ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

QINGPING - ČEKÁNÍ NA SMRT

 

Psi v klecích leží netečně a bez pohybu. Rezignovaně upírají oči na řeznické háky, kde v řadě jiných mrtvol visí i jejich stažení a vyvrhnutí kamarádi. Tohle byla fenka, jak dávají tušit mléčné žlázy a nedovyvinutý plod volně uložený v břišní dutině. Živí psi mají z klecí dobrý výhled. Už vědí, jaká bude jejich blízká budoucnost.
Na hácích visí také kozy (kozlové samozřejmě se zvlášť upevněným penisem), ovce, krysy, slepice, kachny, kočky, opice a hadi. Stovky živých zvířat v klecích tahle exekuce teprve čeká. Tržnice Qingping v jihočínském městě Guangzhou neboli Kanton je svojí pestrou nabídkou pověstná. Věhlas tržnice překročil hranice Číny už před lety. Dnes mnozí odborníci soudí, že právě zde probíhá nejvíce nelegálních obchodů s chráněnými živočichy na světě. Pro Číňany je to ovšem pouhá potrava.

KANTONSKÁ TRŽNICE
Brodíme se téměř po kotníky v blátivé hmotě, která bude nejspíš páchnoucí směsí vody, krve, shnilých vnitřností, prachu a zbytků zeleniny. Částečně zastřešená ulice Qingping Lu je téměř kilometr dlouhá a po obou stranách lemovaná nekonečnou řadou prodejních pultů, stánků a různého bednění. Pulty, ulice i její nejrůznější zákoutí jsou přeplněny koši, přepravními bednami či nádobami se zvířaty. Návštěvníci a nakupující jsou oproti „tvorům na prodej“ v drtivé menšině.
Tržnice Qingping se ale v labyrintu uliček a průchodů mezi ulicemi Qingping Lu a Ti Yun Lu nerozkládala odjakživa. Místní prodejci a drobní zemědělci z okolí, kteří nabízeli přebytky ze svých zahrádek, se do těchto míst začali soustřeďovat teprve v roce 1979. Do té doby to bylo v komunistické Číně prakticky nepředstavitelné. S koncem tzv. „kulturní revoluce“ se začalo blýskat na lepší časy. Jednou z nejradikálnějších ekonomických reforem stranického vůdce Deng Xiaopinga bylo obnovení tradičních tržnic. Ba co víc, Číňanům bylo dovoleno, aby si ponechávali svůj zisk z prodeje! To byl patrně počátek novodobého soukromého podnikání v Číně, která v současnosti patří k nejdynamičtěji se rozvíjejícím ekonomikám světa.

