ikoktejl

Severní Amerika
Tag: Severní Amerika Nalezeno 316 výsledků.
Tag: Severní Amerika Řazení

Profesionální fanda

Profesionální fanda

Objektiv se zaměří na tvář muže se světlou kšticí a zaostří se na veselých vějířcích vrásek kolem očí. Tlumeným hovorem v místnosti prošlehne světlo blesku a fotografovaný muž reaguje jakoby potěšeným ostychem a překvapením: „Ach božíčku, ne!" Všichni se smějí, první ledy jsou prolomeny.

Číst dál...

REEDOVA Rock "A" Rollová OZDRAVOVNA

Čtyřiapadesátiletý Lou Reed, zakladatel legendární skupiny Velvet Underground, typický Newyorčan a autor depresivních songů, odehrál 14. dubna v mnichovském sále Circus Krone vynikající koncert. Reed stál v čele čtyřčlenné kapely poháněné dynamickou černošskou rytmikou a skrze zuby cedil staré písně jako Sweet Jane - nebo ty úplně nové, které zařadil na své poslední album Set The Twilight Reeling.

Číst dál...

K indiánům na Rio Mogue

Stejně jako v jiných oblastech světa, i v Panamě deštný les mizí. Jedinou záchranou může být zasta vení závratného růstu lidské populace. Zatím se kolem každé chatrče v celé Panamě, ať už indiánské, černošské či míšené, hemží kvanta dětí. ty za deset, patnáct let budou mít zase desítky dětí. A zase budou potřebovat postavit nové chatrče a vymýtit pro obživu kus lesa. A tak to pů- jde dál a dál, až poslední prales zmizí.

Číst dál...

Královny na chodníku

Královny na chodníku

 

Měla nohy, které by jí mohla závidět Cindy Craw fordová, pevný zadeček a tmavé chmýří pod nosem. Minišaty spíchnut é z desítek žlutých gumových rukavic ji pleskaly o tělo. Něžně odhodila pramen vlasů z čela a unaveně vzdychla, že jí to horko nějak zmáhá.

Číst dál...

Ďábelské rituály města Potosí

Ďábelské rituály města Potosí

 

Indiáni Aymarové (dnes asi dva milióny lidí) tvoří houževnatý vysokohorský národ, který si i přes dlouhá období nadvlády Kečuů (Říše Inků) a později španělských konkvistadorů, uchoval do dnešních dnů svůj jazyk a pod maskou zdánlivé uzavřenosti zřejmě i řadu zvyků a rituálů z dávných časů. Jedním z rituálů dávných obyvatel potosijského krále byl zvyk uctívat jakési božstvo v míst ě dnes zvaném Ďáblova strouha. Zvyk se uchoval přes inckou éru až do příchodu Španělů.

Číst dál...

Jezero Mono Lake

Jezero Mono Lake

 

Drsná krajina, kde jsou horké pouště ohraničené vrcholky zasněžených hor, kde mráz a oheň z nitra planety vytvořily unikátní sopečné kužely, kde je popel roztroušen po ledovcem vyhlazených skalách. Těmito slovy popsal americk ý přírodovědec John Muir svoji první návštěvu pohoří Sierra Nevady. Podobné pocity jsem měl, když jsem před sedmi lety poprvé projížděl Kalifornií.

Číst dál...

Dětský box

Dětský box

 

Dotýkají se hvězdné slávy - z ulic špinavého chudého města na karibském pobřeží Kolumbie stoupají až k vytouženým vítězným titulům v boxu. Děti z Palenque. Bonifacio „Bony“ Avila, Rodrigo „Rocky“ Valdes, Mochilla Herrera a Bernardo Caraballo nejsou jenom místní kolumbijská jména, ale žijící legendy bohaté tradice boxování v Palenque.

Číst dál...

JE DŮLEŽITÉ LIDEM ŘÍCI, CO SE DĚJE

JE DŮLEŽITÉ LIDEM ŘÍCI, CO SE DĚJE

 

„Moje první práce souvisela s odpady. Po každém výbuchu, když odešli specialisté se svými Geigery, jsme museli obejít atol a odklidit mrtvé ryby a jiné smetí z pláží. To bylo obvykle dva až tři dny po explozi. Podle toho, odkud foukal vítr, moře vyplavovalo ryby na různých místech a pokaždé to bylo několik tun mrtvých ryb,“ vypráví Ruta v listopadu 1987, právě dva měsíce poté, co se vrátil z jednoho ze svých pracovních pobytů na Mururoa.

