ikoktejl

Koktejl
Tag: Koktejl Nalezeno 3877 výsledků.
Tag: Koktejl Řazení

Obsah – Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Místa mého srdceRepublika lasturNavštivte nejjižnější bod USA, který učaroval i Ernestu Hemingwayovi.Podnikání v BrazíliiJuraj Vajda vybudoval nad pláží Copacabana úspěšný hostel.Pravý král ŠumavyKdo chce poznat Šumavu, měl by poznat i Karla Klostermanna.

Barevné odstíny pouštěŘíká se mu „divoký západ Indie“. Neúrodný sezonní poloostrov Kutch.Za nejsevernějším LeninemMěsto Pyramiden mělo být výkladní skříní komunismu. Dnes zeje prázdnotou.Zapomenutá ZagoriŘecko, to nejsou jen pláže a letoviska. Objevte neznámý severní kout této země.Baroko v praleseV 16. století měli jezuité nápad jak ukázat, že indiáni jsou také lidé.Rozhovor: Štěpán Rak„Kanibalům bych zahrál Škoda lásky,“ říká slavný kytarový virtuos.Big durianProjděte se s naším redaktorem Martinem Dlouhým hlavním městem Indonésie Jakartou.Barevný originálIndonéská batika je doslova národním pokladem, dokonce byla zapsaná na Seznam UNESCO.Vulkánu vstřícNaposledy procitla 1965 a dodnes je činná. Místní ji uctívají i nenávidí.Krvavé zlatoObě strany konfliktu ve Středoafrické republice využívají místní pro těžkou práci v dolech.Živé šperkyKubánští hlemýždi se vyznačují pestrými ulitami v barvách duhy. Chybí jen modrá.

Tagy:

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – MagieVšechna kouzla LoméCo lze sehnat na vúdú trhu? Všechno!Poslové z Rapa NuiDvě ženy v současnosti drží pouto přátelství mezi Českem a Velikonočním ostrovem.Zrozené z bouřeVíte co mají společného obec Prysk na Českolipsku, Colorado Plateau a Mars?

Grand Canyon v KazachstánuNekonečná rovina a pustá step? Ale kdepak, tahle země umí překvapit.

Lov jen pro zvanéOjedinělé setkání s Aboriginci v jejich domovině. Jak dopadne střet s krokodýlem?

Poslední z mrchožroutůOrlosup bradatý přichází ke každé hostině jako poslední. Přesto je králem hor.

Trevorova odyseaKdyž zjistil, že oslepne, propadl depresím. Nakonec však našel nové světlo života.

O vlcích a lidechDříve žili vlk a člověk pokojně vedle sebe, pak se něco zlomilo a stali se z nich nepřátelé.

Útěk do BazalkovaJak se dají prožít Vánoce v hinduistické atmosféře?

Kde vychází Paní slunceExistuje oblast v Íránu, kde mají hlavní slovo ženy.

Severská samotaŠvédské národní parky jsou oblíbenými cíli turistů. Nikoli však v zimě.

Tagy:

Editorial 12/2014

Editorial 12/2014

Přejít na články z Koktejlu 12/2014

Vůně dálek a benzinu

Nikdy jsem neviděla modřejší nebe nežli to, které jako koberec beze šmouh viselo nad Atacamou. Dokonalost je krásná. Máme naložený džíp a vyrážíme k Národnímu parku Nevado Tres Cruces, do opuštěného solného království. Ideální chilská destinace pro ty, kteří se nechtějí strkat o místo s dalšími cestovateli. Tady můžete mít problém opačný - potkat vůbec někoho, i kdybyste si to přáli, snad kromě horníků, kteří se dřou ve zlatoměděných dolech. Auto máme naložené zásobami včetně kanystrů s benzinem, nehrozí, že bychom cestou minuli pumpu. Sjíždíme z hlavní silnice a s ní jako by zmizely ukazatele, které by nás navedly. Místní vědí a turistů sem jezdí poskrovnu, takže v lepším značení asi Chilané nespatřují smysl.

