ikoktejl

Aneb ohlédnutí za čtvrt rokem v Austrálii

Text a foto: Ladislav Bezděk, Kateřina Dvořáková

Po roce a půl cesty kolem světa v naší oranžové oktávce přišel další zásadní krok, další přeprava. Vedle jiných neméně zajímavých cílů jsme slíbili, že naše trasa povede přes všech pět obydlených světadílů.

Nemohli jsme tedy vynechat Austrálii. Obzvláště, když se jednalo o naší úplně první cestu do země klokanů. Tříměsíční vízový limit nám sice moc nepřál, ale rozhodli jsme se vidět co nejvíce. Za osmdesát dní jsme nakonec viděli a zažili opravdu maximum. Především to co dělá Austrálii takovou jaká je. Svezte se kousek s námi a přečtěte si, čím si nás Austrálie podmanila.

Science centrum zve na Překonané vynálezy i na gigantický model srdce

Chcete si užít prázdniny zábavně, vědecky, ale hlavně na plné pecky? Pak neváhejte a vydejte se s kamarády do liberecké iQLANDIE. Těšit se můžete nejenom na absolutní novinky - gigantický model srdce, Překonané vynálezy a speciální Živák v Planetáriu, ale i na to, že si tu popovídáte s humanoidním robotem Thespianem, zkouknete pitvu mimozemšťana nebo procestujete Mars v nadčasovém vesmírném vozítku. To vše za doprovodu akční Science show, badatelských aktivit a makromolekulární kuchyně.

Tušíte, jak fungoval dálnopis, na čem prala vaše prababička, kolik vážil první mobilní telefon Eurotel nebo co to vůbec bylo Atari? Jestli ne, tak tým iQLANDIE vám to prozradí! A to v interaktivní expozici Překonané vynálezy, kterou zpřístupní na začátku léta. Čekají vás tu takové vychytávky, jako třeba kempingový stan z osmdesátých let, pod který jezdili vaši rodiče na dovolenou, počítač iQ 151, walkman, ukázka skládacího papíru, ventokličky a spousta dalších věcí, které dnes patří do propadliště dějin. Celou atmosféru podtrhnou dobové snímky – například reklamy z dob socialismu, které budou promítány na zeď.

Buch, buch, buch…

V iQLANDII přibyl i nový exponát – gigantický model srdce, které je pětadvacetinásobně větší než to lidské. Názornost nechybí – tvar, hlavní žíly, tepny, aorta, dokonce i zbarvení – vše odpovídá realitě. Stačí jen vstoupit dovnitř a zkoumat. V modelu si dokonce můžete změřit svou vlastní tepovou frekvenci.

Mimo tohoto interaktivní exponátu vás tu ale čekají čtyři stovky dalších. S hlavní ikonou science centra, humanoidním robotem Thespianem, si popovídáte v několika světových jazycích, v Mars Roveru procestujete skrz na skrz Rudou planetu, sílu živlů okusíte v simulátorech vichřice a zemětřesení a kosmonautický výcvik absolvujete na Hvězdném kolotoči.

Zábava i relax

Zábavu a relax v jednom slibuje místní Planetárium. Vedle osvědčených filmů, jako například Úsvit kosmického věku, Soumrak dinosaurů a Výprava ke hvězdám, vám místní planetárníci o prázdninách přestaví i autentický, živě komentovaný pořad? Díky němu procestujete Mléčnou dráhu, zjistíte, kde se v ní nachází naše planeta, či se stanete svědky vzniku Sluneční soustavy a planet před miliardami let. Rovněž si prohlédnete noční oblohu nejen ze Země, ale i z jiné části galaxie. Filmové fanoušky jistě nadchne prohlídka míst, kde na Marsu bydlel a kudy cestoval Matt Damon ve filmu Marťan.

Science show i Kriminálka iQLANDIA

Jestli rádi experimentujete, pak je tu pro vás nachystána divoká Science show. Ta bude v létě za příznivých vědeckých podmínek probíhat venku a zkušení lektoři vám během spektakulárního představení ukážou výrobu kouřového děla, polijí vám ruku kapalným dusíkem o teplotě -196 °C nebo vás nechají si zatancovat na izolační podložce pod napětím několika set tisíc voltů. Chybět nebude ani ochutnávka makromolekulární kuchyně v rámci prázdninového workshopu Věda v kuchyni. A pozor, i letos se můžete přidat k pátracímu oddílu Kriminálka iQLANDIA či si prubnout jednu z badatelských aktivit.