Číst dál...

LANOVKA ORANGUTANŮ

LANOVKA ORANGUTANŮ

 

Projekt, který zoo ve Washingtonu nazvala ORANGUTAN TRANSIT LINE (lanovka orangutanů) je prvním svého druhu. Má vědecký účel, ale nikdo nezapře, že vidět šest orangutanů, houpajících se nad hlavami, je turistická atrakce. Lanová dráha dlouhá asi 400 stop se skládá z paralelních ocelových lan pokrytých umělou hmotou.

Číst dál...

V LEDOVÉM OBJETÍ ŘEKY TATSHENSHINI

V LEDOVÉM OBJETÍ ŘEKY TATSHENSHINI

V nenápadné pražské uličce „Na Rybníčku“se v nevelké kanceláři, která nese na dveřích nápis TREKKING CAMERA, scházejí lidé, kteří dokáží zorganizovat expedici na jakékoli místo této planety. Prostě mají na stěně mapu světa, a když je nějaké místo zaujme, zabodnou do něj vlaječku a do roka a do dne jsou tam. Ale tím pro ně dobrodružství teprve začíná. Když jako první na světě přeletěli z Asie do Ameriky přes Beringovu úžinu obyčejným rogalem, mohl si člověk říci: splněný životní sen.

Číst dál...

Prales s vůní vanilky

Prales s vůní vanilky

TEXT A FOTO: PETRA JEŽKOVÁ

Totonakové jí říkali caxixánat, Mayové zizbic a Aztékové tlil-xochitl. Černý květ čili vanilka. Přestože je tato aromatická rostlina původem ze Střední Ameriky, tak dnes už v Mexiku zůstalo posledních šest farem. Do jedné z nich jsme se podívali.

Malý bílý náklaďák drnčí po děravé silnici. Tilman a Lucy mě měli vyzvednout v sedm ráno. Přijeli ale pozdě, jak je v Mexiku dobrým zvykem. Přesně řečeno později o dvě kávy a jednu krátkou procházku se psem (rozhodla jsem se nevzít si hodinky ani mobil, a tak měřím čas jinak). „Proč vanilka,“ ptám se Tilmana. „Je to po šafránu druhá nejdražší rostlina, která se ve světě pěstuje.“ Asi pěta¬padesátiletý Němec přišel do Mexika před mnoha lety studovat archeologii. Pracoval na vykopávkách v Yucatánu. Pak ztratil práci, rozvedl se a málem se vrátil do Německa. Ale to by podle něj bylo jen fracaso (totální prohra). Tilman je každým coulem Němec a vždy bude, i když jeho domov už je v Mexiku. Jeho přítelkyně Lucy zdědila pozemky (tedy spíše pořádný kus neprostupné džungle) v oblasti Huasteca Hidalgo, pár hodin severně od Ciudad de México. A odvážný archeolog se rozhodl, že zkusí něco úplně jiného. Zasadil vanilku.

Číst dál...

Tady teče krev

Tady teče krev

TEXT A FOTO: JAN SOCHOR

Kult palo je prastarou šamanskou formou komunikace mezi Bohem, živými a mrtvými. I přes pětisetletý tlak křesťanství tu rituály dovezené na ostrov černými otroky mají svoje místo.

Arriba – Palo – Juramento – Eróóó! Naléhavý chrčivý hlas bruja naráz vyplnil celou svatyni až po strop. Horký vzduch plný tabákového kouře se zavlnil. „Arriba-N--ganga-Juramento-Eróóó,“ zopakovaly modlitbu stejně úpěnlivě hlasy z druhého koutu místnosti. Žluté plamínky svíček se jakoby leknutím zatřepotaly ve tmě. Táhlé zvuky zpěvu se jako stužky kouře obtáčejí kolem zčernalých misek na podlaze. Nadechl jsem se a potopil se do písně kubánského bruja.

