ikoktejl

Argentina
Tag: Argentina Nalezeno 16 výsledků.
Tag: Argentina Řazení

Bobří inženýři

Bobří inženýři

TEXT A FOTO: Kateřina Krejčová

Je tma, jedenáct hodin večer a my bloudíme lesem ve snaze nalézt cestu k laguně. Autobus nás vysadil před dvěma hodinami na 3027. kilometru silnice č. 3 vedoucí z Buenos Aires do Ushuaia, nejjižnějšího trvale obydleného města světa. Vyjdeme z lesa a objevíme přívětivý plácek na stan. Rozhodneme se zakempovat. Ozve se prudké žbluňknutí do vody. To bylo mé první setkání s bobrem!

Číst dál...

Ukradené děti

Ukradené děti

TEXT A FOTO: Tomáš Nídr

Marcos Suárez Vedoya z Buenos Aires si jméno i obě příjmení změnil, když mu bylo třicet. „Zvykl jsem si rychle. Jako bych jméno Marcos měl od narození v sobě,“ říká. Nebyl za tím žádný rozmar. Jen se vrátil k tomu, jak ho pokřtili jeho rodiče předtím, než je tajná policie argentinské diktatury nechala na konci roku 1976 zmizet. Tehdy roční batole místo předání nejbližším příbuzným skončilo se zfalšovanými dokumenty v cizí péči. Podobně dala vojenská tyranie do rukou svých stoupenců na čtyři stovky potomků levicových rebelů, které brutálně zabila.

Číst dál...

Oslepující svět

Oslepující svět

TEXT A FOTO: JIŘÍ KOLBABA

Jediné místo na Zemi, které si žádný člověk dosud nezabral. A jediné, kde má také příroda navrch. Krásná a tajemná Antarktida nabízí svá tajemství, ale jen pokud k ní přistupujete s náležitým respektem.

Po přistání v Buenos Aires vše proběhlo jihoamericky zdlouhavě, ale zdárně. Vystoupil jsem před budovu letiště a polilo mě neskutečné horko, teplota dosahovala 36 stupňů. V Praze jsem nastupoval při extrémních minusových teplotách a letěl jsem přece do Antarktidy. Kalhoty z trojvrstvého gore-texu, poctivá péřovka a vysoké hřejivé boty od Merrellu... Stačil jen nepatrný pohyb a už ze mě lilo. Po mnoha zmatcích a hodinovém zpoždění jsem nakonec s Aerolíneas Argentinas přeletěl do Río Gallegos, hlavního města provincie Santa Cruz.

Velmi brzy jsem se zorientoval a za pár desítek minut už povlékal postel v jakýchsi předpotopních kasárnách přímo na letišti. Zprvu to vypadalo divně, ale měl jsem informace, že tady je někdo, kdo zná někoho, jenž prozradí někoho, kdo mi pomůže při plánované cestě na Antarktidu. A skutečně, druhý den jsem se sešel se sympatickým kapitánem Alonsem a vše jsme do detailu domluvili. Přelet vojenským speciálem Herkules do Antarktidy byl naplánován za několik dní, a tak jsem volný čas využil pro cestování po argentinské a chilské Patagonii.

Číst dál...

Cena života

Cena života

PTAL SE: TOMÁŠ NÍDR

U třiašedesátiletého Uruguayce Eduarda Strauche si světová média podávají dveře. Je totiž jedním ze šestnácti aktérů slavného příběhu o lidské touze přežít. V roce 1972 se s ním a jeho spoluhráči z ragbyového mužstva zřítilo letadlo v Andách. Aby přežili, museli se uchýlit ke kanibalismu. Spásy se dočkali až po dvaasedmdesáti dnech, kdy dva nejsilnější došli do civilizace pro pomoc. Spolupracovník Koktejlu se Strauchem mluvil v den, kdy probíhalo úspěšné vytahování chilských horníků ze zasypaného dolu.

Sledoval jste záchrannou operaci v Chile?

Když vyjel první horník, naprosto jsem se s ním ztotožnil. Jako bych znovu prožíval ten moment, když nás po třech měsících po havárii helikoptérou přivezli do civilizace. Ten moment, kdy už víš jistě, že jsi opravdu přežil. Cítil jsem se s nimi spojen. Věděl jsem, co se jim odehrává v hlavě. Naše situace měly přes mnohé odlišnosti i řadu styčných bodů, třeba izolovanost od světa nebo střídání stavů zoufalé bezmoci a naděje.

