ikoktejl

1995
Tag: 1995 Nalezeno 151 výsledků.
Tag: 1995 Řazení

Zapomenutá země na okraji Evropy

Zapomenutá země na okraji Evropy

Co tady chcete? Sem nemůžete! Tohle je soukromý klub,“ osočil se na nás vytáhlý pubertální chlapec, když jsem s Radkem vstoupili do místnosti připomínající lokál a ve které hrálo několik mladých mužů kulečník. Na římsách kolem oken byla rozestavěna načatá piva. Tvář mu zbrunátněla hněvem a na čele se mu objevily modravé žilky.

Číst dál...

Kdo bude sbírat lískové oříšky

Kdo bude sbírat lískové oříšky

Jako mnoho obcí okresu Alt Camp byla Figuerola vyhlášená pěstováním skořápkových ořechů. Dodnes ji obklopují rozlehlé sady lísek, nicméně poslední dobou keře bez zásahu lidské ruky houstnou a několikaletá úroda oříšků trouchniví mezi bujícím plevelem. Proč? „Musíme začít ekonomickou stránkou věci,“ vysvětluje Jaume Clofent Vil“a, podsaditý červenolící, energií a zdravím překypující sadař, kterému by nikdo nehádal, že mu bylo osmašedesát nebo že ho před deseti měsíci zaskočila mrtvice s krvácením do mozku a musel se podrobit operaci.

Číst dál...

Krotitel Trantina je vůdce smečky

Krotitel Trantina je vůdce smečky

U každýho zvířete je třeba vysondovat distanc. U některých můžete až na tělo, pohladit si ho, u jiného jen na dva metry, pak je zle. V tom je to kouzlo, že to přežíváme,“ usmívá se Tonda Trantina, krotitel divé zvěře. Pospíchá, stejně jako jeho manželka a dcera, neboť za okamžik začíná jejich každodenní práce - drezúra divokých šelem a předvádění hadů. Vypadají úplně klidně.

 

Číst dál...

Dobrý den, vysílá český rozhlas

Dobrý den, vysílá český rozhlas

Mám pro tebe zprávu do osumnáctky,“ ohlašuje reportérka redaktorce zpravodajské směny. „Do dvanáctky to nejde?“ nezvedá ani oči od počítače. „To nestihnu, teprve se to předtáčí.“ Napětí i pracovní vypětí vrcholí. Blíží se zpravodajství ve dvanáct, dvě redaktorky, propojené zkušenostmi i počítačem, procházejí nabídku agentur ČTK, Reuter, DPA...

Číst dál...

"To jsme netušili, že bude jednou velkej spisovatel"

"To jsme netušili, že bude jednou velkej spisovatel"

Svých pětašedesátin, které by oslavil právě letos, se už nedožil. Nestačil s Hugem prožít šťastný důchodový věk plný rybaření na břehu jejich řeky, jak si to oba kdysi slibovali. Snad proto mě dnes Hugo, který si nepřestává vyčítat, že promeškal poslední léta bratrova života, přívětivě vítá u Berounky a je víc než ochoten vyprávět. „Nějaký vyprávěcí geny v naší rodině určitě byly,“ přiznává.

Číst dál...

Poprvé, podruhé, dá někdo víc?

Poprvé, podruhé, dá někdo víc?

Život zhusta neservíruje takové příhody na běžícím pásu. Hledat je spíš musíme v sladkobolných románech nebo ve filmech, je jichž scenárista si příliš nezatěžoval mozkové závity, pokud se o nějakých vůbec dalo mluvit:

Číst dál...

HOLKY Z KOSTOMLAT

HOLKY Z KOSTOMLAT

Doma jsme to měli vždycky dobrý, akorát když jsme nevycházeli s penězma, protože naši jsou na podpoře, tak jsme šli něco vykrást. Nejdřív jsem kradla sama, když to naši zjistili, chodili jsme s tátou, ale mámě se to moc nelíbilo.“ Vypráví pohledná sedmnáctiletá Monika. Její dvě kamarádky se chichotají, asi se dobře baví. Sedíme ve společenské místnosti Výchovného ústavu pro dívky od 14-18 let v Kostomlatech pod Milešovkou.

