ikoktejl

Poprvé jsem viděl Lenina v létě 1970. Jako malý kluk jsem si odstál asi dvoukilometrovou frontu táhnoucí se takřka od Kamenného mostu, sadem kolem hrobu Neznámého vojína, okolo muzea Vladimíra Iljiče Lenina až na Rudé náměstí. Iljič, jak mu důvěrně říkal sovětský občan, ležel v rakvi přikryté skleněným poklopem. Nevýrazné světlo osvětlovalo jeho nažloutlou tvář.

Číst dál...

První telefonát vzala jeho žena. L. Mňačko je totiž na své rakouské adrese jen velmi těžko k zastižení. Teprve za pár dní se mi podařilo hovořit se samotným Mňačkem. Vysvětluji, proč s ním chci mluvit a o čem a z druhé strany jsem přerušen: „To je zajímavé, přijeďte..." Ptát se na popis cesty v Grosshoffleinu je ovšem zbytečné - místní mě okamžitě směrují k domku na Vídeňské ulici...

Číst dál...

Chtěl jsem s tím člověkem už delší dobu mluvit, proto že se o něm povídalo lecos. Zeptat se ho třeba co je pravdy na tom, že prohrál v ústeckém casinu statisícové částky. Nějak k tomu ale vždy z různých důvodů nedošlo. Až mě jednou zastavil pan Slepčik sám: „Novináři, něco pro tebe mám... Budeš v tom mít všechno: podsvětí, drogy i konkurenční boj, vyřizování účtů." A já na to kývnul, proto že to znělo víc než lákavě.

Číst dál...

Etna 14. prosince prokázala, že ještě není konec jejím dnům. Proto jsme se v polovině ledna letošního roku vypravili společně s Janem Plačkem, studentem UJEP v Ústí n. L.., za hrázou zvanou „sopka". Soudě podle rozruchu ve sdělovacích prost ředcích jsme očekávali, že přilehlá města a vesnice nalezneme v panice a přistihneme jejich obyvatele, jak se horečně snaží zachránit majetek, neli spasit alespoň životy.

Číst dál...

Je to šílená země. Nejen měst Saltillo, ale celé Mexiko se zbláznilo. Všude plno lidí, kteří květiny či věnce buď kupují nebo prodávají. Ve výlohách obchodů jsou už na konci října vystavené maškary smrtek calaveras. Mexičan se totiž vůbec nebojí smrti. Směje se jí a jednou v roce se obléká do šatů s jejími symboly. Činí tak již několik dnů před 1. a 2. listopadem, kdy se tu v době našich dušiček slaví jakési slavnosti smrti neboli DNY MRTVÝCH - Dia de los Muertos.

Číst dál...

Ceny výjimečně šplhají až ke 40 000 marek. V Amsterodamu pracuje kancelář, jejíž cenové relace se pohybují kolem 15 tisíc, v německé spolkové zemí Rýnsko-Pfalc nedávno přišli na obchodníka, který spolupráci s brazilským právníkem dodávat už za osm tisíc marek. Předmětem transakcí jsou děti z rozvojových zemí. Z Peru, Indie, Thajska, Filipín, Kolumbie a z dalších chudých států.

Číst dál...

Počátkem roku 1991 jsem pojali nápad vydat publikaci, která by zmapovala osobnost republikánského Vůdce dr. Miroslava Sládka. Několik měsíců jsem sbírali materiály a v září loňského roku byla na světě publikace od názvem Sládek - bude prezidentem? Sládek - půjde za mříže?... Ještě před jejím vydáním jsme se setkali se Sládkovým věrným druhem a tajemníkem Republikánské strany Československa - Sdružení pro republiku, Janem Vikem.

Číst dál...

Působilo to jako bomba. Chomutov byl na nohou. Šestého prosince 91 byl totiž zatčen jeden z největších chomutovských podnikatelů Stanislav Týr se svým společníkem Antonínem Drbohlavem a oba byli vztati do vazby - kvůli vydírání na aukcích malé privatizace, ale i v běžném životě. Okolo případu je mnoho nejasností. O události se mluvilo v jiných souvislostech díky vystoupení poslance FS Michala Malého.

Číst dál...

Auto pomalu ukousávalo kilometry pohoří SIERA MADRE DE ORIENTAL. Byla tmavá, nejtmavější noc v mém životě. Světla vypověděla službu a my jeli serpentinami nad několikasetmetrovou propastí jen za blikání příruční baterky a blíže nepopsatelného pocitu, který nás hnal vstříc onomu okamžiku těsně před smrtí. Tehdy jsme nebezpečí nevnímali, protože jsme se hnali za něčím, co normální smrtelník nepochopí.

Číst dál...

Přesně jsem to spočítal. Od složitého získání telefonního čísla a adresy Jiřiny Švorcové jsem absolvoval do samotného interview celkem šestnáct telefonátů. Mezitím se tato známá herečka a členka bývalého ÚV KSČ vrátila z operace žlučníku ve Vojenské nemocnici v Praze a já stál před dilematem. Provokovat otázkami na tělo, či si jen tak obyčejně povídat, aby se náhodou opět neponořila do svého porevolučního mlčení před tiskem? Zvolil jsem nakonec povídání, protože jde u něj v klidu popíjet víno. A v něm je přece občas pravda. I když se někdy musí setsakramentsky hledat...

Číst dál...

Terezínská kasárna krátce po 17. listopadu 1989. Ranní nástup. Čte se denní rozkaz. Tlustý důstojník vyvolává jméno svobodníka Jaroslava Rosáka. Speciálně kvůli tomuto rozkazu ho pustili před chvílí z posádkové basy, kde seděl pro drobný prohřešek. Ostatní vojáci nevěřícně poslouchají důstojníkova slova: „Svobodník Rosák ... hlašte se na československé polární stanici na ostrově Nelson, Jižní Shetlandy, Antarktida ..." Rozkaz je řádně opatřen všemi náležitostmi, mezi jiným i upozorněním o postihu v případě opilosti, pozdního příchodu či neupraveného zevnějšku.

Číst dál...