ikoktejl

Žárlí vaše kočka? Já si těma našima vlastně nejsem jistá. Každopádně oba reagují na změny a poměrně důkladně si hlídají své zdroje. Obě naše kočky bereme jako členy rodiny, jako ostatně veškerá naše zvířata. Kočky jsou háklivé především na svá práva. Předně mají právo na ty nejlepší místa na sluníčku. To je jasné. A když zrovna svítí na stůl, tak se podle kočičí logiky spí na stole. Dále si vyhrazují právo na měkoučká místa, čerstvě složené prádlo nevyjímaje. Pak mají výhradní právo kontroly úplně všeho. Nejraději ovšem kontrolují dění v kuchyni a čerstvost zpracovávaných potravin. Manfréd si rád hlídá svá domovská a teritoriální práva, Míca je spíše konzumní typ, té cizí kočka na zahradě nevadí, kdyby ale jen nakoukla do misky, tak by bylo zle.Příchod štěněte byla z pohledu obou koček velmi otravná záležitost. Malý nalezenec nerespektoval žádná kočičí práva, ale ještě navíc sežral, na co přišel. To se najednou kočky spojily a byly ochotné spolupracovat na výchově štěněte. Spotty je nakonec přerostl, žravý je stále stejně, ale domácí kočky respektuje, nehoní je a nechává je vyspat. Ony svorně předstírají, že žádný takový pes u nás nežije, a když řádí po domě, tak dělají, že ho neznají. Jsem přesvědčená, že kdyby mohly kroutit očima jako mé pubertální děti, tak to předvedou pokaždé, když jde to nemožné zvíře okolo.   To králíci, to je jiná liga. Manfréd je bere jako své poddané a nejraději se milostivě vyhřívá na stříšce jejich výběhu na zahrádce s výrazem, že mu patří. Míci zájem byl úplně jiného charakteru. Každé zvíře se musí krmit, a když je dost pro králíky, tak určitě něco dobrého zbyde i na paní kočku, myslela si. Skoro celý měsíc nás pravidelně doprovázela při krmení a stále nemohla uvěřit tomu, co vidí. Ať kontrolovala misku sebelépe, nic jedlého neobjevila. Až se smířila s faktem, že se k nám nastěhovali, představte si, vegetariáni! Skandál.   Podtrženo a sečteno, naše kočky nežárlí. Ony jsou totiž zcela nad věcí. Jejich majestát nemůže ohrozit ani praštěný vořech, ani ušatí vegetariáni. Kočka je totiž tvor úplně jiné kategorie. Nebo snad ne?   Přeji vám krásný podzim s dobrým čtením a milostivým kočičím majestátem   Pavla Růžičkovášéfredaktorka

6 Ze světa8 Kočičí žárlivost?11 Fotosoutěž s PetExpert12 ­Jak se žije v královsky modrém kožíšku16 Koťata s PP nebo bez?20 Křikloun22 Kočičí rýma24 Kosti pro kočku?26 Heřmánek28 Kočky z afrického Zanzibaru30 Fotosoutěž s Britem33 Plakáty37 Kočky a děti: Gumové nebezpečí38 Když přijde čas rozloučení...40 Psí detektiv hledá i kočky42 Méně je více44 Test: Jak věrná je vaše kočka?46 Casper – Kočka cestovatelská48 Sněhulka a Samuelek49 Předplatné50 Jak to Mia nandala svému nepříteli51 O kočičí povýšenosti52 Kočka cejlonská53 Cestičky a umění54 Hodiny v hlavě56 Fejeton: Drama na hřbitově58 Bílá tlapka dětem60 Dopisy čtenářů62 Křížovka63 Tipy pro vás64 Vtipné fotografie66 Galerie

