ikoktejl

2013
Tag: 2013 Nalezeno 135 výsledků.
Tag: 2013 Řazení

Rituály Tucana

Rituály Tucana

Spolu s ostatními nadšenci nasedám do člunu, motor zahučí a vítr se mi opře do obličeje. Pohled zabořím do amazonského obrazu přede mnou. Pouze pár míst na světě dokáže člověka tak nadchnout.

TEXT A FOTO: ZDENKO SOMOROVSKÝ

Po půl hodině motor ztichne a člun se začne kolébat z jedné strany na druhou. „Encontro das Águas!“ křičí na mě průvodce Juliano. Přede mnou se odehrává jedinečný přírodní fenomén – míchání dvou řek. Hnědá voda Amazonky odráží sluneční záření a nepřehřívá se jako Rio Negro, která svou tmavou barvou teplo absorbuje. Její teplota dosahuje až 28 °C, zatímco Amazonka má o šest stupňů méně. Hlavní příčinou jejich slabého promíchání jsou rozdílné fyzikální vlastnosti vody obou řek, hlavně hustota. Rio Amazonas obsahuje vysoké množství jílovitých částic, a proto je její voda více zásaditá, zatímco Rio Negro má vysokou koncentraci huminových látek, které její vodu výrazně okyselují. Pro její černé zbarvení si šlechtičny z období kolonizace posílaly prát své róby až do Evropy. Bály se, že by se jim mohlo oblečení „zašpinit“.

Číst dál...

Porážka slavnější vítězství

Porážka slavnější vítězství

Když se řekne Napoleon a Čechy, tak si většina vybaví Slavkov. Přitom je zvláštní, že se slavnou stala událost, kdy nás, rozumějme Rakušany, francouzský císař porazil na hlavu.

TEXT: MARTIN KRSEK, FOTO: MUZEUM MĚSTA ÚSTÍ NAD LABEM

Po vítězství francouzského císaře u Slavkova ztratil český král a císař římský František II. tzv. Bratislavským mírem Tyrolsko, italská území včetně Benátska, Istrie a Dalmácie. Dokonce se vzdal roku 1806 koruny Svaté říše římské a prohlásil římskou císařskou hodnost za zrušenou. Od té doby užíval jako nejvyšší pouze titul císař rakouský. Musel si kvůli tomu změnit pořadí jména. Z Františka II. se stal přes noc František I., což dodnes při výuce dějepisu zamotává hlavu nejednomu školákovi. Roku 1809, po dalším a opět neúspěšném pokusu porazit Napoleona, se Rakousko rozhodlo zvolit méně bolestné řešení sporu. Stalo se francouzským spojencem a císař František II. přijal roli Napoleonova tchána, když za něj provdal svou dceru Marii Luisu. 

Číst dál...

Po stopách drákuly

Po stopách drákuly

Drákulu si s Transylvánií, potažmo Rumunskem, spojí díky Bramu Stokerovi téměř všichni. Ale víte, že minimálně dva praví drákulové lačnící po krvi skutečně žili?

TEXT A FOTO: TOMÁŠ KUBEŠ

Ale pěkně po pořádku – příběh hraběte Drákuly, tak jak ho známe, je smyšlený a pochází z pera irského spisovatele Brama Stokera z roku 1897. Postava hraběte se často ztotožňuje se jménem krvavého valašského vévody Vlada Ţepeşe, který žil v 15. století. Není se čemu divit. Kníže ale nebyl upírem, podle historických pramenů se jednalo o jednoho z nejkrutějších a nejsadističtějších vládců, jakého středověk poznal. Své protivníky, a to především Turky, proti kterým celý život bojoval, nikdy nešetřil. Zajatce nebral, všechny je nechával zaživa napichovat na kůly. Obětem nechal zatlouct kůl konečníkem do těla tak, aby se špice kůlu vynořila za krkem a nepoškodila důležité orgány. Spásná smrt často přišla až po dlouhých dvou dnech. Pro tuto libůstku se mu přezdívalo „Vlad Nabodávač“. Proslavil se i dalšími brutálními činy, například zajatcům zatloukal do hlavy hřebíky, vydloubával jim oči, vařil jejich pohlavní orgány. Obvykle při mučení obědval a užíval si pohled na smrt. Traduje se historka o tom, jaký konec přichystal pro chudáky. Všechny chudé sezval do stodoly na velkou hostinu, pak nechal zatlouct vrata a stavení zapálit. Tímto bizarním činem prý snižoval chudobu v zemi.

