ikoktejl

Radek Procházka
Tag: Radek Procházka Nalezeno 4 výsledků.
Tag: Radek Procházka Řazení

Jeskynní kurz na polostrově Yucatán v Mexiku

 

Jeskynní kurz na poloostrově Yucatán v Mexiku

 

   Připravil: Mgr. Radek Procházka – instr. IANTD, trimix, cave, SCR diver

   Foto: Lukáš Kočí a Danny Riordan

 Cesty v potápění jsou různé. Po úvodních potápěčských krůčcích a získání základní certifikace má před sebou každý potápěč velmi individuální cestu. Mnohým stačí OWD kurz, doplněný popřípadě AOWD s nitroxem. Je to dle mého názoru základní výbava cestování chtivých lidí. Vždy jim říkám: „Když už vážíš takovou cestu a chceš se s daným prostředím seznámit, přes polovinu zážitků tě čeká pod vodou.“

Číst dál...

Mramorové doly Miltitz

Mramorové doly Miltitz

 

Text Radek Procházka,

Foto Luboš Parent

 Důl se nachází poblíž německého města Míšně (Meissen). Z Prahy je lokalita vzdálena přibližně 200 km. Cesta vede po dálnici do Drážďan, odtud už je to jen 30 km a jste na místě. Mramor se zde začal těžit na přelomu čtrnáctého a patnáctého století. Jako u většiny těchto dolů se po úvodní povrchové těžbě přešlo v roce 1850 na těžbu hlubinnou.

Těžil se zde vápenec a práce se prováděly pouze ručně za pomoci vrtaček, trhaviny se nepoužívaly. Při těžbě bylo nutno řešit velké průsaky vody. Vápenec se tady přestal těžit v roce 1924.

V období druhé světové války nezůstaly tyto strategické prostory bez povšimnutí. Bylo navrženo vybudovat v nich rafinerii na letecký benzin. Zůstalo však pouze u přípravy a později prostory posloužily jako skladiště pohonných hmot a výrobna součástek pro letecké motory. Důl byl po ukončení prací zatopen.

 

   Lokalita přístupná pro veřejnost

Kolem roku 1997 se v zatopeném dolu začala potápět skupina speleo potápěčů z Drážďan. Lokalita se stává přístupnou pro širokou veřejnost v roce 1998. O provoz se zde stará Udo Krause.

Suché části dolu s hlavním suchým dómem slouží v létě jako astmatická léčebna hlavně pro děti, protože nabízí unikátní 99% vlhkost při teplotě 10 stupňů. Konají se zde také pěvecké a hudební slavnosti. Suché části jsou barevně podsvíceny, což při vstupu do těchto prostor vytváří krásná zákoutí.

 

   Ponor s fixními ­šňůrami

Pod vodou jsou trasy vystrojeny fixními šňůrami (jejich nákres je na obrázku, který je pouze orientační a neručíme za případné změny). Většina potápěčů, které jsme potkali, byla na lokalitě poněkolikáté a cítí se tu jako doma. Při prvních ponorech však není od věci si plánek zalaminovat nebo překreslit na destičku či do wetnotesu.

Udo také nabízí pro první ponor domácího průvodce, s nímž po domluvě na plynech a brífinku absolvujete tento ponor po vyvázaných cestách, uděláte si obrázek o velikosti dolu a zorientujete se v něm. Je však jen na vás, jestli budete preferovat vlastní hledání cest, a nebo budete mít ve skupině člověka, který tento důl zná. Za ponor se platí a účastník by měl mít platnou jeskynní kvalifikaci. V suché části se musejí používat přilby, které jsou tu k dispozici a kontrolují je členové zastupitelstva obce, kteří se zde střídají ve službách. Teplota vody v dolu se pohybuje v rozmezí 8−12 stupňů. Viditelnost je většinou velmi dobrá. Samozřejmě v zanořovacím jezírku a v restrikcích se zhoršuje, ale vždy jde jen o pár metrů. Zázemí s toaletami, nastrojovací stoly, vozíky na odvezení výstroje, vše je zde k dispozici na výborné úrovni. Cestu k vodě odhaduji tak na sto metrů, což je proti jiným lokalitám brnkačka. První patro se nachází v hloubce 4−6 m, druhé je v hloubce kolem 30 m a třetí je mezi 45−65m. Hlavním prostorem je hala Adolfa von Heynitz s výškou 25 m a délkou 80 m. V hale je maximální hloubka 45 m, jsou v ní krásné klenby s neodtěženými sloupy o průměru i více než 4 m, podpírajícími strop. Objevit zde můžete lopaty, jízdní kolo, kostlivce, zbytky vozíků a betonové patky nádrží, u některých jsou ještě vidět zbytky armatury. Velice zajímavé jsou ale prostory jako takové: zákoutí, chodby, klenby, schody a mnoho dalšího.