GPS nemáme. Na letišti v Copiapó se pán v autopůjčovně tvářil překvapeně, že byla součástí naší objednávky. Nada. Musíme se spolehnout jen sami na sebe Stoupáme a nepříjemný tlak v mé hlavě sílí, jako by v ní někdo bouchal kladívkem. Benzin je cítit všude, nenápadně proniká do našeho oblečení, sušenek, toastového chleba... Příště si půjčíme auto, kde kanystry pojedou připevněné zvenčí a nikoliv s námi. Teď nezbývá než vydržet. Naštěstí všechny cesty vedou do Říma. Otřepané rčení se naplnilo i tentokrát, a my jsme nakonec dorazili k malebné Laguně de Santa Rosa uprostřed nehostinné pustiny. Ticho nebylo nikdy tišší, civilizace vzdálenější a duše zklidněnější.

Přeji vám krásné svátky a ať pokaždé najdete svůj cíl.

Barbora Slavíková Literovášé Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Obsah – Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Panenský světDéšť, vítr, a přesto ráj – Faerské ostrovy byly vyhlášeny nejkrásnějšími na světě. Souhlasíte?Cesta do dospělosti – Rituál spojený s obřízkou je pro keňské chlapce skutečnou výzvou.V lesní katedrále – Žofínský prales je opravdovým národním bohatstvím.

Nejkrásnější kmen Afriky – Příslušníci kmene Hamarů o sobě s oblibou tvrdí, že jsou jejich lidé nejhezčí.

Boj o život – Mořské želvy žijí na naší planetě přes 100 milionů let. Blíží se nyní jejich konec nebo budou zachráněny?

Lovci beze zbraní – Letos proběhl již padesátý ročník světové soutěže Wildlife Photographer of the Year. Úspěch zde slavil i jeden český fotograf.

Rozhovor: Dominika Gawliczková – „Hledám svoje hranice,“ říká dívka, která přejela na motorce Asii.

Dvě tváře Hongkongu – Nejen mrakodrapy, ale také malebná přírodní zákoutí najdete v této specifické zemi.

Neuznávaní – Beduínské kmeny v Izraeli se odmítají usadit v nově postavených sídlištích. Vytrvají?

Rozvoj na talíři – Peru se rozhodlo stát se gastronomickou velmocí. Podaří se odvážný krok?

České stopy v Argentině – V této jihoamerické zemi žije odhadem sto tisíc potomků Čechoslováků.

Tagy:

Editorial 11/2014

Editorial 11/2014

Přejít na články z Koktejlu 11/2014

Nebeský konec nebo začátek?

Nevím, jak pro vás, ale pro mě je stále nepochopitelné, že lidský život není trvalejší, že visí na tenkém vlásku, stačí jen trochu zatahat a … Zlomí se. Představení končí, i když se vás nikdo neprosil o svolení. Svou roli jsi odehrál, čas ti vypršel, vystřídá tě jiný herec, právě teď se narodil a už z plných sil křičí na svět. Je čas rození a čas umírání. Poprvé pláčeme štěstím a podruhé žalem, ale ne všude je to stejné.

Pro Tibeťany představuje lidské tělo pouhou schránku na duši, kterou využívá v daném životě a kterou po smrti již nepotřebuje, proto je vhodné vrátit svůj fyzický obal zpět přírodě. Způsob, jakým to stoupenci buddhismu provádějí, je pro naši kulturu nepřijatelný, ale pro Tibeťany jde o rituál nebeský. Rogyapas „porcovač“ rozřeže nebožtíkovo tělo a připraví z něj hostinu pro supy, velké kosti rozdrtí a smíchá je s campou, ječnou moukou, která je denním chlebem Tibeťanů. Pak dá nedočkavým dravcům znamení, obloha zčerná a ptáci se slétnou na svůj hodokvas. Pokud nespořádají všechny ostatky, duše zemřelého se nemůže rozletět do nebeských planin, kde setrvává, dokud se nepřevtělí. A nikdo netruchlí, protože život je pomíjivost a nebeský pohřeb je aktem poslední šlechetnosti, kdy mé tělo nakrmí jiné bytosti. Sup se pak rozletí a duši odnese daleko do nebes.

