ikoktejl

  • Vychází V sedle 2/2017

    Na stáncích od 11. května.

Editorial 2/2017

VS1702 titulkaPřejít na články z časopisu V sedle 2/2017

Jako malou holku mě koně naprosto fascinovali, ať jsem byla kdekoli. (Ne že by se něco změnilo.) Moje matka to dokázala patřičně využít. Nechtěla pubertální slečna na dovolenou do hor do Slovinska? „A cestou se stavíme v Lipici, tam jsou nějaký koně nebo co,“ utrousila nenápadně. Počítám, že jsem měla z celé rodiny sbaleno jako první.

Koně jsem také pokaždé potřebovala vyfotografovat. Vlastní foťák jsem neměla, a tak se po týdnech čekání na vyvolání filmu rodiče nestačili divit, když třetinu jejich snímků z dovolené tvořily povětšinou rozmazané fotografie koní někde v dáli. (O funkci zoomu jsem si tenkrát mohla nechat zdát.)

Přitahovala mne hlavně hříbata. Nedávno jsem něco hledala v krabici starých fotek a nestačila se divit, kolik snímků hříbat jsem nasbírala. Umělecké hodnota veškerá žádná, ale při prohlížení jsem se zasnila a zkusila si představit, co se z těch hříbat asi stalo. Jak vyrostla, co dělala, zda sportovala, měla štěstí na dobré lidi nebo naopak pohnutý osud jako z románu? To už se nikdy nedozvím. Vy si ale můžete v našem rozsáhlém materiálu o hříbatech dočíst spoustu zajímavých a důležitých věcí.

Budu se těšit na vaše snímky koní z cest po celém světě, které jistě přijdou do naší soutěže. Stanu se zase na chvilku tou malou holkou a budu nad obrázky snít a představovat si, jaký mají ti koně život a co je čeká.

Mne i vás doufám čeká krásné jaro s koňmi. Už se nemohu dočkat toulek v sedle rozkvetlou loukou a voňavým lesem.
Ať vás provázejí spokojení koně, ať už vás osud zavane kamkoli.

Pavla Růžičková
šéfredaktorka

Editorial 1/2017

VS1701 titulkaPřejít na články z časopisu V sedle 1/2017

Každá chvilka je důležitá

Probojovala jsem se sněhem do stáje, silničáři tu ještě nebyli, snad pomáhají jinde. Jeník stojí spokojeně ve sněhu ve výběhu a okousává deku své stájové kolegyni. Sám má pravý huculský kožich, tak žádnou růžovou přikrývku nepotřebuje. Celkem ochotně však svou obalenou kamarádku opustí a ležérně sněhem dojde k východu z výběhu. Abych si snad nemyslela, že se na mne těší…
Vyrážíme na vyjížďku do sněhu, v blízkém lesíku větří divočáky jak pes. Vážně. Stříhá ušima, pohazuje hlavou, z vršku si zařehtá dolů na stádo. Na place se bez nálady šourá nová kobyla ze stáje. „Jdu na plac, nejdu dělat nic důležitého,“ říkala její jezdkyně, když jsme vyráželi ven. Pořád mi to vrtá hlavou. Mizernou náladu hnědky rozpoznám i z dálky. Každou chvíli má uši dozadu. Ani se jí nedivím, s tímhle postojem. Pro koně má význam všechno, znají jen tady a teď. U nás lidí by to mělo být stejné, je jedno co s koněm právě děláme, ať trénujeme nebo se jen mazlíme ve stáji, pro koně a jiná zvířata neexistují žádné nedůležité okamžiky. Kdyby tomu tak nebylo, těžko by se koně dokázali před miliony let rozšířit po světě, šelmy by je prostě sežraly. Pro koně je důležité všechno, pokud z nás cítí pravý opak, jsme pro něj nepřirození a nepochopitelní tvorové. Proč by s námi měl chtít trávit čas? Proč by nás měl následovat, stát se parterem a přítelem? Proto si pamatujte, každý okamžik s vaším koněm je důležitý. I když to vlastně platí pro celý život.