 

   Potápění

Volíme příjezd v pátek s přespáním. Přijíždíme na lokalitu kolem deváté hodiny. Všude panuje čilý ruch. Naše druhá skupina vedená Radimem a Tomem, která z Čech vyrážela brzy ráno, má už nanošeno a jde do vody v prvních sledech. Zanořujeme se mezi posledními a kvalita vody a viditelnost jsou super. Milda, náš hlavní kameraman, může pořizovat velmi pěkné záběry.

Je to vždy nádherné potkávat tolik stejně postižených lidí, a že jich tu je! Zdravíme se s našimi kluky, jsou  tu tři skupiny, dále je zastoupeno Polsko, Rakousko, Německo a vidíme i holandskou značku.

Připravujeme si výstroj, nastrojujeme twiny a stage, vše pomalu navážíme k vodě. Na dopravu rudlem jsme zvyklí, ale máme možnost použít i stavební kolečko, což je pro nás novinka, která na odvezení kamery nemá chybu. Při procházení kolem ostatních prohlížíme CCR a SCR mašinky, jejich zastoupení v celkovém počtu potápějících odhaduji na víc jak polovinu. Naše skupiny čítají sedm lidí na OC, příští návštěva nás už také čeká se znovudechy. Jen co pořádně potrénujeme! Provádíme kontrolu na hladině, výstroj, drily...

První metry pod vodou míjíme deco stanici, pohled je fantastický. Na šesti metrech hloubky je instalováno lano k odložení kyslíkových stage, kterých tu napočítám dvanáct. Zanáříme vpravo dolů, projíždíme chodbami, velkými dómy, obtáčíme sloupy, prohlížíme zadní dlouhé schody. Vše je umocněno světly ostatních potápěčů, kteří nasvěcují různá zákoutí, a tak si mohu udělat zcela přesný obraz o uspořádání a hlavně o velikosti daných prostor. Náš čas se chýlí ke konci a dvacetiminutové deco krásně ubíhá v levých mělčích prostorách, kde je na co se dívat, ale je zde zakázáno se vynořovat. Přejíždíme tedy nad armaturou trčící z betonových základů nádrží, dávajíce pozor na sucháč. Končíme ponor. Osmdesát minut pohody, samozřejmě velká „těšička“ na probrání ponoru u dekompresní klobásky a pivečka.

Při dalším ponoru vyvazujeme na levé straně a protahujeme se restrikcí. Mé atletické tělo trošku dře. Při vyvazování nám na poctivou linku s opletem padá kámen a řeže ji. Kdybych to neviděl na vlastní oči, tak bych tomu nevěřil.

Na závěr poděkujeme Udovi za super servis a už si plánujeme, na kdy zamluvíme další termín.Všem, kteří ještě neměli tu čest, doporučuji návštěvu této unikátní lokality, nemá chybu!    