Vápnem nabílené stěny pokrývají vlhké fleky. Sůl mě štípe do očí, všichni – natlačeni až na zeď – se silně potíme. Na malém prostoru obřadní místnosti, spoře osvětlené svíčkami, se nás tísní asi dvacet. Muži, ženy, děti. Černé paže, černá záda a černé boky. Kloužeme vzájemně po svých zpocených tělech. Čicháme se zblízka.

Na podlaze, mezi mokrými otisky bosých chodidel, svíčkami a květinami stojí několik hliněných kotlíků plných různých klacíků a podkov. Jsou potřísněné černým mastným gelem, jakoby polité asfaltem. Na stěně visí zažloutlá fotka v rámečku. Vedle ní uslzená soška Panny Marie, pod ní trůní tlustý Buddha z růžového porcelánu. Po zdi se v šeru plazí pravěké kresby hadů a lebek.

Klečící muž s rudým šátkem přes oči tápavě, s nejistotou slepce zvedl hlavu. Po nahých zádech mu stékají krůpěje potu a jako oranžové blýskavé perličky padají na špinavou betonovou podlahu. Je to jeho velká chvíle. Jeho obřad, jeho přísaha. Rayamiento.

Číst dál...

U nás v zapadákově

U nás v zapadákově

TEXT: LILY FLYTE

Trpím slabostí pro zvláštní místa. Nablýskaná centra měst a perfektně střižené trávníky ve mně vyvolávají úzkost. I proto jsem si místo New Yorku nebo Kalifornie vyhlédla Jižní Dakotu.

Jižní Dakota? Kde to je? Tak často reagují samotní Američané, když slyší jméno tohoto liduprázdného území na západní hraně Velkých plání. Případně ho se smíchem označí za „fly-over state“, místo, kde málokdo byl, ale díky němuž trvá cesta mezi uzly na západním a východním pobřeží tak proklatě dlouho. Místní jsou si ovšem své pověsti zapadákova moc dobře vědomi a jsou na ni patřičně hrdí. Od dob Divokého západu se tady toho moc nezměnilo. Během pěti měsíců, kdy jsem žila v městečku jménem Custer, se mi opakovaně zdávalo, že žiju ve westernovém románu. A to nejen ve spánku.

Číst dál...

Divoký Yukon. Dnes sem mnozí jezdí zastřelit si vlka, losa, soba či medvěda

Divoký Yukon. Dnes sem mnozí jezdí zastřelit si vlka, losa, soba či medvěda
Když jsme seděli ve člunu s naloženým a neskutečně páchnoucím zastřeleným vlkem, muži si uvědomovali, že do konce zůstává poslední lovecký den a sen o losích lopatách možná propásli. Každý byl ponořený do svých myšlenek a nějak jsme nevnímali Yakův šepot: „Seďte potichu, nehýbejte se, los přichází...“

Číst dál...

Jeskynní kurz na polostrově Yucatán v Mexiku

 

Jeskynní kurz na poloostrově Yucatán v Mexiku

 

   Připravil: Mgr. Radek Procházka – instr. IANTD, trimix, cave, SCR diver

   Foto: Lukáš Kočí a Danny Riordan

 Cesty v potápění jsou různé. Po úvodních potápěčských krůčcích a získání základní certifikace má před sebou každý potápěč velmi individuální cestu. Mnohým stačí OWD kurz, doplněný popřípadě AOWD s nitroxem. Je to dle mého názoru základní výbava cestování chtivých lidí. Vždy jim říkám: „Když už vážíš takovou cestu a chceš se s daným prostředím seznámit, přes polovinu zážitků tě čeká pod vodou.“

Číst dál...

Bronz Jarmily Slovenčíkové v potápění na nádech

Bronz Jarmily Slovenčíkové v potápění na nádech

Bronz Jarmily Slovenčíkové v potápění na nádech

V prosinci loňského roku se konal nejdůležitější závod freediverské sezony, světový šampionát v potápění na nádech. Na mistrovství světa v potápění na nádech se soutěžilo ve dvou hloubkových disciplínách, konstantní váha s ploutvemi/­CWT/ a konstantní váha bez ploutví /CNF/. Akce probíhala na bahamských ostrovech, na velmi známé lokalitě Dean´s Blue Hole.

Číst dál...

