ikoktejl

Severní Amerika
Tag: Severní Amerika Nalezeno 316 výsledků.
Tag: Severní Amerika Řazení

Zkrocený západ

Zkrocený západ

TEXT: VÍT MOUDRÝ

Kanadská jízdní policie je jedním z nejvýraznějších symbolů země. Asistovala postupnému osidlování amerického západu, stejně jako zlaté horečce na Yukonu na přelomu 18. a 19. století. A dodnes je největším kanadským policejním sborem.

Ještě před necelými dvěma sty lety byla celá oblast dnešní Kanady na západ od Velkých jezer bílým mužem neosídlená a dokonce z velké části také nezmapovaná. Tuto obrovskou oblast dlouhá léta vlastnila soukromá společnost Hudson´s Bay Company. Teprve v roce 1870 území severozápadu koupila kanadská vláda a následně byly vytvořeny nové kanadské provincie. Do Ottawy, hlavního města Kanady, ale začaly ze západu brzy docházet první zprávy o živelném osidlování a o brutálním vraždění indiánů. K průniku obchodníků a lovců přitom docházelo většinou z území Spojených států, jejichž severní hranice byla již tehdy na 49° severní šířky. Poslední kapka trpělivosti přetekla kanadské vládě po masakru v Cypress Hills. Na jaře 1873 zde tábořila skupina amerických lovců kožešin, kteří používali i na zdejší drsné poměry ty nejotřesnější metody lovu. Trávili maso zabitých bizonů jedem, tím se pak otrávili vlci a kojoti, jejichž kůže se tak stávaly snadnou kořistí. Ale to, že se často otrávili indiáni i jejich děti, nikomu nevadilo. Lovci získávali kožešiny od indiánů jak se dalo. Většinou podlými způsoby a okrádáním, nejčastěji pak výměnou za ředěnou whisky, v lepším případě za korálky, zrcátka a jiné cetky. Tehdy také tato skupina lovců pátrala po zlodějích, kteří jim ukradli několik koní. Nejvíce podezřelí byli indiáni, a tak lovci vyvraždili první indiánský tábor, na který narazili.

Číst dál...

Karibské drahokamy

Karibské drahokamy

TEXT A FOTO: MICHAEL FOKT

Umějí běhat po stropě jako gekoni, měnit barvu po vzoru chameleonů a odlamovat ocásek stejně jako naše ještěrky. Při vývoji karibských anolisů příroda trochu zamíchala různými plazími vynálezy jako dítě kostkami z lega.

V deštném pralese ostrovů Guadeloupe panuje vlhko jako v prádelně a po celý rok je tu kolem třiceti stupňů. Člověk se tu při každé větší námaze zpotí do poslední nitky. Pro zdejší anolise mramorované je to však hotový ráj. Jako malé zelené blesky pobíhají po kmenech stromů i mezi nimi. „Zastihnete je tu opravdu všude,“ potvrzuje guadeloupský znalec přírody Bruno Gargal. „Jsou ohromně přizpůsobiví. Třeba na Martiniku se vyrovnali s výstavbou domů tak dobře, že jsou v obydlených oblastech dokonce hojnější než v původním pralese.“ Ačkoli je zmiňovaný Martinik od Guadeloupu sotva sto padesát kilometrů daleko, tamní anolisové patří samozřejmě k jinému druhu než ti guadeloupští. Celý Karibik je doslova přehlídkou těchto drobných ještěrů. Žije jich tu přes sto třicet druhů a v tropickém vedru se dá jen těžko uvěřit, že za to může doba ledová – nebo spíš její konec. „Když roztály ledy, stoupla hladina moře a slaná voda zalila nižší údolí původních ostrovů. Nad hladinou zůstaly jen vrcholky hor, které tvoří dnešní Malé Antily i další souostroví. A na nich zase skupiny anolisů, které od sebe oddělil slaný živel. Z každé z nich se tak mohl vyvinout nový, zcela unikátní druh,“ vysvětluje Bruno Gargal.

