ikoktejl

Rakousko
Tag: Rakousko Nalezeno 2 výsledků.
Tag: Rakousko Řazení

Ledové Altausser See

LEDOVÉ Altausser See

 

   Napsala a vyfotografovala Alena Voráčková

 Malebné a potápěčsky méně navštěvované rakouské jezero Altausseer See najdete ve Štýrsku (Steiermark), 5 km severně od lázeňského městečka Bad Aussee. Ze známé meky Solné komory – Hallstattu je Altausser See dostupné autem za pouhých 25 minut. Přestože je tak doslova za rohem, narazíte tu na odlišnou kulturu krojů, jiný dialekt i zákony. Patří přesto také ke skupině jezer Solné komory, kterou ohraničuje na východě horský masiv Totes Gebirge, na jihu Dachstein a Tennengebirgen a na západě Berchtesgadenské Alpy a protékají jí řeky Traun a Salzach.

Pod vládou Habsburků bylo celé území dlouhou dobu izolováno od ostatních částí Rakouska. Bez povolení se nesměl nikdo přistěhovat ani odstěhovat. Spojení s okolním světem obstarávala v minulosti hlavně lodní doprava. Stavba silnice do Bad Ischlu byla zahájena až v roce 1872. Jižní část Solné komory byla v roce 1997 zařazena na seznam Světového dědictví UNESCO.

 

   Chladné jezero Solné komory

Rakousko se může pochlubit nezanedbatelným počtem jezer v pánvích, které zůstaly po ustoupení ledovců a Altausser See mezi ně také patří. Jezero je 3 km dlouhé, 1 km široké a zaujímá celkovou plochu 2,1 km2. Leží v nadmořské výšce 712 m a potopíte se zde maximálně do hloubky 50 m. Krajinnou dominantu nejbližšího okolí tvoří na severní straně jezera 1800 m vysoká hora Loser. Spádový obvod Altausser See, který představuje převážně horský masiv Toten Gebirge, činí 54 km2. Obec Altaussee je jedinou osídlenou oblastí jezera, a to u jeho jihozápadního břehu. Z hotelu na kraji městečka mají výhled na jediný významnější odtok – říčku Altausser Traun.

Zvláštní je, že toto alpské oko nemá prakticky žádné nadzemní přítoky a napájí jej převážně podzemní prameny z vápencového horského systému Toten Gebirge. Řadí se díky tomu k nejčistějším, ale také k nejchladnějším alpským jezerům. Teplota vody tu klesá bez ohledu na roční dobu na pouhé 3–4 °C, což je o celý 1° C méně než v okolních jezerech. Výrazně méně se prohřívá horní vrstva vody i v létě, čehož si nelze nevšimnout okamžitě po zanoření.

Jedná se o tzv. oligotrofní jezero, má tedy nízkou produkci fytoplanktonu (řas, sinic a prvoků), což je dáno především jeho vyšší nadmořskou výškou. Voda je průzračná s vysokým obsahem kyslíku u dna.

Žijí tady mimo jiné ryby upřednostňující kyselou vodu – například siven alpský a pstruh jezerní. Altausser See zamrzá spolehlivě každým rokem a ponor pod led by se zde určitě vyplatil. Platí tu ale bohužel oficiální zákaz potápění pod ledem i nočního potápění (výjimku mohou mít akce organizované některým z místních potápěčských center, například Zauner v Hallstattu). Na některých místech je vyhlášena doba hájení od 15. září do 31. prosince.

 

   Altaussee – pod kostelem

Je tu možnost potápění ze břehu – k vodě se dostanete pozvolným svahem poblíž veřejné pláže u loděnice a přístaviště parníku. Je tu mělká plocha s hojností vodních travin a bohatým životem. Místy narazíte na velké kvádry z okolních hor. Pozor na parník, který zde často projíždí, a na majitele občerstvení u mola – je to jeho pozemek. 

 

   4000 let starý les

V pravé části jezera poblíž hotelu leží paralelně k řadě hausbótů potopený les. Obrovské kmeny stromů, z nichž některé stojí vzpřímeně na dně, jsou údajně staré až 4000 let. Jejich obvod může být odhadem 3–5 m. Jedna skupina stromů je v hloubce jen 12–15 m, tyto kmeny končí jen pár metrů pod hladinou.

 

   Hausbóty

Naproti hotýlku uvidíte řadu dřevěných hausbótů. Zdržují se zde hejna rybek (třeba chráněných střevlí potočních nebo okounků) a za slunečného dne si můžete vychutnat působivou stínohru – je to zkrátka poměrně fotogenické místo. U hausbótů nejblíže hotelu to trochu „táhne“ – jezero tu totiž ústí do říčky Altaussee Traun. Proud je natolik silný, že většina podvodních rostlin v okolí je ohnutá jako luk.