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

 

Tanker HAVEN

   TANKER HAVEN

   největší vrak ve Středozemním moři

 

   Text: Radek Procházka

 V květnu 2007 jsme podnikli dvanáctičlennou výpravu do Itálie na vrak tankeru Haven. Délka lodi byla 334 metrů, výtlak 250 tis. tun. Vrak je to poměrně mladý. V roce 1991 připlul k přístavu Arenzano plný íránské ropy. Při přečerpávání došlo k poruše čerpadla, která skončila explozí a masivním požárem celé lodi. Při nehodě zemřeli čtyři lidé z posádky. Hořící loď se tři dny téměř nekontrolovatelně pohybovala v okolí přístavu. Došlo k odlomení přední části tankeru, která dnes leží v hloubce 400 m. Délka vraku bez této části je nyní přibližně 250 m a je potopena 1,6 km od pobřeží. Vrak leží ve vzpřímené pozici v hloubce 81 m. Vzhledem k velkému rozsahu hloubek, min. 33 m a max. 90 m, je vrak vhodný pro sportovní, ale hlavně technické potápěče. Teplota vody v šedesáti metrech neklesá celoročně pod 11 stupňů. Z vraku se stal umělý útes, který velmi rychle obrostl. Díky shoření nátěrů byl při teplotě nad 900 st. zcela očištěn, což urychlilo uchycení rostlin a organismů obývajících vrak. Postupně zde našlo útočiště i velké množství ryb, byl tady několikrát spatřen i měsíčník. V útrobách zbylo něco kolem pětiny nákladu, část vyhořela a zbytek zcela zamořil pobřeží. Na odstranění katastrofy se podílelo několik desítek týmů po dlouhé dva roky.

   ZÁZEMÍ

Krom klasiky vně nám vrak nabízí penetraci pěti pater lodní nástavby, kterou doporučuji jako top, hlavně spodní patra, ale i pohled z nákladní paluby na pětipatrový „panelák“ právě této nástavby je velkým zážitkem. Naše výprava si k zázemí vybrala centrum techdive, které se více než 20 let věnuje technickému potápění s důrazem na vrakové. Majitel centra byl také jeden z prvních potápěčů na vraku. Míchání plynů bylo za rozumnou cenu v super kvalitě míchací stolice, měření i zpětná kontrola našich výpočtů. Centrum disponuje velkou lodí, na kterou se nás vešlo čtrnáct potápěčů s dvojčaty a stage, plus dva muži suché asistence. Cesta od mola k vraku trvá pouze do sedmi minut. Brífinky byly vyčerpávající a kromě výkladu a nákresů je zde k dispozici metrový model vraku, rozebiratelný po jednotlivých patrech s prostupy a ostatním. Deco stanici mají jednoduše vychytanou, skládá se z třímetrových nerezových tyčí s okem na obou koncích. Tyče se vozí s sebou na lodi, karabinami se připevní mezi sebou a na dvou fendrech vznikne dekompresní žebřík se schody 3, 6, 9, 12, na kterých je připnut odpovídající záložní plyn. Vše samozřejmě pro nouzové situace, každý si vše táhne sám a většina dělá deco mimo žebřík. Ubytování bylo také zajištěno přes centrum a polovina osazenstva ho měla super, druhá bídu a tak se k nám přestěhovali a bylo.

   LOKALITA

Vzhledem k poměrně velké vzdálenosti  doporučuji prodloužený víkend se 3-4 ponory. Lokalita je vhodná i pro kluby s více rozvrstveným členstvem, kdy vzduchaři brázdí první dvě patra vně i uvnitř, kromě vraku a života na něm mohou pozorovat své kolegy ve spodních partiích vraku. My jsme na malou hloubku chodili s 2x 12 + 9 stage 50 nitrox , na hloubku 2x 12 + 9 st. tmx + 7st. 50 nitrox + 6 st. Oxy. Nemohu zapomenout na Libora s CCR +   stage. Viditelnost se v prvních dvou patrech kvůli většímu ruchu zhoršovala, přesto v pohodě. Spodek má viditelnost skvělou. V prvním patře na kapitánském můstku každého Čecha překvapí soška Pražského Jezulátka, prostory jsou tu velké. Prostupy mezi patry a místnostmi jsou v pohodě, většina místností má otvor se vstupem světla. Do šachty, vedoucí pod nástavbu, jsme pouze nakoukli. Lokalitu doporučuji, jde o pěkné ponory, vrak má velkou atmosféru s hloubkou, s velikostí a penetrace nástavby je pěkným zážitek.    