Krásné chvilky s koňmi vám přeje

Pavla Růžičková
šéfredaktorka

Tagy: V sedle 2017 1

Editorial 4/2016

VS1604 titulkaPřejít na články z časopisu V sedle 4/2016

Těším se na zimu. Ne, že bych neměla ráda podzim, ale nemám ráda bahno. Těším se, až zem zmrzne a všechno pokryje čistý bílý sníh. Nevím jak u vás, ale v naší stáji je cesta do výběhu čirým dobrodružstvím. Mám na výběr, buď se mohu brodit bahnem, nebo balancovat po ještě stále pevných okrajích cesty a riskovat ránu od ohradníku. Jeníkovi to je samozřejmě jedno, kráčí si hrdě bahnem a zajímají ho jenom kamarádi ze stáje, co už jsou venku. Do stáje se vrací s nohama obalenýma bahnem a abychom se nenudili, tak ještě vysbírá snad všechny bodláky široko daleko. Polykám nadávky a posunem času připočítávám ke každé návštěvě stáje ještě tak hodinu navíc. Na odbahnění a odbodlákování mého rezatého pokladu.

Hlavně že je spokojený a má pohyb, říkám si, protože jinak jako správný hucul vymýšlí nesmysly. Už jsme ho zachraňovali z kontejneru na hnůj nebo z hrazení parkúru, na které se doslova zavěsil, když se mu nepodařilo ho přeskočit. Naštěstí to vždy snášel s ledovým klidem a čekal, až ho zachráníme. Proto když jsem pročítala článek o tom co dělat, když jde koni o život, věděla jsem, že se to může týkat každého z nás. I ten nejoperovanější koníček je stále ještě zvíře s vlastní hlavou a instinkty. Moc bych vám přála, abyste rady z tohoto článku nikdy nemuseli použít v praxi a jen šťastné návraty, ať již pojedete podzimním lesem nebo prvním sněhem. Ovšem myslete na to, že štěstí přeje připraveným.

Pavla Růžičková

Tagy: V sedle 2016 4

Editorial 3/2016

VS1603 titulkaPřejít na články z časopisu V sedle 3/2016

Byla jsem u stěhování koně. Nejdříve se nakládaly věci. Sedlo, několik setů barevně ladících podsedlovek, náušníků a kamaší a ohlávek. Potom tři uzdečky a množství pomocných otěží, ve kterých jsem se úplně ztratila. Pak následovala výbava jezdkyně, opět v několika barvách. A taky pytle a kýble s krmením, bio mrkvičky a jablíčka. Skoro jsme si mohli udělat piknik.

Samotný kůň stál v ohradě a rozhodně nehodlal přijít na zavolání. Když byl odchycen, tak se cestou drze zastavoval a popásal, respekt k vodiči veškerý žádný. O divadle s nastupováním snad ani nebudu psát.

Při ježdění se střetávají dva světy – svět koně a svět jezdce. Kůň často, i když se snaží sebevíc, není schopný pochopit smysl pomůcek jezdce a hledá východisko ve vlastní interpretaci zmatených povelů. K čemu mu jsou růžové bandáže, když nechápe, co po něm barevně sladěná jezdkyně chce. A vidina ohlávky podšité beránkem ho z ohrady nevyláká, možná tak ta mrkev. Partnerství s koněm a zlepšení našich schopností si zasloužíme jen a pouze pomocí vědomostí, zkušeností a ochotou se učit. Nikdo z nás nemusí být perfektní, ale třeba nám to pomůže pochopit, proč se kůň bojí letícího pytlíku nebo se nechce ohnout v rohu jízdárny. Když budeme investovat do sebevzdělávání, určitě tím koni prospějeme víc než nákupem dalších a dalších kousků do výbavy. Příliš často zapomínáme, že kůň je zvíře a jeho potřeby se od těch našich diametrálně liší.

Přeji vám koně jako partnera, vzájemnou radost z nově naučených věcí a krásný zbytek léta

Pavla Růžičková
šéfredaktorka

Tagy: V sedle 2016 3

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group