K hausbótům můžete buď přeplavat od hotelu (asi 35 m), nebo se zanořit z druhé strany – jsou tam ale omezené možnosti parkování.

 

   Hotel

Podél severního břehu nad hotelem naleznete ve velmi čisté vodě porosty rákosí, leknínů a řady vodních rostlin, které představují domov pro celou plejádu sladkovodních ryb (střevlí, pstruhů, mníků, štik, okounů nebo plotic) a také třeba ráčků. Směrem k rybářské boudě leží v hloubce 12 m karoserie sanitního vozu SS. O 50 m dál v 18 m jeho podvozek. Hlouběji v jezeře narazíte na kolmou lavinovou stěnu, padající do hloubky 45 m. Poblíž, ve 39 metrech, vyvěrá jeden z podzemních přítoků jezera.

Přestože poslední tři lokality leží v jedné části jezera, vyžaduje každá z nich trochu jiný přístup a doporučuji věnovat každé z nich většinu ponoru. Například řada hausbótů se táhne téměř na 150 m a tak jejich prohlídka a cesta zpět zaberou, zvlášť v tak studené vodě, bez problémů celý ponor. V mělčinách je zase výhodné nespěchat, spatříte tak více šupinatých obyvatel, a i tady pak hodinka uteče jako nic. Do mělčiny si nezapomeňte vzít i šnorchl – pokud budete chvíli na místě bez bublin, odváží se střevle až do vaší bezprostřední blízkosti.

S přístupem k ostatním břehům je to trochu složitější – podél celého jezera ale vede alespoň lesní stezka – můžete výstroj dopravit na vozíku, případně si pronajmout loďku. Trasa parníku vede od kostelíku do nejodlehlejší části jezera, kde stojí malebná hájovna, fungující jako rodinný hotýlek.

 

   O potápění v Altausser See

Altausser See bude stěží přitahovat davy potápěčů vzhledem k široké nabídce jiných jezer v okolí, která mohou poskytnout trochu jiné vyžití: snazší přístupnost většího počtu lokalit a především trochu odlišné terény. Oblast Altausser See poblíž hotelu je, co se týče terénu, pro řadu potápěčů méně zajímavá. Severní břeh od hotelu směrem ke kostelu je velmi mělký a pozvolný, navíc sediment dna je značně kalivý a to může spoustu lidí odradit. Ponory jsou zde ale nezapomenutelné pro výjimečnou viditelnost i v malých hloubkách, kterou cení zlatem nejen podvodní fotografové. Například v letním období zdaleka není samozřejmá pro většinu okolních jezer. Třeba i ve vyhlášeném celoročně čistém Gosausee se v horních 8–15 metrech hloubky viditelnost pohybuje v letních měsících „jen“ mezi 6–12 m. Zatímco v Altausser See to může být i 15–20 m. Další jezera, jako Attersee nebo Wolfgangsee, jsou v létě do 20 i více metrů hloubky „mléčná“, s dohledností sotva pár metrů!

Dalším kladem může být pro některé jiné klima: klid a příjemné prostředí, které bude jistě vyhovovat i případnému nepotápěčskému doprovodu. Na zmíněný hotýlek navazují například tenisové kurty a na své si tu přijdou i děti.           

Tajemná "tygří" ryba v rakouském Gimbachu

Rakousko

   Tajemná „tygří“ ryba v rakouském Gimbachu

 

   Text a foto Alena Voráčková

 Určitě to také znáte – neplánované nebo pochybné akce většinou vycházejí překvapivě dobře a dlouho se na ně vzpomíná. Takovým „ohřejváčkem pro šedivé dny“ se pro mne stal jeden slunečný srpnový víkend v Rakousku. Posádka i plány se sice měnily jako aprílové počasí a do poslední chvíle nebylo jisté, zda se vůbec pojede. Chaos naštěstí vynahradilo počasí jako na objednávku, skvělá nálada a jako třešnička na dortu jedno kuriózní podvodní setkání.

V potoce Gimbach jsem šnorchlovala již před čtyřmi roky. Byla jsem tenkrát ve čtvrtém měsíci těhotenství, nesměla jsem se tedy potápět s přístrojem a brala jsem to jako nouzový plán. Místo se mi ale tak zalíbilo, že se tam chci podívat znovu. Je 15. srpna 2009, po 320 km z Plzně přijíždíme na Attersee a po dalších pár kilometrech podél jezera přichází odbočka na Bad Ischl. Jsme už teď jen pár stovek metrů od „naší“ lokality a tak se snažím vybavit si, jak to tu vypadalo před roky: pohádkový les, kde jsme si oddechli od příšerného vedra a potok s kaskádami schovaný v džungli stromů. Jsme už opravdu na místě? Cosi mi nesedí, proto jdu terén nejprve obhlédnout sama. Stezka tu sice je, ale po pár metrech lesík řídne na paseku a okolí potoka je jeden velký polom. V jednom úseku ale rozpoznávám shora velký vymletý hrnec v potoce. Voda vypadá nádherně a tak chvátám zpátky k autu zorganizovat transfer věcí.