Uprostřed léta vyrábět něco z teplé deky není nejlepší nápad. Ovšem pokud u toho máte čtyřnohé pomocníky, tak se určitě pobavíte. Při naší akci se asistentů našlo hned několik. Vše začala Míca, která se rozvalila na připravených dekách s výrazem, že konečně někomu došlo udělat jí venkovní pelíšek. Vyhánění nesla velmi nelibě a argumenty, že ležet na tučném bříšku, jako je to její, musí být pohodlné kdekoli, ji vyloženě urazily. Prskla na nás, zamrskala ocáskem a hrdě odešla postěžovat si k babičce. Manfréd se k nám přidal, až když došlo na akci. Stříhání dek na proužky ho vyloženě zaujalo. Zvlášť moje ne úplně rovné šedé proužky ho nadchly. Několik si jich pokusil přivlastnit a celou výrobu tak provázely dvě nenechavé zrzavé tlapky.   Samotný výsledek pana lovce úplně uchvátil. Zaujatě se probíral cancourek po cancourku a hledal své oblíbené lososové pamlsky. Ale jen tak dlouho, než se na scéně objevil náš pes Spotty. On je trochu proletariát, jak říkával náš děda. Taky byste si nebrali ubrousky, kdyby se s vámi život nemazlil, a on začal svou životní dráhu v popelnici. Pes, ne děda, samozřejmě. Spotty se v nestřeženém okamžiku vrhl na scénu a milému Manfrédovi přímo před nosem voňavé pochoutky z čichacího polštářku doslova vysál. To už bylo naštěstí vše vyfoceno, tak jsme se jen smáli a Manfrédovi slíbili doplnit další várku pamlsků někde na vyvýšeném místě, kam se Spotty nedostane. Jenže pak se objevila belgická ovčanda Zippy a zasáhla po svém. Chňapla ubrus a stáhla ze stolu všechno na zem. Kocoura, psa, polštářek a především pamlsky. A jaké z toho plyne poučení? Pokud chcete mít prvotřídní výrobek, pak před prací někde izolujte zvěř. Nebo udělejte pravý opak a díky zvířecím asistentům si smíchem prodlužte život.   Krásné léto plné smíchu vám přeje   Pavla Růžičkovášéfredaktorka

6 Ze světa   Téma: Cestování8 Vzhůru na cesty12 Mogli na cestách14 Kočky Říma16 Sicilské kočičí variace   18 Jak se žije: kočka domácí22 Pozor, paraziti!24 Když kočka nechce jíst26 Kopřiva dvoudomá28 Naučme se od koček32 Fotosoutěž s Britem33 Plakáty37 Kočky a děti: Vyvěste fangle…38 Zachraňte Vilíka40 Oběti lidské chamtivosti44 Blaženka z množírny46 Osudy: Proměny48 Ze života kočky: Psí návštěvy50 Test: Jaký herní typ je vaše kočka?52 Vyrobte si: Čmuchací polštářek54 Bílá tlapka dětem55 Osmisměrka56 Dopisy čtenářů58 Tipy pro vás: Léto s knihou60 Fejeton: Uprostřed noci62 Křížovka63 Kočka Temminckova64 Vtipné fotografie66 Galerie

