Reinhold Messner je nejen horolezeckou legendou, ale i velmi příjemným společníkem, který dokáže zajímavě vyprávět jak o horách a svém životě, tak i o svých pěti letech v politice. Messner je coby „Homo politicus“ očividně zapálený pro myšlenku společné, silné a jednotné Evropy. Kdyby Peak XV.

Mají na cizoložnici sypat kameny z auta, nebo je po ní házet?

Mají se sekat ruce mečem,

nebo je má uříznout chirurg?

Prodavač suvenýrů ochotně odsouvá stojan s růžovými plyšáky, abychom si mohli lépe prohlédnout stěnu za ním ozdobenou kachlíky. Není ale třeba. Tohle autobusové nádraží dělá svému jménu čest – Cinigar, Kachlové. Malované kachlíčky jsou všude, na zemi, na stěnách i na stropě, na toaletách, stejně jako u pokladen.

Je to ohromující číslo i v porovnání s ostatní pohnutou historií Jižní Ameriky. Španělé postavili pod úpatím hory koncentrační tábory, ve kterých drželi zubožené inidány kmenů Kečua a Aymara. Později k nim přibyli otroci ze západní Afriky. Ti vydrželi v podzemí šest měsíců, pak je nahradili čerstvými silami. Kdo nějakým zázrakem přežil, tomu před východem z dolů museli převázat oči, aby na denním světle neoslepl. Mrtvé jednoduše nechávali v podzemí, bylo to lacinější. Koho v hlubině neskosily hrozné podmínky, toho zabily výpary plynů.

Provrtaná hora nepředstavitelného bohatství a nepředstavitelné tragédie se zasloužila o zrod nejvýše položeného velkoměsta na světě – Potosí. Leží ve výšce 4070 metrů nad mořem a v časech slávy zastiňovalo i Londýn a Paříž. V půlce 19. století ale začala těžba v Cerro Rico upadat, protože stříbro nahradil cín. S jeho produkcí Bolívie v roce 1945 dominovala na světovém trhu.

V roce 1952 proběha tzv. Lidová revoluce, která byla spojena se zestátněním dolů a pozemkovou reformou. Těžba upadala ještě více a dnes zde působí jen několik společností. Zato sem mohou návštěvníci. Nejprve ale musejí podepsat prohlášení, ve kterém stojí: „Souhlasím, že agentura ... nenese žádnou odpovědnost za případné nehody, zranění nebo smrt, ke kterým může v době exkurze v dolech dojít. Prohlašuji, že do dolů vstupuji dobrovolně a na vlastní riziko.“ Jak je tenhle kousek papírku důležitý, jsem pochopila až uvnitř neslavně slavné hory. Můžete si být jisti, že v Evropě by vám takový kus papíru podepsat nedali. Do takových dolů by prostě nepustili vás jako návštěvníka, ale ani horníka.

Dynamit a koka

Nejprve každý z nás v jednom domě na předměstí Potosí vyfasoval pogumované kalhoty, gumáky, pásek s baterkou, helmu s lampou a další výbavu. Vysvětlili nám pár pouček a pak nás převezli na Cerro Rico. Naši skupinu doprovázel bývalý horník Juan, původem z Uyuni, který před osmi lety po tříleté práci v dolech přesedlal na průvodcování. Zavedl nás do jednoho z obchodů, abychom si koupili dynamit.

Podle průvodce nejlepší pocházel z Argentiny, protože měl největší obsah nitroglycerinu. Nejhorší byl z Peru. Horníci začali používat dynamit asi před sedmdesáti lety, předtím si museli vystačit s obyčejným střelným prachem. Odpalovací bílá šňůra s kovovým koncem na jedné straně měla asi šest centimetrů, které stačily na čtyři minuty pro útěk a ukrytí se. Říkali jí la armada. Aby byl výbuch silnější, přidávalo se umělé hnojivo nebo nitrid amonia. Bolivijský dynamit zelené barvy o velikosti velkého kubánského cigára stál šestnáct bolivian. Pro porovnání – velká láhev bublinkové malinovky přišla na čtyři boliviana, láhev pitné vody na tři.

V obchodě také nabízeli různé druhy helem, lamp a baterek. Tradiční lampy byly uhlíkové, trochu se podobají přesýpacím hodinám. Původně si horníci brali do dolů i kanárky, aby byli varováni před přítomností jedovatých plynů. Když

Říká se, že ze stříbra, které v dolech v Potosí uprostřed bolivijského Altiplana vytěžili Španělé, by se dal odtamtud postavit most až do Madridu, přes celý Atlantský oceán! Cerro Rico neboli Bohatá hora se vypíná do výšky 4824 metrů a po čtyři století kolonizace krmila nenasytné kapsy španělských conquistadorů.

Jakým otáčením kola osudu se stalo, že dlouholetý prezident Nejvyššího správního soudu, znalec mezinárodního práva a vynikající překladatel anglické literatury se proměnil v člověka, o němž se posměšně říkalo Hácha, Hitlerův brácha a háchovština se stala synonymem pro kolaboraci?