ikoktejl

Přejít na články z Koktejlu Special Zima 2016

Poklady za kopcem

Stále raději a intenzivněji objevuji místa, kam dojedu, co by kamenem dohodil. A pak se nestačím divit, jaký netušený poklad se skrýval za blízkým kopcem. Je v tom asi lidská přirozenost, považovat zajímavosti na domácí půdě za běžné, zatímco ty vzdálené mají ten správný nádech tajemství a exotiky. V příhraničních oblastech je radost z objevování znásobena poznáváním vzájemných sousedských vlivů, i když si je mnohdy neuvědomujeme nebo si je nechceme přiznat. Každý rok jezdím na vánoční trhy do Drážďan, abych se naladila na adventní notu, a pokaždé obdivuji cípaté hvězdy, jež pro mě symbolizují německé Vánoce. Zatímco si prohlížím zářící ozdoby, průvodkyně dodá: „Krásné, že? To jsou ochranovské hvězdy, máme je od vás. Začaly je tady vyrábět děti protestantských misionářů, kteří sem prchli z Čech a Moravy.“ Ať chceme nebo ne, lidské kořeny jsou propojeny a je jen na nás, jak daleko či blízko k sobě budeme mít.

Jedno dobré slovo hřeje celou zimu. Tak ať jich slyšíte co nejvíc,
a to nejen o Vánocích, ale po celý rok.

Barbora Slavíková Literová
šéfredaktorka

Přejít na články z Koktejlu Special Léto v ČR

Magie kolem i v nás

Nad mladoboleslavskou krajinou se snesla noc. Kamarádi tleskali a poskakovali do rytmu, každý podle své chuti a tempa. Uvnitř mě ale bylo ticho jako v chrámu. Posvátná chvíle. Dívala jsem se na žhavé uhlíky před sebou a cítila nepochopitelnou potřebu přejít ten ohnivý koberec, jenž před chvílí uhrabal zkušený instruktor. Uhlíky jsou nažhavené na 400 stupňů Celsia a pokud věříte v sebe, máte dostatek schopností přejít bez sebemenší úhony. Zakázala jsem si přemýšlet o tom, zda a jak je to možné… Vnímám jen svůj vnitřní hlas, který mi dal jasný povel: Běž! A tak jsem bosou nohou vstoupila do neznáma a prošla magickým prostorem sebepoznání, na jehož konci byla má ohněm neposkvrněná chodidla. Z tohoto rituálu, jehož intenzitu překonalo jen narození mé dcery, jsem si odnesla zásadní osvícení: „Čemu věřím, to dokážu, i když se to může jevit jako holý nesmysl.“

Česká republika je bohatá na magická místa, kde lze zažít nezapomenutelné. Vybrali jsme pro vás zajímavosti, které vás mohou inspirovat při objevování naší země i sebe samých.

Krásné léto, ať vám slunce svítí.

Barbora Slavíková Literová
šéfredaktorka

Přejít na články z Koktejlu Special Švýcarsko

To pravé je uvnitř

Jsem v čokoládovně Lindt a naslouchám mistru chocolatiérovi. Vypadá přesně tak, jak jsem si ho představovala. Bílá uniforma se zlatými knoflíky a vysoká čepice. S pečlivostí profesionála odstraňuje aluminiový obal, vyndává tabulku čokolády a naplno si k ní přivoní. Na tuto lekci čokoládového sommeliérství si vzpomenu pokaždé, když si doma rozbalím švýcarskou čokoládu, je to jako koupit si kousíček Švýcarska určený ke konzumaci. Zelené louky se spokojeně se pasoucími krávami, jejichž mléko je alfou a omegou toho, co od švýcarské čokolády očekáváme. Lahodnost a kvalitu. Stejné je to se sýry nebo bylinnými bonbony – originální vůni a chuť namíchala sama příroda. Pro mě tady začíná podstata toho pravého Švýcarska, pěkně v zemi, která vám zadarmo nic nedá, ale za snahu vás odmění. Švýcarsko má pět P: poctivost, pravost, pokoru, profesionalitu a pýchu či zdravou hrdost na to „býti Švýcarem“. Důvody jsou oprávněné, jak se můžete dočíst v tomto Specialu, věnovaném malé zemi s velkými příběhy.