Číst dál...

Ledová past

Ledová past

Fjord se začíná pomalu zužovat. V dálce, na jeho konci, se jako gigantický bílý had klikatí ledovcový splaz stékající ze zasněžených horských štítů, které uzavírají tuto velkolepou podívanou.

TEXT A FOTO: LEOŠ ŠIMÁNEK

Vpředu už vidím první kry,“ volá nadšeně Veronika. Do této chvíle nedělala nic jiného, než je vyhlížela. Jsou důkazem, že se náš cíl blíží. „Těch ještě bude. A o moc větších!“ řeknu, abych jí udělal radost. Dcera si pro kry ráda vymýšlí přirovnání – celou plejádu fantastických ledových zvířat máme už letos za sebou. „Dnes ale k největšímu stádu ker nemůžeme dojet. Je už moc pozdě. Utáboříme se přímo proti nim za těmito ostrůvky,“ ukazuje Jirka místo, o kterém jsme se ráno před vyplutím nad mapou bavili, a pokračuje: „Zítra pak budeme pokračovat rovnou k ledovcovému zlomu – tenhle je nejširší, jaký jsme zatím viděli. Má rovných pět kilometrů!“ Druhý den dopoledne již vidíme Columbia Glacier v celé jeho mohutnosti. Splaz stéká z nedozírna. Má nevídaných tři tisíce metrů výškový rozdíl! Pomalu se k němu přibližujeme. Vytáhnu mapu, chci se zorientovat a nestačím se divit.

Číst dál...

Země neznámá

Země neznámá

Očima nejednoho Evropana je Belgie hlavně Brusel se slavným Atomiem, čurajícím chlapečkem a krásným bruselským náměstím Grand-Place. Zvídavější možná zamíří do Brugg, Antverp či Gentu. Co se dá v Belgii ještě navštívit?

TEXT: IVA STŘÍBRSKÁ

Záleží, komu položíme otázku co je vlastně ve Valonsku?. Například bankovní úřednice ve vlámské části země mi mezi vyplňováním formulářů s nezájmem odpověděla: „Nic moc,“ a její výraz nápadně připomíná zapřisáhlého Pražáka, který byl právě nucen odpovědět cizinci na dotaz co je vlastně na Moravě? Ovšem s tím rozdílem, že tady jsou ve hře větší rozdíly. Valonsko, francouzsky hovořící část Belgie se dělí na pět provincií (Lutych, Lucembursko, Valonské Brabantsko, Namur a Henegavsko) a z hlediska rozlohy zabírá více než polovinu země. Podobnému podílu se však ani zdaleka netěší z pohledu rozložení obyvatelstva. Ve Valonsku žije pouze jedna třetina Belgičanů. Zbytek se soustředí do středu a „nahoru“ do prosperujících vlámských měst. Přitom tomu tak nebylo vždy. Francouzská část Belgie v 19. století a v první polovině století dvacátého platila za průmyslový ráj a nejvíce rozvinutou část kontinentální Evropy. Po druhé světové válce se však investice pozvolna přesunuly jinam a „spodní“ část Belgie od té doby vytrvale pokulhává. Ekonomická situace, jazykové rozdíly a odlišné chápání světa mezi Valony a Vlámy patří k často skloňovaným důvodům vnitřního konfliktu země, ze kterého Valonsko zatím na první pohled vítězně nevychází.

Číst dál...

Bez signálu

Bez signálu

Narozena předaleko od moře mezi pěti rybníky, nikdy bych netušila, kolikrát mne cesty povedou přes největší oceán světa, do pohádky jménem Polynésie. Píše se o ní jako o ráji, ač je to nejpřežilejší klišé, které kdy Polynésii postihlo.