Číst dál...

CESTA NA KONEC SVĚTA

Nikdy nezapomenu, jaký úžas se mne zmocnil, když jsem na pustém a rozervaném pobřeží poprvé spatřil skupinu obyvatel Ohňové země, neboť ihned mi probleskla hlavou myšlenka - takoví byli naši předkové. Ti lidé byli docela nazí a divoce pomalovaní, dlouhé vlasy měli zcuchané a vzrušením jim vstávala pěna u úst. Tvářili se divoce, vyděšeně a nedůvěřivě.

Číst dál...

Tuláci světovými oceány

Tuláci světovými oceány

 

   Text Saša Dlouhý   Foto Markéta Dlouhá Márová

 Po půldruhém roce se vracíme do Argentiny k poloostrovu Valdes se smíšenými pocity. Stále živé jsou naše zážitky z předešlé cesty, kdy jsme poznali nejen podvodní svět této části Atlantiku, ale i velkou část čtyřicetimilionové jihoamerické země. Tentokrát však nebudeme cestovat, vracíme se na známá místa, nebudeme se potápět, a co víc, chceme z těsné blízkosti sledovat umírání zvířat, která se od nás minule nechala s důvěrou natáčet z těsné blízkosti.

Máme vyhrazen i výrazně kratší čas. Po dobu jednoho týdne chceme zůstat v hlavním městě Buenos Aires a čtrnáct dní budeme pokoušet štěstí zahrabaní v rozpáleném písku pláží Punta Norte na severní straně Valdesu. To musíme podstoupit, abychom měli možnost zachytit kosatky při jejich útocích na lachtany, kdy celým svým tělem vyjíždějí z vody na břeh a pomocí silného ocasu se dostávají zpět do svého přirozeného prostředí. Jsme si vědomi toho, že nemůžeme získat žádný nový unikátní materiál, pokud nějaký vůbec budeme mít. Veškeré známé fotografie i záběry nejrychlejších kytovců ležících na pláži pocházejí z tohoto místa. Místní populace kosatek si osvojila unikátní způsob lovu a předává si ho z generace na generaci. Filmové týmy, profesionální fotografové přírody a z komerčních důvodů někdy i movití nadšenci se tady po dobu asi šesti týdnů střídají každý rok v březnu a v dubnu. Všichni se pokoušejí lépe zaznamenat to, co bylo již nesčetněkrát publikováno. Nám zrovna vychází stejný termín pro natáčení jako filmařům z Channel Discovery a National Geographic, kteří jsou tady poněkolikáté. Přesto se tohoto přírodního divadla chceme zúčastnit. Jednak bychom rádi doplnili novou sekvenci do dokumentárního filmu o Valdesu, ale zároveň jsme přitahováni úkazem, který se neopakuje nikde jinde na světě.

 

