ikoktejl

Uprostřed léta vyrábět něco z teplé deky není nejlepší nápad. Ovšem pokud u toho máte čtyřnohé pomocníky, tak se určitě pobavíte. Při naší akci se asistentů našlo hned několik. Vše začala Míca, která se rozvalila na připravených dekách s výrazem, že konečně někomu došlo udělat jí venkovní pelíšek. Vyhánění nesla velmi nelibě a argumenty, že ležet na tučném bříšku, jako je to její, musí být pohodlné kdekoli, ji vyloženě urazily. Prskla na nás, zamrskala ocáskem a hrdě odešla postěžovat si k babičce. Manfréd se k nám přidal, až když došlo na akci. Stříhání dek na proužky ho vyloženě zaujalo. Zvlášť moje ne úplně rovné šedé proužky ho nadchly. Několik si jich pokusil přivlastnit a celou výrobu tak provázely dvě nenechavé zrzavé tlapky.   Samotný výsledek pana lovce úplně uchvátil. Zaujatě se probíral cancourek po cancourku a hledal své oblíbené lososové pamlsky. Ale jen tak dlouho, než se na scéně objevil náš pes Spotty. On je trochu proletariát, jak říkával náš děda. Taky byste si nebrali ubrousky, kdyby se s vámi život nemazlil, a on začal svou životní dráhu v popelnici. Pes, ne děda, samozřejmě. Spotty se v nestřeženém okamžiku vrhl na scénu a milému Manfrédovi přímo před nosem voňavé pochoutky z čichacího polštářku doslova vysál. To už bylo naštěstí vše vyfoceno, tak jsme se jen smáli a Manfrédovi slíbili doplnit další várku pamlsků někde na vyvýšeném místě, kam se Spotty nedostane. Jenže pak se objevila belgická ovčanda Zippy a zasáhla po svém. Chňapla ubrus a stáhla ze stolu všechno na zem. Kocoura, psa, polštářek a především pamlsky. A jaké z toho plyne poučení? Pokud chcete mít prvotřídní výrobek, pak před prací někde izolujte zvěř. Nebo udělejte pravý opak a díky zvířecím asistentům si smíchem prodlužte život.   Krásné léto plné smíchu vám přeje   Pavla Růžičkovášéfredaktorka

6 Ze světa   Téma: Cestování8 Vzhůru na cesty12 Mogli na cestách14 Kočky Říma16 Sicilské kočičí variace   18 Jak se žije: kočka domácí22 Pozor, paraziti!24 Když kočka nechce jíst26 Kopřiva dvoudomá28 Naučme se od koček32 Fotosoutěž s Britem33 Plakáty37 Kočky a děti: Vyvěste fangle…38 Zachraňte Vilíka40 Oběti lidské chamtivosti44 Blaženka z množírny46 Osudy: Proměny48 Ze života kočky: Psí návštěvy50 Test: Jaký herní typ je vaše kočka?52 Vyrobte si: Čmuchací polštářek54 Bílá tlapka dětem55 Osmisměrka56 Dopisy čtenářů58 Tipy pro vás: Léto s knihou60 Fejeton: Uprostřed noci62 Křížovka63 Kočka Temminckova64 Vtipné fotografie66 Galerie

Téma - Homo comfortus   Uskromnit se? A proč?Planeta se prý blíží počtem obyvatel ke hranicím svých možností, ale je opravdu důvod pro znepokojení?   PagoPagoDobrovolníci z PagoPago sázejí stromy, aby pomohli planetě. Možná ji nespasí, ale je to víc, než co dělá většina společnosti.    Sázeli jsme stromNemohli jsme věc ponechat náhodě, a tak jsme z redakce vyrazili zasadit svůj vzkaz budoucím pokolením.   **   Van Diemenova zeměTasmánie je stát Australského svazu a nabízí zcela svébytné zážitky.   TigerlandZachraňme tygry! zní světem. Těmto šelmám už delší dobu hlasitě zvoní umíráček.   V srdci TrojzemíOperní zpěvák Luděk Vele se nemohl dívat na poničený hrad Grabštejn, a tak udělal vše pro jeho záchranu.   Se šafránem ven z krizeMladí lidé se vracejí zpět na řecký venkov, aby našli živobytí na purpurových polích.   Rozhovor: Václav Větvička Doslova znalec zelených pokladů, jehož je radost poslouchat po celé hodiny.   Projekt Apostolus Arménie je dosud archeologicky téměř neznámá, jako první přinášíme výsledky nejnovějšího výzkumu.   Národ cyklistůDánsko je jako stvořené pro jízdu na kole, všude blízko a rovina. Existuje snad jen jedno úskalí.   Mise JARNaši spolupracovníci navštívili JAR, poznejte tuto africkou zemi jejich očima a zkuste prožít to, co oni.

