ikoktejl

Přejít na články z Koktejlu 2/2017

Společné kořeny

Projíždím zasněženou krajinou Českého středohoří. Dokonalá zimní pohádka v režii přírody. Vrcholky pod sněhovou peřinou připomínají bábovky, které někdo ledabyle poházel na severu Čech. Unikátní scenerie tvořená vyhaslými sopkami. Pohled, který se mi naskytne při každém návratu domů, kam se cesta vine tímto magickým prostorem. Německý přírodovědec Alexander von Humboldt v roce 1819 označil výhled z Milešovky (836,5 m n. m.), nejvyššího vrcholu Českého středohoří, za třetí nejkrásnější na světě. Pravidelně se sem vracel a provázel tudy i pruského krále.

K dominantám zdejší vulkanické krajiny patří také vrch Bořeň, přestože nepatří k nejvyšším, je považován za nejskalnatější samostatně stojící vrch České republiky. Silueta hory může připomínat lva, mamuta či dokonce hlavu obra, záleží, z jaké strany na ni hledíte. I ona má svou legendu. Bořena, manželka knížete Kroka, po jeho smrti bloudila krajem, až uviděla v dáli vysokou skálu. Vystoupila na její vrchol, pohlédla dolů a uzřela Krokovu hlavu zvedající se z řeky. Vrhla se ze skály dolů, ale místo manželovy náruče našla smrt. Od té doby hora nese její jméno.

V americkém Wyomingu mají také svoji „Bořeň“, proslulou Devils Tower, kde nechal Steven Spielberg ve svém filmu Blízká setkání třetího druhu přistát mimozemšťany. Hora připomíná skalnatý pařez, jenž zůstal na zemi po gigantickém stromě. Je pro indiány posvátným místem opředeným mnoha legendami. Geologové diskutují nad hypotézami o jejím vzniku před padesáti miliony let. Na kloub této záhadě nakonec přišli čeští vědci pomocí originálního geologického experimentu podpořeného výzkumem české hory Bořeň, která, světe div se, je své americké sestře podobná nejen svým tvarem, ale také vznikem (reportáž najdete v tomto čísle).

Vše souvisí se vším. Vše je propojeno. Příběhy lidí i hor.

Barbora Slavíková Literová
šéfredaktorka

Bez spolehlivého světla se na svých cestách neobejde žádný cestovatel. Často sáhne po čelovce, ale čím dál více cestovatelů a příznivců outdooru s sebou do přírody vozí také výkonnou ruční svítilnu.

Přejít na články z Koktejlu 1/2017

V roce kohoutím

Podle čínského kalendáře vstupujeme do roku ohnivého Kohouta. Rok 2017 pod vládou hlasatele úsvitu se má nést v duchu vítězství a úspěchu, dojdeme k nim ale jen svou pílí, trpělivostí a tvrdou prací. Protože kohout má statečné srdce, můžeme se těšit na nové výzvy osudu. V čase kohoutího panování rezonují tyto myšlenky: Nezapomínejte, že dobré mravy nikdy nevyjdou z módy. Uděláte-li malý krok dozadu, uvidíte, že moře i obloha jsou nekonečné.

Při sledování zpráv, kdy se na nás odevšad valí nespočet negativních informací, je obtížné nepropadat marnosti. Co mohu změnit já, malá kapka v rozbouřeném moři? Mnoho, máme-li své srdce a mysl otevřené. Minulý rok jsem na nádraží čekala na vlak se skauty, aby mi rozsvítili svíčku světlem dovezeným z Betléma. Rozsvítila jsem další svíce a rozvezla je přátelům. Cítila jsem opravdového ducha Vánoc, symbolické světlo naděje. Rozzářit něčí den je v moci každého z nás a to nejen v čase adventním.

Spolu s kolegy z redakce vám přeji vydařený nový rok. Budeme se maximálně snažit, aby magazín Koktejl pro vás byl i nadále zdrojem inspirace a poznání.

Barbora Slavíková Literová
šéfredaktorka

Přejít na články z Koktejlu 12/2016

Strážní andělé nás potřebují

Je hezké najít ve schránce dopis. Škoda, že ve zrychlené době jim věnuje svůj čas už jen málokdo, a tak schránku plní složenky, faktury a letáky se super slevami. Ty si svou cestu vždycky najdou. Před pár dny ke mně dorazila objemná obálka, už jsem ji chtěla vyhodit v domnění, že jde o předvánoční marketingovou akci, ale neudělala jsem to. Otevřela jsem ji a začetla se do příběhů lidí investujících svůj život do pomoci lidem tam, kde je jich nejvíce třeba. Strážní andělé v akci, kteří ale nemohou dělat zázraky bez léků, očkovacích látek a nezbytné zdravotní péče. Černý puntík o velikosti většího knoflíku vyobrazený v dopise měl děsivé sdělení: tudy by extrémně podvyživené dítko protáhlo ruku. Pravda občas bolí a tohle byl ten případ. Nemohu změnit svět, ale svým darem dokážu někomu změnit život, a to není málo.

Dcera už má napsaný dopis Ježíškovi, a tak i já musím napsat své přání, snad svého adresáta najde:
Milý Ježíšku, nevím, jestli mi to můžeš splnit, protože je mi jasné, že toho máš nad hlavu. Přeju si, aby české časy hojnosti trvaly co nejdéle a otiskly se nejen do materiálních radostí, ale i do mezilidských vztahů. Potřebujeme co nejvíce slušnosti a porozumění. Protože jak známo, láska je jediná hodnota, která se dělením násobí. Tak na nás prosím nešetři.

Přeji vám krásné Vánoce a vymazlený rok 2017

Barbora Slavíková Literová
šéfredaktorka