ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

MOŘEPLAVCI

Byli jsme tři. Dva dospělí a dítě. Naší dceři chybělo několik měsíců do oslavy druhých narozenin. Po příletu do Bangkoku jsme ještě neměli jasnou představu o tom, jak strávíme v této zemi půl roku. Naše první zastávka na ostrově Ko Samui a život zdejších rybářů Petra inspirovaly k tomu, abychom koupili loď a žili jako oni.

Po noci strávené na pláži v malém přístavním městečku Pak Sara na jihu Thajska se Petr odebral na průzkum do přístavu. Když se vrátil, oznámil mi, že za chvíli nám přivezou naši loď. Byla jsem šokována. Nikdy jsme loď neřídili. Fungování přílivů a odlivů, kotvení lodě a další práce s tím spojené byly pro nás velkou neznámou. Naše nedostatky jsme pocítili velice brzy v podobě různých nehod a pohrom, ale s rostoucími zkušenostmi jsme jim dokázali čelit.

LOĎ

Naše loď byla osm metrů dlouhá. Měla malou dřevěnou kajutu, ve které jsme mohli všichni tři spát nebo sedět. Naftový motor se startoval klikou. Nastartovat tento typ motoru byla pěkná dřina. Mně se to nikdy nepodařilo. Úschovné prostory jsme měli plné zásob - kanystry s naftou, vodou, několik kilogramů rýže, sušené mléko, cukr, čaj, ovoce, zápalky, petrolejka, nádobí na vaření a neméně důležité rybářské potřeby. Nezbytnosti pro toho, kdo se rozhodl stát se námořníkem. Musela jsem se smířit s tím, že komfort není silnou stránkou této lodi, a k vaření mi musel stačit oheň rozdělaný na pláži.

NOVÝ ROK

Nový rok jsme oslavili na Realy Beach ve známé horolezecké oblasti. Na silvestra se sem sjíždějí jachtaři z celého světa. Jejich plachetnice se majestátně houpaly na vlnách. Díky malému rozměru našeho plavidla jsme mohli mezi nimi proplouvat a prohlížet si je pěkně zblízka. Pak se stalo to, po čem jsme v skrytu duše toužili. Jeden mladý pár z plachetnice nás pozval na návštěvu, která se protáhla do pozdních večerních hodin. Novozélanďanka a její přítel Francouz se s námi podělili o zkušenosti ze své letité námořnické praxe. Na rozloučenou nám věnovali pravou námořní mapu jižního Thajska a kompas.

ZÁCHRANÁŘI

Po důkladné prohlídce mapy jsme změnili kurz a nějaký čas jsme se plavili po "kanálech". Řeka má také své kouzlo. Tiše plynoucí voda, bujná vegetace, zpěv ptáků a praskání větví jsou zvuky, které moře postrádá. Jednoho dne jsme zahlédli dva muže mávající bílým šátkem. Nejdříve jsme mysleli, že nás zdraví, pak nás ale napadlo, že možná potřebují pomoc. Změnili jsme směr a za několik minut jsme přirazili k jejich loďce. Jeden z mužů držel v ruce přetržený řetěz z motoru. "Áxident," snažil se opakováním jednoho slova popsat závažnost situace. "No problem," odpověděl Petr. Lanem jsme přivázali jejich loď k naší a odvezli jsme je do vesnice. Za dobrý skutek nám dali kraby a ryby, které nalovili.

V BOUŘI

Jednou nám kdosi řekl, že Andamanské moře je velmi mírné a přátelské. Ale jako správným mořeplavcům nám bylo souzeno poznat jeho drsnou tvář. Klidná plavba z ostrova Ko Phi Phi se změnila v zápas o přežití. Během krátké chvíle se moře rozbouřilo. Vlny se na nás valily ze všech stran. Petr stál za kormidlem a jeho tvář prozrazovala napětí a vzrušení. Dostala jsem obrovský strach. Nikdy jsem necítila větší bezmocnost. Výčitky kvůli dceři byly ze všeho nejhorší. Neměla jsem ale mnoho času přemýšlet o svých pocitech. Musela jsem pumpovat vodu, která rychle vnikala do lodě. Dcera neměla ani tušení, co se kolem ní děje, a spokojeně vychutnávala svoji polední siestu. Po pěti hodinách vše skončilo. Když jsem ucítila pevnou půdu pod nohama, byla jsem opravdu šťastná. Moje první myšlenka byla, že se na loď už nevrátím. Touha po dobrodružství ale zvítězila nad strachem.

