ikoktejl

  • Vychází Koktejl Special Švácarsko

    Na stáncích od 2. dubna.

Editorial Koktejl Special Švýcarsko

Kategorie: Koktejl Special
Vytvořeno 12. 4. 2019 9:39
SP1901 titulkaŠvýcarsko je jako jeho čokoláda – vysoce návykové

Laskavé ticho a tmu protrhne zvonění budíku. Jsou čtyři hodiny ráno a z mobilu se ozývá kokrhání, které nechcete slyšet, obzvlášť v tuto hodinu. Mozek se zatím jen neochotně probírá k aktivitě a tělo se musí hodně přemlouvat. Až na svědomí, které mi tvrdošíjně připomíná, že jsem Sáře slíbila, že v půl páté ráno (švýcarského času) budu stát venku. V polospánku si čistím zuby a soukám se do teplého oblečení. Proč tak brzy, honí se mi hlavou otázka otravná jak moucha. V momentě, kdy otevřu dveře a vyjdu ven, pochopím. V čase, kdy se nový den teprve začíná probouzet k životu, to v Lucernu už vře. Dokonce mám pocit, že já jsem ten poslední opozdilec. „Pojď, rychle musíme na náměstí, ať stihneme Fritschiho.“ „Fritschiho?“ Ze Sářina pohledu je mi jasné, že teď zrovna není ta pravá chvíle zdržovat se vysvětlováním. „Tady máš klobouk, dej si ho na hlavu, ať nevypadáš divně.“ Nasazuji si tedy špičatý klobouk a připadám si jako čaroděj Gandalf. Na náměstí už je hlava na hlavě. Razím si cestu mezi pejskem, mimozemšťanem, Hello Kitty, bájnou nestvůrou, sněhulákem Olafem a slečnou, které na hlavě vyrostl plameňák. Už rozumím Sářině poznámce – abych vypadala normálně. Jako Gandalf mám pocit, že sem výborně zapadám. Něco je ve vzduchu. Všichni s napětím čekají, až TO propukne. Tiše závidím lidem na okolních balkonech, kteří na TO čekají s teplým kafíčkem v ruce. Prásk. Ozve se rána. Trhnu sebou. Oblohu nad Lucernským jezerem prozáří ohňostroj. Všichni začnou křičet jako šílení: FRITSCHI! Prásk. Zazní další rána. A další. Z nebe začne padat papírový déšť. Než se stihnu vzpamatovat, už vidím Fritschiho, kterak kráčí v doprovodu své ženy a družiny na náměstí, kde už na něj všichni čekají. Je to muž se dřevěnou maskou, symbol lucernského karnevalu, jenž právě zahájil šestidenní veselí, kdy se odváže i ten nejserióznější Švýcar. „Lidi vystoupí z té své krabice a v podobě maškary se pořádně vyblbnou. Je to jako terapie,“ osvětluje mi Sára, proč je masopust užitečný pro duševní hygienu. Uznávám, že něco na tom je.
 
Ano, i takové je Švýcarsko. Kdo hovoří o rezervovaných Švýcarech, pak rozhodně nebyl v Lucernu v době karnevalu. Země helvétského kříže, to je dvacet šest kantonů, tedy dvacet šest světů, který je každý trochu jiný, trochu svůj. Jak říká Martin Nydegger, ředitel Switzerland Tourism, i když se Švýcaři spolu ne vždy domluví svou rodnou řečí (země má čtyři úřední jazyky), spojuje je DNA, která umožňuje, aby Švýcarsko fungovalo tak, jak funguje.
 
Švýcarsko je moje cestovatelská láska, je to s ním jako s čokoládou, nikdy nemáte dost.
 
Barbora Slavíková Literová
šéfredaktorka 
Tagy: Speciál 2019 1
Přidat komentář

Editorial Koktejl Special Léto v ČR

Kategorie: Koktejl Special
Vytvořeno 27. 9. 2018 8:57
SP1802 titulkaNa vodě
 
V době, kdy píšu tento editorial, zbývá jen pár dní do příchodu astronomického léta. Teploty již atakují a v některých místech i překračují třicetistupňové teploty. Je vedro a sucho. Už nejen zemědělci upínají svůj zrak k obloze v naději, že konečně zaprší. Na chatě mi ke sběru dešťové vody slouží starý bazén. Mám pocit, že v něm bydlí místní vodník a tajně ho vypouští. Vody v něm totiž moc nepřibývá. Tráva je vyschlá, že ji ani srna nechce žrát, tak hledá potravu jinde. Rozloučila jsem se s úrodou rajčat, krásně nakvetlými květy i bylinkovou zahrádkou. Jediné, čím si mohu zpestřit salát, je rukola, její trpká chuť zjevně nevyhovuje apetitu lesní zvěře. Sucho mě donutilo vyndat z garáže hadici a žíznivou zahradu zkropit. Přitom jsem si vzpomněla na návštěvu Dubaje, kdy místní vyprávěli, že když je sucho kritické, požádá šejk tohoto emirátu věřící, aby se modlili za déšť. A někdy to prý pomůže. Modlitba za vodu.
 
Voda a koupání jsou symbolem léta. Ohledně vlastních bazénů jsou Češi rekordmany, jeden najdeme na zahradě každé třetí chaty či rodinného domu. Máme se luxusně. Vodní svět je ale krásné objevovat i v krajině a také Česko se může pochlubit svými magickými hlubinami. Až budeme při letních toulkách pozorovat život na řece, v bažinách nebo kolem studánek, zjistíme, jak moc je na vodu navázaný život v přírodě a že bez ní není. Třeba nás to přiměje přistupovat k vodě jako k daru, s nímž se neplýtvá, vždyť i snově bohatí šejkové si uvědomují, že ropy se nenapijí.
 