TEXT A FOTO: EVA PALÁTOVÁ

Polynésie má svoje skrytá trápení, a má jich mnoho. Ale proč se o nich neví? I proto, že se o nich nepíše. Polynésie takřka nezná věc zvanou noviny (mám na mysli Polynésii tradiční, nikoli turistické rezorty či hlavní města jednotlivých souostroví). Chtělo by se říci – informovanost vázne, a není právě to v dnešním světě příslibem ráje? Neštěstí, o kterém se neví, jakoby neexistovalo. V Polynésii se „obývák“ (hliněná podlaha pod střechou na kůlech) nemůže proměnit v televizní střílnu z Blízkého východu, kuchyň se nemůže stát čítárnou o brutální vraždě z titulku denního tisku… O traumatech z celého světa se v Evropě dozvídáme bleskurychle, zažíváme tak zprostředkovaně neštěstí, kterých bychom kdysi byli ušetřeni. Nestalo se vám náhodou včera či předevčírem, že jste chtěli chviličku neslyšet? Neposlouchat? Nevědět? Vítejte v Polynésii!

Číst dál...

Dívka od vedle

Dívka od vedle

Řadila se k nejznámějším tvářím meziválečné Evropy, představovala vrcholné dílo reklamního průmyslu. Až letos po devadesáti letech vyšlo najevo, že za slavným portrétem se skrývá dívka z masa a kostí.

TEXT: MARTIN KRSEK, FOTO: MUZEUM MĚSTA ÚSTÍ NAD LABEM

Malá vesnička Černčice na Podbořansku mohla mít mezi svými rodáky celebritu rovnou Evě Herzigové nebo Karolíně Kůrkové. Jméno Ilone Zdarsky (1904 až 1994) se mohlo vyhřívat na výsluní světového modelingu a plnit stránky bulváru. Jenže tato modelka zažívala kariéru na začátku 20. století, a tehdy platila jiná pravidla. Přestože její portrét v rámci masivní reklamní kampaně ve dvacátých letech 20. století doslova zaplavil Československo, Rakousko a Německo, sláva ani astronomické honoráře ji za to nečekaly.

Číst dál...

Květa Fialová: V dalším životě chci být krávou

Květa Fialová: V dalším životě chci být krávou

PTALA SE: LUCIE RADOVÁ,FOTO: MIROSLAV NEBESKÝ

Českou herečku Květu Fia¬lovou by měl alespoň jednou za život navštívit každý. Stačí chvilka v její přítomnosti a za nedlouho budete mít pocit, že (nejen) na světě je možné úplně všechno. Často je spojovaná s buddhismem, ale její vlastní náboženství nedokáže popsat žádná nauka. Ostatně o tom, že jí není cizí žádná myšlenka, se přesvědčíte hned, jak vstoupíte do jejího pražského bytu. Na jedné stěně tu vedle sebe visí Ježíš na kříži, Davidova hvězda i usměvavý Buddha. Na druhé straně pokoje se na vás zase směje pár čarodějnic na koštěti. Zdá se, že v tomto prostředí nebude mít žádný názor problém...

Váš tatínek byl evangelík, často však mluvíte o buddhismu a čarodějnicích. K jakému vyznání máte nejblíže?

Pro klid v domácnosti jsem pokřtěná evangelička, byla jsem i konfirmovaná. Ale nejsem v ničem ortodoxní. Mám ráda přírodu, obdivuju ji, je úchvatná.

Číst dál...

Ohnivá brána

Ohnivá brána

TEXT A FOTO: KATARÍNA IŠKOVÁ, STANISLAV FILIPČÍK

Začátek sedmdesátých let, tým sovětských geologů hledající zásoby plynu a spalující turkmenská poušť. Když se při běžném průzkumném vrtu najednou propadá povrch země a na jeho místě se objevuje obrovský kráter, nikdo z přítomných netuší, že je právě svědkem vzniku jedné z největších turkmenských atrakcí pro nejméně čtyřicet příštích let.

