ikoktejl

Jiří Margolius
Tag: Jiří Margolius Nalezeno 19 výsledků.
Tag: Jiří Margolius Řazení

FURT VE STŘEHU

FURT VE STŘEHU

Je poetický jarní večer. Slunce se ještě opodál zhlíží v zrcadle Vltavy, za chvíli padne za petřínský kopec jako podťaté. Kousek od nábřeží, ve Viole, už lístek nedostanete. Za dvě hodiny začne představení „Pořád se něco děje“ - One Man Show herce, který si rozhodně v poslední době nemůže stěžovat na nedostatek krásných příležitostí, o popularitě ani nemluvě. Je čas k rozhovoru s mužem, kterému před několika dny dali diváci přednost před takovými esy jako Jane Birkinová či Roy Scheider.

Číst dál...

Cézar bydlí na Montmartru

Cézar bydlí na Montmartru

Sedíme na terase vysoko nad Paříží, pod námi Montmartre, vlevo šedý povlak soumraku pokrývá běloskvoucí kopuli Sacré-Coeur, vpravo si Eiffelovka růžencem žárovek svítí na město. Mám dojem, že Jean-Pierre Aumont za ta dlouhá léta vůbec nezestárl. A to bezpečně vím, že je mu pětaosmdesát, ani o chloupek míň! Když jsme šli městem, málem jsem mu nestačil, šel krokem rychlým a pružným, jako by chtěl uniknout letícímu času a zároveň se mu i vysmát...

Číst dál...

OČI Z PODZEMNÍ BANKY

OČI Z PODZEMNÍ BANKY

V Praze na Vinohradech sídlí první oční banka v zemích bývalého východního bloku. Měsíčně připraví k transplantaci okolo 45 očních rohovek a asi sedmdesát nových získají z mrtvých těl. „Jak dlouho potrvá operace?" „Uvidíte sám." Doktor Petr Novák nemá čas na dlouhé řeči. Na jazyku mě svrbí přehou šel otázek, ale místo nich se mi omluvně, abych si udělal oko, podaří jen vyhrknout: „nechci vás zdržovat..."

Číst dál...

Co to čtete princi - obraz, obraz, obraz!

Co to čtete princi - obraz, obraz, obraz!

Palác Kinských na Staroměstském náměstí: nad balkónem, který v dávném mrazivém dni, na rozdíl od většiny národa, unesl ne blahou tíhu otců únorového puče, nahlíží rozlehlým oknem zvědavé jarní slunce. Kdyby dávnou balkónovou scénu měl zvěčnit malíř symbolickým připodoběním, patrně by zvolil výjev z Apokalypsy. Kdo ví, možná, že už před mnoha staletími by ji předčasně uměl ztvárnit mistrnými tahy Hieronymus Bosch, malíř, který viděl daleko do budoucnosti.

Číst dál...

Hrál zemský písař vrhcáby?

Hrál zemský písař vrhcáby?

Kráčím místy, kde dávno přede mnou zanechaly své kročeje dějiny. Kousek, co bys kamenem (nemusí být nutně z doby kamenné) dohodil, je Staroměstské náměstí se sedmadvaceti znameními, vetknutými do dlažby na památku českých pánů, kteří pro odlišný názor propadli hrdlem; hle, jaký všední příběh z dějin této země! Vpravo Karolinum, majestátní univerzita, jejíž rektorem byl muž, který v roce 1415 nedopadl o nic lépe. Hned vedle divadelní stánek, kde Pražané rozuměli Mozartovi, který tu naštěstí ztratil hlavu jen v náruči Josefiny Duškové. Pár kroků, úzká ulička, málem ji přehlédneš.

Číst dál...

SÓLO pro první dámu

SÓLO pro první dámu

Milovníci opery tonou v nadšení, odborníci se shodují v názoru, že se zrodila nová Ema Destinová. Její soprán má až neuvěřitelný hlasový rozsah: tříští se o stěny koncertních a divadelních sálů jako zpěněné příbojové vlny, dopadající k našemu sluchu jako třpytivý, vybroušený diadém. Mladá pěvkyně se stala během pěti let angažmá v Národním divadle nejen první dámou naší opery, ale i žádanou hvězdou světových jevišť a pódií. Každý impresário, který dbá na to, aby v jeho domě vystupovala světová špička, zná dobře její jméno : EVA URBANOVÁ.