   Návrat do potoka

Méně zkušení parťáci se naštěstí před cestou optali na výstroj – byli překvapeni, že budou na mělké srpnové cachtání v potůčku potřebovat i teplé rukavice a haubny. Bez nich to ale opravdu nejde, voda tu nemá víc než 10 °C, přestože coby kamenem dohodil je Attersee, kde se v 26° vodě koupou i malé děti. Po nanosení věcí na malinkou pláž pod strmým svahem (asi 5 minut chůze z parkoviště) přichází konečně schlazení v korytě Gimbachu. Voda tu má žlutavý nádech, jinak je dokonale průzračná s viditelností asi 6–7 metrů. Hned po vstupu do potoka je mi jasné, že jsem moc „lehká“, přikládám si ještě další olovo. Více již nemám, a tak pro úplné zanoření, které je nutné pro focení, musím být v maximálním výdechu. Je to docela dobrý tělocvik. Voda je opravdu jako led – jak z pod hladiny vystrčím hlavu nebo foťák, 35° rozdílem v teplotách se maska i „kejz“ okamžitě zamlžují.

Nejprve se pohybuji pod kaskádami. Hned v první minutě si všímám dospělého pstruha potočního a pár mladých jedinců téhož druhu. I když nebublám, nelíbím se jim. Po chvíli ale přivykají na to „podivné nemotorné zvíře“ a dostávám se k nim blíž. Najednou se objevuje další ryba. Tvarem těla připomíná nejvíce sivena, vybarvení, respektive vzor, má ale jako makrela nebo mník. V životě jsem nic takového neviděla. Samozřejmě chci takovou raritu zvěčnit, ale má výdrž pod vodou ve výdechu v ledové vodě není nikterak úchvatná, manévrovací schopnosti bez ploutví takřka nulové a ryba ne a ne spolupracovat. Ale nakonec se na mne štěstí přece jen usmálo: neznámá krasavice se na chvíli přitiskla k ohlazené stěně potoka a mně se podařilo udělat záběr, kde je s ní zároveň i pstruh.

Po úspěšném fotolovu se vydrápu (s 8 kg fototechniky doslova) ještě o dvě „patra“ kaskád výš. V prvním na mě pod vodou čeká velká „duna“ z bělostných kamínků, na které leží jediný barevný javorový list. Prostě kýč. Vzniklé fotky ale moc neukazuji. Jednoduše proto, že mi sotva někdo uvěří, že jsem scénu nenaaranžovala. O patro výš a o pár minut později obdivuji zmíněný vymletý „hrnec“ s průměrem 2,5 metru a hloubkou 3 metry. Voda se v něm rychle točí a skrz miliony drobných bublinek není jednoduché jeho krásně omleté stěny vyfotit. Na dně „hrnce“ se blýskají dokonale ohlazené valouny velikosti lidské pěsti. Nepřijde mi to, ale už jsem ve vodě skoro hodinu a zima mnou začíná pěkně lomcovat. Aleš je tu poprvé a je tak nadšený, že zůstává v náručí potoka nejdéle. I on viděl „tygra“, použitelný záběr tajemné ryby se mu ale s pomalým kompaktem nepodařil. Nikam se nechvátá a u Gimbachu trávíme další hodinku pozorováním vážek, motýlů a nasloucháním zurčení kaskád. I přes dramatické změny v okolním porostu je tu stále krásně. Sluníčko mi pomalu rozproudilo krev až do zimou ztuhlých konečků prstů a znovu mlsně pokukuji po té nádherně čisté vodě.

   Odhalení neznámé ryby

Doma mě zvědavost dohnala pátrat po identitě podivné ryby. Ptala jsem se zkušených rybářů, odborníků i nestorů sladkovodního potápění. Nikdo si s „tygrem“ nevěděl rady. Podařilo se mi nakonec zjistit, že se jedná o vzácného křížence pstruha obecného (Salmo trutta) a sivena amerického (Salvelinus fontinalis). Siven byl do sladkých vod Evropy zavlečen ze Severní Ameriky a vytírá se na podzim, stejně jako náš pstruh obecný. Ojediněle tak dochází ke zkřížení těchto druhů a vznikají pozoruhodně zbarvení kříženci označovaní jako „tygří“ nebo „tygrovité“ ryby. Ti se již dále nerozmnožují, jsou neplodní.           

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group