ikoktejl

  • Vychází Kočičí planeta 2/2019

    Na stáncích od 12. dubna.

Editorial 2/2019

KP1902 titulkaPřiznám se, že mne nikdy nenapadlo, že by mohli být veterináři v ohrožení. Můj zvěrolékař je totiž už roky něco jako moje životní jistota. Pro malou holku, která chodila za koňmi, byl pan doktor z ordinace nad stájí něco jako modla. Měl vždy dobrou náladu, a když mne někdy nechal podržet psa nebo kočku, nebo třeba vytřít ordinaci, tak jsem si připadala strašně důležitá. Dokonce jsem dlouho byla přesvědčená, že ze mne bude veterinářka. Osud mne zavál jiným směrem, ale některé věci se nemění. Pak doktor má stále dobrou náladu a já už ani nespočítám, kolik zvířat jsem mu za posledních třicet let přivedla do ordinace. Pro mne zůstává stejnou autoritou, která mne umí uklidnit, když se o mně nad nemocným zvířetem začíná pokoušet panika. Je úžasný praktik, umí zůstat nad věcí a já si pak nepřipadám jako neschopná hysterka. Když potřebuji konzultovat článek, je jasné, komu volám.

Jen náš kocour Manfred na pana doktora nemá ty nejlepší vzpomínky. Nebyl mu ani rok, když jsem ho přinesla do ordinace s nemocným očičkem. Ukázalo se, že oko slzelo v důsledku zánětu dásně od zlomeného špičáku. No, a když už byl v narkóze, tak kromě zbytku zubu přišel i o svou mužnou chloubu. Celkem chápu, že byl pak uražený… Jak říkám, starý praktik. Jen nevím, co si počnu, až půjde pan doktor do důchodu.

Přála bych vám všem zvěrolékaře, kterému budete věřit tak, jako já tomu mému, a vaší kočce, abyste doktora nevídali moc často. A panu veterináři nebo paní veterinářce, aby ve vás měli partnery, protože jen tak může být jejich snažení úspěšné. A život klidnější, protože to nemají lehké, jak se dozvíte z našeho článku.
Krásné jaro s kočkou vám přeje

Pavla Růžičková
šéfredaktorka 

Editorial 1/2019

KP1901 titulkaManfredova neoblomnost mne vždy fascinovala, i když jsem si na ni musela zvyknout. Prostě si stojí za svým, ať se děje, co se děje. Když má za to, že je čas k odpočinku, tak ho ke hře nepřimějete. Můžete kolem mávat udičkou, pouštět plyšové myšičky nebo i postavit vedle lákavou novou papírovou krabici. On se jen bohorovně podívá tázavým pohledem „To jako vážně?“ a spí dál. Jednou jsem zkoušela v lákání pokračovat, na naše psy to přece vždycky funguje. On na mne jen vrhl další ze svých blahosklonných pohledů a šel si lehnout o kousek dál.

Nakonec jsem si tu jeho zdravou kočičí tvrdohlavost osvojila také. Život a práce mne naučily stát si za svou volbou. A kocour Manfred mi ukázal, jak se vypořádat s faktem, že se nikdy nezavděčím všem. Vybrala jsem fotku na titulku, která se někomu nelíbí? Já ji mám za nejlepší volbu a rady z facebooku mi na tváři vykouzlí maximálně unavený úsměv. Napsala jsem, že kočka má místo náprsenky laclík? A proč by nemohla mít? Další úsměv. Počítám, že se tentokrát dozvím, že nejsou lesní kočky! Jen kočky polodlouhosrstých plemen, nebo možná ještě kočky plemen přírodních. Jenže lesní obři znějí mnohem lépe a přesně vystihují podstatu těch krásných huňatých kočičích obříků, kteří by i dnes klidně zvládli přežít v lese. Jen se o tom přesvědčte sami v našem článku.

A proto krátká rada do nového roku: Dělejte to jako Manfred nebo jako každá jiná moudrá kočka. Nesnažte se zavděčit okolí. Nenechte si vnutit cizí názor. Nevyžádané rady přejděte úsměvem a stůjte si za svým. Vy za to stojíte. A vaše kočka také. Bude jí mnohem lépe na klíně spokojeného a vyrovnaného člověka než vedle nervózního nejistého majitele.