Číst dál...

Chablis pro barona Frantu

Chablis pro barona Frantu

Geniální malíř je ten, který se bolestně prodere utrpením života, vstřebá jej do morku kostí jako žíznivá rost lina ranní vláhu, posléze svou trýzeň svěří plátnu. Předestře své jizvy bez skrupulí a otevřeně,s přesností rentgenu, neomylně ukazující lékaři šrámy na těle. Takový byl tento muž, krystalický a průhledný, zářící jako drahokam na královské koruně. Zašel jako pes.

Číst dál...

O lidech a myších aneb na konci tunelu svítá?

O lidech a myších aneb na konci tunelu svítá?

O lidech a myších aneb na konci tunelu svítá? Udělám krůček, překročím práh. Ne, nic zvláštního se neděje. Stůl, židle, pár přístrojů, vědcova pracovna. Takových už jsem viděl! Dole v suterénu bydlí myši. Bílé, černé, šedé, všelijaké, ba i zlatavé. Jsou rozkošné: loknou si vody, z násypky uhryznou výživné granule. Musí být ve formě. Podívám se pozorněji: mnohé mají na tělíčku nepěkný výrůstek. Nádor.

Číst dál...

Nemám nervy v kýblu

Kdysi to býval kluk za groš kudla, táhnoucí za milenkou Thálií jako vlaštovky na podzim za jižním sluncem. Čas po letech milostiv ě dopustil, že spolu s bratrem dostali v ulici Na Bojišti zpět velezaj ímavou nemovitost po babičce Kláře: v přízemí je hospoda, kterou zná celý svět. Jmenuje se U kalicha. Tomáš Töpfer se stal napůl novodob ým Palivcem, hercem však zůstal na plné obrátky.

Číst dál...

Život za všechny peníze

Život za všechny  peníze

Tolik bankovek na jedné hromadě, vidlemi bys je mohl nabírat, a přece nikomu kolem nezaručovaly klidný život. Dalo by se říci, že tomu bylo právě naopak. Ti, kteří je vyráběli, byli mrtvými lidmi. Dobře o tom věděli. Jaká ironie - tolik peněz měli v ruce, a přece si za ně život koupit nemohli. Jak to vlastně tehdy bylo? Muž s černými vlasy, kterému bych ani ve snu nehádal osmasedmdesát let, mi ve spořilovské vilce přátelsky tiskne ruku.

Číst dál...

PSYCHO

PSYCHO

NAPSAL JIŘÍ MARGOLIUS

„Dobře se vyspat. Pobývat hodně na čerstvém vzduchu. ” Jaký názor považuji za významnější? Kterému dát přednost? Až se rozhodnu, označím příslušnou kolonku křížkem. Musím sebou hodit, otázek v prvním testu je devadesát, ve druhém tři sta. „Miluji samotu.” Ano. Ne. „S oblibou pozoruji východ a západ slunce.” Váhavým střelcům nabízí psycholog milosrdnou únikovou zónu.

Číst dál...

ČAS JE POJEM RELATIVNÍ

ČAS JE POJEM RELATIVNÍ

To už říkal Einstein. Ano, čas je pojem relativní. Fyzik sedl, podumal, na čtrnáct dní se nechal zavřít v sednici a když se znovu objevil, třímal v ruce papírek se slavnou rovnicí. Jeho žena dosvědčila, že se přitom podíval na hodinky a s nevolí potřásl hlavou: „Krapet jsem se zdržel.“ Nevím (a nikde jsem se toho nedopátral). Jaké měl Albert Einstein v té slavné chvíli hodinky.

Číst dál...

Poprvé, podruhé, dá někdo víc?

Poprvé, podruhé, dá někdo víc?