Číst dál...

Věci, které zabíjí

Věci, které zabíjí

 

Elektromagnetické vlny poletují éterem. Trefují nás neviditelnými šípy, kterým se vyhneme možná obtížněji, než mistrovským kouskům Viléma Tella a Robina Hooda dohromady. Ti dva se nám v souvislosti s jevy,  o kterých budeme mluvit, mohou jevit jako nešikovní packalové.

Číst dál...

„VELKOU MATKOU“ díky herectví

„VELKOU MATKOU“ díky herectví

Uskutečnit rozhovor se slavnou světovou osobností vyžaduje mít velmi dobré kontakty a dobré nervy: člověk je nucen podstoupit velmi ponižující procesy. A proto bylo pro mě velkým překvapením, když jsem se jednoho dne za pět minut pět (díky skvělé paní Míle Řádové) dozvěděl, že Mia Farrowová je ochotna mi poskytnout v šest hodin interview. Zchvácený se dostavím do hotelu Palace a čekám.

Číst dál...

MALÍŘ EMOCÍ, SNŮ A FANTAZIE

MALÍŘ EMOCÍ, SNŮ A FANTAZIE

„S tvorbou akademického malíře Pavla Bergra, ústeckého rodáka z hradu Střekov, jsem se seznámil prostřednictvím jeho kalendáře na rok 1995. Listoval jsem v něm a stránku po stránce jsem pronikal do nádherného světa krásy, tajuplných představ a fantazie. Vstupoval jsem do záhadného labyrintu netu šených souvislostí a snů. Jemné křivky ženských linií prudce kontrastují s hlubokými, sytými barvami galaktických explozí, ze kterých se vynořují fragmenty krajin a tajuplných ostrovů.

Číst dál...

SMÍCH LÉČÍ, HUMOR POLIDŠŤUJE

SMÍCH LÉČÍ, HUMOR POLIDŠŤUJE

Zavzpomínejte na doby začátku spolupráce s Jirkou Grossmannem - alespoň co nebude v chystané knížce „Návštěvní den u Jiřího Grossmanna". Neměli jsme žádný program, představu, jaké dělat divadlo. Milovali jsme grotesky, Vlastu Buriana, Osvobozený divadlo a hlavně jsme chtěli rozdávat srandu.

Číst dál...

Kam zmizelo devatenáct lidí z dejvického nádraží?

Kam zmizelo devatenáct lidí z dejvického nádraží?

Je vůbec možné, aby někdo beze stopy zmizel ze světa? Nejdříve probleskly zprávy, že nezvěstných lidí je patnáct. Brzy se jejich počet rozrostl o další dva. Tedy sedmnáct? Nikoli, naše sčítání obětí záhady, proti níž je tajemství bermudského trojúhelníku nevinnou kratochvílí, ještě nekončí. Smutné počítání se zastaví u čísla devatenáct. Přesně tolik lidí zmizelo jednoho květnového dne z pražského dejvického nádraží.

Číst dál...

Co netušil pan Netušil

Co netušil pan Netušil

Stáli jsme na nábřeží. Byla zima, měli jsme hlad, nohy ušoupané a Callum MacDonald ještě ten den odlétal zpět do Anglie. Zkoušel jsem ho přesvědčit, že bychom se měli podívat ještě do jednoho vetešnictví k Andělu. Ale měl jsem toho taky dost, a tak jsme zapadli do hospody, dali si pivo, něco k jídlu, a to nás trochu osvěžilo, takže jsme tam nakonec šli. Dorazit tam o pár minut dříve nebo později, ten archív by nás nikdy nepotkal.

Číst dál...