JE LIBO BROUKA NEBO ŠTÍRA?
Smysl pro zoologický systém u trhovců je obdivuhodný. Zvířecí sortiment třídí do jakýchsi sekcí, které většinou zastupují hlavní systematické skupiny živočišné říše. Hned na začátku ulice procházíme oddělením žab a obojživelníků. Mohutné kádě a koše jsou přeplněné stovkami až dvaceticentimetrových skokanů a ropuch.
Nemáte-li chuť na žabí stehýnka, tak co vodní brouci? Desetitisíce tří až čtyřcentimetrových potápníků a vodomilů brázdí línými pohyby vodu džberů v sekci hmyzu. Prý jsou po usmažení tou nejdelikátnější, nejkřupavější a tudíž nejvyhledávanější laskominou. Také k živým medúzám, chobotnicím a sépiím vám pro ochucení prodejci přibalí určité množství nereidek, čili „mořských červů“.
Hned vedle jsou na dlouhé řadě stolů nabízeny mořské ryby. Nelze si představit pestřejší podívanou plnou barev, velikostí a rozličných tvarů. Ryby sušené a vykuchané jsou zastoupeny jen minimálně, převažují ryby čerstvě zabité a nebo dosud živé. Schopnost prodavačů nabízet za každou cenu živé ryby je v jistém smyslu obdivuhodná. Dokáží zdánlivě nemožné - rybu za živa zbaví ploutví, rozříznou jí břicho a opatrně odstraní nežádoucí vnitřnosti. Poté odpreparují žebra a kosti. Takto naporcované a k prodeji upravené rybě přitom pořád ještě tluče srdce a funguje krevní oběh. Kupující si ji tedy odnáší domů fakticky ještě živou. Je to vlastně již zcela připravený kus rybího masa, který se ovšem nekazí, protože není mrtvý. Zákazníky je taková „úprava“ ryb vyhledávána, neboť v kuchyni je s nimi jen minimum práce. Přitom k mání jsou ryby od těch nejmenších až po žraloka. A ryby jdou v Kantonu vskutku na odbyt.
Dotěrný prodejce mi již potřetí nabízí kbelík plný štírů. Škorpioni nebudou složkou čínské potravy, spíše drobnou ingrediencí. Prodávají se po kusech a nebo i na váhu. „Kupte si, nejsou moc jedovatí!“ Číňan zaloví rukou ve změti štířích těl a do umělohmotného kelímku na váze vhodí odhadované množství živočichů. Prodavač sršňů nutí kolemjdoucí k jejich ochutnávce ve smaženém stavu: nasládlá, po medu chutnající a trochu křupavá tělíčka nejsou vskutku špatná! Kdo by to do té nevábné hromady kukel a larev sršňů řekl.
Růžové hromádky převázané provázky zprvu vůbec nedokáži identifikovat. Malá hlavička, zobák, pahýly křidélek a vyhublé volátko. Není pochyb - jedná se o mrtvá oškubaná tělíčka drobných pěvců, svázaná vždy po deseti do svazku. Je to nejspíš rychle se kazící sortiment pro úzkou skupinu gurmánů, proto jsou svazky na prodejním pultu položeny přímo na ledu. Zkusmo se ptám na cenu takového jednoho svazečku holátek. Je vysoká.

ŽIVÉ NEBO MRTVÉ?
Zvířata nejsou pro Číňany živými bytostmi, ale jenom a pouze jídlem. S aplikací jakéhosi „humánního“ způsobu zabití zvířat nebo snad zákona na ochranu zvířat proti týrání bychom tu zcela určitě neuspěli. Kupříkladu víte, jak nejrychleji krysu zbavit života, srsti a přitom ji ještě nakupujícímu tepelně předběžně připravit? Nevěřil jsem svým očím, ale stačí málo. Krysu, kterou si zájemce o chutnou večeři vybere, vytáhnete z klece a uchopíte ji levou rukou v rukavici za ocas. Do pravé ruky vezmete hořící autogen a škubající se krysu v plameni tak dlouho opalujete, až nejeví známky života. V tu chvíli je hlodavec také zpravidla již zcela bez chlupů a jeho maso téměř upečené. Možná že nakupující takto připravenou krysu doma již přímo konzumuje, ale pravděpodobnější asi bude, že slouží jako surovina k výrobě polévky a vývaru.
Anebo jak snadno a rychle zabít kachnu a přitom ji zákazníkovi ještě oškubat? Stačí křičícího a bránícího se opeřence uchopit za nohy a opatrně jej hlavou dolů ponořit do kotle s horkým asfaltem. Zcela jistě se brzy přestane hýbat. Vroucí asfalt kachnu spolehlivě usmrtí, ale také ji obalí tenkou vrstvou, která po vytažení a okapání na vzduchu rychle ztuhne. Černý krunýř, který obaluje kachnu včetně jejího peří, pak stačí snadno sloupat i s veškerým opeřením. Zůstane dočista upravené holé tělo. Odpadá tak náročné a nepříjemné škubání, které mnohé české hospodyňky právem nesnášejí.