Život zhusta neservíruje takové příhody na běžícím pásu. Hledat je spíš musíme v sladkobolných románech nebo ve filmech, je jichž scenárista si příliš nezatěžoval mozkové závity, pokud se o nějakých vůbec dalo mluvit:

Číst dál...

Věci, které zabíjí

Věci, které zabíjí

 

Elektromagnetické vlny poletují éterem. Trefují nás neviditelnými šípy, kterým se vyhneme možná obtížněji, než mistrovským kouskům Viléma Tella a Robina Hooda dohromady. Ti dva se nám v souvislosti s jevy,  o kterých budeme mluvit, mohou jevit jako nešikovní packalové.

Číst dál...

Kam zmizelo devatenáct lidí z dejvického nádraží?

Kam zmizelo devatenáct lidí z dejvického nádraží?

Je vůbec možné, aby někdo beze stopy zmizel ze světa? Nejdříve probleskly zprávy, že nezvěstných lidí je patnáct. Brzy se jejich počet rozrostl o další dva. Tedy sedmnáct? Nikoli, naše sčítání obětí záhady, proti níž je tajemství bermudského trojúhelníku nevinnou kratochvílí, ještě nekončí. Smutné počítání se zastaví u čísla devatenáct. Přesně tolik lidí zmizelo jednoho květnového dne z pražského dejvického nádraží.

Číst dál...

KRYSY Z TOBRUKU

KRYSY Z TOBRUKU

Někdy v létě jsem ho viděl poprvé. Na plovárně u Vltavy, pán v letech. Vůbec sem, na Žluté lázně, chodí většinou lidé, kterým se slunce života klene k západu. Sedne si na židličku u schůdků do ledové Vltavy, nastaví tvář žhnoucím paprskům. Všichni kolem jsou vedrem uondaní až běda, jen on se usmívá, zažil přece mnohem větší pařáky, darmo povídat.

Číst dál...

POSELSTVÍ DEVÁTÉ DYNASTIE

POSELSTVÍ DEVÁTÉ DYNASTIE

V domě U tří lilií, stavebním skvostu z osmnáctého století, žije Josef Wagner, malíř dnešních dnů. „Nejsem modernista. Zasahuji do problému, které cítím. Na plátno přenáším pocity.“ Je „stěhovák“ myšlenek. Má vlastní výraz.

Číst dál...

ČAS VRÁCENÝCH OZVĚN

ČAS VRÁCENÝCH OZVĚN

ARNOŠT LUSTIG, kluk z Vysočan, světově proslulý spisovatel, profesor literatury na „Americké univerzitě ve Washingtonu. Dvakrát vyhnán ze své vlasti: od roku 1942 Terezín, Osvětim, Buchenwald, po roce 1968 Izrael, Jugoslávie, USA. Knihy: NOC A NADĚJE, DÉMANTY NOCI, MŮJ ZNÁMÝ VILI FELD, ULICE ZTRACENýCH BRATŘÍ, DITA SAXOVÁ, MODLITBA PRO KATEŘINU HOROWITZOVOU, HOŘKÁ VŮNĚ MANDLÍ, MILÁČEK, NEMILOVANÁ, KRÁL PROMLUVIL, NEŘEKL NIC. V těchto dnech vychází další kniha - DŮM VRÁCENÉ OZVĚNY - zachycují osudy jedné rodinu na sklonku třicátých let, za války a v koncetračním táboře.

Číst dál...

DEN NEVIDOMÉHO OBRA

DEN NEVIDOMÉHO OBRA

Je pozdě plakat nad rozlitým mlékem. Koneckonců, ten malér se dal čekat. Na Ruzyni ještě v noci vytekla plná ko nev nebeského mléka. Dneska to samé, také v bílém hávu. Mlha padla jako podťatá. Jíl těmito místy s námi slepý mládenec, byli bychom na tom stejně. Teď se představte, že chce někdo v tomhle mlíce odstartovat, nebo, nedej bože, přistát. Hustá mlžná kaše je navařena. Jde o to, kdo si ji sní?

Číst dál...

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group