MODROBÍLÁ HELENA

MODROBÍLÁ HELENA

Na svatou Helenu dopravil škuner roku 1815 Napoleona a bylo to na doživotí. Na jinou Svatou Helenu dopravily dějinné vory jen o málo let později české osadníky. Za to, že se dali zvábit vidinou vlastního pole či snadnějšího živobytí, měli do konce svých dnů bojovat s nedostatkem vody. Tahle Svatá Helena leží v rumunském Banátě, na samé hranici se Srbskem, na náhorní plošině nad korytem Dunaje.

Číst dál...

PŘÍRODNÍ KATASTROFY PERÁNSKÝCH AND

PŘÍRODNÍ KATASTROFY PERÁNSKÝCH AND

Bylo poklidné nedělní odpoledne, 31. května 1970. Zemětřesení, které tehdy „udeřilo" na Peru, se navždy zapsalo do paměti těch, kteří se zachránili. Ale nikdo z lidí, se kterými jsme se v Yungay o této katastrofě dali do řeči, o ní nechtěl mnoho mluvit. Tak silné byly dosud zážitky. Co se tehdy vlastně stalo?

TRAGICKÝ DEN. Zemětřesení způsobilo, že část severního vrcholu Huascaránu se odlomila a spolu se sněhem a ledem  spadla na nížeji položený ledovec.

Číst dál...

Rituály pouště

Rituály pouště

Je čtvrtek a vzhledem k nepřesné formulaci faxu nás dr. Alena Oberfalzerová, vedoucí oddělení mon golistiky v Ústavu Dálného východu FF UK v Praze, čeká na nádraží v Ulánbátaru každý den už od pondělí. Je po dešti a po nebi se válí nádherná oblaka, příznačná pro rozlehlá kontinentální území.

Číst dál...

Vzpomínky na KARABACH

Vzpomínky na KARABACH

Potkával jsem běžence, kteří mě míjeli s udivenými pohledy, neboť dost dobře nechápali, proč chci dobrovolně tam, odkud oni utí kají. Zastavovali své oslíky naložené horami ranců a peřin a varovali mě před cestou k Mardakertu. Okolní vesnice jsou prý každý den několikrát bombardované a ostřelované. „Azeři nikoho nešetří. Zařezávají staříky, znásilňují ženy, zabíjejí malé děti.

Číst dál...

KRYSY Z TOBRUKU

KRYSY Z TOBRUKU

Někdy v létě jsem ho viděl poprvé. Na plovárně u Vltavy, pán v letech. Vůbec sem, na Žluté lázně, chodí většinou lidé, kterým se slunce života klene k západu. Sedne si na židličku u schůdků do ledové Vltavy, nastaví tvář žhnoucím paprskům. Všichni kolem jsou vedrem uondaní až běda, jen on se usmívá, zažil přece mnohem větší pařáky, darmo povídat.

Číst dál...

Po cestách pošťákových

A moc je nežeň, aby ti stačili,  volá paní Klímová, vedoucí pošty ve Stachách u Vimperka, na svého syna v pošťácké uniformě. „Půjdu tak, abychom se ještě dneska vrátili," mávne rukou vysoký, štíhlý listonoš a dlouhými kroky vyráží na svůj pravidelný víc než dvacetikilometrový okruh. Přes rameno má starou koženou brašnu plnou dopisů, kterou nosil i jeho otec pošťák, stejně tak jako dědeček a pradědeček. Máme co dělat, abychom mu po šumavských kopcích stačili - já, fotografka Jana a pes Čert. Pět pošťáků ze Stach našlape denně na sto kilometrů.

Číst dál...

NEDOBROVOLNÝ VĚDEC Z URANOVÝCH DOLŮ

NEDOBROVOLNÝ VĚDEC Z URANOVÝCH DOLŮ

Představte si, že nás vodili a svazovali ocelovým lanem. Několikrát jsem to v roce 1990 předváděl naší televizi, ale ta to pak nepustila. Ta plazma lidí byla degradována na nejnižší biologickou buňku, aby se v lidech co nejvíce potla čilo lidství. Když jsem přišel do dolů, všiml jsem si jedné zajímavosti, která se mi pak stala osudnou. Naše republika má jednu raritu - máme čtyři sta let staré uranové doly.

Číst dál...

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group