KRIZE ASIJSKÝCH ŽELV
Tržnice Qingping získala mezinárodní věhlas ovšem i z jiného důvodu, než jsou bizarnosti čínské kuchyně. Je to místo, kde vznikl pojem „krize asijských želv“. Tento termín označuje bezesporu největší ohrožení želv v novodobé historii. Nešťastná kombinace několika faktorů, jakými jsou otevření čínské ekonomiky světu, zavedení konvertibility čínské měny, vzrůstající životní úroveň obyvatel Číny ve spojení s dlouholetou místní tradicí konzumace plazů a jejich využití v tradiční medicíně, umožnila vznik nového průmyslu - import plazů ze zemí jihovýchodní Asie na trhy v jižní Číně.
Zdejší vysokou poptávku obyvatel dříve uspokojovaly především původní čínské druhy želv, ale brzy nebylo co lovit. Nyní proto na tržišti převládají želvy z ostatních států jižní a jihovýchodní Asie. Největšími dodavateli jsou hlavně chudí sousedé Číny - Vietnam, Myanmar a Laos. Dovoz želv na potravinové trhy se podle statistik za posledních dvacet let více než zdesateronásobil.
Podle dostupných čísel bylo jen z Vietnamu v roce 1998 dováženo do Číny 2-18 tun želv denně. Během jediného roku se na tržnicích jižní Číny v současnosti odhadem prodá na 12 milionů želvích jedinců! Víra v zázračné uzdravující schopnosti želvích těl je v generacích Číňanů hluboce zakořeněna. Informace o tom, že právě pojídaný exemplář patří k druhům celosvětově kriticky ohroženým, se ke konzumentovi buď vůbec nedostane, nebo jí dotyčný nepřikládá žádnou váhu - vždyť na tržnici jsou ke koupi tisíce želv! Prodejci želv sice o oficiálním zákazu vědí, ale ještě se s praktickými sankcemi státních úřadů nesetkali. Podnikají tedy bez omezení.
Zájemce si v Qingpingu může vybrat téměř ze čtyřiceti druhů želv. V bednách, kovových nádržích i přímo ve sklepích přilehlých domů je prodejci přesypávají a přehazují, jako by to byly brambory. Fotografuji s velkými rozpaky, ale nikomu to, zdá se, nevadí. U některých obchodníků je právě zakoupenou želvu možné už předem připravit k použití: prodejce ji polije vařící vodou, sloupne rohovité štítky, hřbetní i břišní část krunýře navzájem oddělí a vyčistí od vnitřností. Žádné usmrcení zvířete těmto úkonům pochopitelně nepředchází, kdo by se tím tady zdržoval.

ZOOLOGICKÁ LOKALITA
Želvy rodu Cuora dnes patří k nejvzácnějším. Mnohé z nich byly vědecky objeveny a popsány teprve nedávno - želva zlatohlavá (Cuora aurocapitata) v roce 1988, želva Mc Cordova (Cuora mccordi) v roce 1989 a želva Panova (Cuora pani) v roce 1984. Želvu Zhouovu (Cuora zhoui) zná věda dokonce teprve od roku 1991. Všechny uvedené druhy však ve volné přírodě nikdo z vědců nikdy neviděl, byly popsány na základě jedinců zakoupených na tržnici v Qingpingu. Neví se o nich takřka nic - kde žijí, co je jejich potravou, jak se rozmnožují, kam kladou svá vejce ani jakého stáří se dožívají. Jediné, co víme, je to, že kantonským strávníkům chutnají - a překupníkům přinášejí tučné zisky!
Želvu arakanskou (Heosemys depressa), která byla popsána koncem 19. století, nikdo živou neviděl od roku 1908. Byla považována za téměř jistě vyhubenou. Až teprve po devadesáti letech byly dva exempláře objeveny na jakési tržnici v jihočínské provincii Yünnan a od té doby se ještě podařilo identifikovat přibližně 40 dalších kusů, většinou v kantonském Qingpingu. Takže nejspíš dosud někde ve volné přírodě přežívá malá populace. Kde? To se od prodejců nikdo nedozví. Chrání si svůj zdroj vysokých příjmů velice důsledně.
Na tržnici se kromě vzácných želv občas nabízí i další unikátní živočichové, které poznat zpravidla dokáže jen skutečný odborník. Je to i případ potápníka Acilius sinensis. Tento vodní brouk byl popsán v roce 1915 v jedné z lokalit jižní Číny, ovšem od té doby jej již v přírodě nikdo nechytil. Donedávna byl tedy znám jen z několika exemplářů dobře střežených v pekingském národním muzeu. Až v roce 2001! Skupinu českých entomologů při procházení kantonskou tržnicí upoutala káď s vodou plná vodních brouků. Prodavačka vcelku ochotně (pochopitelně za tučný peníz) dovolila „procedit“ obdivuhodnou biomasu broučích těl a jen nechápavě kroutila hlavou, proč si ti divní cizinci nevybírali ty největší brouky, ale v jejích očích naopak nejméně hodnotné. K objevu, jakou vzácnost se v kádi podařilo ulovit, však došlo až doma - po pečlivé a náročné determinaci. Mezi stovkou dovezených potápníků bylo také pět asi dvoucentimetrových exemplářů Acilius sinensis. Na lokalitním štítku tedy stojí napsáno: Qingping market, Guangzhou, China.