MEZI MOŘSKÝMI CIKÁNY

Ostrov Ko Libong od pevniny odděluje několik desítek metrů široký průplav. Soumrak v Thajsku nastává brzy, okolo sedmé hodiny, a padl ve chvíli, kdy jsme projížděli průplavem. Měsíc byl zrovna v novu, a tak jsme kvůli nebezpečné tmě museli zůstat na noc v průplavu. Ráno nás probudily zvuky motorů z loděk, které se svými majiteli vyplouvaly na moře. Z malé loďky nás zdravil muž se ženou: "Savadiká." Muž nám naznačil, ať jedeme za nimi. Dlouho jsme se nerozmýšleli, stejně jsme potřebovali doplnit zásoby vody. V malé rybářské osadě ženy vymotávaly kraby ze sítí a za chvíli už nám je vařené s rýží nabízely. Snídaně přišla vhod hlavně naší dceři. "Aloj, aloj?" ptaly se nás ženy, zda nám chutná.

NAROZENINY NA MOŘI

S oslavou dceřiných druhých narozenin jsme si nedělali příliš velkou hlavu. Shánění dortu by bylo v dané situaci absurdní. Zrovna jsme hledali místo ke kotvení u ostrova Ko Bulon. Zátoka byla plná velkých rybářských škunerů. "Hallo. Speak thai?" dotazoval se nás neznámý muž z rybářské lodi. "No," odpověděli jsme. "Kinkao," volal na nás. "Asi nás chtějí pozvat na jídlo," uvažovali jsme nahlas. Proč ne? Exkurze na tak velké lodi bude určitě zajímavá.

Paluba byla plná mužů. Náš průvodce nás odvedl do lodní kuchyně. Kuchař nám ukázal malého žraloka, kterého se chystal připravit k jídlu. "Very good kinkao," komolil angličtinu s thajštinou kapitán lodi. O chvíli později jsme si už pochutnávali - několik druhů pikantních omáček, rybí maso upravené na několik způsobů, polévka a samozřejmě rýže. Dorozumívali jsme se stále tou podivnou směsicí thajštiny a angličtiny, ale po několika vypitých pivech už to nebylo tak obtížné.

VODNÍ ŘÍŠE

Andamanské moře je cílem mnoha potápěčů. Díky teplé vodě můžete hodiny pozorovat rozmanitost vodní říše. Nejsem na rozdíl od Petra nikterak zdatný potápěč, takže mě plně uspokojilo šnorchlování na hladině. O tom, co jsem nemohla vidět, jsem si nechala vyprávět. Na jedné ze svých loveckých výprav se Petr ocitl mezi žraloky. Jak se později svěřil, moc bezpečně se mezi nimi necítil. Setkání ale dopadlo dobře. Horší bylo, když se jednoho dne píchl o osten jedovaté ryby. Dva dny strávil v horečkách.

Někdy nás na cestách doprovázeli delfíni a svá krásná těla nám předváděli skoky na hladině. Mořské želvy, murény, rejnoci, hadi a mnoho dalších živočichů tvořilo vodní svět, který jsme díky naší lodi mohli poznat.

ZPÁTKY NA SOUŠ

Tak jako přesýpací hodiny pomalu ale jistě odměřují čas, kalendář směřoval ke dni, kdy nám končila platnost víz. Vraceli jsme se na pevninu. Chtěli jsme prodat loď a zájemce se přihlásil brzy. Thajský podnikatel a majitel potápěčského centra v Aonangu naši loď koupil jako dar pro svého dvanáctiletého syna. Vše se seběhlo velice rychle. Najednou jsme stáli se sbalenými batohy na pláži. Naše námořní dobrodružství skončilo.
únor 2001
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group