ikoktejl

Přejít na články z Koktejlu Special Kanárské ostrovy

Kanárský genius loci

Slunce se ztrácí za obzorem a na Tenerife, v turistickém kotlíku plném národností, je tato chvíle příslibem dlouhé noci naplněné veselím. Na promenádě posedávají Afričanky v barevných šatech, tyto ženy původem ze Senegalu svými hbitými prsty splétají titěrné copánky, jimž mnohé návštěvnice ostrova nemohou odolat. Hlouček dětí pozoruje pouliční umělce. Bublináři dávají capartům do rukou jednoduché náčiní, aby sami vytvořili tuhle prchavou krásu. Nohama čvachtají v mydlinkové směsi a smějí se na celé kolo. Místo zaplavila čirá radost. Když bublinářka dává dítěti instrukce, jak na to, slyším v její angličtině slovanský akcent. Že by Slovenka? Ptám se a dozvídám se, že je z České republiky, vysokoškolská studentka, momentálně „on the road“. Představuje mi svého španělského přítele a chlapíka, s nímž se během svého kanárského dobrodružství seznámili, a který je přizval k bublinaření. Jsou tady tři týdny, kam pojedou dál? To se uvidí. Jejich život je otevřená kniha. Kanárské ostrovy jsou tradiční baštou hipíků a volnomyšlenkářů všeho druhu. Celoroční přívětivé klima nahrává životnímu stylu v rytmu „don´t worry be happy“. Už dlouho se tu ale neusazují jen květinové děti či němečtí důchodci. Kanáry jsou aktuálně zemí zaslíbenou také pro digitální nomády, kteří mají svou kancelář tam, kde jsou zrovna online.

Pro mnohé jsou Kanárské ostrovy synonymem plážové dovolené. To je určitě pravda, ale zároveň nemusí. Můžete to tady pojmout také outdoorově. Nazout si pohorky a vyrazit na nejvyšší horu Španělska (je na Tenerife), nebo objevovat vavřínový prales, kde si mezi několikametrovými kapradinami budete připadat jako na expedici do pravěku...

Kanárské ostrovy jsou barevnou mozaikou zážitků a svůj střípek si tu najde každý. Věřím, že náš Special vám bude bohatou inspirací.

Krásnou dovolenou nebo trvalejší pobyt zalitý sluncem. Olé.

Barbora Slavíková Literová
šéfredaktorka

Přejít na článku z Koktejlu Special Island

Vášeň, která hřeje i mrazí

Nezapomenu na to, jak jsem poprvé vyšla z letiště a vkročila na islandskou půdu. Byla tma a počasí, slušně řečeno, velmi nevlídné. V duchu jsem si říkala: to má být ten Island, o kterém všichni básní? Unavené tělo jsem složila v chatce jednoho kempu. A pak přišlo azurové ráno… Pohled na čarokrásnou krajinu jako vystřiženou z Pána prstenů mi vyrazil dech. Tak to je ten Island, země ohně a ledu, gejzíry, sopkami a vodopády oplývající.

V roce 2009 se zde skloňovalo ve všech pádech slovo kreppa, islandský výraz pro ekonomickou krizi, která dostala nordického tygra na kolena. Noviny psaly o zemi, kde „party skončila“ nebo o státě, jenž zkrachoval. V tu dobu si premiér poprvé najal ochranku a tento krok naznačoval mnohé. Nad ostrovem se kreppa vznášela jako přízrak, jako hodně temná postava ze severských ság, jenže Islanďané mají pro strach uděláno. Drsné přírodní podmínky jim vtiskly schopnost vydržet, nevzdávat se a věřit v lepší zítřky. Navzdory finanční nepřízni byli schopni, díky záruce islandské vlády, dostavět Harpu, unikátní budovu opery, která je dnes symbolem Reykjavíku.