Když sakury pláčou   Byla to jarní líná sobota, kdy se vám nechce nic. Vůbec nic. Jenže víte, jak to dopadá, když si naplánujete pyžamový den. Nějaký úkol si vás vždycky najde. Cesta do obchodu s nákupním seznamem v kapse byla deštivá. Kupodivu v tomto nečase a ještě v sobotu se ozýval řev motorových pil. Před naším obchodem stála leta letoucí alej plná sakur, a když rozkvetly, bylo to jako v růžové pohádce. Ne náhodou Japonci slaví svátek sakur Hanami, v překladu to znamená obdivování květů sakur. Japoncům rozumím. Sakura nebo také třešeň japonská kvete jen pár dní a symbolizuje i stesk a pomíjivost. Když jsem viděla motorové pily dřevorubců zařezávající se do kmenů sakur, taky jsem pocítila obrovskou lítost. Tam, kde byl před chvílí ještě strom, zbyl jen oholený pahýl. „Maminko, proč to dělají, ty stromy to bolí!“ křičí dcera a tahá mě přitom za rukáv. Já být strom, chtěla bych se bránit, ale jak? Jenže, jak už to v životě chodí, nic není jen bílé nebo černé. Následující den volám, pátrám, zjišťuji. „Muselo se to udělat, protože jinak by lidi v ulici skončili bez teplé vody a topení. Bude se kopat. Nás to taky mrzí, až se to opraví, vysadíme sakury nové,“ vysvětluje mi trpělivě úřednice po telefonu. Chápu. Pohled z okna na sakury musí být krásný, ale kdybych se u toho musela balit do peřin, přiznávám, že by ve mně ten obdiv ke květeně slábl. Znamená to, že lásku k přírodě ohraničuje naše komfortní zóna? A neměli bychom si raději trochu obrousit hrany našeho pohodlí, protože civilizační potřeby nejsou dlouhodobě slučitelné s možnostmi zeměkoule? Vyvinuli jsme se v běhu času z Homo sapiens v Homo comfortus? Vyměnili jsme rozum za pohodlí? A kam nás to dovede? Do ráje nebo do propasti? Mnoho otázek a složité hledání správných odpovědí. Narozeninové téma – Koktejl slaví 27 let – jsme věnovali právě těmto myšlenkám.   Přeji vám krásné jaro plné energie.     Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Cesta za Karlem Lopraisem a zpět do redakce pro mě znamenala strávit skoro tisíc kilometrů za volantem, jak symbolické, když jsem jel za automobilovým závodníkem. V podstatě jsem tak urazil přibližně jednu devítinu Dakaru. Jak žije náš závodník tisíciletí, který se několikrát stal králem tohoto extrémně náročného závodu?

Číst dál...

Přejít na články z Koktejlu 4/2018

Když se psal rok 1992…

Někdy je užitečné ohlédnout se. Pohlédnout minulosti do tváře. Co bylo, bylo. Mělo se to tak stát? Mohlo se to stát jinak? Poučili jsme se poté, co jsme dostali ránu, nebo jsme ničím nenapravitelný druh? Obracet kapitoly v knize osudu a hledat odpovědi. V roce 1992 došlo k řadě významných událostí i zcela bezvýznamných epizod, které jsou dnes jen škytnutím v historické paměti lidstva. K těm zlomovým v našich dějinách (aniž bychom si toho tenkrát asi byli v plné míře vědomi), patřilo připojení Československa k internetu. Nebo dnes neblaze proslulé první kolo kuponové privatizace, kdy mnozí uvěřili, že jim drží palce samotná štěstěna. Chyba lávky. Byl to také rok, kdy se lámal československý chléb. Přesně o půlnoci 31. prosince už ho byly jen dvě samostatné části – česká a slovenská. V amerických prezidentských volbách zvítězil Bill Clinton, anglikánská církev rozhodla, že bude světit na kněze i ženy, v Barceloně se konaly letní olympijské hry… V dubnu roku 1992 vyšlo na novinovém papíře první číslo Koktejlu. Právě tato událost v budoucnu znatelně ovlivní můj život.