Číst dál...

Vypravěči příběhů

Vypravěči příběhů

TEXT: VÍT MOUDRÝ

Stojím před zašlým, časem a hlavně drsným počasím omšelým totemem. Musel být kdysi krásný, říkám si v duchu s pohledem na ještě dnes patrné a úctu vyvolávající mohutné symboly a detaily. Hlava mi nebere, proč takovou krásu první národy, jak se zde indiánům říká, neudržovali, neopravovali? Až časem se to přímo od nich dovídám.

Totem má svou symboliku, spirituální výraz, a často bývá spojen s nějakým příběhem, který se skutečně odehrál nebo se tvůrcům například zdál. Ten potom dostal podobu totemu a stal se výrazem a součástí jedné osoby nebo dokonce celého společenství. Zub času ale totem postupně v drsných podmínkách kanadského severozápadu devastuje. A když už hodně, je to nejlepší pokyn pro indiány, že mají udělat totem nový. A opravit ten starý? Nikoliv. Starý příběh přeci také nejde opravit. Jednoduché, že?

Číst dál...

Mráz přítel člověka

Mráz přítel člověka

TEXT: MICHAL DVOŘÁK, FOTO: PETR HORKÝ

„Jak často slýchám, že jsem blázen? Prakticky denně. A nejčastěji to říká, sice s úsměvem a laskavě, moje žena,“ směje se Petr Horký. Sotva totiž zdolal severní točnu, začal plánovat přechod Grónska.

Přejít největší ostrov světa z východu na západ není nic jednoduchého, ale také nic, co by nešlo zvládnout. Pokusit se o to může každý. I vy. Než ale vkročíte na grónský ledovec, musíte splnit několik zásadních podmínek. Bez nich se stanete věčnou součástí nekonečné ledové pustiny.

Číst dál...

Zahnali ho na útěk

Zahnali ho na útěk

Existují dva Ledovcové národní parky. Jeden z nich je rozlehlý světoznámý park v severních Skalistých horách Montany Druhý je o mnoho menší, méně okázalý a chudší Ledovcový národní park ležící mezi městy Revelstokem a Goldenem v Britské Kolumbii v Kanadě. Leží západně od Skalistých hor v jen o něco málo okázalejším pohoří Selkirk. Je to zhruba 200 milseverozápadně od slovutnějších a více propagovaných parků. Oba tyto parky se však téměř rovnocenně dělí o neslavný primát v počtu osob napadených nebo usmrcených zde domáckými grizzly medvědy.

Číst dál...

AMERIKA nakukuje do ložnic

AMERIKA nakukuje do ložnic

Ani jediné slůvko neodvolávám z toho, co jsem při plném vědomí napsal minule, že Američané procházejí právě svou zdrženlivou, skoro až puritánskou periodou. Nahaté ženské a neskrývané projevy milostného vztahu se v televizi či reklamě prostě nevedou - a zdálo se mi, že to tady málokomu schází. Vždyť to také nikdo nikomu nenařídil, nepotřebovali na to zákon, vyplynulo to samo ze sebe, z niterné podstaty.

Číst dál...

Yellowstone

Yellowstone

Potichu a opatrně jsem našlapoval na stezce, prst připravený na spoušti fotoaparátu. Náhle napravo zapraskaly větve. Otočil jsem hlavu a zůstal stát. Akorát včas. Deset metrů ode mne se zastavil ten, na nějž jsem tak dlouho čekal. Bison bison - relikt z pleistocénu, jehož stáda až do konce minulého století pokrývala v mnohamiliónovém počtu celý severoamerický kontinent. Není sám.

Číst dál...

