ikoktejl

Jiří Margolius
Tag: Jiří Margolius Nalezeno 47 výsledků.
Tag: Jiří Margolius Řazení

Chablis pro barona Frantu

Chablis pro barona Frantu

Geniální malíř je ten, který se bolestně prodere utrpením života, vstřebá jej do morku kostí jako žíznivá rost lina ranní vláhu, posléze svou trýzeň svěří plátnu. Předestře své jizvy bez skrupulí a otevřeně,s přesností rentgenu, neomylně ukazující lékaři šrámy na těle. Takový byl tento muž, krystalický a průhledný, zářící jako drahokam na královské koruně. Zašel jako pes.

Číst dál...

O lidech a myších aneb na konci tunelu svítá?

O lidech a myších aneb na konci tunelu svítá?

O lidech a myších aneb na konci tunelu svítá? Udělám krůček, překročím práh. Ne, nic zvláštního se neděje. Stůl, židle, pár přístrojů, vědcova pracovna. Takových už jsem viděl! Dole v suterénu bydlí myši. Bílé, černé, šedé, všelijaké, ba i zlatavé. Jsou rozkošné: loknou si vody, z násypky uhryznou výživné granule. Musí být ve formě. Podívám se pozorněji: mnohé mají na tělíčku nepěkný výrůstek. Nádor.

Číst dál...

Nemám nervy v kýblu

Kdysi to býval kluk za groš kudla, táhnoucí za milenkou Thálií jako vlaštovky na podzim za jižním sluncem. Čas po letech milostiv ě dopustil, že spolu s bratrem dostali v ulici Na Bojišti zpět velezaj ímavou nemovitost po babičce Kláře: v přízemí je hospoda, kterou zná celý svět. Jmenuje se U kalicha. Tomáš Töpfer se stal napůl novodob ým Palivcem, hercem však zůstal na plné obrátky.

Číst dál...

Život za všechny peníze

Život za všechny  peníze

Tolik bankovek na jedné hromadě, vidlemi bys je mohl nabírat, a přece nikomu kolem nezaručovaly klidný život. Dalo by se říci, že tomu bylo právě naopak. Ti, kteří je vyráběli, byli mrtvými lidmi. Dobře o tom věděli. Jaká ironie - tolik peněz měli v ruce, a přece si za ně život koupit nemohli. Jak to vlastně tehdy bylo? Muž s černými vlasy, kterému bych ani ve snu nehádal osmasedmdesát let, mi ve spořilovské vilce přátelsky tiskne ruku.

Číst dál...

PSYCHO

PSYCHO

NAPSAL JIŘÍ MARGOLIUS

„Dobře se vyspat. Pobývat hodně na čerstvém vzduchu. ” Jaký názor považuji za významnější? Kterému dát přednost? Až se rozhodnu, označím příslušnou kolonku křížkem. Musím sebou hodit, otázek v prvním testu je devadesát, ve druhém tři sta. „Miluji samotu.” Ano. Ne. „S oblibou pozoruji východ a západ slunce.” Váhavým střelcům nabízí psycholog milosrdnou únikovou zónu.

Číst dál...

ČAS JE POJEM RELATIVNÍ

ČAS JE POJEM RELATIVNÍ

To už říkal Einstein. Ano, čas je pojem relativní. Fyzik sedl, podumal, na čtrnáct dní se nechal zavřít v sednici a když se znovu objevil, třímal v ruce papírek se slavnou rovnicí. Jeho žena dosvědčila, že se přitom podíval na hodinky a s nevolí potřásl hlavou: „Krapet jsem se zdržel.“ Nevím (a nikde jsem se toho nedopátral). Jaké měl Albert Einstein v té slavné chvíli hodinky.

Číst dál...

Poprvé, podruhé, dá někdo víc?

Poprvé, podruhé, dá někdo víc?

Život zhusta neservíruje takové příhody na běžícím pásu. Hledat je spíš musíme v sladkobolných románech nebo ve filmech, je jichž scenárista si příliš nezatěžoval mozkové závity, pokud se o nějakých vůbec dalo mluvit:

Číst dál...

Věci, které zabíjí

Věci, které zabíjí

 

Elektromagnetické vlny poletují éterem. Trefují nás neviditelnými šípy, kterým se vyhneme možná obtížněji, než mistrovským kouskům Viléma Tella a Robina Hooda dohromady. Ti dva se nám v souvislosti s jevy,  o kterých budeme mluvit, mohou jevit jako nešikovní packalové.

Číst dál...

Kam zmizelo devatenáct lidí z dejvického nádraží?

Kam zmizelo devatenáct lidí z dejvického nádraží?

Je vůbec možné, aby někdo beze stopy zmizel ze světa? Nejdříve probleskly zprávy, že nezvěstných lidí je patnáct. Brzy se jejich počet rozrostl o další dva. Tedy sedmnáct? Nikoli, naše sčítání obětí záhady, proti níž je tajemství bermudského trojúhelníku nevinnou kratochvílí, ještě nekončí. Smutné počítání se zastaví u čísla devatenáct. Přesně tolik lidí zmizelo jednoho květnového dne z pražského dejvického nádraží.

Číst dál...

KRYSY Z TOBRUKU

KRYSY Z TOBRUKU

Někdy v létě jsem ho viděl poprvé. Na plovárně u Vltavy, pán v letech. Vůbec sem, na Žluté lázně, chodí většinou lidé, kterým se slunce života klene k západu. Sedne si na židličku u schůdků do ledové Vltavy, nastaví tvář žhnoucím paprskům. Všichni kolem jsou vedrem uondaní až běda, jen on se usmívá, zažil přece mnohem větší pařáky, darmo povídat.