Magazín Koktejl slaví tímto číslem 26 let své existence. V jeho živelných začátcích by mu takový věk prorokoval málokdo, díky úsilí dlouhé řady spolupracovníků a přízně čtenářů, ale došel až sem.  

Děkujeme, že jste na té mnohdy trnité cestě s námi. 

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Téma – Do toho!

Legenda na cestyTatrovky se při expedicích v náročných podmínkách osvědčily na celém světě.

Expedice Z100Dva mladí cestovatelé vzdávají čest Miroslavu Zikmundovi realizací výpravy po stopách jeho cesty s Jiřím Hanzelkou po Asii.

Indiánské probuzeníKanadští indiáni se snaží v sobě probudit svou původní hrdost a navázat na kulturní identitu.

**

9096 km v holčičím styluReportáž Lucie Radové z ojedinělé expedice 5 holek v tuktuku.

Nejsilnější setkáníSetkat se s gorilami tváří v tvář uprostřed džungle je silný a nezapomenutelný zážitek.

Rozhovor: Klára Judita PetrželkováČeská vědkyně se svým týmem prorazila na poli světové primatologie a posunula dopředu celý obor parazitologie lidoopů.

Výprava za norskými lososyNorové dnes přistupují k rybolovu mnohem odpovědněji než jejich předci.

Via crucisPeruánské Cuzco si připomíná smrt a znovuzrození Krista dech beroucí křížovou cestou.

Do hlubin Jižního ledového oceánuVýprava do temných hlubin, kde ještě žádný člověk nebyl.

Duha na Diamantové řeceVýprava za přírodními krásami Jihoafrické republiky.

Úžasní motýliKřehcí tvorové, kteří jsou schopni velkolepých výkonů.

Popelka s Juráškem. Už jsou tu zase. Hledám zimní fotografie koní a co na mne nevykoukne? Ta malá ušmudlaná a krásně drzá Popelka, co se na bílém Juráškovi prohání lesem. Byl to jeden z mých dětských snů. Jen tak se vyhoupnout na hřbet koně a cválat zasněženou bílou plání k obzoru. Tenhle sen si ze svého seznamu mohu odškrtnout. I když se přiznám, že při cvalu zasněženou plání myslím na všechno ostatní, jen ne na Popelku. Spíš se snažím odhadnout, co se pod sněhem skrývá a trochu se bojím, že nám to uklouzne…

Zato harmonie s koněm je sen, na kterém stále ještě pracujeme. Tedy hlavně já. Jeník vypadá celkem spokojený, z jeho pohledu vše bezvadně funguje. Má se dobře, má stádečko kamarádů, výběh, pravidelný přísun krmení. Jízdárna je následkem podzimních plískanic často pod vodou, tak jsou na programu hlavně vyjížďky a ty má moc rád. To jen já bych chtěla víc. Probudit v něm chuť k pohybu se mi zatím moc nedaří, je a zůstane línější pohodář. Ale různé hádanky a triky nás baví oba. Vymýšlet, jak se dostat k odměně, je prý lepší, než běhat někde dokola. No, vlastně má pravdu, ten náš Jenda.

Už léta je mým dalším snem toulat se nádhernou krajinou Islandu v sedle koně. Čirou náhodou jsem na psí akci narazila na kamarádku Lenku, které se přesně tohle podařilo. Měla kuráž za svým snem jít a dokázala ho uskutečnit. Do jejího vyprávění o létě stráveném u koní na Islandu se můžete začíst od stránky 16.