Blíží se léto a s ním prázdniny a čas cestování. My to máme jednoduché, jsme velká rodina, tak vždy někdo v domě zůstane, kdo se o zvířata postará. Pokud zůstávají doma naši dva velcí a starší psi, tak to berou celkem stoicky. Prostě si hlídají toho, kdo je doma, a v rámci toho i docela poslouchají.   Ovšem kočky, to je zcela jiná kapitola. Obě přesně vědí, že je krmí výlučně Karla. A když není doma, tak vzorně obcházejí ostatní členy rodiny a hrají velmi přesvědčivé divadlo na téma „Ona odjela a nechala nás tu chudinky hlady!“. Nejrychleji to jde s naší bábinkou, ta má dobré srdce a už peláší pro konzervu. Jenže to je nezastaví ani na chvilku. Zhruba hodinu po krmení to jdou zkusit do dalšího patra. Tam se otírají o barel se psími granulemi a ze srdceryvných hlasových projevů nám sdělí, že jsou ochotné jíst i ty psí granule, jen aby neumřely hlady… Co vám budu povídat, posledně jsme se sešli v sobotu ráno u snídaně a rozjela se debata na téma kočky. Bábí hned hlásila, že kočky nakrmila a mračila se na Karlu, že odjela na letiště a chudinky chlupaté nenakrmila. Pak se ozvala Matylda, že je krmila přece ona, že byly obě nahoře… Korunu tomu nasadil můj muž, který se vrátil pozdě večer a hodil jim hrst štěněcích granulí, když tak hladově mňoukaly. Karla vše poslouchala v němém úžasu. Představte si, že obě potvory kočičí jí po půlnoci připravily velkou vítací scénku a přesvědčily ji, že kdyby se nevrátila, tak do rána umřou hlady. Ano, hádáte správně, nakrmila je taky.   Sečteno a podtrženo, i krátká nepřítomnost může pro naše kočky znamenat večeři o čtyřech chodech. A co teprve taková dovolená! Ať mi ještě někdo zkusí vykládat, že jsou psi chytřejší. Budeme muset kočkám nad misky pověsit tabuli na vzkazy, aby bylo jasné, kdo jim, kdy dal.Přeji Vám i Vašim kočkám krásné léto a nenechte se přechytračit jako my.   Pavla Růžičková šéfredaktorka 

Přiznám se, že mne nikdy nenapadlo, že by mohli být veterináři v ohrožení. Můj zvěrolékař je totiž už roky něco jako moje životní jistota. Pro malou holku, která chodila za koňmi, byl pan doktor z ordinace nad stájí něco jako modla. Měl vždy dobrou náladu, a když mne někdy nechal podržet psa nebo kočku, nebo třeba vytřít ordinaci, tak jsem si připadala strašně důležitá. Dokonce jsem dlouho byla přesvědčená, že ze mne bude veterinářka. Osud mne zavál jiným směrem, ale některé věci se nemění. Pak doktor má stále dobrou náladu a já už ani nespočítám, kolik zvířat jsem mu za posledních třicet let přivedla do ordinace. Pro mne zůstává stejnou autoritou, která mne umí uklidnit, když se o mně nad nemocným zvířetem začíná pokoušet panika. Je úžasný praktik, umí zůstat nad věcí a já si pak nepřipadám jako neschopná hysterka. Když potřebuji konzultovat článek, je jasné, komu volám.

Jen náš kocour Manfred na pana doktora nemá ty nejlepší vzpomínky. Nebyl mu ani rok, když jsem ho přinesla do ordinace s nemocným očičkem. Ukázalo se, že oko slzelo v důsledku zánětu dásně od zlomeného špičáku. No, a když už byl v narkóze, tak kromě zbytku zubu přišel i o svou mužnou chloubu. Celkem chápu, že byl pak uražený… Jak říkám, starý praktik. Jen nevím, co si počnu, až půjde pan doktor do důchodu.

Přála bych vám všem zvěrolékaře, kterému budete věřit tak, jako já tomu mému, a vaší kočce, abyste doktora nevídali moc často. A panu veterináři nebo paní veterinářce, aby ve vás měli partnery, protože jen tak může být jejich snažení úspěšné. A život klidnější, protože to nemají lehké, jak se dozvíte z našeho článku.Krásné jaro s kočkou vám přeje

Pavla Růžičkovášéfredaktorka 

6 Ze světa8 Člověk v kočičím světě9 Předplatné10 Téma: Kočičí jaro12 Tipy proti jarní únavě14 Vnější paraziti koček17 Zbraně pro boj proti parazitům18 Tráva pro kočky19 Fotosoutěž s Britem20 Vyšší kočičí: Království mainek22 Ví, co smí?24 Umějí se kočky samy léčit?26 Zatočte se strachem z veteriny28 Pojištění pro kočku30 Zlověstná „efka“32 Z redakce33 Plakáty37 Kočky a děti: Myš38 Český veterinář: Ohrožený druh43 Statečná princezna Jeřabinka44 Vietnamský tygr, kočky a psi46 Levhart mandžuský47 Kočky a mýty48 Rozhovor: Silvie Kořistková50 Být tak Lagerfeldovou kočkou51 Zvláštnosti kočičího rozvrhu52 Test: Hrdina, nebo strašpytel?54 Mia a bílý lev56 Bílá tlapka dětem58 Fejeton: Vzpomínky na dětství60 Dopisy čtenářů61 Narozeniny62 Křížovka60 Tipy pro vás64 Vtipné fotografie66 Galerie

