ikoktejl

Jiří Margolius
Tag: Jiří Margolius Nalezeno 14 výsledků.
Tag: Jiří Margolius Řazení

Malíř neviditelných tváří

Malíř neviditelných tváří

Jsem zvědav, jak vzniká portrét lidí, které hledá armáda policistů, na nohou je Interpol a veřejnost netrpělivě čeká, kdy konečně bude moci spatřit tvář, jejíž rysy byly dosud skryty účiněji než zbytky dávné Troje. Troju objevil amatérský archeolog Schliemann. Říká se, že čirou náhodou. Nanejvýš se prý řídil intuicí, nabytou četbou Homérových eposů.

Číst dál...

S nohama na zemi, s prstem na srdci

S nohama na zemi, s prstem na srdci

Nikdy u nás nebyl tak populární tanečník, kterého by znala nejen úzká divácká obec, navštěvující baletní představení, ale doslova kdekdo - malými dětmi počínaje. Nevím, zda bychom našli obdobu někde jinde ve světě. Dost o tom pochybuji. Co je ale jisté: čas nezastavíš.

Číst dál...

Jak se píše bez poskvrnky

K vilce bratří Čapků to mám z domova, co bys kamenem dohodil. Občas se jdu tím směrem projít, vejdu do tiché a kraťoučké uličky, která se do uřvaného velkoměsta hodí jako vycíděné lakýrky k trampskému táboráku. Kroky mě neomylně, jako přesný kompas, vedou k tomuto domu.

Číst dál...

PERIER nalévá čisté víno

Jen tolik úvodem: řeč ani v nejmenším nebude o proslulé stolní vodě Perier francouzské provenience. Etienne Perier je režisér. Jeho vyprávění - na rozdíl od stejnojmenného nápoje - není chladné, studivé, příjemně zahřeje. Dvakrát - poprvé v Paříži, docela nedávno v Praze - se ochotně zvedl z režisérské skládací židličky, opatřené vzadu na opěradle jeho jménem. Občas mu na ni nějaký vtip álek postaví výmluvně láhev značky Perier.

Číst dál...

BAKALÁŘI JMÉNEM ZÁKONA

Na kraji Prahy najdete rozsáhlý komplex budov. Můžete v nich potkat studenty vědy, která se v dávné době nezbedných bakalářů, jak je známe z historie, ještě neučila. Důvod byl prajednoduchý: ta věda se ještě nestačila zrodit, neexistovala, natož aby se kdekoli na světě vyučovala. Přímo na půdě Policejní akademie České republiky, jejíž absolventi si odnášejí do života titul bakaláře, hovořím s jejím rektorem, profesorem JUDr. Janem Musilem, CSc.

Číst dál...

Cestovní rozkaz č.6/45

Rozkaz určuje trasu: směr Plzeň. A odjezd? Z Yorkgasse (dnes ulice Na Zátorce) číslo 11 v Praze-Bubenči, v končící noci z 8. na 9. květen 1945. Rozkaz platí pro zelený mercedes. Je to zvláštní vůz s ještě podivněj- ším osazenstvem. Má osm válců, neprůstřelná okna a dveře z těžké, opancéřované oceli.

Číst dál...

KAMARÁD LOVCÙ MAMUTŮ

Dolní Věstonice jsou pro archeology místem, na němž se sluší smeknout a postát v tichém obdivu. Místem proslulým, veleznámým, uctívaným ve světě jako nevyčerpatelný pramen poznání o životě v paleolitu, starší době kamenné. Jak žili před třiceti až dvaceti tisíci lety lovci mamut ů, nám tak důvěrně známí již od dětských let z knih Eduarda Štorcha?

Číst dál...

Záhada na pasece za Voltuší aneb smrtící ránu vedl Seneca?

Záhada na pasece za Voltuší aneb smrtící ránu vedl Seneca?

 

V lese byl nalezen mrtvý muž. Nic nenasvědčova lo tomu, že šlo o cizí za vinění. Podřezaný krk, břitva ležící na dosah vychladl é ruky. Muž trpěl depresemi, neutěšenou osobní situací, existenčními potížemi. Ty jsou v téhle zeměpisné šířce odnepaměti běžné u lidí jeho druhu: muž byl génius. Svět ho docení bezmála až za dvě století. Jak to víme?