Nevzdávejte se svých snů a nebojte se je realizovat. Budu vám držet palce

Pavla Růžičková  šéfredaktorka

Editorial

Ze světa

Cesta k harmonii

Pět týdnů mezi islandskými koňmi

Zima v sedle

Individuální potřeby koní v zimě

Plakát

Hříběcí

Vademecum začínajícího koňaře: Některá specifika koňského vnímání

Hunter

Jablko nepadá daleko od stromu

Jak se fotí kůň: Rodeo

Pozitivní motivace: Křížení předních nohou

Fotogalerie: Kůň Lysá 2017

Fotogalerie: Fieracavalli Verona 2017

Tipy pro vás

Kočku bez ocásku jsem viděla v životě jen párkrát, ale jedna legendární mne provázela celé mé dětství. Můj děda byl řezník, a kde je maso, tam jsou masožravci. K domácnosti tedy patřil i pan kocour. Tedy vlastně Kocour. Do dílny nesměl, ale hlídal vždy na dvoře u zadních dveří a o výrobě měl přehled jako nikdo jiný. Byl dobře živený a mlsný jak stará koza. Uměl si otevřít bandasku a z mléka slízat všechnu smetanu. Což se stalo osudné jeho chloubě, ocasu, který nosil zásadně hrdě vzhůru jako prut. Děda byl prudší povahy, a když jednou zase našel bandasku s mlékem otevřenou a bez smetany, tak ho popadl vztek. Ne, nehonil ho s nožem nebo sekáčkem, jak by se nabízelo, ale zařval a chtěl ho vyhodit z domu. Kocour rychle poznal, že jde do tuhého, a ve snaze prosmýknout se nenápadně ven zadními dveřmi chtěl proběhnout pod šicím strojem. Stroj byl zrovna v provozu, ozvalo se cvak a bylo po chloubě. Kocour to nesl statečně, pahýl mu důsledkem bohaté stravy ztloustl a namísto prutu měl na zádech velkou bambuli.

Jenže to mělo pokračování. Nevím, zda to bylo v důsledku bambule, ale prý se začal rvát častěji než předtím. Jednou se dotáhl domů na pokraji smrti, kožich z poloviny hlavy skalpovaný a byl zle pokousaný. Uprostřed války na vesnici kousek od Terezína polomrtvá kočka nikoho nezajímala, a tak byl pragmaticky vyhozen na hnojiště. Zda má chlévská mrva léčivé účinky a kde se v Kocourovi vzala vůle žít, dodnes nevíme, ale pravdou je, že se po měsíci objevil zase na svém místě na dvoře. Dnes bychom mu říkali Zombie – hlavu měl zčásti olysalou, zčásti porostlou srstí jiné barvy než zbytek těla, kulhal a místo tučné bambule měl jen hubený pahýlek, nicméně hrdě vztyčený. A fousy měl od smetany…

Legenda o Kocourovi bez ocasu mne provázela celé dětství, kočky plemene bobtail nebo manx z našeho portrétu plemen vypadají mnohem elegantněji. Ať s ocáskem nebo bez, každá kočka má jedinečný příběh a osobnost.

Přeji vám v jejich společnosti krásné léto

Pavla Růžičkovášéfredaktorka

3  Editorial

Téma: Léto6 Očista místo potu8 Léto venku

10 Jak se žije bez ocásku14 Kolik stojí kočka20 Veterina: Léčba chronického onemocnění ledvin24 Úpravy pro kočičí seniory28 Veterina: Infekční onemocnění koček FeLV30 Kočičí osudy: Bojovník Bob32 Fotosoutěž33 Plakát37 Kočky z celého světa40 Jak fotit kočky: Jak vyhrát nad kompozicí44 Test: Jste nejlepší přítel?46 Kočky a děti47 Takhle ne: Hry48 Rozhovor s Hanou Kouřímovou: Na Novém Zélandu51 Povídka: Kdepak asi jsou světlušky?52 Kočičí oko54 Devět životů a jiné mýty56 Tipy pro vás58 Povídka: Návrat ztracené59 Osmisměrka60 Čtenářský koutek62 Bílá tlapka dětem64 Vtipné fotografie66 Fejeton: Co říkají kočky