Když jedete hodinu autem po kamenité cestě a nikde nepotkáte ani živáčka, míjíte jen nekonečné pastviny, lávová pole nebo koberce mechu, máte chuť zastavit se, zamáčknout slzu a modlit se, aby tenhle ráj vydržel. A zcela přirozeně, začnete v této krajině fantazie věřit na elfy, trolly a další skryté obyvatele ostrovní říše. Nepřijde vám ani zvláštní dávat za okno sušenky, protože islandští skřítci jsou prý mlsní, a když je budete dobře krmit, nebudou dělat lotroviny, ale stanou se dobrými rodinnými šotky.

Je mnoho cestovatelů, kteří si na Islandu vypěstovali závislost. Musejí se tam stále vracet a stále nemají dost. Nechápete? Jeďte na Island…

Barbora Slavíková Literová
šéfredaktorka

Přejít na články z Koktejlu Special Léto v ČR 2017

Kudy? Tudy!

Stojím na rozcestí a jako v pohádce se musím rozhodnout, jakou cestou se vydat. Kudy k Mlýnskému potoku? Po modré, po žluté nebo po zelené? Široko daleko nevidím žádnou kouzelnou babičku, která by mi dala radu cennější než sůl. Odpověď nalézám díky turistické značce, jež mě neomylně zavede ke správnému cíli. V duchu děkuji značkařům obětujícím svůj volný čas, aby nám putování po naší krásné vlasti co nejvíce zjednodušili. Značkování turistických tras má v Česku více než stoletou tradici. První turistické trasy v českých zemích vyznačila v roce 1884 Pohorská jednota Radhošť v Beskydech. Mohlo by se zdát, že jde o jednoduchou (neplacenou) práci spojenou s pobytem v přírodě. Obnova a malování nových značek má ale svá přísná pravidla. Jak říká zkušený značkař Václav Hieke, který se své zálibě věnuje už 31 let: „Občas z toho bolí ruce.“

Má to určitou symboliku se životem. Kolikrát hledáme správný směr, kudy jít a nezabloudit? V krajině našich dní ale nejsou ukazatele, které by nás jednoduše dovedly k cíli. A tak občas skončíme ve slepé uličce, škobrtneme, ztratíme se, abychom se pak zase dostali na správnou cestu. Poznání má svoji cenu, ale stojí za to.

Přeji vám krásné léto a věřím, že vám Koktejl Special přinese bohatou výletní inspiraci. Ať vás turistické značky i váš instinkt hladce dovedou k vysněným cílům.

Barbora Slavíková Literová
šéfredaktorka

Přejít na články z Koktejlu Special Zima 2016

Poklady za kopcem

Stále raději a intenzivněji objevuji místa, kam dojedu, co by kamenem dohodil. A pak se nestačím divit, jaký netušený poklad se skrýval za blízkým kopcem. Je v tom asi lidská přirozenost, považovat zajímavosti na domácí půdě za běžné, zatímco ty vzdálené mají ten správný nádech tajemství a exotiky. V příhraničních oblastech je radost z objevování znásobena poznáváním vzájemných sousedských vlivů, i když si je mnohdy neuvědomujeme nebo si je nechceme přiznat. Každý rok jezdím na vánoční trhy do Drážďan, abych se naladila na adventní notu, a pokaždé obdivuji cípaté hvězdy, jež pro mě symbolizují německé Vánoce. Zatímco si prohlížím zářící ozdoby, průvodkyně dodá: „Krásné, že? To jsou ochranovské hvězdy, máme je od vás. Začaly je tady vyrábět děti protestantských misionářů, kteří sem prchli z Čech a Moravy.“ Ať chceme nebo ne, lidské kořeny jsou propojeny a je jen na nás, jak daleko či blízko k sobě budeme mít.

Jedno dobré slovo hřeje celou zimu. Tak ať jich slyšíte co nejvíc,
a to nejen o Vánocích, ale po celý rok.

Barbora Slavíková Literová
šéfredaktorka