ikoktejl

Přejít na články z Koktejlu Special Nizozemsko

Hrdí, otevření, pragmatičtí

Nizozemsko, země grachtů, tulipánů a větrných mlýnů? Ano, hlavně pro turisty. Z novin se o něm ale dočteme nejčastěji jako o zemi otevřené imigrantům. Mnozí odpůrci multikulturalismu si klepou na čelo a zvedají varovně prst: „Nizozemsko jednou špatně skončí! Asi nemají pořádný vztah ke své zemi.“ Skutečně?

Otevřenost Nizozemců má kořeny v 16. a 17. století, kdy se vrhli do boje za svou nezávislost. Úspěšně. V následujících dekádách a staletích pak poskytovali útočiště imigrantům z národů, které tolik štěstí neměly. Často šlo o vzdělance či obchodníky, kteří se nemohli doma dostatečně uplatnit. V Nizozemsku ano. Nizozemci jsou totiž lidé pragmatičtí, a tak věděli, že sice budou muset chvíli trpět odlišné kulturní zvyklosti imigrantů, ale že tito lidé ve výsledku jejich zemi obohatí. A tak se skutečně stalo a země kvetla do krásy i věhlasu. Lidé si zde zvykli na kulturní odlišnosti a máloco je překvapí. Ale že by však ke své zemi proto neměli vztah? Bláhovost! Právě Nizozemci jako málokterý národ vědí, co slovo „země“ skutečně znamená. Velkou část své půdy museli vyrvat moři, aby ji mohli obdělávat. A rvou se o ni dál.

Jsem si ale vědom toho, že situace se oproti minulým desetiletím přeci jen změnila. Ne vždy totiž patří noví imigranti k elitám svých národů a jejich podíl na rozvoji země je sporný. Věřím však, že Nizozemci jsou lidé natolik sebevědomí, že se s těmito nástrahami současnosti vyrovnají se ctí.

Příjemné čtení vám přeje

Michal Dvořák

šéfredaktor

 

Přejít na články z Koktejlu Special Turecko

Ještě o nich uslyšíme

Ruku na srdce, málokdo z nás by o Turecku řekl, že jde o moderní a technologicky vyspělou mocnost, která by měla světu diktovat trendy. V souvislosti s maloasijskou zemí nás často napadají spíše slova jako divokost, živelnost, patriotismus, pohostinnost, ale také třeba nespolehlivost a lehkomyslnost. Asi proto, že na očích máme hlavně výbuchy vášní tureckých fotbalových fanoušků a obratné ruce mistrů kebabů.
Podle některých odborníků ale Turecko dospívá v jednu ze tří světových velmocí, která bude hrát klíčovou roli v celé Eurasii podobně jako kdysi Osmanská říše. Významný americký prognostik George Friedman věří, že se Turecko za několik dekád stane jakýmsi mluvčím i hybatelem celého islámského světa a že se po rozpadu Ruska (!) bude s evropskou velmocí Polskem přetahovat o někdejší sovětské satelity ve východní a jižní Evropě.
Že vám to k prodavačům šiškebabu nějak nesedí? Může být. Pravdou ale je, že Turecko ve velkém investuje do infrastruktury na východě země a zajišťuje si tak výhodné energetické kanály z ropných rájů. Ve stagnující Evropě sice jsou miliony Turků v zástěrách a montážních halách, ale další statisíce jich studují na věhlasných univerzitách a získávají praxi v managementu. Turecko se tak propříště nebude snažit zavděčit Evropě. Se zdroji z východu, novou elitou a obrovským výrobním potenciálem bude naopak tím, kdo si bude své obchodní partnery i spojence pečlivě vybírat.
Příjemné čtení o probouzející se velmoci přeje

Michal Dvořák
šéfredaktor
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Kopcovitá krajina ozdobená rozsáhlými vinicemi, úhlednými městečky a prastarými hradbami. To je romantické Falcko, které je díky teplému podnebí přirovnáváno k italskému Toskánsku. Oblast zvaná „vinný sklep Svaté říše římské národa německého“ je druhou největší vinařskou oblastí Německa.

Na německou kuchyni se u nás sice kouká trochu spatra, ale když k severním sousedům zajedete, zjistíte, že není důvod ohrnovat nos. Nabízí totiž nejen řadu kulinárních zážitků, ale v mnoha ohledech je hodně podobná té naší.