   Orca

Kosatka patří do čeledi delfínovitých. Ze všech delfínů je největší, měří přes 9 metrů. Pro svůj sofistikovaný způsob lovu bývala nazývána killer whale – velryba zabiják. Dnes již méně užívané označení bylo nahrazeno všeobecně přijatým názvem orca. V původním jménu, chybně přeloženém ze španělštiny, neodpovídalo nejen zařazení pod velryby, ale ani výraz zabiják. Není znám jediný případ, kdy by záměrně napadla člověka. Pouze výjimečně dojde k tomu, že je malá loď zaměněna s její kořistí. Avšak okamžitě poté, co kosatka zjistí svůj omyl, útoku zanechá. Jediné projevy agresivity byly u ní pozorovány v zajetí. Zejména v osmdesátých letech bylo odchyceno velké množství mláďat pro odchov pro účely zábavního průmyslu. K popularizaci tohoto živočišného druhu přispěla nejen mořská akvária, ale i filmová produkce. Většinou se jednalo o snímky nevalné kvality bez opory v základech skutečného života kosatek. Nejznámější byl asi film Zachraňte Williho s populárním samcem Keiko. Velká učenlivost kosatek, která je při představeních využívána, je podmíněna jejich vysokou inteligencí, mozek mají několikanásobně větší než člověk. Inteligence lidská by ale měla naopak pochopit, co představuje ohraničený prostor akvaparku pro takové zvíře. Žije ve skupinách, které buď vedou kočovný život a toulají se napříč světovými oceány, především těmi s chladnější vodou včetně oblastí okolo pólů, nebo se zdržují pouze v určité oblasti a nemigrují. Jednotlivé smečky mají stabilní osazenstvo a ke změnám ve skupinách dochází jen přirozenou cestou – úhynem nebo narozením. Hejna jsou rodinná, zahrnují i několik generací. Jejich složitý sociální systém je založený na mateřské linii. Tím je dána stálost oddělených skupin, mezi kterými nedochází k míchání. Každá z nich má dokonce svůj dialekt, podle kterého jsou rozpoznatelné. Kosatky si navzájem předávají zkušenosti, které se týkají především specifických způsobů získávání potravy. Nahánění sleďů, atakování mláďat jiných kytovců včetně těch největších, vyjíždění na ledové kry za tuleni nebo tučňáky nebo například lovení lachtanů a lvounů na rozhraní vody a souše. Sami několikrát pozorujeme, jak starý samec trpělivě učí svou družku technikám lovu. Ačkoliv je sám nasycen, opakovaně vyjíždí na břeh, aniž by ulovil jediné lachtaní mládě. Samice ho sleduje v těsném závěsu a po několika nájezdech nanečisto sama zaujímá vedoucí pozici, ale akci už končí s potravou v zubech. Díky stabilitě stád kosatek je možné dobře identifikovat jednotlivé členy skupiny. Samec je vždy větší než samice, může mít i dvojnásobnou váhu, činící až kolem 10 tun. Pohlaví se snadno rozliší podle ploutví. Samčí jsou větší, a to jak prsní a ocasní, tak i hřbetní. U starších samců je charakteristický vysoký trojúhelník hřbetní ploutve, podle kterého se dá určit věk jedince. Skupina kosatek u Punta Norte má 15 členů, kteří dostali i svá jména. My nejčastěji pozorujeme téměř padesátiletého samce Mela s jeho partnerkou Sol. Když uvážíme, že se tito kytovci dožívají maximálně 80 let, tak se dá říct, že Mel je na vrcholu svých sil.

 

   Sledovaní kosatek

Po dobu celých dvou týdnů provádíme každý den stejnou monotónní činnost. Ráno zkontrolujeme techniku, zbavíme ji všudypřítomného prachu a písku, který na ní ulpí i přes používání ochranných obalů, vyčistíme objektivy a filtry. K náhradním bateriím přibalíme zásoby vody a nějakou housku. Bohužel jen jednou si s sebou bereme láhev výborného červeného. Do rozpálené písečné výhně není zapotřebí tahat více než jeden argentinský Malbec, nicméně ani na ten se správci parku nedívají s pochopením. Proto konzumaci vzorků z místní vinné produkce necháváme raději k večernímu prohlížení záběrů. Pravdou je, že k navození opojného stavu ani žádný alkohol nepotřebujeme. Poté, co si vyhrabeme svou „díru“, rozestavíme stativy a nastavíme kamery, zaujmeme klidovou polohu, kterou smíme porušit jen v případě nutné potřeby. A i na tu se musíme odplížit. Naše chování má však své opodstatnění. Lidé z organizace Orca Research, kteří pobyt organizují, sledují celoročně kosatky na mnoha místech celého světa. Nejlépe vědí co dělat, abychom dosáhli dobrých výsledků a zároveň nerušili zvířata v jejich prostředí. Nejedná se ani tak o kosatky, které se vyrušit nenechají a dobře rozpoznají, co se děje na břehu a na koho mají zaútočit. Dokladují to i pokusy přírodovědců na místní pláži, kam se postavili před vyjíždějící kytovce a ti je nechali bez povšimnutí. Jde spíše o malé lachtany. Ti si chvíli zvykají na naši přítomnost a pokud je vyplašíme, tak nebude potrava a my pojedeme domů s prázdnou. Uvědomujeme si, že je takové uvažování cynické a po prvním útoku kosatky, který vidíme, máme dokonce potřebu lachtany ochraňovat. Postupně si ale zvykáme a dobře víme, že by se toto divadlo odehrávalo i bez nás, a že je součástí koloběhu života. Z těsné blízkosti několikrát denně sledujeme, jak jedna z kosatek trpělivě čeká v mělké vodě a po chvíli již dokážeme odhadnout, kdy se odhodlá k útoku. Ne vždy malého lachtana zabije okamžitě. Někdy ho v tlamě odvleče na volné moře, kde si s ním dokáže i desítky minut pohazovat nebo hraje s malým tělíčkem něco jako volejbal s ostatními členy skupiny. Na vlastní oči vidíme, že kosatka je vedle člověka jeden z mála tvorů, který dokáže zabít i z jiných důvodů, než je opatření potravy.