Dívala jsem se s dcerou na noční oblohu, když se mě zeptala: „Maminko a kde je dědeček?“ „Tamhle se na tebe dívá z té hvězdy,“ povídám. „A kde?“ „Tamhle, Sofíčku.“ „Tam?“ „Ano.“ „Tak já mu tam zavolám, jo?“

Někdy je nejlepší dívat se na svět dětskýma očima.

Přeji vám krásný dušičkový listopad, nezapomeňte na ty, které máte, i na ty, jejichž duše už plují kdesi vesmírem.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Tagy:

Obsah – Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Duše a dušičkyVeselý odchod – V našem kraji bývá smrt blízké osoby spojena se smutkem, na Bali s veselím.Je smrt konec, začátek nebo…? – Jako červená nit se světem táhne víra, že smrt není konečná zastávka.Pohádka ze Šumavy – Přespat na statku Pohádka se zdá být nemožné. Duch zabité čarodějnice to prý nedovolí.

Rákosové limuzíny – Uruové na jezeře Titicaca se zcela adaptovali na nový životní styl atrakcí pro turisty.

Kulturní křižovatka – Hora Uluru byla vždy místem, kde se setkávali domorodci, dnes tu potkáte také cyklisty.

Obklopeni popelem – Výbuch sopky zcela zničil město Rabaul na Papui-Nové Guineji. Přesto se dnes do něj vrací život.

Rozhovor: Christoph Rehage – „Občas se rád procházím,“ říká dobrodruh, který po Číně rok putoval pěšky.

Spontánně uzavřeno? – Vzpamatovali se již lidé na Islandu z finanční krize, která je postihla?

Černý posel – Dříve vzbuzoval strach, dnes ale víme, že patří mezi nejinteligentnější opeřence. Havran.

Sedm dní v Tibetu – Stačí týden, aby člověk důkladně nasál atmosféru dávného horského království?

Říše pod nohama – Okolí italského hlavního město je protkáno sítí podzemních cest. Sestupte do nich s námi.Historie

Tagy:

Editorial 10/2014

Editorial 10/2014

Přejít na články z Koktejlu 10/2014

Kráčíme kupředu

Vážený čtenáři, Koktejl ve své 22leté historii vstoupil do další éry, reaguje na vaše potřeby a přání, které se odrazily v jeho nové podobě. Tento Koktejl je o něco menší a stejně tak o něco větší. Ujednotili jsme formát, osvěžili obsah a grafiku. Místo dvou Koktejlů nyní máte jeden a v trafice ho seženete za atraktivní cenu 49 Kč.

Do knihy Barevný svět – to nejlepší z magazínu Koktejl jeho zakladatel Josef Formánek napsal: „Žiji v bublině klidu a bublině stresu. Tu druhou jsem vytvořil, abyste nebyli ochuzeni ani o jednu barvu, chuť a jedinečnost tohoto světa.“ Obrazová publikace, která byla výkladní skříní časopisu, na jehož existenci by si pár let předtím vsadil jen snílek či blázen, vyšla v roce 1998. Bylo to zlomové datum nejen pro časopis, jenž povstal jako fénix z popela díky Formánkově nezlomné vizi, ale také pro mě. Ve stejnou dobu jsem vstoupila do světa „exotů“, kteří až do úmoru žili své sny. Cestovali, poznávali a informovali bez pomoci mobilů, internetu či digitálních fotoaparátů.

Dnes jsme ve věku elektronických médií, kdy se hovoří o soumraku papírových titulů. Neviděla bych to tak černě, protože reálný dotyk s tím, co máte rádi, je nenahraditelný. Koktejl je český magazín, který není ovládán finančními zájmy nadnárodních korporací, takže si troufneme i na projekty, které jsou vedeny více srdcem nežli penězi. Snad to ucítíte, až si budete magazínem listovat.