Přeji krásný a spokojený rok 2019

Pavla Růžičková
šéfredaktorka

Editorial 6/2018

KP1806 titulkaPráce v médiích mne naučila mnohé. Co potřebuje správný příběh, jak natočit reportáž, aby chytla za srdce, a jak málo stačí, aby se překroutila fakta. Už dávno nevěřím všemu, co je psáno. Skoro bych řekla, že jsem dospěla k určitému druhu cynismu. Za každým příběhem s dobrým koncem tak nějak tuším záměr. Kalkul. Touhu dojmout, zaujmout, vydělat. Už mám hroší kůži.

Ale ještě to se mnou není úplně ztracené. Když jsem byla v útulku na reportáži a usměvavá Hanka mi ukázala „naše Janováky“, byla jsem opravdu dojatá. Ne proto, že kočky byly hubené a zubožené, to už jsem viděla. Nezapomenu, co jsem spatřila v očích hubeného kocourka ve špinavém bílém kožíšku. Důvěru. Viděli jsme se prvně, on měl všechny důvody mi nevěřit. A přesto mi věřil. Jeho důvěra mi dala chuť bojovat. Možná právě proto je v tomto čísle víc útulkové tématiky než obvykle. Vím, že nemohu zachránit všechny potřebné. Lidi ani zvířata. Ale také vím, že nesmíme koukat jinam. I malá pomoc má smysl.

Zcela v tomto duchu je i naše soutěž o kočičí krásu na titulní stranu. Přinášíme vám výběr z dvanácti úžasných přihlášených koček, které měly štěstí a z útulku se dostaly do nových domovů. I jejich příběhy mne dojaly. Já svého favorita už mám. Teď už záleží jen na vás.

Můžete na naši titulní stranu zvolit kočku dle své chuti. Můžete pomoct kočkám v útulku třeba koupí kalendáře. Nebo se můžete pomazlit s tou svojí a udělat jí i sobě krásný den.

Přeji vám do nového roku, ať jste šťastní se svou kočkou. A ať je ona šťastná s vámi.

Pavla Růžičková
šéfredaktorka

Editorial 5/2018

KP1805 titulkaNávrat k přírodě se ukázalo být zajímavým tématem a byla jsem moc ráda za tu záplavu krásných koček, co mohou být na chvíli venkovní šelmou. I z fotek bylo vidět, že to jsou kočky milované, opečovávané. Jsem přesvědčená, že i kastrované. Opravdu pevně věřím, že naši čtenáři kočky milují a že jim, snad i díky přispění Kočičí planety také rozumějí. A pokud kočky chodí ven, tak se jejich majitelé postarají nejen o bezpečí kočky samotné, ale také o zamezení nechtěného množení.

Při práci na tomto vydání jsem se osobně setkala s lidmi, kteří svůj čas a energii věnují kočkám v nouzi. Pokaždé to pro mne byl velmi hluboký a silný zážitek. Bojují statečně a obětavě, přesto nepropadat zoufalství tváří v tvář nekončícímu přívalu nechtěných koťat je musí stát obrovské úsilí. Začínám se klonit k názoru, že návštěva útulku by měla být povinná pro každého majitele kočky. Snad by pak všichni pochopili, že kočka opravdu nepotřebuje mít aspoň jednou za život koťata. A že dopřávat jí „svobodný“ venkovní život bez péče a ochrany není nic jiného než čirá nezodpovědnost.

Naštěstí dobří lidé nevyhynuli a stále více je jich ochotných dát šanci kočce z útulku. A věřte, že to rozhodně stojí za to, vím, o čem mluvím. Náš Manfred je z útulku a Ellie je toulavka přímo z ulice. Neměnila bych. Jsou to mimořádné osobnosti. Za každou takovou kočkou se skrývá příběh, a právě ten nás zajímá, proto právě nyní startujeme další soutěž o titulku, tentokrát výhradně pro kočičí krásky s útulkovou minulostí. Věřím, že zveřejněním jejich příběhů pomůžeme přesvědčit ty, kteří pořízení kočičky zvažují, že útulkářky jsou dobrou volbou. Zaslouží si trochu vylepšit pověst. Ony za to rozhodně stojí.

Více o soutěži o titulní stránku Kočičí planety naleznete na stránce 12.

S přáním krásných dnů s kočkou

Pavla Růžičková

PS: Nejtěžší pro mne bylo nepodlehnout a neodnést si z útulku další kočičku. Vzhledem k mému pracovnímu nasazení by to bylo nezodpovědné, ale vydržte to…

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group