Krásné léto u vody, ať je vám dobře všude tam, kam vás kroky zavedou.
 
Barbora Slavíková Literová
šéfredaktorka
Přidat komentář

Editorial Koktejl Special Kanárské ostrovy

Kategorie: Koktejl Special
Vytvořeno 30. 4. 2018 11:47

SP1801 titulkaPřejít na články z Koktejlu Special Kanárské ostrovy

Kanárský genius loci

Slunce se ztrácí za obzorem a na Tenerife, v turistickém kotlíku plném národností, je tato chvíle příslibem dlouhé noci naplněné veselím. Na promenádě posedávají Afričanky v barevných šatech, tyto ženy původem ze Senegalu svými hbitými prsty splétají titěrné copánky, jimž mnohé návštěvnice ostrova nemohou odolat. Hlouček dětí pozoruje pouliční umělce. Bublináři dávají capartům do rukou jednoduché náčiní, aby sami vytvořili tuhle prchavou krásu. Nohama čvachtají v mydlinkové směsi a smějí se na celé kolo. Místo zaplavila čirá radost. Když bublinářka dává dítěti instrukce, jak na to, slyším v její angličtině slovanský akcent. Že by Slovenka? Ptám se a dozvídám se, že je z České republiky, vysokoškolská studentka, momentálně „on the road“. Představuje mi svého španělského přítele a chlapíka, s nímž se během svého kanárského dobrodružství seznámili, a který je přizval k bublinaření. Jsou tady tři týdny, kam pojedou dál? To se uvidí. Jejich život je otevřená kniha. Kanárské ostrovy jsou tradiční baštou hipíků a volnomyšlenkářů všeho druhu. Celoroční přívětivé klima nahrává životnímu stylu v rytmu „don´t worry be happy“. Už dlouho se tu ale neusazují jen květinové děti či němečtí důchodci. Kanáry jsou aktuálně zemí zaslíbenou také pro digitální nomády, kteří mají svou kancelář tam, kde jsou zrovna online.

Pro mnohé jsou Kanárské ostrovy synonymem plážové dovolené. To je určitě pravda, ale zároveň nemusí. Můžete to tady pojmout také outdoorově. Nazout si pohorky a vyrazit na nejvyšší horu Španělska (je na Tenerife), nebo objevovat vavřínový prales, kde si mezi několikametrovými kapradinami budete připadat jako na expedici do pravěku...

Kanárské ostrovy jsou barevnou mozaikou zážitků a svůj střípek si tu najde každý. Věřím, že náš Special vám bude bohatou inspirací.

Krásnou dovolenou nebo trvalejší pobyt zalitý sluncem. Olé.

Barbora Slavíková Literová
šéfredaktorka

Tagy: Speciál 2018 1 Kanárské ostrovy
Přidat komentář

Editorial Koktejl Special Island

Kategorie: Koktejl Special
Vytvořeno 28. 11. 2017 11:14

SP1703 titulkaPřejít na článku z Koktejlu Special Island

Vášeň, která hřeje i mrazí

Nezapomenu na to, jak jsem poprvé vyšla z letiště a vkročila na islandskou půdu. Byla tma a počasí, slušně řečeno, velmi nevlídné. V duchu jsem si říkala: to má být ten Island, o kterém všichni básní? Unavené tělo jsem složila v chatce jednoho kempu. A pak přišlo azurové ráno… Pohled na čarokrásnou krajinu jako vystřiženou z Pána prstenů mi vyrazil dech. Tak to je ten Island, země ohně a ledu, gejzíry, sopkami a vodopády oplývající.

V roce 2009 se zde skloňovalo ve všech pádech slovo kreppa, islandský výraz pro ekonomickou krizi, která dostala nordického tygra na kolena. Noviny psaly o zemi, kde „party skončila“ nebo o státě, jenž zkrachoval. V tu dobu si premiér poprvé najal ochranku a tento krok naznačoval mnohé. Nad ostrovem se kreppa vznášela jako přízrak, jako hodně temná postava ze severských ság, jenže Islanďané mají pro strach uděláno. Drsné přírodní podmínky jim vtiskly schopnost vydržet, nevzdávat se a věřit v lepší zítřky. Navzdory finanční nepřízni byli schopni, díky záruce islandské vlády, dostavět Harpu, unikátní budovu opery, která je dnes symbolem Reykjavíku.

Když jedete hodinu autem po kamenité cestě a nikde nepotkáte ani živáčka, míjíte jen nekonečné pastviny, lávová pole nebo koberce mechu, máte chuť zastavit se, zamáčknout slzu a modlit se, aby tenhle ráj vydržel. A zcela přirozeně, začnete v této krajině fantazie věřit na elfy, trolly a další skryté obyvatele ostrovní říše. Nepřijde vám ani zvláštní dávat za okno sušenky, protože islandští skřítci jsou prý mlsní, a když je budete dobře krmit, nebudou dělat lotroviny, ale stanou se dobrými rodinnými šotky.

Je mnoho cestovatelů, kteří si na Islandu vypěstovali závislost. Musejí se tam stále vracet a stále nemají dost. Nechápete? Jeďte na Island…

Barbora Slavíková Literová
šéfredaktorka

Přidat komentář

Další články...

  1. Editorial Special Léto v ČR
  2. Editorial Special Zima v ČR
  3. Editorial Special Léto v ČR
  4. Editorial Special Švýcarsko
  5. Editorial Special Zima v ČR

Důležité odkazy

Naše tituly

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group