ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

ESKYMÁCKÉ MÝTY: O ZVÍŘATECH A LIDECH SEVERU

 

Naši otcové zdědili od svých otců všechna stará životní pravidla, která zakládají moudrost generací. Nevíme jak, neumíme říci proč, ale dodržujeme tato pravidla, abychom mohli nerušeně žít... Bojíme se toho, co vidíme kolem sebe, a bojíme se všech neviditelných věcí kolem nás, všech, o nichž jsme slyšeli v mýtech a legendách našich prapředků."

Aua (Iglulik), Rasmussen 1929


Předlouhé a studené zimy panují každoročně na arktickém pobřeží, sahajícím od Grónska přes nejsevernější Ameriku až po východní Sibiř. Hladina moří i jezer se promění v neproniknutelný, silný, ledový krunýř a celé týdny tu kraluje noc. Temnota, kterou jen na kratičký okamžik přerušuje jemné příšeří kolem poledne.

Ale i v těchto krajinách žijí lidé Inuité, jimž jsme si navykli říkat Eskymáci. Vždyť po devítiměsíční zimě a temnotě přijde nádherné léto plné života, barev a vůní. Slunečné dny jsou příjemně teplé, uprostřed léta dokonce slunce nezapadá vůbec. Pak ovšem převezme vládu opět zima, obloha se zatáhne a zemi pokryje sníh a led.

Není proto divu, že se pro Eskymáky víc jak pro jiné národy kdekoliv na světě stává ústředním tématem potrava. Hlad uprostřed ledových plání je velkým nepřítelem. V takovém prostředí je pochopitelně největším zdrojem obživy lov.

Snad právě proto si zvířat nesmírně váží a dodržují veškerá tabu zděděná po otcích, aby se vrtkavá štěstěna neodvrátila a zvířata se neurazila. Porušení takového tabu, například společným uvařením tuleního a sobího masa, znamená riskovat odvetu nadpřirozených sil v podobě bouří nebo nemocí - či dokonce smrti.

Eskymáci věří, že na počátku světa mezi lidmi a zvířaty neexistoval žádný rozdíl. Člověk se klidně mohl proměnit, kdy chtěl, ve zvíře a naopak. Všichni mluvili stejným jazykem a žili stejným způsobem.

V dávných dobách bylo také možné, že jeden starý sobí Inuita se natolik rozzlobil na svoji dceru, protože odmítla nápadníka, kterého jí vybral, až ji vyhnal ze svého obydlí a donutil provdat se za psa. Na vzdáleném ostrově, kam se nešťastná dívka uchýlila, žila se svým podivným manželem a porodila mu smečku štěňat. Jediné, co ji drželo při životě, byla touha po pomstě. Proto poslala své děti - štěňata, aby převrátily dědečkův kajak a utopily ho. Potom odřízla podrážky svých bot, které Eskymáci nazývají kamiky, a položila je na hladinu. Své psí děti rozdělila na polovinu. První posadila na jednu podrážku, která se záhy proměnila v kajak, a poručila jejím plavcům, aby byli zruční. Kajak odplul daleko od ostrova až do země bílých tváří, aby z nich vzešli všichni běloši. I druhé polovině štěňat se podrážka pod tlapičkami proměnila v kajak, ale těm matka poručila, aby vždy pamatovala na vraždu svého dědečka, a se všemi lidmi, které potkají, pak zacházela obdobným způsobem. Tito psi se pak toulali zemí a stali se předky Indiánů, tradičních nepřátel Inuitů.
prosinec 1999

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group