Přejít na články z Koktejlu 4/2017

Čtvrtstoletí magazínu KOKTEJL

Slavíme narozeniny. Koktejlu je krásných pětadvacet let, kdy už ví něco o životě, ale ještě nepřišel o své sny bez hranic. Když v dubnu roku 1992 vyšlo první číslo, bylo to ještě nedochůdče na novinovém papíře, ale s obrovskou vůlí k životu. Jen největší optimista by si tehdy vsadil, že vyroste v jeden z nejvýznamnějších geografických magazínů v zemi s tisíci čtenářů a předplatitelů. V roce 1992 se vůbec děly věci. Například byla odeslána první textová zpráva. Dvaadvacetiletý Neil Papworth ji poslal přes mobilní síť řediteli Vodafone Richardovi Jarvisovi. Obsah zněl prostě: Merry Christmas. Toho roku se díky nikotinovým náplastem ulevilo kuřákům i jejich okolí. Mohli si je poprvé nalepit na lékařský předpis. Třináctého února u nás došlo k budoucí informační revoluci, o níž měli tušení zatím jen akademici. Toho dne se Česká a Slovenská federativní republika připojila k internetu. Haleluja.

Během čtvrt století se udály velké i menší zázraky. Některé pronikly do našich životů a neodmyslitelně se v nich zabydlely. Magazín Koktejl jde s vámi po té objevné cestě a věřím, že ještě dlouhý kus naplněný poznáváním planety Země se vine před námi.

Užijte si jaro všemi smysly,

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Téma – Když ptáčka lapají

Prachy a peříčkaNa aukci holubů nelétají vzduchem jen peříčka, ale také pořádně vysoké částky.

Gastronomičtí ptáčciJistě znáte španělské ptáčky. V historii gastronomie není ojedinělý.

Na vějičceJiž v dávné minulosti si lidé všimli pravidelné migrace ptáků a brzy ji využili pro své potřeby. Hlavně v kuchyni.

**

Ka mate! Ka mate! Ka ora!Kdo byli první obyvatelé Nového Zélandu? Pátrala Jana Pacáková.

Umění sáríKaždá indická dívka sní, že si v den své svatby oblékne sárí z Váránasí.

Zlato a safíryMadagaskar oplývá nerostným bohatstvím. Získat ho je však poněkud obtížné.

Čtyři roční období v ŠanghajiJak charakterizovat jedním slovem největší a nejmodernější město Číny?

Křehké kráskyV manufaktuře v německém Sebnitzu vyrábějí umělé květiny nerozeznatelné od živých.

Rozhovor: Lucie VýbornáJe oblíbenou moderátorkou, která se obratně pohybuje nejen mezi osobnostmi a jejich rozhovory, ale též po skalách nebo pod hladinou moří.

Na žhavé půděJezero Mývatn na Islandu se pyšní aktivním vulkanickým okolím s bahenními sopkami, zdánlivě spícími vulkány a teplými prameny.

Duchovní srdce UzbekistánuStředoasijská země si udržuje odstup od okolního světa. Co o ní vlastně víme?

ZasypániV Peru si se zemětřesení nic nedělají ani přes desítky tisíc obětí.

Přejít na články z časopisu V sedle 4/2016

Těším se na zimu. Ne, že bych neměla ráda podzim, ale nemám ráda bahno. Těším se, až zem zmrzne a všechno pokryje čistý bílý sníh. Nevím jak u vás, ale v naší stáji je cesta do výběhu čirým dobrodružstvím. Mám na výběr, buď se mohu brodit bahnem, nebo balancovat po ještě stále pevných okrajích cesty a riskovat ránu od ohradníku. Jeníkovi to je samozřejmě jedno, kráčí si hrdě bahnem a zajímají ho jenom kamarádi ze stáje, co už jsou venku. Do stáje se vrací s nohama obalenýma bahnem a abychom se nenudili, tak ještě vysbírá snad všechny bodláky široko daleko. Polykám nadávky a posunem času připočítávám ke každé návštěvě stáje ještě tak hodinu navíc. Na odbahnění a odbodlákování mého rezatého pokladu.

Hlavně že je spokojený a má pohyb, říkám si, protože jinak jako správný hucul vymýšlí nesmysly. Už jsme ho zachraňovali z kontejneru na hnůj nebo z hrazení parkúru, na které se doslova zavěsil, když se mu nepodařilo ho přeskočit. Naštěstí to vždy snášel s ledovým klidem a čekal, až ho zachráníme. Proto když jsem pročítala článek o tom co dělat, když jde koni o život, věděla jsem, že se to může týkat každého z nás. I ten nejoperovanější koníček je stále ještě zvíře s vlastní hlavou a instinkty. Moc bych vám přála, abyste rady z tohoto článku nikdy nemuseli použít v praxi a jen šťastné návraty, ať již pojedete podzimním lesem nebo prvním sněhem. Ovšem myslete na to, že štěstí přeje připraveným.