Z obavy, že se bude unikající metan šířit do okolí a ohrozí obyvatele blízké vesnice, se vědci rozhodují kráter zapálit. Za normálních okolností plyn vyhoří během několika dní, v oblasti však leží zásoby zřejmě mnohem větší, než se kdokoliv odvažuje pomyslet. Místo si tak žije svým vlastním životem, oheň vyživovaný odněkud z hlubin země hoří dál a domácí dávají místu název Darvaza – Brána do pekla.

Číst dál...

NP Kakadu

NP Kakadu

V AUSTRÁLII NAJDETE VÍCE NEŽ PĚT SET NÁRODNÍCH PARKŮ. PŘED ODJEZDEM DO ZEMĚ PROTINOŽCŮ JSME SE NEMOHLI SHODNOUT, KTERÉ Z NICH VYBRAT DO ITINERÁŘE NAŠÍ CESTY. I KDYŽ JEDNU VÝJIMKU JSME PŘECE NAŠLI. O NÁVŠTĚVĚ NÁRODNÍHO PARKU KAKADU NEPOCHYBUJE ANI JEDEN Z NÁS.

TEXT: BARBORA LELKOVÁ, FOTO: ADAM LELEK

V Darwinu, hlavním městě Severního teritoria, si půjčujeme čtyřkolku, která je pro důkladný průzkum Kakadu nezbytností. Je poslední červencový týden. Již čtyři měsíce tu nepršelo a období sucha je právě na vrcholu. Krajina, kterou projíždíme, je vyprahlá. Horký vzduch se líně převaluje a bere energii všemu kolem. Zlatavě žlutá tráva i vedrem znavené stromy jsou téměř bez života. V těchto nehostinných časech šetří drahocennou energií a čekají na životadárné období dešťů. Na to si všichni ale ještě dva měsíce musejí počkat. Téměř čtyřicetistupňové horko, panující v těchto dnech na severu Austrálie je nesnesitelné i pro nás.

Číst dál...

Tanečníci boha Slunce

Tanečníci boha Slunce

TISÍCILETÝ RITUÁL TRVÁ. NIKDO NEVÍ, KDY A KDE ZAČAL, NIKDO NEVÍ, ZDALI NĚKDY ZMIZÍ. INDIÁNI Z EKVÁDORSKÝCH HOR STÁLE V TANCI DUPOU DO SVÉ ZEMĚ, STÁLE POKORNĚ DĚKUJÍ SVÝM BOHŮM.

TEXT A FOTO: JAN SOCHOR

Když španělští conquistadoři v polovině 16. století dobyli rozsáhlou říši Inků, pod jejíž správu tehdy ekvádorské území patřilo, započali tím zprvu násilnou a později ideologickou evangelizaci původního obyvatelstva. Španělští kněží sice nejdříve volali po tvrdém zákazu indiánských – pro katolíky pohanských – slavností, ale později chytře využili mnoha podobností mezi svátky obou kultur a indiány přesvědčili, že jejich modly, svátky a bohové jsou vlastně ve skutečnosti křesťanského charakteru.

Číst dál...

Obnažený Súdán

Obnažený Súdán

CESTA DO SÚDÁNU? PRO VĚTŠINU LIDÍ NEPŘEDSTAVITELNÉ DOBRODRUŽSTVÍ. NEBEZPEČÍ ČÍHAJÍCÍ NA KAŽDÉM ROHU. NEVĚŘTE ALE VŠEMU, CO SE POVÍDÁ. TATO ZEMĚ JE IDEÁLNÍ CÍL PRO ZVÍDAVÉ CESTOVATELE, KTEŘÍ HLEDAJÍ NEVYŠLAPANÉ CESTY.

TEXT A FOTO: ERIC LAFFORGUE

Před mešitou v Ummdurmánu, největším městě Súdánu, se shromažďuje dav. Súfiové (vyznavači spirituální cesty islámu) se zde scházejí každý týden, aby uctili své svaté. Panuje tu obřadní a zároveň veselá atmosféra. Jakmile se ozvou první zvuky bubnu, lidé udělají kruh a začnou zpívat. Zpěv připomínající zaklínadlo nabírá na intenzitě. Někteří muži vystupují z kruhu a vrhají se do jeho středu. Rozhazují rukama a oči mají zpola zavřené. Nepřestanou, dokud se neunaví, posilováni davem a hloubkou své víry. Za hodinu už jsou vysílení, ale ještě zvládají držet rovnováhu. Zpěv graduje. Věřící i nevěřící (jako já) cítíme až v kostech onu větu, která se opakuje stále dokola: bůh žije.

