ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

HROBKA ÚŘEDNÍKA HETEPIHO

 

Hetepiho hrobka se začala vynořovat z písečného zakletí již během prvních hodin výzkumu. Ukázalo se, že koruny jejích zdí byly pouze několik centimetrů pod povrchem pouště. Během prvních dvou dní se potvrdilo, že tato hrobka se již svými rozměry řadí mezi největší stavby svého druhu.


Pyramida panovníka Džosera vítá dnes každého moderního návštěvníka pohřebiště v Sakkáře, jehož počátky se ztrácejí v době, která se zrodila před pěti tisíci lety. Přes šedesát metrů vysoká stavba byla prvním monumentálním kamenným dílem, které ve starověkém Egyptě vzniklo. Do stejné doby se datují i první nádherně zdobené hrobky nejmocnějších hodnostářů staroegyptského státu. Památky z tohoto období egyptské historie jsou velmi ojedinělé, o to větší budí pozornost každý nový objev a nález.

Je toho mnoho, co již egyptologové o staroegyptské civilizaci vědí. Umí číst její písmo, znají její architekturu a umění, snaží se proniknout do tajů jejího náboženství. Nezanedbatelný je v tomto ohledu i přínos českých archeologických vykopávek na lokalitě Abúsír, která se nachází v sousedství Džoserovy pyramidy. Tyto výzkumy v posledních letech odkryly již několik hrobek, nazývaných arabsky mastaby (v překladu "lavice"), jež patřily vysokým hodnostářům egyptského státu žijícím v době, kdy vznikala nejstarší egyptská pyramida. Z těch nejvýznamnějších je možno zmínit hrobku "jediného přítele krále" Iteje, který měl na starosti zásobování královského paláce a výběr daní pro panovníka po celém tehdejším Egyptě, nebo hrobku hodnostáře Hetepiho, majícího na starosti všechny "královské záležitosti".


DŽOSER BYL PRVNÍ

První egyptští panovníci byli po nějakou dobu pohřbíváni v jižním Egyptě na lokalitě Abýdos, tradičním náboženském centru starých Egypťanů s mytickým hrobem Usira, vládce podsvětí. Postupně se ale královským pohřebištěm stává na několik století Sakkára, kde na vrcholu kamenného útesu stojí velkolepá Džoserova pyramida.

Stavba kamenného pyramidového komplexu panovníka Džosera byla jedním z vrcholů umu a dovednosti dávných Egypťanů. Již ve starém Egyptě, několik set let před dostavbou pyramidy, se sem vydávali návštěvníci, kteří po sobě zanechali nápisy obdivující krásu a monumentálnost tohoto místa.

Džoserův komplex měl symbolizovat věčný palác, kde se panovník, sám Bůh, setkával po fyzické smrti s ostatními božstvy egyptského panteonu. Božskou povahu panovníka ostatně naznačovalo i jedno z jeho jmen - "Nečerej chet", neboli panovník "božského těla". Komplex se nazýval "Osvěžení bohů". Zde byly také slaveny četné náboženské svátky a tady se pravděpodobně shromažďovali i nejvyšší úředníci a kněží země, aby vzdali zemřelému panovníkovi čest.

Tento výtvor lidského génia je dodnes velkou hádankou. Je totiž souborem mnoha samostatných a navzájem oddělených částí, které sloužily jako místa pro náboženské svátky, byly zde stavby, které měly připomínat sjednocení Horního a Dolního Egypta, chrám pro posmrtný kult panovníka, oltář, na němž bylo obětováno bohu slunce, a mnohé jiné. Komplex je tak rozsáhlý, že dodnes není zcela znám a část z něj je stále pohřbena pod pouštním pískem.

Místo věčného odpočinku panovníka bylo vybudováno jako stupňovitá pyramida, která hluboko v podzemí ukrývala ostatky panovníka. Jeho pohřební komora byla obklopena dalšími vyzdobenými místnostmi, které jsou dnes považovány za model Džoserova pozemského paláce.

DŽOSER, A DÁL NIC...?

Z doby Džosera je toho stále známo jen velmi málo. A není divu. Uběhly tisíce let a spousta památek byla zničena. A ty, které se jakoby zázrakem dochovaly, se skrývají hluboko v poušti, jež od té doby narostla na některých místech až o pět metrů do výšky! Není známo ani místo věčného odpočinku geniálního stavitele tzv. stupňovité pyramidy, Džoserova vysokého hodnostáře, architekta a později i patrona lékařů Imhotepa, jehož sláva a po věky tradovaná moudrost přežily dějiny starověkého Egypta a dochovaly se prakticky dodnes.

A zde začíná příběh novodobé archeologie. Již od počátku století zkoumají týmy archeologů různé oblasti Sakkáry v naději, že přinesou zajímavé objevy z doby legendárního panovníka. A na konci těchto nadějí je většinou i víra, že se třeba podaří nalézt hrob bájného stavitele a architekta nejstarší pyramidy na světě. Vždyť jedno je jisté: Imhotep si sám musel vybudovat překrásnou hrobku nedaleko od svého pána, Džosera.

STAROEGYPTSKÝ "ŽIVOT PO ŽIVOTĚ"

V posledních letech v této oblasti pracuje i Český egyptologický ústav Univerzity Karlovy. Jeho vykopávky v oblasti jižního Abúsíru, v těsné blízkosti Sakkáry a Džoserovy pyramidy, postupně odhalily již několik hrobek vysokých hodnostářů staroegyptského státu z Archaické doby i období Staré říše (tedy doby 30. až 23. stol. př. Kr.). A právě tyto hrobky nám poskytují cenné doklady a poučení o tom, jak tito úředníci žili, jakého se mohli domoci postavení a jak si představovali svůj posmrtný život.

Posmrtná existence byla totiž jedním ze základních myšlenkových pilířů země na Nilu. Egypťané věřili v posmrtný život, v němž hrála jednu z nejdůležitějších rolí právě hrobka. Ta byla považována za příbytek, ve kterém žije duše zemřelého, a posmrtný život vypadal tak, jako na tomto světě. Proto bylo nezbytné hrobku vyzdobit základními symboly a obrazy, které měly zemřelého zachycovat v jeho pozemských úřadech, při oblíbených kratochvílích, s rodinou a také v době obětování jeho duši, a magicky tak zajišťovat předpoklady pro jeho další existenci. Stejně důležité bylo i ukládání náležité pohřební výbavy do pohřebních komor, ukrývajících mnoho metrů pod povrchem země mumifikovaná těla majitelů hrobek. Tyto milodary sestávaly z potravin a nápojů pro ducha majitele hrobky, z kamenných a keramických nádob, skříněk, šatů, toaletních potřeb, a vůbec předmětů, které byly Egypťanům důvěrně známy z jejich každodenního života. Tak měl zesnulý v dosahu vše, co by případně mohl potřebovat ve svém novém, věčném životě.

V nadzemní zdobené místnosti hrobky - kapli - probíhaly zádušní obřady, které měly za cíl komunikaci se zemřelým a zaopatření jeho ducha symbolickými obětinami. Především z těchto důvodů byla stavba hrobky jednou ze základních starostí Egypťana. Jedno z nejstarších naučení dochovaných ze starého Egypta také říká: "Postav si dům v pohřebišti a udělej znamenitým své místo na západě. Pamatuj si, že smrt je pro nás nic, pamatuj si, že oceňujeme život - ale dům smrti je právě pro život!"

PRÁCE V ŽÁRU POUŠTĚ


Pohled do Hetepiho tváře staré bezmála 5000 let.

Mezi posledními objevy z doby nejstaršího stavitele pyramidy vyniká hrobka úředníka jménem Hetepi (jeho jméno může být do češtiny přeloženo jako "ten, který je spokojený"), pocházející z doby kolem 2600 př. Kr., jež byla objevena českými egyptology tuto zimu. Z jeho hrobky se tak můžeme dozvědět nejen, jak přibližně mohla vypadat dodnes - a možná navždy - ztracená Imhotepova hrobka, ale i to, jak si Hetepi představoval a zajistil svůj posmrtný život.

Archeologické práce v egyptské poušti podléhají jistým zákonitostem. Před jakýmkoliv výzkumem musí proběhnout povrchový průzkum, jehož základním cílem je zkoumané místo co nejlépe zmapovat a poznat. Někdy je možno jednotlivé archeologické objekty, především hrobky, rozpoznat pouhým okem, jindy je nutno využít geofyzikálních metod. Teprve potom je možno zvolit určité místo a na něm zahájit archeologický odkryv. Tomu však ještě předchází několik dní, během kterých probíhá příprava na výzkum a najímání pracovních sil, mužů z okolních vesnic. Ti se dělí na tzv. "motyky" (doslovný překlad z arabštiny), tedy dělníky, kteří pracují s motykami a přímo odkrývají zkoumanou památku, a na "košíky" - muže, kteří nosí vykopaný písek pryč do pouště. Dětská práce je přísně zakázána. Práce na výzkumu organizují tzv. reisové - "předáci", kteří si vybírají muže na práci a zajišťují technický chod expedice. V případě české expedice se jedná o rodinu el-Kereti, jejíž členové jsou předáky na vykopávkách v Egyptě více než sto let. Předchůdci Talála a Ahmeda el-Kereti pracovali na výzkumech již v 19. století.

Okamžik, kdy nadejde ráno a motyka se zaboří poprvé do písku pouště, zahajuje již více než dvacet let reis Talál Kereti zvoláním: "Ve jménu Boha milosrdného a slitovného!" Tím je výzkum považován za zahájený. Začíná se brzy ráno a s výjimkou půlhodinové přestávky na oběd se pokračuje až do dvou hodin.

TAJEMSTVÍ HETEPIHO HROBKY

Hetepiho hrobka se začala vynořovat z písečného zakletí již během prvních hodin výzkumu. Ukázalo se, že koruny jejích zdí byly pouze několik centimetrů pod povrchem pouště. Během prvních dvou dní se potvrdilo, že tato hrobka se již svými rozměry řadí mezi největší stavby svého druhu. Jak se motyky zakousávají stále hlouběji pod povrch pouště, je stále více a více zřejmé, že se jedná o skutečně mimořádné dílo. Vždyť hrobka je místy zachována až do 2,5 metru, tedy téměř do své původní výšky! To je hloubka, kde se zastavují práce. Během prvního týdne bylo možno odhalit nejen celý půdorys hrobky, postavené z cihel a vápencové suti, ale i východní průčelí a vlastní kultovní kapli, kde probíhaly obětní rituály pro ducha zemřelého Hetepiho.

Objev této kaple přinesl mnohá překvapení. Její východní průčelí je pokryto reliéfní výzdobou, která se řadí k vůbec nejstarším dochovaným v Egyptě. Pouze několik dalších se nachází v muzeích v Káhiře, Paříži a Hannoveru. Tentokrát jde ale o památku nalezenou tak, jak ji opustili staří Egypťané. Severní křídlo průčelí kaple zachycuje Hetepiho sedícího u obětního stolu s nakrájenými chleby. Kolem stolu jsou znázorněny další obětiny, které měly být zemřelému v kapli pravidelně obětovány. Nad jeho hlavou jsou ve dvou řádcích tituly, kreslící nám obraz muže žijícího před čtyřmi a půl tisíci lety. Hetepi byl totiž kromě jiného írí íchet nísut, tedy "správce královských věcí", což v oné době znamenalo, že byl příslušníkem nejvyšší úřednické vrstvy, kterou by bylo možno přirovnat snad k družině středověkého panovníka. Tito hodnostáři byli nejen osobními sluhy panovníka, kteří měli dozor nad jeho hygienou, stravováním a oblékáním, ale rovněž byli páteří staroegyptské administrativy, k níž patřil i Imhotep.

Na jižním líci průčelí kaple byl Hetepi zachycen pouze černou barvou, zřejmě již nezbýval čas tuto část výzdoby dokončit, a tak se zachovala pouze pracovní skica staroegyptského umělce s pomocnými čísly, která udávají proporce jednotlivých částí lidského těla. Hetepi je zde znázorněn vestoje, opíraje se o úřednickou hůl, odznak své moci a autority, a před ním jsou tři z jeho synů. Samotná kaple byla nezdobená a její západní stěna musela být již ve starověku zničena zloději. V podlaze se však zachovaly stopy po dvoukřídlých dveřích, ty západní část kaple uzavíraly. Za nimi se původně musela nacházet nika, na které byla pravděpodobně znázorněna kráčející postava Hetepiho.

Unikátnost objevu spočívá především v tom, že názorně dokládá představu starých Egypťanů o existenci na onom světě. Tato nika společně s dvojkřídlými dveřmi představovaly totiž magickou bránu, spojnici mezi světem živých a mrtvých. Za touto hranicí se zřejmě měl nacházet onen svět, ze kterého se vracela Hetepiho duše nikou skrytou za dveřmi v západní stěně.

PŘÍMO K MUMII

Jedna část výzkumu, ta snadnější, končí. Někteří dělníci jsou propuštěni a zůstávají ti nejschopnější a nejzkušenější. Výzkum nadzemní části hrobky je ukončen a je třeba se pokusit prozkoumat podzemí část s místem pohřbu. To je v Abúsíru vždy spojeno s určitým rizikem, protože zdejší podloží sestává z tzv. tafly, kterou by bylo možno přirovnat k našim jílům. Jakmile je tafla odkryta, začíná vysychat a láme se, což v hluboké šachtě, odkud není úniku, může znamenat značné nebezpečí.

Náš reis si ale věří: "Muš muškila," ("není problém") odpovídá a klidně si zapaluje místní cigaretu Kleopatra. K Hetepiho pohřební komoře vede nejprve kamenné schodiště, které se svažuje od severu. Po tomto schodišti kráčel pohřební průvod s tělem zemřelého v den pohřbu. Dnes po něm můžeme do nitra hrobky sestupovat my. Schodiště se po několika metrech mění v hlubokou šachtu. Tady se práce výrazně zpomaluje. Šachtu hloubí pouze tři dělníci s přilbami na hlavě. Nad nimi je rumpál obsluhovaný dalšími deseti muži, kteří tahají košíky naplněné pískem a kameny nahoru. Reis začíná být nervózní, protože je třeba každou chvíli přerušit práce. Stěny šachty se lámou a je zapotřebí neustále dobře vydřevovat. Konečně, přibližně po dvou týdnech trpělivé práce, se dostáváme na dno šachty v hloubce patnácti metrů. Nyní již není kam spěchat. Instalujeme kvalitní elektrické osvětlení a ze dna šachty je nyní každý kus skály vynášen až po pečlivém zakreslení a prohlédnutí.

Krátká, necelé dva metry vysoká chodba vede přímo do pohřební komory. Již první pohled dovnitř naznačuje, že nejsme prvními návštěvníky. Komora ukrývá pouze smutné zbytky původní dřevěné rakve s rozházenými kosterními ostatky Hetepiho a několik zlomků kamenného obětního stolu. Vše ostatní se stalo kořistí zlodějů a vykradačů hrobek.

Přes počáteční zklamání je ale nutné pracovat dál. Komoru je třeba pečlivě zdokumentovat, nafotit, nakreslit, odebrat zbytky toho, co původně bylo pohřební výbavou. Je leden a nad námi řádí pouštní bouře. Práci je třeba několikrát přerušit, protože do šachty se stále sype jemný písek. Na chvíli nás napadá, že tu nemáme co pohledávat a že jsme rozhněvali duše mrtvých. Měli bychom zajít do Hetepiho kaple a zarecitovat jednu z modliteb starých Egypťanů: "Kéž je krásně pohřben ve své hrobce v Západní poušti! Kéž může kráčet po krásných cestách říše mrtvých, po kterých kráčí blahoslavení!"

NADĚJE ARCHEOLOGŮ

Hetepiho hrobka se dodnes tyčí ve své původní velikosti nad abúsírským rybníkem rozkládajícím se na sever od stupňovité pyramidy. Toto místo bylo kdysi hlavní přístupovou cestou do pohřebiště. Každý pohřební průvod hodnostářů Staré říše tedy musel projít kolem nebo se alespoň pohledem setkat s hrobkou.

Zjistit, co vše tehdejší Egypťan mohl v těchto místech vidět, je nyní úkolem českých egyptologů. Poslední objev byl výjimečný, odhalení zdobené hrobky, jedné z nejstarších ve své době. A že byla hrobka v podzemí vykradena? Byl by spíše zázrak, kdyby nebyla. Již nyní je jisté, že byla součástí velkého pohřebiště, jednoho z nejvýznamnějších v Egyptě doby Staré říše. A kdo ví, také je možné, že nedaleko odtud žije svůj věčný život i stavitel Džoserovy pyramidy a spolu s ním další příslušníci panovníkova dvora.




ABÚSÍR

Výzkum pyramidového pohřebiště v Abúsíru Českým egyptologickým ústavem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy začal v r. 1960. Rozsáhlá pohřebiště v Abúsíru pokrývají plochu několika kilometrů čtverečních a zahrnují pyramidy, chrámy, hrobky a jiné objekty pocházející z různých období faraonského Egypta. Abúsír je jedním z pyramidových polí vyrostlých v blízkosti tehdejšího hlavního města Egypta Mitrahíny, na kterém se nalézají pyramidové komplexy několika panovníků 5. dynastie (2465-2323 př. Kr.), a to Sahurea, Neferirkarea, Raneferefa, Niuserrea a snad Šepseskarea.

Výzkumu v Abúsíru předcházela v letech 1960-1965 účast ústavu na mezinárodní akci UNESCO na záchranu núbijských památek ohrožených vodami Asuánské přehrady.

Výzkumy v Abúsíru započaly odkryvem Ptahšepsesovy hrobky. Ptahšepses byl vezírem panovníka Niuserrea a významnou historickou osobností, která sehrála důležitou úlohu v dějinách 5. dynastie. Jeho hrobka je největší dosud objevenou "nekrálovskou" hrobkou Egypta doby Staré říše.

Na přelomu 70. a 80. let se podařilo objevit pyramidový komplex krále Raneferefa. Tento panovník, známý do té doby pouze z několika málo písemných pramenů, zemřel předčasně a jeho pyramidu a okolní stavby dokončili až jeho nástupci. Výzkum Raneferefovy pyramidy byl završen odkryvem pohřební komory pyramidy r. 1998, kde se podařilo nalézt i části faraonovy mumie a původní pohřební výbavy. Raneferefovy sochy objevené na českých vykopávkách je možno dnes spatřit vystavené v káhirském Egyptském muzeu.

Mezi unikátní objevy světového významu patří také nález velkého šachtového hrobu z 5. stol př. Kr. patřícího významnému kněžskému hodnostáři Iufaaovi (magazín KOKTEJL č. 9/1998). Na dně obrovské 25 metrů hluboké šachty byla nalezena nepoškozená pohřební komora s obřím sarkofágem a původní pohřební výbavou. Stěny komory jsou vyzdobeny náboženskými texty a zobrazeními vztahujícími se k posmrtnému životu starých Egypťanů. V r. 1998 byl za účasti představitelů egyptské vlády a významných světových sdělovacích prostředků vyzvednut Iufaaův neporušený hrob.

Na počátku 90. let se těžiště výzkumu posunulo do jižního Abúsíru, kde byly objeveny soukromé hrobky úředníků a kněží ze Staré říše (2575-2134 př. Kr.). Mezi nejvýznamnější patří hrobka Iteje, správce královských sýpek, Kaapera, písaře královského vojska z počátku 5. dynastie, a doposud neznámého vezíra Kara a jeho rodiny ze 6. dynastie. Zatím zcela posledním nálezem je hrobka Hetepiho.
září 2000
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group