Pavla Růžičková

EditorialZe světaPodzim patří svatému HubertoviKdyž jde o koňský životAby koním nebyla zimaPrůvodce výběrem správné dekyTipy pro vásKoně a omrzliny6 tipů na zimuPohoda v boxuPlakátVademecum začínajícího koňaře: Teorie a praxeMykotoxinyKolik ježdění je pro koně zdravé?Nechce být sám?Pozitivní motivace: chůzeKondice jezdceTřmenJak se fotí kůň: První kroky fotografaNebojte se zapřáhnout V.Tipy pro vás

EditorialObchodní koutek

Téma: LétoBalkonKočky a vedroPřehřátí a úžeh

Ze světaJak se žije s burmillouKočičí život: I kočky stárnouKuba z farmyTady je MikešovoTeritoriální chování kočekPoradnaBertrand: Jak jsem se staral o páníčkův klidTakhle ne: Letní partyKrmení: Granule nebo konzervu?Veterina: Onemocnění očíPlakátŠelmy: Kočka slaništníCo se zdá kočkám?Sout잎ivot s kočkou: Jak jsme kupovali kocouraKočky jako boží pomocnice v EgyptěŘecké kočkyŠelma s duší člověkaKočka v říši hudby9 kočičích životů aneb kočičí pořekadlaRozhovor David Cajthaml: Miluji v životě chvíle…Murphyho zákony o kočkáchTest: Jaký akční typ je vaše kočka?Čtenářský koutekBílá tlapka dětemVtipné fotografieKřížovkaTipy pro vásFejeton: Kotě II.

Přejít na články z Kočičí planety 4/2016

Říkal náš Manfréd, že tento způsob léta je pro kočky fajn. Žádná přehnaná vedra, dost sluníčka, vánku a deště. Tedy ne že by si přímo liboval v dešti, ale po dešti roste tráva. A v trávě je živo. A na trávě taky.

Manfréd zodpovědně každé ráno obchází své teritorium, které čítá odhadem asi šest zahrad. Někdy sleduji z balkonu, jak jeho štíhlá zrzavá postava vyráží přes ploty. Vídám ho u sousedů lovit v okrasné trávě u rybníčku malé žabičky. Ve druhé zahradě sedává na vysokém pařezu po staré bříze a pozoruje kosy na udržovaném anglickém trávníčku. U nás na zahradě začala k jeho velkému potěšení pastevní sezona morčat. Pasou se v bytelném výběhu s krásným domečkem. Tedy na jeho vkus má ten domeček moc příkrou stříšku, protože se na ní nedá tak dobře válet jako na houpačce u dalších sousedů. Manfréd ven vychází ve svých pravidelných hodinách a pak se spokojeně vrací domů na gauč. Svůj režim změní maximálně, když je na zahradě party, tu si nenechá nikdy ujít. Chová se prostě přesně tak, jak popisujeme v článku o teritoriálním chování koček.

Kromě tajů kočičích revírů tentokrát píšeme i o tom, co potřebuje kočka v létě, zda je lepší krmit granulemi nebo konzervou, nebo jaký je život kočičích seniorů.

Přeji vám i vašim chlupatým miláčkům krásné léto plné napínavých příběhů a dobrých konců