Číst dál...

POSELSTVÍ DEVÁTÉ DYNASTIE

POSELSTVÍ DEVÁTÉ DYNASTIE

V domě U tří lilií, stavebním skvostu z osmnáctého století, žije Josef Wagner, malíř dnešních dnů. „Nejsem modernista. Zasahuji do problému, které cítím. Na plátno přenáším pocity.“ Je „stěhovák“ myšlenek. Má vlastní výraz.

Číst dál...

ČAS VRÁCENÝCH OZVĚN

ČAS VRÁCENÝCH OZVĚN

ARNOŠT LUSTIG, kluk z Vysočan, světově proslulý spisovatel, profesor literatury na „Americké univerzitě ve Washingtonu. Dvakrát vyhnán ze své vlasti: od roku 1942 Terezín, Osvětim, Buchenwald, po roce 1968 Izrael, Jugoslávie, USA. Knihy: NOC A NADĚJE, DÉMANTY NOCI, MŮJ ZNÁMÝ VILI FELD, ULICE ZTRACENýCH BRATŘÍ, DITA SAXOVÁ, MODLITBA PRO KATEŘINU HOROWITZOVOU, HOŘKÁ VŮNĚ MANDLÍ, MILÁČEK, NEMILOVANÁ, KRÁL PROMLUVIL, NEŘEKL NIC. V těchto dnech vychází další kniha - DŮM VRÁCENÉ OZVĚNY - zachycují osudy jedné rodinu na sklonku třicátých let, za války a v koncetračním táboře.

Číst dál...

DEN NEVIDOMÉHO OBRA

DEN NEVIDOMÉHO OBRA

Je pozdě plakat nad rozlitým mlékem. Koneckonců, ten malér se dal čekat. Na Ruzyni ještě v noci vytekla plná ko nev nebeského mléka. Dneska to samé, také v bílém hávu. Mlha padla jako podťatá. Jíl těmito místy s námi slepý mládenec, byli bychom na tom stejně. Teď se představte, že chce někdo v tomhle mlíce odstartovat, nebo, nedej bože, přistát. Hustá mlžná kaše je navařena. Jde o to, kdo si ji sní?

Číst dál...

Malíř neviditelných tváří

Malíř neviditelných tváří

Jsem zvědav, jak vzniká portrét lidí, které hledá armáda policistů, na nohou je Interpol a veřejnost netrpělivě čeká, kdy konečně bude moci spatřit tvář, jejíž rysy byly dosud skryty účiněji než zbytky dávné Troje. Troju objevil amatérský archeolog Schliemann. Říká se, že čirou náhodou. Nanejvýš se prý řídil intuicí, nabytou četbou Homérových eposů.

Číst dál...

S nohama na zemi, s prstem na srdci

S nohama na zemi, s prstem na srdci

Nikdy u nás nebyl tak populární tanečník, kterého by znala nejen úzká divácká obec, navštěvující baletní představení, ale doslova kdekdo - malými dětmi počínaje. Nevím, zda bychom našli obdobu někde jinde ve světě. Dost o tom pochybuji. Co je ale jisté: čas nezastavíš.

Číst dál...

Jak se píše bez poskvrnky

K vilce bratří Čapků to mám z domova, co bys kamenem dohodil. Občas se jdu tím směrem projít, vejdu do tiché a kraťoučké uličky, která se do uřvaného velkoměsta hodí jako vycíděné lakýrky k trampskému táboráku. Kroky mě neomylně, jako přesný kompas, vedou k tomuto domu.

Číst dál...

PERIER nalévá čisté víno

Jen tolik úvodem: řeč ani v nejmenším nebude o proslulé stolní vodě Perier francouzské provenience. Etienne Perier je režisér. Jeho vyprávění - na rozdíl od stejnojmenného nápoje - není chladné, studivé, příjemně zahřeje. Dvakrát - poprvé v Paříži, docela nedávno v Praze - se ochotně zvedl z režisérské skládací židličky, opatřené vzadu na opěradle jeho jménem. Občas mu na ni nějaký vtip álek postaví výmluvně láhev značky Perier.

Číst dál...

BAKALÁŘI JMÉNEM ZÁKONA

Na kraji Prahy najdete rozsáhlý komplex budov. Můžete v nich potkat studenty vědy, která se v dávné době nezbedných bakalářů, jak je známe z historie, ještě neučila. Důvod byl prajednoduchý: ta věda se ještě nestačila zrodit, neexistovala, natož aby se kdekoli na světě vyučovala. Přímo na půdě Policejní akademie České republiky, jejíž absolventi si odnášejí do života titul bakaláře, hovořím s jejím rektorem, profesorem JUDr. Janem Musilem, CSc.

Číst dál...

Cestovní rozkaz č.6/45

Rozkaz určuje trasu: směr Plzeň. A odjezd? Z Yorkgasse (dnes ulice Na Zátorce) číslo 11 v Praze-Bubenči, v končící noci z 8. na 9. květen 1945. Rozkaz platí pro zelený mercedes. Je to zvláštní vůz s ještě podivněj- ším osazenstvem. Má osm válců, neprůstřelná okna a dveře z těžké, opancéřované oceli.

Číst dál...

KAMARÁD LOVCÙ MAMUTŮ

Dolní Věstonice jsou pro archeology místem, na němž se sluší smeknout a postát v tichém obdivu. Místem proslulým, veleznámým, uctívaným ve světě jako nevyčerpatelný pramen poznání o životě v paleolitu, starší době kamenné. Jak žili před třiceti až dvaceti tisíci lety lovci mamut ů, nám tak důvěrně známí již od dětských let z knih Eduarda Štorcha?

Číst dál...

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group