léta. Teploty již atakují a v některých místech i překračují třicetistupňové teploty. Je vedro a sucho. Už nejen zemědělci upínají svůj zrak k obloze v naději, že konečně zaprší. Na chatě mi ke sběru dešťové vody slouží starý bazén. Mám pocit, že v něm bydlí místní vodník a tajně ho vypouští. Vody v něm totiž moc nepřibývá. Tráva je vyschlá, že ji ani srna nechce žrát, tak hledá potravu jinde. Rozloučila jsem se s úrodou rajčat, krásně nakvetlými květy i bylinkovou zahrádkou. Jediné, čím si mohu zpestřit salát, je rukola, její trpká chuť zjevně nevyhovuje apetitu lesní zvěře. Sucho mě donutilo vyndat z garáže hadici a žíznivou zahradu zkropit. Přitom jsem si vzpomněla na návštěvu Dubaje, kdy místní vyprávěli, že když je sucho kritické, požádá šejk tohoto emirátu věřící, aby se modlili za déšť. A někdy to prý pomůže. Modlitba za vodu.

 

Voda a koupání jsou symbolem léta. Ohledně vlastních bazénů jsou Češi rekordmany, jeden najdeme na zahradě každé třetí chaty či rodinného domu. Máme se luxusně. Vodní svět je ale krásné objevovat i v krajině a také Česko se může pochlubit svými magickými hlubinami. Až budeme při letních toulkách pozorovat život na řece, v bažinách nebo kolem studánek, zjistíme, jak moc je na vodu navázaný život v přírodě a že bez ní není. Třeba nás to přiměje přistupovat k vodě jako k daru, s nímž se neplýtvá, vždyť i snově bohatí šejkové si uvědomují, že ropy se nenapijí.

 

Krásné léto u vody, ať je vám dobře všude tam, kam vás kroky zavedou.

 

Barbora Slavíková Literová
šéfredaktorka

You have no rights to post comments