Pavla Růžičková

Přejít na články z Koktejlu 4/2016

Když nemůžeš, přidej

Jsem v Dolomitech. Horští vůdci naplánovali bella passegiatta. Už bych měla vědět, že člověk nemá věřit horalům, když s úsměvem na rtech slibují procházku. Cílem je horská chata, k níž musíme dojít, či spíše se probrodit mohutnou vrstvou prašanu. Vzpomínám na svoje trekové hole zavřené v komoře. Nohy bořím do stop, které přede mnou nechává polský kolega. Průvodci slibovali krásné počasí. Nelhali. Slunce se mi opírá do zad, nebe je modré jak z reklamy. Funím. Už nemůžu. V duchu si opakuji Zátopkovo heslo: „Když nemůžeš, přidej.“ Snažím se. Přede mnou se pomalu rýsuje střecha refugia. Raduji se zbytečně, to není náš cíl. Ten náš leží výš. Samozřejmě. Nabírám dech a lezu dál. Už jsem skoro tam. Kdyby se sbíraly medaile, moje by byla bronzová, vavříny přede mnou by dostali polští sousedé. Odměna za snahu je sladká. Před chatou se ve sněhu chladí láhve prosecca, které je takovým místním šampaňským. A jak mi bylo řečeno, je dobré ho konzumovat k snídani, obědu i večeři... Na stole je připravena sušená šunka, sýry a další pochutiny. Dolce vita. Italové umí žít zjevně kdekoliv. Se skleničkou šumivého vína si vychutnávám panoramata. Únava se mění v radost. Cestou zpátky je mi hej, Dolomity mě nabily optimismem, probudily k životu.

Životabudiče jsou také tématem tohoto čísla. Někdo se nabíjí kávou, energetickými nápoji nebo dobrým skutkem. Spolehlivým nabíječem je příroda, dokud jí to nezačneme našimi zásahy kazit, a samozřejmě láska.

Přeji vám krásné jaro a hodně sil.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Téma – Životabudič

Den na plantážiDlouhá léta byla brazilská káva synonymem kvality. Jaké je to ale přímo tam, kde se sklízí?

Nakopávač číslo jednaJak je možné, že káva probudí mozek? Pojďme se na to podívat z hlediska chemie.

Lekce mezi banánovníkyRadka Myšková má Mexiko ráda a ono má rádo ji. Možná i proto, že zde působila jako dobrovolná učitelka angličtiny.

 

Utajená krása KambodžeSkoro každý cestovatel tam byl, ale málokdo ji skutečně procestoval.

Mýtus o vahineLodní deníky prvních průzkumníků Pacifiku květnatě popisovaly tahitské ženy. Na jejich kráse se moc nezměnilo.

Nadpozemské AltiplanoBarvy, tvary i vzdálenosti nabírají na této bolivijské plošině zcela nový rozměr.

V horách Černé zahradyOdvěké místo střetů dvou malých národů Náhorní Karabach odhaluje svoji krásu.

Ztracená civilizaceLidé civilizace Caral byli velice vyspělí. Podívejte se, jak se završil jejich osud.

Rozhovor: Arnošt GoldflamNavzdory své nenápadnosti je renesančním člověkem.

Za šimpanzi do KibaleUnikátní program v ugandském národním parku vám umožní strávit se šimpanzi celý den v pralese.

Vlčí hlídkyNa území Česka se vrací velké šelmy, člověk se bude muset naučit s nimi žít.

Ve stínu JannuProjděte se s námi Nepálem ve stínu nejvyšších hor světa a poznejte místní obyvatelstvo.

Přejít na články z Kočičí planety 4/2015

Je vedro. Všude. Už i v domě. Naše kočky zavedly nový režim, něco mezi zimním spánkem a jarní aktivitou. Přes den se odmítají hnout, válejí se jak plyšáci na všech myslitelných i nemyslitelných místech. Chytřejší Manfréd vyhledává stín, líné Míce to je jedno. Padne kdekoli. Hra? Voda? Hlazení? Všechno špatně. Zvednou se maximálně na žrádlo. Ovšem pak přijde večer, ochladí se a najednou je jich všude plno. Chtějí si hrát, dovádět a kradou vše, co potkají. Chtěla bych se mít jako oni, přes den se válet a ožívat večer čistě pro zábavu. Třeba to zvládnu v příštím životě. Najdu si hodnou rodinu, nastěhuji se k nim jako naše Míca, budu ale hodná a milá kočka. Nic mi nebude scházet…Připravili jsme pro vás velký materiál na téma léto, aby vaší kočce nic nescházelo ani v tom nejhorším vedru. Ostatně léto s kočkou bylo i moto naší fotografické soutěže, do které jste nám zaslali velké množství opravdu krásných záběrů. Vybrat jednoho vítěze je stále těžší, zvlášť když z fotek přímo čiší vaše láska ke kočkám. Přeji vám i vašim chlupatým miláčkům krásné léto

Pavla Růžičková