Číst dál...

Editorial 4 / 2013

Editorial 4 / 2013

Přejít na články z Kočičí planety 4 / 2013

Vážení a milí čtenáři,

Vítám vás na stránkách Kočičí planety, tentokrát hodně chlupatého čísla. Proč chlupatějšího než obvykle? CA co vám na mysli vytane jako první, když slyšíte slovo perská kočka? No jasně chlupy. Hodně chlupů. Soužení s chlupy znají všichni chovatelé koček a potažmo i jiných domácích savců. Proto píšeme proto o tom, jaký je kožich znamenitý ukazatel zdraví a pohody kočky, proč si některé kočky vylízají holá místa, kde a jak pomáhá chlupatá terapie a jak se chlupů zbavit. Nebo vlastně nezbavit.

Když jsme časopis připravovali a chlupatá témata se množila jak po zimě chlupy na koberci, našli se i tací kolegové, kteří navrhovali přidat speciální přílohu – hrst kočičích chlupů do každého čísla. Naštěstí pro vás i pro nás, je cesta od nápadu k úspěšné realizaci náročná a dlouhá, a tak nápad nakonec zůstal jen v rovině nápadu.

V minulém čísle jsme se ptali, jak se chlupů zbavujete a dostali jsme Sspoustou výborných a vtipných nápadů jste nás zásobili vy sami, když jsme se v minulém čísle ptali na to, jak se chlupů zbavujete. Zatímco já píšu tyhle řádky, naše zvěř se pohodlně válí na svých oblíbených místech po celém domě a můj muž se kouká na detektivku. Takovou tu, kdy vyšetřovatel přijde do naklizeného bytu, z pod prádelníku vyloví jeden jediný chlup, díky kterému v laboratoři zjistí, že vrahem je ošetřovatel tygrů ze zoo. Také je mám ráda, náramně se u toho bavím. Byty vypadají jak z katalogu, ženy vstávají nalíčené a učesané a hlavně ty chlupy! Nejvíc se bavím představou, co by se asi dělo, kdyby chtěli analyzovat chlupy nalezené u nás jen třeba na třech centimetrech někde pod křeslem. Asi bychom celou slavnou laboratoř vyřadili z provozu na několik měsíců dopředu. O křeslo se obvykle pere kočka s naší fenou, kocour si za křeslem rád schovává nějaký ten úlovek. Trať křeslo – prádelník – topení je oblíbená spojnice našeho ježka na večerních túrách po bytě a když křeslo odtáhnu kvůli luxování, tak zajásají děti a v uvolněném prostoru okamžitě postaví bunkr. Na chlupy jsem rezignovala a beru je jako důkaz šťastného soužití pod jednou střechou. Dvounohým členům rodiny také nevyčítám, že ztrácejí vlasy…

Detektivní práci jsem si tentokrát díky Kočičí planetě vyzkoušela i sama osobně. Při práci na materiálu o perských kočkách jsem narazila na informaci, jak moc rychle ztrácí toto plemeno na popularitě. Bylo mi to upřímně líto. Mám pro ta noblesní, nadýchaná stvoření slabost. Když jsem však hledala chovatele, pro malé rozhovory o tom, jak se žije s plemenem, narazila jsem na nevídanou neochotu spolupracovat s médii. Věřím, že šíření správného obrazu a pravdivých informacích o chovaném plemeni by mělo být v zájmu každého chovatele. Kdykoli a kdekoli. Média jsou plné informací o „nových“ méně známých plemenech koček a perské krasavice krasavic, jako by patřily do rukou jen úzkému okruhu vyvolených. Snad se nám podaří perské kočky aspoň trochu rehabilitovat, jsou to opravdu kočky s velkým K, milující a milovaní společníci a o nic horší než aktuálně módní plemena.