My víme, že naším největším bohatstvím jste vy, čtenáři, kteří s námi jdou bez ohledu na přízeň či trendy doby.Díky vám za to.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

P.S. Chcete více informací o změnách v Koktejlu? Klikněte zde.

Obsah – Kompletní přehled článků v čísle

Koktejl ZOOM

Buď mýma očima – Kurdové jsou nejpočetnější národ, který nemá vlastní stát. Vydejte se s námi po jejich stopách.

Opičí yetti – Vysoko v čínských horách žije jeden z nejvzácnějších tvorů planety, langur Bietův.

Rozhovor – Josef Formánek – Žiju s drakem v kleci.

Příroda

Téma – Čistota půl zdraví

Tokijské trauma – Odskočit si v Japonsku na toaletu může být tvrdý oříšek.

Tělo a duše – Hygiena není jen otázka pravidelného umývání.

Roztomilý darebák – Střední Evropu nenápadně dobývají mývalové, co to pro nás znamená?

Z bankéře emírem – Před pár měsíci byl ještě guvernérem nigerijské centrální banky, dnes předčítá z koránu a žehná návštěvníkům.

Letem světem – Chrám milionu láhví

Lachtaní stýskání – Uprostřed oceánu, na půli cesty mezi USA a Ruskem, najdete ostrovy zvané Galapágy severu.

Americká zastávka – Malý Hollywood

Šrí Lanka na druhý pokus – Co donutí člověka změnit názor na zemi, kterou už jednou navštívil?

Historie

Čínská admiralita – Jihočínským mořem vedla méně známá námořní část hedvábné cesty.

Věda a technika

Madagaskar

Na návštěvě u sousedů – Duny na Baltu

Od zpravodajů Koktejlu – Proč má kivi elektrickou deku?

Tipy

Tagy:

Editorial 9/2014

Editorial 9/2014

Nic není ztracené

Téma tohoto čísla jsme věnovali ztrátám a nálezům. Kolikrát jste něco ztratili a v lepším případě to zase našli? Jsou ztráty, které nebolí, jako staré kecky, které jsem zapomněla kdesi v šatně. Jsou ztráty krásné – ztratit někdy pro někoho hlavu může být opojné, a ztráty bolestivé, ty nejtěžší, protože, jak zpívá Jarek Nohavica „se smrtí smířit nejde se…“ Každá z nich ale asi má svůj smysl, neboť, jak praví legenda Miroslav Zikmund: „Život je přesný součet náhod.“ A věřit mu je na místě, protože ve svých 95 letech toho již obsáhl tolik, že by na to běžný smrtelník potřeboval několik životů.

Vzpomínám si, že jsem kdysi v rychlosti nastoupila do fabie, telefon na uchu, a zapomněla na tašku, kterou jsem postavila vedle auta. Byl v ní diktafon pořízený z první výplaty, zápisky, kontakty, mé velké bohatství… V tu dobu jsem ještě neměla mobil (dnes nepředstavitelná představa), takže nálezci volali k nám domů na pevnou linku (zařízení, které dle aktuálních průzkumů mnohé děti již neznají). Díky ochotným nálezcům se tehdy ke mně opět vrátilo ztracené a já mohla pokračovat v práci a zavolat lidem, jimž jsem to slíbila.

Taky máte pocit, že je to rovnice života? Plus a minus? O něco přicházím, abych zase něco našel? Byla jsem s největším „nálezem“ svého života, dcerou Sofií na hřišti. Fí okamžitě zaregistrovala malou růžovou plyšovou tašku, kterou si tady zapomněla jiná holčička, a okamžitě si ji schovala do kočárku. Má ji v pokojíčku a raduje se z ní dodnes. To mi jednoznačně potvrdilo mou teorii, že nemá smysl dělat si hlavu z věcí, o které přijdu, protože zcela jistě někomu jinému udělají radost. Od té chvíle už tedy neztrácím, ale obdarovávám.