Přejít na články z čísla 7–8/2016

Krajinou vzpomínek

Vzpomínám na nohy zabořené v písku. Na to měkké pohlazení. Na stavění hradů a průhledná těla medúz v chladném Baltském moři. Pranic mi to nevadilo. Tenkrát jsem poprvé okusila slanou chuť moře. Kolik v něm asi bylo soli? Vzpomínka, která mi dnes chutná sladce.

Vzpomínám, jak mi ztěžkla víčka, ale nechtěla jsem se poddat spánku, tomu našeptávači snů. V rohu pokoje stál velký kornout naplněný bonbony, zítra s ním vyrazím do školy. Poprvé. Jaké to bude? Ráno jsem si oblékla žluté šaty, maminka mi upletla dva dlouhé copy a vyrazila jsem do nového světa, k otevřeným dveřím do krajiny lidského poznání. Co všechno nevím, se teprve dozvím. A taky pochopím, že lepší je někdy nevědět.

Vzpomínám si, že běžím z prudkého kopce. Padám na kolena a teče mi krev. Zůstala jizva a vzpomínka na tátova slova: „Pospíchej pomalu.“

Vzpomínky jsou jako pokoje s minulostí. Můžeme jimi procházet a cítit klid v duši, protože nic z toho, co se v nich odehrálo, již změnit nelze. Máme ale volbu, vybrat si, do kterých komnat opět vpustit naši mysl, a kde už je brána navždy uzavřena. Proč jitřit staré rány?
Tématem tohoto čísla jsou Vzpomínky na Afriku, s níž protli svůj osud Ernest Hemingway, dánská spisovatelka Karen Blixenová i Josef Vágner, český vizionář ochrany africké fauny. Život je mořem příběhů.

Užijte si krásné léto, ať máte na co vzpomínat.

Barbora Slavíková Literová
šéfredaktorka

Přejít na články z Koktejlu 6/2016

Thajská lekce

Pokud bych řečeno dnešní terminologií měla něčemu dát „like“, zvedla bych palec pro Thajsko. Potěšila mě zpráva, že tamní vláda učinila rozhodnutí, které asi nebude přínosem pro thajskou pokladnu, významně těžící z turismu, ale určitě pomůže přírodě k regeneraci. Thajci uzavřou turistům jednu z nejoblíbenějších destinací v zemi a to ostrov Ko Tačaj, vyhlášený ráj potápěčů. „Pláž je přeplněná stánky s jídlem a výletními loděmi. To způsobuje, že se situace na ostrově rychle zhoršuje. Pokud ho neuzavřeme nyní, ztratíme Ko Tačaj navždy,“ nechal se slyšet ředitel odboru národních parků Tunya Netithammakul. Uzavření ostrova, které bylo zatím oznámeno na dobu neurčitou, má ochránit přírodní zdroje a zabránit dopadu turismu na životní prostředí.

Moje čtyřletá dcera dostala k narozeninám dětskou encyklopedii zvířat. Otevřela kapitolu „ohrožené druhy“ a svůj malý prstík zabořila do mapy světa. „Maminko a tohle zvíře už nikde nežije? A tohle taky ne…?“ „Neboj, ještě žijí, ale není jich moc, proto musíme chránit místa, kde bydlí, aby tam mohla dál být.“ „A kde bydlí ten velkej modrej papoušek, kterýho jsme viděly v kleci ve zverimexu?“ „Jmenuje se Ara hyacintový a bydlí v pralese v Brazílii.“ „A když tam na něj budeme hodný, tak tam dál bude lítat?“ „Snad ano, Sofi,“ odpověděla jsem nejistě tomu lidskému tvorečkovi lačnícímu objevovat svět. Často mám pocit, že děti vědí víc než dospělí. A navíc dokážou pravdu formulovat s brutální jednoduchostí. První červen je dnem dětí, oslavme ho s nimi a probuďme i to své vnitřní dítě z letargie. Ono tam někde v hloubi nás stále přebývá, jen mu dovolit se ozvat.

„Usmějte se na život,“ řekl mi někdo, do koho jsem náhodou narazila. Slíbila jsem, že tuhle větu pošlu tichou poštou dál, tak to plním. Krásný červen.

Barbora Slavíková Literová
šéfredaktorka