Pobřežní strážci

Pobřežní strážci

 

   text Topi Pigul (šéfredaktor mag. Travelfocus), foto US NAVY

 

Když se řekne „pobřežní hlídka“, představíme si lidskou kůží obalený silikon, bující z košíčků plavek a vlasy barvy zlatavého písku pláží nad opálenou tváří někde u Los Angeles. Ovšem americké pobřeží hlídá hlavně někdo jiný. Tvrdě cvičení vojáci, kteří kromě pobřežních vod bývají nasazováni v misích kolem celého světa. Zatímco Pobřežní hlídka je americký seriál, pobřežní stráž je nejmenší z pěti složek ozbrojených sil USA. David Haselhoff prostě z „emšestnáctky“ běžně nestřílí, zatímco mariňáci z US Coast Guard se na Pamelu Anderson běhající po pláži jistě rádi kouknou.

 

   Vždy připraven

Slogan „vždy připraven“ využíval kde kdo. V československých luzích a hájích je spojováno hlavně s pionýry, kteří ho přebrali od komunisty zrušených skautů. Jasně o tom hovoří jejich pozdrav: K budování a obraně socialistické vlasti buď připraven! A sborová odpověď zněla: Vždy připraven! Těžko říci, zdali organizace, mající za úkol ideově nezávadně vychovávat děti, tušila, že stejné heslo má už stovky let americká, tedy z tehdejšího ideového hlediska imperialistická, a tudíž nepřátelská ozbrojená složka US Army – Pobřežní stráž. Latinská slova semper paratus (vždy připraven) jsou součástí oficiálního pochodu Pobřežní stráže. Americkým způsobem života nezasaženému posluchači bude pochod připadat nabubřelý, ale leccos o poslání Pobřežní stráže vypovídá. „Jsme vždy připraveni na zavolání, jsme vždy připraveni na výzvu. Vložíme naši důvěru v tebe. I přes vlnobití, vytí bouře i vichřice, vysoký musí být náš cíl. ,Semper paratus’ je náš průvodce. Naše sláva i čest. Bojovat a chránit nebo bojovat a zemřít! Ano! Pobřežní stráž je tady pro vás.“ Pochod vzešel v roce 1927 z pera kapitána Francise S. Van Boskercka a dost se v něm odráží typický americký smysl pro nacionalitu. Historie Pobřežní stráže zacházela ještě s jedním sloganem, možná o něco výstižnějším: „Musíme vyrazit, ale nemusíme se vrátit.“ V něm se více odrážela skutečnost, že „pobřežní strážci“ často riskují během operací vlastní život. Historie Pobřežní stráže vychází z jednotek Revenue Cutter ­Service, založených 4. srpna roku 1790. Z ní 28. ledna 1915 oficiálně vznikla US Coast Guard v podobě, jak ji známe dodnes. „Pobřežní stráž ...má být vojenskou službou, odvětvím ozbrojených sil USA po všechny časy. Budiž službou v oblasti obrany domácí bezpečnosti včetně akcí, jako provádí US NAVY,“ píše se v oficiálních dokumentech.

 

   Kokain v pobřežních vodách

USA mají z hlediska importu drog strategickou polohu. S Mexikem, odkud „teče“ heroin a přicházejí mexičtí utečenci, ji spojuje 3141 km dlouhá hranice plus společné teritoriální vody. Široké pole možností nabízí pašerákům (nejen) drog 19 924 km dlouhé pobřeží USA. Pro představu, délka hranic ČR měří „pouhých“ 2290 km. Jak ukázal počet emigrací zpoza železné opony, taky se nedala dokonale uhlídat. Není proto divu, že vznikla samostatná ozbrojená složka, mající za úkol chránit pobřeží domovského státu. „Lov“ pašeráků je nedílnou složkou jejich služby. Za největší v amerických dějinách zachycenou drogovou zásilku je označován grandiózní úlovek z roku 2007. Tehdy se na palubě panamské lodi převáželo 20 tun kokainu. Pašeráci zkusili strategii „pod svícnem je největší tma“. Důstojník z DEA (Drug Enforcement Administration) tenkrát s údivem poznamenal: „Oni prostě naprosto drze naložili balíky kokainu na horní palubu své nákladní lodi.“ Server youtube nabízí několik vidosekvencí, v nichž střelba Pobřežní stráže před příď prchající pašerácké lodi slouží jako jasný signál, že končí legrace. Pobřežní stráž, na rozdíl od filmové pobřežní hlídky, nosí ve službě ostře nabité zbraně a umí je použít.