Manfredova neoblomnost mne vždy fascinovala, i když jsem si na ni musela zvyknout. Prostě si stojí za svým, ať se děje, co se děje. Když má za to, že je čas k odpočinku, tak ho ke hře nepřimějete. Můžete kolem mávat udičkou, pouštět plyšové myšičky nebo i postavit vedle lákavou novou papírovou krabici. On se jen bohorovně podívá tázavým pohledem „To jako vážně?“ a spí dál. Jednou jsem zkoušela v lákání pokračovat, na naše psy to přece vždycky funguje. On na mne jen vrhl další ze svých blahosklonných pohledů a šel si lehnout o kousek dál.

Nakonec jsem si tu jeho zdravou kočičí tvrdohlavost osvojila také. Život a práce mne naučily stát si za svou volbou. A kocour Manfred mi ukázal, jak se vypořádat s faktem, že se nikdy nezavděčím všem. Vybrala jsem fotku na titulku, která se někomu nelíbí? Já ji mám za nejlepší volbu a rady z facebooku mi na tváři vykouzlí maximálně unavený úsměv. Napsala jsem, že kočka má místo náprsenky laclík? A proč by nemohla mít? Další úsměv. Počítám, že se tentokrát dozvím, že nejsou lesní kočky! Jen kočky polodlouhosrstých plemen, nebo možná ještě kočky plemen přírodních. Jenže lesní obři znějí mnohem lépe a přesně vystihují podstatu těch krásných huňatých kočičích obříků, kteří by i dnes klidně zvládli přežít v lese. Jen se o tom přesvědčte sami v našem článku.

A proto krátká rada do nového roku: Dělejte to jako Manfred nebo jako každá jiná moudrá kočka. Nesnažte se zavděčit okolí. Nenechte si vnutit cizí názor. Nevyžádané rady přejděte úsměvem a stůjte si za svým. Vy za to stojíte. A vaše kočka také. Bude jí mnohem lépe na klíně spokojeného a vyrovnaného člověka než vedle nervózního nejistého majitele.

Přeji krásný a spokojený rok 2019

Pavla Růžičkovášéfredaktorka

6 Ze světa8 Černá kráska z titulní strany10 Jak se žije s lesními obry16 Škrabadla, škrábátka, škrabací tyče, protahovadla, odpočívadla23 Předplatné24 Cesta potravy trávením kočky26 O chovu koček s Kristýnou Matějkovou30 Případ „prsaté“ kočky32 Varovné příznaky: Jak je rozpoznat a co dělat?33 Plakát37 Kočky a děti: Zvuky38 Když má kočka navrch40 Překvapující kočky43 Omyl: Kočka člověka nepotřebuje?!44 Feliti: Nová naděje pro toulavé kočky46 Osudy: Kamil Mikeš47 Útulky: Fousky z.s.48 Kočka tmavá49 Jak to bylo s ochočením kočky50 O kočičím smyslu pro humor51 Vtipy52 Zahrada paní Jany54 Test: Jak dobře vás zná vaše kočka56 Bílá tlapka dětem58 Fejeton: Pozvání59 Zimní kočky60 Dopisy čtenářů61 Křížovka62 Tipy pro vás64 Vtipné fotografie66 Galerie

Práce v médiích mne naučila mnohé. Co potřebuje správný příběh, jak natočit reportáž, aby chytla za srdce, a jak málo stačí, aby se překroutila fakta. Už dávno nevěřím všemu, co je psáno. Skoro bych řekla, že jsem dospěla k určitému druhu cynismu. Za každým příběhem s dobrým koncem tak nějak tuším záměr. Kalkul. