ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

MÝTY MIKRONÉSIE: O SVITKU NESMRTELNOSTI

 

V Mikronésii, v souostroví Palau omývá modrý oceán ostrov Babelthuap. Na něm stojí hora Ngeraod, na níž podle místních lidí vysoko u mraků sídlí nadpozemská bytost a duchové. A tohle se o nich vypráví...


Duchové žijící na hoře Ngeraod rádi přes noc rybařili. Scházelo jich vždy devět do údolí v čele se zlým lidojedem Tekil malapem. Aby je nikdo nepoznal, nasazovali si soví hlavy.

V malé chatrči blízko řeky bydlel člověk. Vlastnil dlouhý člun, jakých nebylo na ostrově mnoho, a proto si ho duchové vybírali ke svému rybolovu. "Jak je možné, že je moje loďka každého rána mokrá?" kroutil hlavou člověk. Byl statečný, dokonce neměl strach ani z duchů, a tak se rozhodl počíhat si na výtečníky. Již odpoledne si lehl do loďky. Do uší i nosu si vložil plátky opečeného kokosu, aby ho nebylo cítit.

Za soumraku přišli duchové k lodi. Tekil malap zavětřil člověka na dně člunu a vrhl se k němu. "Tumáš," nabídl muž nebojácně kousky pečeného kokosu lidožroutovi. Tomu tak zachutnalo, že se s člověkem spřátelil a pozval ho k návštěvě na horu Ngeraod.

Těsně před svým příbytkem povídal Tekil malap svému hostu: "Až ti bude matka na naši radu nabízet dárek, vem si to, v čem je taro (arónovitá rostlina se škrobnatými hlízami, které váží až šest kilogramů a měří jeden metr, pozn. autora)."

Potom hodovali několik dnů. Nakonec přišla stařena s dárky. Člověk odmítl pohár ze želvího krunýře, ze kterého nikdy neubývalo, i kohouta snášejícího peníze. "Vezmu si to, v čem je taro," pravil nakonec. Dostal tedy svitek z posvátného stromu Garamal. Pak zavřel oči, a když je otevřel, stál před svou chatrčí.

Za několik dní uviděl ženy jdoucí k řece. Ptal se, proč jdou pro vodu. "Potřebujeme ji k opláchnutí dítěte, které k ránu zemře," odvětily mu ženy. Člověk odpověděl zaklínadlem: "Audogul ma genid!"

Ženy spravily o příhodě náčelníka Saga ra Imula, otce nemocného dítěte. Náčelník si člověka pozval v naději na vyléčení svého syna, ale ten mezitím zemřel. "Přiveď ho k životu, a dostaneš mnoho peněz," prosil náčelník člověka. Ten položil na hruď dítěte svitek z hory Ngeraod. Oči mrtvého se otevřely. Žil.

Náčelník zahrnul muže bohatstvím a správa o zázraku se rozkřikla po ostrově. Ale kde jsou peníze a sláva, objevuje se závist. Když se člověk vracel jednoho dne domů, spatřil plameny šlehající ze svého domu. "Můj svitek," zanaříkal. "Tady jsem, neboj se o mne," ozval se hlas z plamenů. Člověk tedy vytáhl svitek z ohně a lidem řekl: "Svitek patří mně. Nepřestanete-li mně škodit, zahodím ho a nikomu už nepomůže!"

Lidé ho ale neposlechli. Splnil tedy svou hrozbu a udělal, jak řekl. Od toho času chodí smrt bez bázně světem a lidé umírají. Jen strom Garamal je věčný.
září 2000
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group