Leštinka

LEŠTINKA

 

   Připravil: Radek Procházka

   Foto: Luboš Parent

 „...míjíme domek střelmistra a pokračujeme k vozíkům na vytěženou žulu...“ Tak nějak by mohl probíhat výklad průvodkyně po skanzenu těžby žuly v lomu Leštinka, je tu ale jedno kdyby. Kdyby se celý skanzen nenacházel v království ticha, pod vodou...

Kamenolom se nachází nedaleko Skutče a patřil v minulosti mezi zhruba padesát lomů trojúhelníku měst Skuteč—Hlinsko—Nasavrky, který dával práci více jak 4500 lidí ze širokého okolí. Těžila se zde známá skutečská žula, pracovali tu i kameníci z Itálie. Z místní žuly byly vytvořeny železniční mosty i mnoho současných ulic. Již od roku 1891 se zde začala vyrábět žulová dlažba o rozměrech 18 x 18 cm. Vznik této lokality má na svědomí svazarmovská skupina potápěčů Chrudim a mnoho lidí kolem, kteří zažili postupné zatápění lomu po ukončení těžby až do dnešní podoby. Bylo zde odpracováno velké množství hodin na kultivaci obslužných objektů a mnohé vznikly až následně. V současné době se zde také staví, z důvodů rekonstrukce vyhořelého objektu.

   Ekosystém

Lidem, starajícím se o tuto lokalitu s hlavním vedoucím a zároveň správcem, dělníkem, biologem a potápěčem Lubošem Boržíkem v jedné osobě, se velmi zdařilo vytvořit fungující ekosystém této vodní nádrže. Jako počin číslo jedna řadím vysazení slávičky mnohotvárné v roce 1985, která se zde zdatně rozmnožila a vytvořila přírodní filtrační zařízení celého lomu, prostě takovou čističku, což je pro celou lokalitu klíčové. Na krajích lomu můžeme obdivovat množství vodních rostlin včetně nádherně kvetoucích leknínů.

Skladba ryb je druhově až neuvěřitelná, ale vše musí mít svá pravidla a regule. V letošním roce bylo dokonce potřeba nasadit antibiotickou léčbu. Pod vodou se tu běžně setkáváme s velkými kapry-důchodci a jejich oranžovými kolegy koi kapry. Těsně pod hladinou se prohánějí hejna okounů. Nad pochodujícími raky, kterých tu při každém ponoru spatříte desítky, majestátně proplouvají štiky. Narazíte tu i na candáta a ani sumec tu nechybí, ale potkat ho je zde už vzácností. Většinou je zaparkovaný ve skulinách lomu. Přebývají tu i želvy nádherné, ale svou plachostí a klidným vegetem v nepřístupných skulinách lomu jsou k nezahlédnutí. Naopak z malých jeseterů se už stali pěkní pořízci a pozorování jejich stylu plavání, který nemá pohybem daleko k malým žraločkům, je pro každého zážitek. U tohoto druhu bylo velmi těžké odhadnout, jak se zadaptuje, a je prima, že vše dopadlo dobře a můžeme tyto krásné ryby pozorovat při filtrování dnového bahna lomu. Systém jako takový doplňují malé organismy, žáby a mnoho mikroorganismů. Je zde prováděno i drobné přikrmování obilím. Rybky si zvykly na každodenní přítomnost potápěčů, a pokud vlastníte RB přístroj, je pozorování ryb samozřejmě daleko větším zážitkem. Čeká tu na vás i překvapení ve formě albína a společně s oranžovými koi kapry si ho všimne i potápěč se zamlženou maskou, hledající manometr :-).