Díky počasí, relativně klidnému moři a samozřejmě i velké dávce štěstí pořizujeme nakonec záběry, v které jsme ani nedoufali. Asi by nebylo vhodné použít výraz krásné, když obsahují detailní pohledy na drcené tělo malého lachtana v čelistech kosatky, ale možná spíše fascinující. Zároveň trochu více chápeme něco o zákonitostech přírody a o jejích neměnných cyklech.  

Drsná a strhující Patagonie

Drsná a strhující Patagonie

Text a foto Martin Mykiska

 

Čelní vichr mnou lomcuje obrovskou silou. Kolem hlavy to hučí, jako by nade mnou startoval vrtulník. Na očích mám sluneční brýle, přes ústa a nos šátek. Kdyby mě někdo viděl, musel by se smát.

Číst dál...

Za přátelskou velrybou

Za přátelskou velrybou

Text Saša Dlouhý

 

Při hledání atraktivní lokality, kde je možné natáčet velryby, bez nějakého váhání padla volba na Argentinu s dlouhým pobřežím Atlantiku. Argentinská Patagonie je ideální místo pro výpravu za velrybou jižní.

Číst dál...

V argentinském Pantanalu

V argentinském Pantanalu
Pokud se po přečtení titulku chystáte informovat redakci o do nebe volající chybě, čtěte dál. Pantanal, největší světový mokřad, nenajdeme samozřejmě v Argentině, ale na hranici mezi Brazílií, Bolívií a Paraguayí. Unikátní prostředí obřích neotropických mokřadů s fascinujícími rostlinami a živočichy však lze obdivovat i v severoargentinské provincii Corrientes. V klidu, pohodě a bez všudypřítomných turistů, kteří do skutečného Pantanalu míří v davech.

Číst dál...

PATAGONIE: VICHR A LED

PATAGONIE: VICHR A LED
O celé tři metry se do středu jezera Lago Argentina každý den posune proslulý ledovec Perito Moreno. Je třicet kilometrů dlouhý a z jeho čela, vysokého šedesát metrů, se s ohlušujícím rachotem odlamují ledové věže a řítí se do jezera.

Číst dál...

SKÁLA PLNÁ RUKOU

SKÁLA PLNÁ RUKOU
Jeskyně rukou – Cueva de las Manos – leží v odlehlém místě Patagonie. Archeologická lokalita se nachází zhruba v půli dvoudenní jízdy mezi dvěma argentinskými městečky – El Calafate a Perito Moreno.

Číst dál...

BUENOS AIRES - ŠŤAVNATÉ JABLKO

BUENOS AIRES - ŠŤAVNATÉ JABLKO

Autor: Lenka Celebič

"I would like to live in Buenos Aires, in Buenos Aires, big apple," - zpívá Madonna v muzikálu Evita. Jak se toto velkoměsto od dob, kdy zde Evita Peronová řečnila k uchváceným masám, změnilo?

Číst dál...

OKAMŽIK SVĚTLA

OKAMŽIK SVĚTLA

TEXT A FOTO: Ladislav Kamarád

Nechci psát klasickou reportáž, jakých se vídají na stránkách časopisů desítky, a často jsou skrytě nebo zcela otevřeně podmalovány zájmem zalíbit se případnému sponzorovi dané cesty či jiným komerčním

Číst dál...

V PRŮLIVU POD OHŇOVOU ZEMÍ

V PRŮLIVU POD OHŇOVOU ZEMÍ
Neodolatelně svůdný konec světa na jižním cípu Jižní Ameriky, průliv Beagle, kde Charles Darwin zformuloval svou proslulou evoluční teorii, navštívil Vladimír Plešinger.

Číst dál...

MISIE ARGENTINA - CHILE

MISIE ARGENTINA - CHILE
Pro mnohé z nejchudších obyvatel Argentiny a Chile jsou misie často jediným útočištěm a nadějí. Řádové sestry, které zde působí, pocházejí i z bývalého Československa.

Číst dál...

DLOUHÉ ŠTACE

TEXT A FOTO: Martin Mikyska

Hej, Čechu, žiješ ještě?" ozval se zvenčí hlas a tmou kryté korby se rozlehl rachot železné závory. Stáli jsme u nějaké křižovatky, kolem křovinatá, mírně zvlněná pustina, na jihovýchodě pásmo hor.

Číst dál...

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group