Už víte, co podniknete v létě? Co třeba si prožít svůj vlastní švýcarský příběh plný jedinečných chutí? Bohatou inspiraci naleznete na dalších stránkách.

Barbora Slavíková Literová
šéfredaktorka

Přejít na články z Koktejlu Special Zima v ČR

Každý je vyslancem své země

„V září k nám přijede na návštěvu kamarádka z Jihoafrické republiky.“ Jakmile jsem se od manžela dozvěděla tuto novinu, už se mi hlavou honily myšlenky, jaký program vymyslíme slečně z Johannesburgu, která nade vše miluje africké národní parky. Jako Čech patriot jsem se chtěla vytáhnout a ukázat jí česká nej všeho druhu, aby odjela plná silných zážitků a chtěla se do České republiky zase vrátit, třeba s partou přátel… Začala jsem si psát seznam, co by bylo reálné vidět, navštívit, ochutnat, degustovat, prožít během deseti dní a zároveň se z toho nezhroutit. Nechtěla jsem, aby Ellen absolvovala turistický maraton, ale příjemný výlet, u něhož se nezapomíná ani na relax. Za povinnou návštěvu jsem považovala Prahu, protože co by to bylo za výlet do Česka, kdyby se host neprošel po Karlově mostě? Viděly jsme historické jádro, objevovaly Prahu historickou, kulturní, magickou i kulinární… Ellen zářily oči a já byla hrdá, že se nemáme za co stydět, další eso jsem ale měla ještě schované v kapse. „Na zítřek si zabal batoh, ukážeme ti něco z české přírody.“ A vyrazily jsme na sever, k branám národního parku Českosaské Švýcarsko, kde již čekal průvodce, aby nás provedl tím malebným koutem pískovcových skal. Tichá krajina a blížící se příchod zimy, který o sobě už dával vědět, dodával naší mini expedici tajemný ráz. V jedné z jeskyní se rozezněla flétna. Její jemný zvuk se proplétal s větrem… Byl to náš průvodce, který si vzal do ruky hudební nástroj a překvapil nás nečekanou hudební vložkou v lůně přírody. Ellen měla slzy v očích, tipuji, že v žádném z národních parků světa, které projela, neslyšela hru na flétnu. Někdy stačí málo k velkým věcem. Další dny jsme měly naplněné výlety a nejrůznějšími ochutnávkami, ale já věděla, že už nic nepředčí hudební okamžik z národního parku, který patří k nejkrásnějším místům Evropy. Když Ellen odjížděla, dostala od nás na památku hrníček s typickým cibulovým vzorem, který v porcelánce Dubí malují nepřetržitě už celé jedno století… Až z něj bude pít, snad si vzpomene na zemi uprostřed Evropy, malou rozlohou, ale velkou svým srdcem, kulturou, bohatstvím krajiny a šikovností lidí.

Každý je zástupcem své země a podle našeho chování, přístupu a zvyklostí , vytváříme cizincům obraz o zemi, v níž žijeme a jací jsme. Snažím se proto, ať už jsem kdekoliv nebo kohokoliv usadím u našeho stolu, aby odcházel s tím nejlepším pocitem o Češích. Věřím, že kdyby se toto prosté pravidlo ctilo mezi lidmi a národy, bylo by na světě více smíchu a méně slz, více přátel než nepřátel a více pochopení pro vzájemné odlišnosti, které dělají svět bohatým.

OBJEVUJTE A MILUJTE ČESKO, v zimě stejně jako v kterémkoliv ročním období.

Barbora Slavíková Literová
šéfredaktorka