   Potápění

Zázemí od WC po nastrojovací místa s koberci a pulty na výstroj, až po dekompresní pivečko a posezení je v super čistotě a kvalitě. Na lokalitě potápím desítky ponorů ročně a mohu říct, že vše funguje na jedničku a Ivanka, šéfová zázemí, plnírny a všeho kolem, má pro každého připraveny dobré pochutiny a primovou náladu. Vstupy do vody na více místech tvořené schody se zábradlím umožňují pohyb i s větší výzbrojí a výstrojí. Ve vodě se často využívají i výcviková plata v různých hloubkách. Potkávají se tu žáci potápění až po potápky ve vyšších levelech. Je tady možné trénovat naprosto vše. Viditelnost během roku je velmi dobrá, v zimě hlavně v období ledu super. Z důvodu probublávání vody teplými potápěčskými výdechy zamrzá lom jako poslední v okolí. Lokalita se dá v pohodě při jednom ponoru obeplout. Velkým zážitkem je pozorování raků a chování ryb. Potápěč, který si na poslední chvíli všimne metrové štiky splývající s větví stromu, je v němém úleku a všude přítomní raci jen potvrzují kvalitu a čistotu vody. Jedním z častých cílů pod vodou je instalovaný keson, původně násypka na obilí, do kterého se vejdou natěsno i čtyři potápěči s kameramanem při točení přípitku nového roku. Na dně si můžeme všimnout i shluku instalovaných amfor, střelecké munice a ostatních drobností. I při vícedenním potápění je stále co obdivovat.

   Skanzen těžby žuly.

Hlavní věc, která se Lubošovi s kamarády povedla v posledních letech a právě se dokončuje, je podvodní instalace skanzenu těžby žuly. Ano, v první fázi se to zdá být velmi bláznivé, ale je vidět, že když je vůle, dá se mnohé.

Krom rozpracovaných kvádrů a zbytků konce těžby tu tedy vznikl zcela ojedinělý skanzen. Pojďme tedy na návštěvu, dovoluji si vás provést trasou od kesonu. Zanořujeme se od plata dle vodicího lana ke kesonu, po prohlídce kesonu zhruba v 20 m nadplouváme nad sloupy elektrického vedení kompletně osazenými izolátory i zadrátované. Dojíždíme k velkému žebříku na skalní plato v hloubce 13 m. Zjevují se nám dva velké vozíky s korbou - plně funkční a pohyblivé, instalované na kolejích. Starý sud, stavební kolečko plné žulových kostek s vidlemi na nabírání. Pokračujeme k boudě střelmistra, na kterou je připojeno vedení, je zde umístěno čerpadlo, ponk se svěrákem a drobným nářadím, na stěnách visí pily a větší nářadí, každý si při proplouvání domkem všimne červené olejničky, jejíž barva ladí k venkovnímu mohutnému litinovému telefonu instalovaném na stěně. Nad dveřmi můžeme číst nápis Žulolom družstvo LP 1926. V rohu filcáky střelmistra. Domek má samozřejmě střechu a tak je potřeba počítat s možností vynoření až po proplavání a být opatrný při ponoru. Vplouváme dveřmi a otvor okna, kterým domek opouštíme, je dostačující a viditelný. Pod oknem je instalován velký kompresor, tlakovými hadicemi napojen na sbíječky zavrtané v žule.

Spousty věcí jsem záměrně vynechal, čekají na vaše objevení, postřeh a pozorovací schopnosti pod vodou. Na podzim 2009 a jaro 2010 má Luboš připravenu instalaci krytého konce vlečky s dalším vozem, takže dokončení skanzenu má ještě čas. Pomalým vynořením kolem stěn lomu končíme naši exkurzi prohlédnutím rybí polévky a ven na tu gulášovou.

Autorovi myšlenky a hlavně její realizace Luboši Boržíkovi se zde zdařilo vytvoření nádherného potápěčského koutu. Samozřejmě přichází daň v podobě velké návštěvnosti, ale tady s pýchou podotýkám, že i potápěčské členstvo se zde vyznamenává tolerancí, solidaritou a pohodou pod i nad vodou. K lokalitě mám úzký vztah a jsem tu rád. Potápění na této lokalitě pro mne vždy bylo a pevně věřím, že bude na pohodu.

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group