ikoktejl

Přejít na články z Psích sportů 3/2013

Vážení čtenáři Psích sportů,
zdá se, že se ledy hnuly. Ale otázkou je jakým směrem. A kam doplují?

V pracovní komisi FCI se začala řešit otázka používání zakázaných výcvikových pomůcek. Respektive zákaz používání zakázaných výcvikových pomůcek. Ano, čtete správně - zákaz používání zakázaných.

Myslím, že z tohoto nesmyslu je na první pohled jasné, že celá kauza je jen nafouklá bublina, momentální potřeba rychle vyřešit jednu aktuální kauzu. Lze ale jen stěží očekávat, že by se něco mělo změnit. Je samozřejmě správné, že FCI a potažmo i ČKS či MSKS vydávají podobná stanoviska, protože pokud si podobných „aférek“ s elektrickými obojky či ostnáči všimne někdo „z venku“, tedy nepejskař, je nutné, aby se tyto orgány oficiálně stavěly proti jakémukoliv používání těchto zakázaných pomůcek. Ovšem skutečné vymýcení těchto pomůcek nikdy nedosáhneme sebesilnějším zákazem. Pomoci může spíše osobní přístup každého z nás, vzdělávání a především odvaha rozhodčích.

Je jasné, že sami rozhodčí by měli při posuzování závodů a zkoušek, poznat, zda je na psa při výcviku vyvíjen tlak, a to jak psychický, tak fyzický a nejen pomocí zakázaných pomůcek. Bohužel velmi často mají také rozhodčí sami máslo na hlavě, proto jsou stále i na vrcholných závodech k vidění psi, kteří na první pohled při výcviku poznali více bolesti než odměn a radosti. Je pro mě nepochopitelné vždy, když podobného psa vidím, jak je možné, že se dostal třeba až na výběrák nebo jinou vrcholnou akci. Proč ho nevyrazil rozhodčí hned u zkoušky (a to jich musel projít několik)?

Nepatřím k zastáncům používání zakázaných výcvikových pomůcek, ale nelze tyto pomůcky odsoudit takto plošně. Naprosto jistě vím, že spousta kynologů dovede psa týrat i bez nich, zatímco jiní, kteří je „používají s citem“ (vím, že toto spojení mnozí nepochopí a těm se omlouvám), psovi nijak příliš neubližují.

V tomto ohledu je pro mne zarážející stanovisko ČKS a MSKS a vlastně všech českých kynologů, jak stojí v úvodu (i když o tom silně pochybuji), jsou „papežštější než papež“ - je jasné, že v kompetenci FCI nikdy nebude prosadit zákaz výroby čehokoliv... Nevhodné je v českém stanovisku i zpochybnění vyžadování přesnosti v řádu IPO. Je přece spousta jiných kynologických disciplín, kde je rovněž přesnost vyžadována a zakázané pomůcky v těchto sportech nejsou zdaleka tolik rozšířené. Ti, kteří se pod toto stanovisko podepsali, dali jasně najevo svou neznalost v oboru výcviku psů, protože přesnost podle mě v žádném případě nevylučuje dobrý projev psa, natož výcvik bez použití korekce - jakékoliv. V tomto mi stanovisko ČKS připomíná spíše výplod nějakého „odborníka“ na kynologii z řad našich poslanců než špiček české kynologie, které mají zájem o rozvoj tohoto odvětví v Česku.

Dle platné legislativy je týrání psů postižitelné již nyní. A tak stanovisko ČKS správně poukazuje alespoň na jeden fakt - kdo má provinění posuzovat? Jak je vidět i na některých konkrétních případech ČKS se do toho nepouští, „civilní soudy“ jsou pomalé a je otázkou, jakým způsobem věc posoudí.

Další zákaz (již zakázaného) nic nezmění. Řešení je ale zcela „jednoduché“ - mějte své psy rádi.

Příjemné čtení

Jakub Štýbr
Šéfredaktor

Začínala v roce 1986 všestrannou kynologií a od roku 1989 se aktivně věnuje také záchranářskému výcviku. Je členem Psovodů Sboru dobrovolných hasičů Hejnice a Záchranné brigády kynologů Libereckého kraje, kde přes pět let zastává funkci výcvikáře.

Současný chov dostihových greyhoundů v České republice postupně opouští původní „chov typu krása a výkon“ a stále více inklinuje k používání irských či amerických importů dostihových zvířat.