ikoktejl

Markéta Kutilová
Tag: Markéta Kutilová Nalezeno 5 výsledků.
Tag: Markéta Kutilová Řazení

Zamořeno

Zamořeno

TEXT: MARKÉTA KUTILOVÁ

Díky velkofilmu Pán prstenů se stal symbolem přírodního ráje. Jaká je ale realita? Po 80 milionech let izolace, která umožnila specifický vývoj, ztrácí Nový Zéland svoji výjimečnost. Viníkem nevratných změn je v první řadě člověk.

Pozor jed! Zákaz vstupu psů. Nenechte své děti volně pobíhat, hlásá rudá cedule pod lebkou se zkříženými hnáty před vstupem na veřejnou stezku richmondského lesa na Jižním ostrově Nového Zélandu v provincii Marlborough. Takové uvítání čeká návštěvníky většiny lesů a národních parků tohoto ostrovního státu. Jedovatá a vysoce toxická látka 1080, jejíž je Nový Zéland největším uživatelem, má hubit ty obyvatele lesů, kteří jsou zde noví, ale hubí i ty původní. Jde o krysy, kuny, lasičky a zejména vačice. Tito savci se dostali na Nový Zéland na lodích spolu s evropskými imigranty. Ti si s sebou chtěli přivézt zvířata, z nichž měli užitek. Například vačice zde byly vysazeny kvůli kožešině, jenomže jejich počet se dávno zcela vymkl kontrole a dnes jich zde žije odhadem 50 až 70 milionů, to je přibližně 13krát více než lidí. Mimo rostliny a úrodu farmářů si rády dají i ptačí vejce. „Velice ohrožují jak původní lesy, tak i ptáky. Boj s nimi je velice náročný. Dokážou zlikvidovat celý les během krátké chvíle,“ říká Keith Wood ze státního Úřadu pro ochranu přírody DOC (Department of conservation). Vláda s vačicemi bojuje už dlouhá léta a ročně to stojí státní rozpočet přes sto milionů dolarů. Vačice zde nemají přirozeného nepřítele, proto proti nim bojují chemikáliemi. Zejména zmiňovanou látkou 1080, která je v podobě malých kousků shazována z letadel. To se však setkalo s velkým strachem a odporem místních obyvatel. „Nevěděli jsme, co to udělá s vodami, půdou, a zda nebude zabíjet i jiné živočichy,“ shrnuje farmář Kevin Little. V 70. letech opravdu 1080 otrávil mnoho ptáků, což je dnes omezeno jeho opatrnějším používáním. „Technologie se zlepšila, jedovaté kousky jsou máčené ve skořici, což láká vačice a odrazuje ptáky. Na velikost jednoho domu se shazují tři kousky,“ vysvětluje Keith. Pokud ale cereální kostku sežere pes, zahyne, stejně jako třeba jelen.

Číst dál...

Válka hrou

TEXT A FOTO: MARKÉTA KUTILOVÁ

Poprvé v životě jsem měl strach z dětí. Mohlo jim být kolem dvanácti let. Přes rameno AK 47, zarudlé oči, zfetovaní. Na sobě trička amerických hokejových klubů, na hlavách kulichy a na krku africký amulet chránící před smrtí. Jeden si říkal generál Had a druhý generál Ještě jedna válka. A s nimi jsem měl vyjednávat o vydání rukojmí,” vzpomíná na své setkání s dětskými vojáky v roce 1996 Kenneth Cain, tehdejší pracovník OSN v Libérii. I když od konce války v Libérii uplynulo už osm let, mohl by to prožít klidně včera. I v roce 2011 působí v armádách po celém světě kolem 250 000 dětí.

Číst dál...

Naši Mirečkové

Naši Mirečkové

TEXT A FOTO: MARKÉTA KUTILOVÁ

V Africe jsou jich stovky, možná tisíce. Na první pohled je nepoznáte, splývají s ostatními obyvateli černého kontinentu. Teprve když otevřou ústa a promluví plynulou češtinou, víte s kým máte tu čest – afričtí vzdělanci z českých či československých univerzit.

„Jo, taky mi říkali Mirečku,“ říká se smíchem Kaoma Chibwe, Zambijec, který vystudoval Vysokou školu zemědělskou v pražském Suchdole. Kvůli velkému úspěchu filmových Básníků byli téměř všichni afričtí stipendisté oslovováni jako „Mirečci“. „Byly to nejlepší roky mého života. Teprve ale tady v Zambii vidím, jak to studium bylo dobrý. Dokonce šéfuju těm, kteří vystudovali v Americe,“ říká tento jednačtyřicetiletý otec dvou dětí, který nyní pracuje na zambijském ministerstvu zemědělství, kde vede odbor živočišné výroby. V Praze studoval od roku 1987 a byl předsedou svazu zambijských studentů. „Bylo nás asi 45. Pět jich tam zůstalo, oženili se, a zbytek se vrátil. Většina pracuje na různých řídících postech a pár z nich také na ministerstvech. Občas se tu setkáváme, když něco organizuje vaše ambasáda.“ Stejně jako další Afričané, kteří vystudovali v Česku či bývalém Československu, však nijak necítí, že by dále mohl svoji češtinu nějak používat. „My jsme tady na Čechy připravení a chceme jim pomoci. Je škoda, že nás nikdo nekontaktuje. Myslím, že je to tím, ze se Češi Afriky bojí, protože nemají dostatek informací.“

Číst dál...

Kde bílá pálí

Kde bílá pálí

TEXT A FOTO: MARKÉTA KUTILOVÁ

Markéta Kutilová prožila v Kongu dva roky. Už se do této prokleté země nechtěla vrátit, ale strašlivé tajemství, o němž svět mlčí, jí nedovolilo tohle africké pouto přetrhnout.

V Kongu se strhne povodeň. Zvířata se musejí dostat z jednoho břehu řeky na druhý. Některá však neumějí plavat. Štír jde proto za hrochem a říká mu: „Ty, hrochu, vezmi mě na záda, já plavat neumím, zachráníš mi tak život.“ Hroch se zamyslí a povídá: „To víš, já tě vezmu na záda, ty mě bodneš a utopíme se oba.“ Štír se začne smát a říká: „Prosím tě, proč bych to asi dělal, já chci přeci přežít, proto tě o tu laskavost žádám.“ Hroch tedy povolí, štír mu vleze na hřbet a plují přes řeku. Když jsou uprostřed, ucítí hroch smrtelné bodnutí štíra. „Proč to děláš, proč, teď se oba utopíme,“ naříká hroch. „To je Kongo,“ odpoví mu štír.

Není bajka, která by realitu této země v srdci Afriky vystihovala lépe. Či spíše absurditu. Každý den se zde člověk setkává s tolika situacemi, které nemají žádné logické vysvětlení, že už se i sami Konžané naučili věci vysvětlovat větou „To je Kongo“.

Číst dál...

Reportáž z pekla

Reportáž z pekla

TEXT A FOTO: MARKÉTA KUTILOVÁ, ORGANIZACE ČLOVĚK V TÍSNI

Port-au-Prince, pátý den po zemětřesení. Život jakoby se tu zastavil. Čas od času mě přes nos praští nasládlá vůně tlejících mrtvol. Všude jen cedule s nápisy SOS Help...

Číst dál...

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group