Text a foto: Michael Fokt

Předkové dnešních hadů se kdysi dávno vynořili z podzemních chodeb, kde je evoluce zformovala do podoby dlouhých beznohých tvorů. Zdálo by se, že s takovým tělem nemůžou mít na denním světle na růžích ustláno. Primitivní hadi se však pevně obtočili kolem své příležitosti a vydali se na vítězné tažení, které skončilo až v korunách stromů.

Text a foto: Přemysl Rabas

V sedmdesátých letech organizoval Josef Vágner odchyt severních bílých nosorožců v povodí Nilu v jižním Súdánu. Tehdy asi ještě netušil, že to jednou budou nejcennější zvířata královédvorské zoo. Na rozdíl od mnoha jiných vzácných druhů zvířat, které zoologické zahrady řízeně množí a případně vracejí zpět do přírody (to je i případ nosorožců černých v jejichž chovu je zoo ve Dvoře Králové světovou jedničkou), se rozmnožování obou poddruhů bílých nosorožců v péči člověka zatím nedaří.

Přírůstky bílých nosorožců v přirozených podmínkách rezervací jsou okolo deseti procent. Ze sedmi set padesáti zvířat v zoologických zahradách by se jich tedy muselo rodit přes sedmdesát ročně. Rodí se však sotva dvanáct čtrnáct mláďat. Většinou jde o přímé potomky nebo vnoučata zvířat z přírody. Situace je nyní o to vážnější, že většina zvířat patří k jižnímu poddruhu a jediná reprodukce schopná skupina severních nosorožců na světě zůstala právě ve dvorské zoo.