 

   Život zachraňující rutina

Běžný Američan se do styku s „pobřežními strážci“ dostane v případě průšvihu. Nehoda, při níž došlo 28. října 2009 zhruba 197 mil jihozápadně od San Diega k převrácení člunu s pěti námořníky, je klasickým příkladem jejich práce. Před pádem do mořských vln stačila posádka vyslat do éteru volání o pomoc. Na základě hlášení zachyceného na nouzové frekvenci vzlétl záchranný vrtulník MH-60 Jayhawk. Nalezl nešťastníky a zůstal nad převrženým člunem. Dál následoval mnohokrát nacvičený a v praxi použitý scénář. Jeden z mužů ve zbrani byl spuštěn spolu se záchranným košem na hladinu, aby pomohl naložit postižené. Po jejich vylovení následovala ještě ve vrtulníku základní zdravotní prohlídka a transport na pobřeží. Jak prosté, milý Watsone. Pobřežní stráž asistovala při transportu lidí z americké jaderné ponorky a nezastupitelnou úlohu sehrála i během přírodních katastrof. Jednotky Pobřežní stráže zachraňovaly lidi i majetek v oblasti postižené hurikánem Katrina. Tam na ně bude vděčně vzpomínat okolo 33 500 lidí. Šerif Jack Stephens na adresu Coast Guard poznamenal, že šlo o jedinou federální agenturu provádějící smysluplnou pomoc celý víkend po bouři.

 

   Chybička se vloudí

Ovšem čas od času potřebují zachraňovat i zachránci. Když se vrtulník AH-1W Super Cobra se dvěma členy posádky, patřící US NAVY, srazí s mohutným dopravním letadlem C-130 Herkules, letícím ve službách Coast Guard, nedá se následná záchranná akce nazvat rutinní. K neštěstí došlo 29. října 2009 a okamžitě se rozběhla akce k nalezení celkem devíti lidí. „Naši lidé jsou vysoce trénovaní v taktikách pro přežití,“ řekl vysoký důstojník Pobřežní stráže Joseph Castillo. Druhý den po nehodě (v době psaní tohoto článku) sice ještě oficiální kruhy nechtějí přiznat ztrátu devíti životů a ani nezveřejnili příčinu nehody, ale obecně se dá předpokládat, že záchranná akce je marná. Zvlášť, když v místě nehody byl hlášen ohnivý záblesk. Chladné vody Pacifiku rozhodně k možnému přežití nepřispívají.

Pobřežní stráž nebrání jen pobřeží domovských amerických států, jak by se mohlo na základě názvu zdát. Za druhé světové války bojovali a umírali v Tichomoří i během vylodění na plážích v Normandii. Bizarně vzhledem ke svému názvu byli aktivními účastníky operace Pouštní bouře. Ne nadarmo se v „parádemarši“ US Coast Guard pěje, že jejich příslušníky lze najít „od aztéckého pobřeží po arktickou zónu“. A to byl text složen v době, kdy americký vliv zdaleka nebyl tak silný, jako na počátku 21. století.

Žhavá historie Měsíce

Žhavá historie Měsíce

Text Michal Dvořák

 

Měsíc, odvěký společník naší planety, zůstává pro astronomy už tisíce let záhadou. A to i přesto, že jej máme prakticky na dosah a lidé na jeho povrhu stanuli už šestkrát.

Číst dál...

V poušti s pláštěnkou

V poušti s pláštěnkou

Text a foto Kateřina a Miloš Motani 

 

Poušť, to není jen vyprahlé pískoviště bez života, jak její podoba vytane asi každému v mysli. I tady občas prší. A pak se začnou dít věci... Člověk si většinou představí poušť jako naprostou pustinu, nikde nic a nikde nikdo.

 

Číst dál...

Cesta za slunečním větrem

Cesta za slunečním větrem

Text Michal Dvořák, foto NASA

 

Před dvěma lety na oběžné dráze kolem Slunce zakotvily dvě identické sondy STEREO A a STEREO B s posláním podrobně zkoumat naši mateřskou hvězdu. Proč jsou ale dvě a naprosto stejné?

Číst dál...

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group