Přeji vám všem poklidnou zimu, šťastný nNový rok ve znamení koček a děkuji všem chovatelům, kteří se dokážouí přivřít oko, když šotek v textu z chovatelské stanice udělá chovnou…

Pavla Růžičková

Obsah - kompletní přehled článků v čísle

Editorial

Obchodní koutek

Humor s kočkou, rozhovor s P. Kantorkem

Kočičí humor

Velká fotosoutěž

Ze světa

Zmalované kočky

Chlupatá perská šlechtična

Nosaté peršanky

Proti zimní únavě

Chlup-srst-kožíšek

Kůže jako vizitka

Co s chlupatou domácností?

Chlupatá terapie

Vánoce pro kočku

Jak se vyznat v krmivech

Poradna

Přiměřená péče o srst dle plemen

Plakát

Kočičí goliáš

Syndrom onemocnění horních cest dýchacích u koček

Vylízaná polízanice

Střípky z příběhů hvězd

Nevzdali jsme to: Kocour Milánek

S kočkou na štítu

Kočičí jazýčky

Kočičí kavárna v srdci Paříže

Konečně šťastný domov pro kočky z Rumburku

Dětský koutek

Zvíře není dárek, ale člen rodiny!

Vyrobte si s námi: hřejivý polštářek

Na kus řeči s Bertrandem

Prosím řádně rozkousat

Prostřeno

Křížovka

Povídka: Školníkovo štěstí

Objevili jsme pro vás

Čtenářský koutek

Fejeton: Pokousaná

Editorial 12/2013

Editorial 12/2013

Přejít na články z Koktejlu 12/2013

Reálně (ne)reálné

V Paříži jsem pochopila, že linka mezi tím, co skutečně je a co skutečně není, je proklatě tenká. Možná tenčí nežli jediný list papíru. Nejdřív jsem se ale musela potopit, abych uvěřila. „Připravená na ponor?“ zeptal se mě anglicky Cedrick s roztomilým francouzským přízvukem. Nemohla jsem jinak, nežli mu odpovědět stejně roztomile: „Oui.“. A tak jsme se propadli devadesát metrů hluboko do hlubin Středozemního moře v blízkosti Toulonu k vraku lodě Ludvíka XIV., s poetickým názvem –- La Lune (Měsíc). Její osud však byl tragický. V roce 1664 nebyla vpuštěna do bezpečí toulonského přístavu, potopila se a spolu s ní i stovky mužů a šedesát tisíc artefaktů. A my jsem se teď po 350 letech procházeli po dně, abychom probádali tyto podmořské Pompeje. „Vidíš tenhle kanoón,?“ ukazuje Cedrick na místo pod mýma nohama. „Ten je z litiny“. „Podíváme se pod zem, jak je hluboko. A támhle tenm je ze železa, poznáš to podle usazenin. A támhle…“ Chrlí ze se sebe Cedrick jednu informaci za druhou. Asi po hodině se mi začíná točit hlava. Ne však z mořské hloubky, ale z brýlí. 3D brýlí. To celé totiž bylo jen jako, i když tak blízko skutečnosti. Co jsme viděli na dně, totiž skutečně na dně je. Společnost Dassault Systemes se zabývá možnostmi využití virtuální reality ve vědních oborech, a tak vyslala na dno robota, který vše důkladně naskenoval. Odborníci data převedli do 3D a historikům se tak otevřelyi netušené možnosti dalšího výzkumu.

Abych nezapomněla, během tří hodin jsem se potopila k historickému vraku, procházela se po ledovcích v Grónsku, stala se součástí obrazu Paula Gauguina…

Do té doby jsem 3D technologie vnímala jen jako neškodnou zábavu v kině anebo jako nebezpečí pro ty, kteří utíkají ze svého skutečného života do toho umělého a pak se ztratí. Díky vlastní zkušenosti jsem pochopila, že virtuální realita v sobě skrývá možnosti, které by posunuly možnosti vědeckých výzkumů., Dděti by začala bavit výuka, a nikomu by se nechtělo z muzea. Cesta k takovému cíli je dlouhá, i když nikoliv nereálná.

A co vám virtuální realita nedá? Vůni rozkvetlé louky, radost ze sSlunce, ruměnce ve tvářích, požitek z dobrého jídla… Tak nezapomeňte opravdu žít.