Přeji vám jen krásné ztráty.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah – Kompletní přehled článků v čísle

Zaostřeno

Koktejl ZOOM

(Z)civilizovaní lovci lebek – Obávání bojovníci žijí v pralesech na hranici Indie a Myanmy. Nágové

Nejatraktivnější lidé – Nejen tetování, ale i účesy můžeme na bývalých lovcích lebek obdivovat.

Pomalý a záhadný – Je až s podivem, jak tajemný může být tvor, který skoro celý život prožije vzhůru nohama.

Příroda

Nebeské perly – Ladácká jezera jsou učiněné zázraky, přestože je každé jiné, spojuje je jejich magická přitažlivost.

Stoletím Miroslava Zikmunda – Člen legendární cestovatelské dvojice brzy oslaví sté narozeniny. Slavte s námi!

Kvíz

Když se točí s legendou – Petr Horký a jeho zážitky z natáčení dokumentu o panu Zikmundovi.

Nejstarší národ – Jejich život se za poslední desítky tisíc let moc nezměnil a Sanové po změně ani netouží.

Evoluční běh – Postavili jsme se na dvě nohy, abychom mohli běhat za potravou?

Město bez lidí – Jak dnes vypadá místo, které již od prvopočátku sloužilo armádě?

Historie a archeologie

Téma – Ztráty a nálezy

Rozhovor – Válka ještě neskončila – Sám před sebou člověk neuteče, minulost ho časem vždy dožene.

Dlouhá cesta domů – Příběh Saroo Brierleyho vypadá jako scénář k filmu, je dokonce možné, že bude opravdu zfilmován.

Číslo jedna – Roku 1793 postavil Franz Wochler na Rejvízu první stavení, které nyní prožilo vzkříšení.

Rozzuřený grizzly – Leoš Šimánek a jeho nejděsivější příběh z cest.

Jak přežít na Aljašce – Plánujete trek na Aljašku? Máme pro vás pár tipů.

Hon začal – Indiánům kmene Mundurukú došla trpělivost s ilegálními zlatokopy.

Věda a technika

Pohádka o mašinkách – Úzkokolejné železnice jsou jako hračky, několik jich je hned za našimi hranicemi.

Malý bratr – Little Tobago, malý ostrůvek v Karibském moři, je ideální pro pozorování ptáků.

Ostrovní pískoviště – Navštivte s námi jediný písečný ostrov v celém Jaderském moři.

Předplatné

Tipy

Tagy:

Český král Himálajské koruny

Český král Himálajské koruny

Existuje jen čtrnáct vrcholů na světě převyšujících 8000 metrů nad mořem, říká se jim Himálajská koruna. Doposud je zdolalo pouze třináct lidí. V roce 2014 by měl přibýt čtrnáctý. Zdolá-li Radek Jaroš horu Čogori (K2), bude prvním Čechem, který stanul na všech osmitisícovkách.

Za Radkem Jarošem, nejúspěšnějším českým vysokohorským horolezcem, jsem se vydal k němu domů, do Nového města na Moravě. Před naším setkáním jsem o něm znal pouze to, co vydala média či internet. Věděl jsem o jeho úspěších v horolezectví, o tom, že na začátku své lezecké kariéry tragicky ztratil přítelkyni v Tatrách; měl jsem také poslední informace o omrzlinách a následné amputaci dvou a půl prstu na noze po návratu z Annapurny. A pravda, byl jsem také trošku na rozpacích, jaký bude? Přece jen je to člověk, který má něco za sebou a má být na co hrdý.

Číst dál...

Dobroty v ulicích

Dobroty v ulicích

Představte si americké velkoměsto, jehož centrum netrápí smog, protože tramvaje tu jezdí zdarma. Ulice lemují dlážděné chodníky, kde ve stínu zelených stromů lidé chodí pěšky. A když vás přepadne hlad, nabízí stovky pouličních stánků kulinářské zážitky za lidové ceny. To není utopie, to je Portland.

