Editorial 5/2019
- Kategorie: Kočičí planeta

Příchod štěněte byla z pohledu obou koček velmi otravná záležitost. Malý nalezenec nerespektoval žádná kočičí práva, ale ještě navíc sežral, na co přišel. To se najednou kočky spojily a byly ochotné spolupracovat na výchově štěněte. Spotty je nakonec přerostl, žravý je stále stejně, ale domácí kočky respektuje, nehoní je a nechává je vyspat. Ony svorně předstírají, že žádný takový pes u nás nežije, a když řádí po domě, tak dělají, že ho neznají. Jsem přesvědčená, že kdyby mohly kroutit očima jako mé pubertální děti, tak to předvedou pokaždé, když jde to nemožné zvíře okolo.
To králíci, to je jiná liga. Manfréd je bere jako své poddané a nejraději se milostivě vyhřívá na stříšce jejich výběhu na zahrádce s výrazem, že mu patří. Míci zájem byl úplně jiného charakteru. Každé zvíře se musí krmit, a když je dost pro králíky, tak určitě něco dobrého zbyde i na paní kočku, myslela si. Skoro celý měsíc nás pravidelně doprovázela při krmení a stále nemohla uvěřit tomu, co vidí. Ať kontrolovala misku sebelépe, nic jedlého neobjevila. Až se smířila s faktem, že se k nám nastěhovali, představte si, vegetariáni! Skandál.
Podtrženo a sečteno, naše kočky nežárlí. Ony jsou totiž zcela nad věcí. Jejich majestát nemůže ohrozit ani praštěný vořech, ani ušatí vegetariáni. Kočka je totiž tvor úplně jiné kategorie. Nebo snad ne?
Přeji vám krásný podzim s dobrým čtením a milostivým kočičím majestátem
Pavla Růžičková
šéfredaktorka
šéfredaktorka