Číst dál...

Přišel dopis - je v něm podpis

Přišel dopis - je v něm podpis

 

Jsou lidé, kteří nemají vůbec žádného koníčka, ale takové osoby jsou zvláštní hříčkou přírody, tak jako leváci, svatí, vegetariáni - a jiné výjimečné zjevy. Normální člověk se však obyčejně vyznačuje jistým méně tichým šílenstvím, kterému se říká koníček.

Číst dál...

Jak chutná dotek hvězd...

Jak chutná dotek hvězd...

 

Evu Hudečkovou už v poslední době vídáme jen ve filmech, které z vrozen é galantnosti neoznačíme nálepkou „pro pamětníky“. Její hlas ale slýcháváme často v česky mluvených cizích filmech, protože je jen málo hereček, které tak mistrně ovládají dabing. O herectví si ale dnes budeme povídat jen okrajově. Tématem dne je psané slovo.

Číst dál...

POLDA

POLDA

 

Sáhne po kytaře, spustí Niagaru. Má výborný sluch, i ostatní smysly pohromadě jak to zákon káže. Hlas trošku potemnělý, na jednu stranu přikřáplý, na druhou přihlazený sametem, krapet jako Johny Cash střihnutý Pavlem Bobkem. Patnáct let už válí v docela obstojné country kapele. Nádherná parta! Vůbec se při muzic írování nebaví o práci.

Číst dál...

Tuším, co ubližuje duším

 

Vybavily se mi zážitky z porodu. Nic moc, žádná světoborná událost, uvážímli, že šlo o můj vlastní porod. Bylo mi horko, těsno, úzko, trpěl jsem závratí. Ne, nevím v této chvíli, že vzpomínám na klaustrofobické chvíle, které každý prožije - aspoň si to myslíme - jen jedinkrát v životě.

Číst dál...

Rak mezi nebem a zemí

Rak mezi nebem a zemí

Jen co noha nohu mine, kráčím Jakubskou ulicí. Napravo jako hráz strmé stěny kostela, štíhlý prst svatojakubské věže se natahuje k nebi, jako by se chtěl, alespoň letmo, prchavě, dotknout hvězd. Historickou dlažbou Starého Města kráčí ke kostelu štíhlý muž; v očích má zřejmou touhu ujít v životě těch kroků ještě co nejvíc. Ve tváři husté vrstevnice vrásek, naskládány jednu vedle druhé, jakoby v obavě, aby se tam všechny stěsnaly. Jiří Ropek, jeden z nejproslulejších světových varhaníků, vejde do kostela, po schodech vystoupá na kůr. Jeho kroky končí kdesi mezi nebem a zemí. O chvíli později dunící příval tónů rozčísne jako ostrý nůž chrámové ticho, v němž i nepatrný vzdech zněl jako úder tympánů v Ravelově Boleru; tak hlasitě o sobě snad nedává slyšet ani Niagara myriadami svých vodních slz. Vodopád tónů z varhan se střelhbitě rozlévá chrámovou lodí, tříští se o strop, velebně klesá k zemi. Než dopadne, nejdřív se dotkne srdce. Je to kouzelný pocit: něco mezi nebem a zemí.

 

Číst dál...

Syndrom mezi nebem a zemí aneb smrt bez příčiny?

Syndrom mezi nebem a zemí aneb smrt bez příčiny?

Kojenci by neměli být ke spaní pokládáni na bříško! Vzato kolem a kolem, je to téměř všechno, čím se může lékařská věda bránit prokletí, visící jako Damoklův meč nad lidstvem už od počátku jeho existence. Přiznejme si, víme toho tolik, co Sokrates. A když se mohl bez uzardění přiznat on, proč ne my? Jsou dodnes věci nepoznané a jen matně tušené, o jejichž příčinách se můžeme jen dohadovat, hádat, a někdy ani to ne.

 

Číst dál...

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group