TEXT A FOTO: MARTIN LOEW

Portland je městem neobyčejně moderním, elegantním a v pravém slova smyslu pokrokovým. Automobilovou magistrálu vytěsnili z centra již před několika lety, podnikají tu všemožné kroky proto, aby ulice byly živé a plné lidí, nikoliv aut, jako tomu je ve většině jiných amerických měst. K životu v ulicích tu patří právě početné stánky s jídlem, které se v posledních letech staly doslova fenoménem Portlandu. Jinde v USA nic takového nenajdeme. Věhlas zdejších pouličních občerstvoven dokonce již přesahuje i americký kontinent.

Číst dál...

Vánoce slečny Latimerové

Vánoce slečny Latimerové

K důkladnému poznání nestačilo ani pětasedmdesát let, jež uběhly od objevu živé latimérie podivné, jedinečné ryby, která přežila v hlubinách Indického oceánu z dob dinosaurů. A co víc, s každým zkoumáním se objevují další nezodpovězené otázky.

TEXT: JAROSLAV PETR

V roce 1938 dostala slečna Marjorie Courtenay-Latimerová jedinečný vánoční dárek. Do jihoafrického přístavu East London jí ho přivezla s úlovkem rybářská loď Nerine.

Když kapitán zavolal mladé kurátorce zoologických sbírek místního přírodovědného muzea, že má pro ni něco extra, nasedla i s asistentem do taxíku a ihned se vydala do přístavu. Za chvíli se už v podpalubí Nerine přehrabovala úlovkem vytaženým z hloubky 70 metrů z moře při ústí řeky Chalumny. Pod těly žraloků objevila rybu, jakou nikdy předtím neviděla.

Číst dál...

Mocná iboga

Mocná iboga

V současném Gabonu, rozvinuté a moderní africké zemi, se stále hojně praktikuje prastarý rituál Bwiti, který je dodnes zahalen tajemstvím. Je spojen s užíváním ibogy, halucinogenní rostliny, která zúčastněným umožňuje kontakt s bohy a duchy mrtvých předků.

TEXT: ROMANA GRODZOVÁ, FOTO: JAN GRODZA

Gaboňané jsou silně věřící, jako ostatně většina národů v Africe. Převládá křesťanství, většina obyvatel pravidelně každou neděli chodí do kostela, kde zpívají písně o Bohu, okázale slaví křesťanské svátky a obřady. Nicméně i přesto se stále obracejí k Bwiti.Jsem jen pár kilometrů od hlavního města Gabonu Libreville, uprostřed malé vesničky jménem Malibé. Je tmavá sobotní noc, měsíc je schovaný za mraky, a já pomalu mířím bludištěm polorozpadlých chatrčí k chrámu, kde se má obřad Bwiti odehrávat. Už z dálky je slyšet hlas bubnů a já si tiše opakuji tajuplná slůvka, zdravici, kterou budu tuto sobotní noc určitě potřebovat – Bokaye. Je to pokřik všech účastníků Bwiti a během obřadu se často zvolává. Každý obřad je pro ně vlastně cestou ze světa živých do světa předků. Tuto cestu provázejí vize, které jim umožňují přístup k jejich minulosti, přítomnosti ale i budoucnosti.

Číst dál...

Kola s duší

Kola s duší

TEXT A FOTO: MARTIN HOMAN

Městečko Gunjur se ještě utápí v ranním oparu, když potkáváme holčičku Kaddy Touray. Je jí deset let a chodí do školy vzdálené šest kilometrů. Kaddyiny nohy se líně šoupou po asfaltu. Otáčí hlavu, jako by se ujišťovala, že opravdu jdeme s ní. Každý den musí Kaddy absolvovat tuto náročnou cestu pěšky. Teď ráno je ještě příjemně a teplota dosahuje patnácti stupňů. To se ale rychle změní. Pomalým tempem se pachtíme dále. A přece by stačilo naskočit do sedla kola a vyrazit. Nebýt toho všudypřítomného písku, člověk by nemusel skoro ani šlapat, tak rovná je tu krajina. Technický stav kol, těch, která tu poskrovnu jsou, odpovídá jejich stáří. Především brzda je tady skoro neznámé slovo. Brzdy nejsou potřeba, překážce se vyhnete, hada přeskočíte a v písku stejně zastavíte. Pokud už máte kolo, pak je dobré ho náležitě využít. Děti na kole svážejí dřevo i vodu. Na kole se také jezdí do mešity stejně jako do kostela, na kole se mlčí i svačí, zpívá i povídá. Tady jezdit je veselé a chodit smutné. Přemýšlíme o místní cyklistice a okolo nás se zatím začínají míhat šťastnější děti na rozvrzaných kolech. Většinou jedou na jednom kole hned dva školáci. Děti pokřikují na Kaddy a ta se směje. Je evidentně šťastná, že má exotický doprovod. Zpívá nějakou písničku a cesta tak lépe ubíhá.

Číst dál...

Bambusový příběh

Bambusový příběh

TEXT: RADOMÍR DOHNAL, FOTO: PAUL MULENGA

Zambikes je firma, která vznikla na popud dvou amerických studentů během jejich studijního pobytu v zemi. Všimli si totiž, že velké procento místních je závislých na cyklodopravě. Založili tak společnost, která si kladla za cíl nejen poskytnout lidem kvalitní kola, ale i něco navíc.

Základním produktem firmy Zambikes jsou pro nás možná obyčejná, ale kvalitní horská kola. Ty ale v Zambii rozhodně nepatří mezi běžné spotřební zboží. Vzhledem k tomu, že zemi chybí potřebná infrastruktura a výrazná část obyvatel stále žije v odlehlých oblastech, existuje tu vysoká poptávka po spolehlivém dopravním prostředku. V řadě vesnic nenajdete ani jeden automobil a autobus tam jezdí jen jednou týdně. Pokud tedy potřebujete dovézt své výpěstky z pole do „města“, nebo koupit to, co si nevypěstujete, je kolo jediná možnost. Firma sama je distribuuje zdarma nebo za sníženou cenu do izolovaných oblastí, kde slouží lékařům, pastorům a učitelům, aby se mohli rychleji dostávat k lidem, kteří právě potřebují jejich pomoc. Cyklistická doprava zboží však není jediné, na co Zambikes myslí. Hned dalším produktem, který lze chápat jako „neziskový“, je Zambulance.

Číst dál...

McDrive středověku

McDrive středověku

Kde na cestách Orientem složit hlavu? Než dnes nasednete do tryskáče, ubytování kdesi na druhém konci světa si předem najdete na webu. Před stovkami let byste ale celé měsíce pomalu putovali na velbloudu a přespávali v „karavanních palácích“.

TEXT A FOTO: IVAN BREZINA

V různých zemích Orientu se jim říkalo různě. Pro Indy a Peršany to byl karavanseráj, pro osmanské Turky han, pro Araby fundúk, pro Egypťany wikala, pro severoafrické Berbery qayrawan nebo rabat. Funkce byla ale ve všech případech stejná: umožnit poutníkům z daleka, aby po namáhavé cestě našli bezpečí a odpočinuli si. Řečeno dnešním jazykem je karavanseráj jakýsi motel pro karavany, respektive zájezdní restaurace s hotelem. Dávní panovníci centrální Asie a Středního východu nechávali karavanseráje budovat podél starověkých obchodních tras zhruba v dosahu denních karavanních pochodů, tedy asi dvacet až třicet kilometrů od sebe. Příkladem je hedvábná cesta mezi dnešním čínským Si-anem a tureckým Istanbulem, lemovaná karavanseráji skoro po celé délce. „Karavanní paláce“ ale najdete třeba i v Iráku, Sýrii, Egyptě, Alžírsku nebo Maroku.

Číst dál...

Na srazu

Na srazu

Sekt vzniká vyvoláním sekundárního kvašení v láhvi. Výsledkem je originální perlivé víno, které si zamilovala honorace celého světa. Mezi nimi byl i ruský car Alexandr II., a zatoužil mít svůj vlastní zdroj.