Můj strom, můj hrad

Můj strom, můj hrad

Tropický les je nejbohatším suchozemským ekosystémem, ve kterém se vyskytuje úžasné množství rostlinných a živočišných forem. Nejbohatší jsou všechny rovníkové deštné pralesy, ale i v daleko příjemnějších a přístupnějších oblastech, jako například v horských lesích Kuby, se dá pozorovat spousta zajímavostí ze života v tropech. Základní stavební jednotkou každého lesa je strom.

Číst dál...

LIDÉ ZE SMARAGDOVÉHO OSTROVA

LIDÉ ZE SMARAGDOVÉHO OSTROVA

Těžko by nás při pohledu do atlasu napadlo, že obyvatelé ostrova Kodiak, který leží při jihozápadním pobřeží Aljašky (jihovýchodně od aljašského poloostrova), hrdě nazývají svůj domov Emerald Isle - Smaragdový ostrov. Ostrov leží stranou těch známějších atrakcí Aljašky, jako jsou místa spojená s historií zlaté horečky, oblast nejvyšší hory Severní Ameriky Mount McKinley, fjordy JV pobřeží „Panhandelu ". O to objevnější ale pak je jeho návštěva.

Číst dál...

Ocelová tepna Kanady

Ocelová tepna Kanady

Good morning. America, how are you?" line se z kazetového přehrávače naše oblíbená svižná melodie, kterou si pouštíme několikrát denně. Po chvíli vystřídá „Dobré ráno" westernová skladba „Canadian Pacifik", která baladicky vypráví o železnici, protínající kontinent od východu k západu, od Atlantiku k Tichému oceánu v délce přes tři tisíce mil. V kapse máme pár tisíc dolarů, před sebou nejistou budoucnost, ale touhu po dobrodružství a poznání.

Číst dál...

Pokusily se o útěk!

Pokusily se o útěk!

Unikátní reportáže světoznámého kanadského novináře Mika Cramonda, které byly KOKTEJLU poskytnuty jako prvnímu a jedinému časopisu, vyvolaly v čísle čtyři a pět velký čtenářský ohlas. Proto jsme pro vás přichystali další pokračování, které by na těchto stránkách mělo vycházet až do konce roku. Rád vzpomínám na jednu z vedlejších cest podél severního konce jezera Okanagan v Britské Kolumbii.

Číst dál...

Mexické vězení českýma očima

Mexické vězení českýma očima

Místo děje: město Saltillo v mexickém státě Coahuila, předmět zájmu: místo vězení... Přijíždíme do ponuré čtvrti na samém okraji Saltilla. Špinavé chatrče zplácané z cihel a dřevěněných desek se krčí okolo stavby podobné našim urbanistickým zázrakům z padesátých let. Vypadá to tak trochu jako předměstská dvoupatrová škola. Ale není. CENTRO ESTATAL DE READAPTACION SOCIAL je prostě - KRIMINÁL.

Číst dál...

Slavnosti smrti

Je to šílená země. Nejen měst Saltillo, ale celé Mexiko se zbláznilo. Všude plno lidí, kteří květiny či věnce buď kupují nebo prodávají. Ve výlohách obchodů jsou už na konci října vystavené maškary smrtek calaveras. Mexičan se totiž vůbec nebojí smrti. Směje se jí a jednou v roce se obléká do šatů s jejími symboly. Činí tak již několik dnů před 1. a 2. listopadem, kdy se tu v době našich dušiček slaví jakési slavnosti smrti neboli DNY MRTVÝCH - Dia de los Muertos.

Číst dál...

Mexiko

Mexiko

Auto pomalu ukousávalo kilometry pohoří SIERA MADRE DE ORIENTAL. Byla tmavá, nejtmavější noc v mém životě. Světla vypověděla službu a my jeli serpentinami nad několikasetmetrovou propastí jen za blikání příruční baterky a blíže nepopsatelného pocitu, který nás hnal vstříc onomu okamžiku těsně před smrtí. Tehdy jsme nebezpečí nevnímali, protože jsme se hnali za něčím, co normální smrtelník nepochopí.