TRADIČNÍ MEDICÍNA
V ulicích a průjezdech domů kolmých na Qingping Lu pokračuje tržnice labyrintem malých krámků až po strop naplněných nejrůznějšími artefakty tradiční čínské medicíny. Zákoutí jsou prošpikována tou pravou „čínskou atmosférou“. Čpí z nich přesvědčení, že nikoliv pokorná modlitba, oběti bohům a už vůbec ne západní lékařství, ale zvířecí artefakty pomohou. Mezi horami pravého i nepravého šafránu, sušených hlíz, oddenků, kostí a zubů pravěkých zvířat, zvířecích rohů, parohů, tlap, chlupů a kůží jsou zcela vynikající „prostředky“ pro zvýšení mužské potence. Jak paradoxní: státní aparát v Číně usiluje o snížení porodnosti (například tím, že zdarma rozdává kondomy), lid však dál vehementně vyhledává tradiční prostředky s účinkem právě opačným. A v Qingpingu se mu dostává nabídky vskutku nejširší.
Nelze přehlédnout stohy vysušených kůží nebo spíše mumií gekonů obrovských (Gekko gecko). Prodavači demonstrují účinky jejich odvaru velmi sugestivně. Kam se prý hrabe viagra. Tato velká ještěrka žije v celé jihovýchodní Asii, na území jižní Číny ale byla téměř vyhubena. Protože však zájem o zázračné účinky jejího vysušeného tělíčka trval, začal se gekon obrovský dovážet na čínské tržnice z okolních zemí. Hromady naskládaných jeleních paroží se také dovážejí. Patří jelenu maralovi (Cervus elaphus maral), jehož lýčí na paroží je prý zaručeným afrodiziakem a lékem proti mužské neschopnosti. Maralí farmy v jižním Rusku, na Altaji a v Mongolsku v současnosti dobře prosperují. Vydělávají na domnělé či opravdové impotenci čínských mužů.
Obchod s nosorožčími rohy a tygřími drápy byl v nedávné minulosti natolik medializován, že v současnosti tento artikl naleznete v Qingpingu jen „pod pultem“. Prodejci se přece jen bojí - trestů smrti je v Číně nejvíce na světě. Že zde však mezinárodně zakázaný obchod i s těmito velmi ceněnými prostředky na léčbu mužské nedostatečnosti funguje, mohu dosvědčit. Několikrát mi byly nabízeny tygří tlapy s drápy a také sušené tygří penisy, některé dokonce s mumifikovanými varlaty. Prodejci však byli velmi obezřetní a bázlivě se rozhlíželi kolem. Jistě věděli proč. A co na to světová ochrana přírody? Mám pocit, že to zde, na jihu do sebe poněkud zahleděné Číny, ani na začátku 21. století téměř nikoho příliš nezajímá.
říjen 2003
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group