TEXT A FOTO: BOHUMIL FIALA

Abrau-Ďurso sice trochu vypadá jako francouzský název, ale ve skutečnosti v něm nic francouzského není. Pochází totiž z Novorossijska. Abrau je název tamního jezera, který by se dal volně přeložit jako „sraz“, Ďurso je jméno zdejší řeky v překladu znamená „čtyři řeky“, protože tok napájejí čtyři zdroje.

Číst dál...

U jezera slz

U jezera slz

Ponoříte-li se do vln jezera Sonkol, můžete mít pocit, jako byste se koupali blíže k nebesům. Aby ne, vždyť jezero leží ve výšce přes 3000 metrů nad mořem a navíc v pohoří Ťan-šan, což v překladu znamená Nebeské hory.

TEXT A FOTO: PAVEL SVOBODA

Jako bílé tečky jsou po horských stepích rozesety jurty – příbytky přátelských a pohostinných pastevců. Kočovní pastevci byli a jsou svou svobodou pohybu a svobodným životem trnem v oku totalitnímu režimu. Po bolševické revoluci roku 1917 začala v zemi nucená kolektivizace, která postupně bořila a ničila tradiční život Kyrgyzů. V současné době zemí zmítá rozsáhlá korupce, která je brzdným systémem pro výrazné ekonomické změny směrem k lepším časům. Kyrgyzstán ležící v centrální části Asie patří mezi nejvíce kontinentální země světa. V létě zde panuje vedro k padnutí, v zimě vládnou třeskuté mrazy. Kyrgyzstán je dokonce ze všech zemí od moře nevzdálenější, k mořskému pobřeží to mají zdejší obyvatelé 3600 kilometrů. Kyrgyzové ale mají své vlastní národní moře, kterým je slané jezero Issyk-Kul, zasazené do protáhlé tektonické kotliny, ohraničené více než čtyřtisícové zaledněné hřebeny hor.

Číst dál...

Petr Slavík: Nebojím se zvířat, ale lidí

Petr Slavík: Nebojím se zvířat, ale lidí

PTAL SE: JOSEF ČERNÝ, FOTO: PETR SLAVÍK

Fotograf divočiny není běžná profese. Ona to také není práce pro každého, a spíše nežli práce je to poslání. A pro někoho, jako je Petr Slavík, taky splněný sen. Věděl to už od dětství, kdy mu babička tajně četla Kiplingovy Knihy džunglí. Tajně, protože vánoční dárky se přece nesmějí rozbalit dřív.

Pro mnoho lidí je fotograf divočiny povolání z říše snů. Cestujete po celém světě, abyste fotografoval především ohrožené živočišné druhy. Co tato profese skutečně obnáší?

Sám si dokážu představit i snovější zaměstnání. Třeba „fotograf divočiny – rentiér“, samozřejmě s odpovídající výší renty. (smích) Pravda je, že mnoho lidí by bylo zklamáno. Než se vůbec ke zvířeti dostanu, musím absolvovat nekonečné lety, čekat na další spoje (za pár let už máte na velkých letištích své oblíbené hospody), vydržet nesmyslné lustrování emigračními úředníky, odpovídat na hloupé dotazníky k žádostem o víza a mít neustálý strach o drahou techniku. A když už jsem v cílové destinaci, nedaří se mi zvíře najít, a když ho najdu, spí. Když nespí, není světlo. Dnes nestačí zvíře jen vyfotit. Aby si vaší fotky v té obrovské záplavě obrázků, kterých je plný internet, vůbec někdo všiml, musí být něčím výjimečná. K takovému snímku nestačí umět nastavit foťák, musíte mít štěstí, a to je pěkná mrcha. Když pominu všechny tyto zápory, je spousta chvil, kdy stojíte s otevřenou pusou nad nádherou přírody a říkáte si – mám strašnou kliku, že to můžu vidět.

Číst dál...

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group