Číst dál...

HONDURAS

HONDURAS

S tímhle krámem nikam neletím, pusťte mě ven, hystericky křičí korpulentní černoška, mává přitom rukama a strká do mě. Sedíme v malém letadélku na letišti v La Ceiba. Je nás tu osm cestujících a pilot, který se snad už podesáté pokouší nastartovat letoun. Motor vždy párkrát škytne, vrtule se trhaně otočí a pak vše ztichne. Na tvářích nás všech je nervozita a úzkost.

Číst dál...

JAK SE RODÍ VLNY

JAK SE RODÍ VLNY

Byly doby, kdy zpěněné hřebeny vln rozhodovaly o tom, kdo bude na Havaji králem. Kdo z ostrovanů se nejdéle udržel na prkně na hřbetech vln, stal se králem této tichomořské říše. Ale běda, když se bůh moře rozhněvá a když ho neuchl ácholí ani soudky kořalky, vylité po starém námořnickém zvyku přes palubu. Když orkán promění vlny ve vodní věže třicet metrů vysoké a tisíce tun těžké, když vlny strhávají lodi do hlubin, podrážejí betonové nohy vrtných ostrovů, rozbíjejí hráze a pohlcují lidi, odnášejí úrodnou půdu a ničí mola a přístavy.

Číst dál...

NEDOTÝKEJTE SE:

NEDOTÝKEJTE SE:

Umění dobývá lidskou představivost vyvoláváním emocí. Znalkyně umění Camille Pagliová dobývá představivost americké veřejnosti vyvoláváním hněvu a protestů, které se táhnou od Bostonu až k San Francisku. Kniha profesorky Pagliové Sexual Personae: Art and Decadence Form Nefertiti to Emily Dickinson (Sexuální osobnost: Umění a dekadence od Nefertiti k Emily Dickinsonové) je jednou z nejvíce kontroverzních knih, které se kdy dostaly na americký seznam bestsellerů.

Číst dál...

MAIN STREET U.S.A

MAIN STREET U.S.A

Určitě to znáte. Dva páry kovbojských bot v horkém prachu, v jedněch stojí nohy Toma Goodboye, v druhých Boba Badboye, ruce obou těsně nad nízko zavěšenými kolty, očí měří protivníka. Není důležité, kdo vystřelí dřív a líp - my ostatně víme, že good-boy stejně nakonec zvítězí - daleko zajímavější je pozadí klasické americké scény. Špalír baráků s kašírovanými průčelími a dveřmi do ulice.

Číst dál...

„BALÍME“ ŘÍKÁ JOSEF ŠKVORECKÝ

Když se to tak vezme, jel jsem těch dvanáct set mil z Bostonu do Toronta a zpět vyleštěným autem, vesměs mlhou a deštěm, jen proto, abych si vykoupil jednu dávnou zbabělost. Do Toronta jsem se dostal poprvé už v roce 1986, na základě nějaké prázdninové výměny, jaké se tenkrát pořádaly pod rouškou kontaktu s mezinárodními pokrokovými organizacemi pro mladé lidi, kteří většinou po žádných kontaktech s pokrokovými organizacemi netoužili a chtěli jediné: cestovat.

Číst dál...

UPRCHLÍCI Z CIVILIZACE

UPRCHLÍCI Z CIVILIZACE

Boba našel až kamarád. Mrtvého. Prostě zmrzl, říkali mi v Marble Headu, malém městečku na pobřeží amerického státu Massachusietts. „Aby taky ne, když se rozhodl, že uprchne před civilizací do lesů ve Vermontu, všichni mu to rozmlouvali. Nebyl nejmladší, padesátka na krku. Malíř, zvyklý pracovat spíš duševně než fyzicky - copak někdo takový může strávit zimu sám v horách, v dřevěném srubu, kde není elektrika ani topení, natož telefon?

Číst dál...

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group