Barbora Slavíková Literovášé Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Ostrovy štěstí – Ke spokojenosti prý stačí málo. Vítejte na Vanuatu.

Silnice utrpení – Vadí vám stav českých silnic a dálnic? Projeďte se s námi po té v Demokratické republice Kongo.

Hranice zákona – Kdo se pustí do pašeráckého řemesla, dostává se na hranici nejen státu, ale též právataké zákona.

Kvíz

Historie a archeologie

Rozhovor – Členka rodu – Jak se jednou jmenuješ Cousteau, máš o své roli v životě jasno.

Lahodný Petrohrad – Stále hledáte důvod proč naávštívitěvu Ruskoa? Co třeba výprava za jídlem?

Mezi Amišiy – Uprostřed Nikaraguyi působí komunita novokřtěnců. Co je k tomu jejich víře vede?

Téma – Divotvorný svět

Noční odhalení – Malajský prales v noci? To je úchvatná kolekce objektů k fotografování.

Boží studna – V naší republice existují místa, kde ze země vytéká voda, která je podle legend posvěcena samotným Bohem.

Nový život – Objev z malého kampusového rybníčku v Melbourne otvírá bránu poznání nových forem života.

Cesta do doby ledové – Stokilometrový pochod po zamrzlé řece Zanskar je jedinou spojnicí s civilizací.

Útěk z pekla – Dobrodruh Bear Grylls vyhledává nebezpečí a učí nás, jak přežít.

Věda a technika

Ztraceno v džungli – Čtyřdenní túůra pralesem ke ztracenému indiánskému městua odskrývá mnohá překvapení.

Zlato nad zlato – Kam se poděly indiánské poklady? Do muzea!PřírodaRyba na suchu – S myšlenkou „poručíme větru dešti“ se vrhli ruští odborníci do projektu, který způsobil jednu z největších ekologických katastrof světa. PředplatnéČintamani a ptáci – Stopy povídky Karla Čapka nás zavedly až do Íránu.

Tipy pro vás

Tagy:

Nečekaná pozvání

Nečekaná pozvání

Jaké to je, když vás uprostřed rušného Tokia zastaví v parku japonská babička a pozve k sobě domů na večeři? Japonský svět není tak uzavřený, jak se zdá.

TEXT A FOTO: VERONIKA AGEIWA

Číst dál...

Moře klidu

Moře klidu

TEXT: MART ESLEM

Nedokážu si vzpomenout, že by mě nějaké místo tak uklidňovalo, jako kapverdská vesnička Tarrafal de Monte Trigo s přilehlou stejnojmennou zátokou. Netoužil jsem po žádném dobrodružství, pouze po klidném posezení a kochání se okolní atmosférou a nádherou. Toho se mi na jihozápadním břehu ostrova Santo Antão dostalo vrchovatě.

Číst dál...

Ve městě kouzel

Ve městě kouzel

TEXT: JIŘÍ ŠKODA, FOTO: MARTIN DLOUHÝ

Pohádkové Česko. Líbí se nám to slovní spojení. Vám také? Nedivil bych se. Protože když se na chvíli zamyslíte, dojde vám, že opravdu žijeme v pohádkové zemi. Hoďte na chvíli za hlavu problémy, které nám každý den do ní tlačí média. My si jako měsíčník můžeme dovolit ten luxus zastavit, zadívat se na krajinu, na lidi, kteří v ní žijí, zamyslet se nad naší zajímavou historií.

Číst dál...

Renesance domorodců

Renesance domorodců

HRAJÍ NA HMOŽDÍŘE, UCTÍVAJÍ DUCHY A PŘIPRAVUJÍ ČAJOVÉ LÁZNĚ. JEJICH PÍSNĚ SE TAKÉ STALY SVĚTOVÝMI HITY. TCHAJWANŠTÍ DOMORODCI VSTÁVAJÍ Z MRTVÝCH A SNAŽÍ SE CHOPIT ŠANCE, KTEROU JIM VLÁDA V TCHAJ-PEJ PO MNOHA DESETILETÍCH DALA.

Číst dál...

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group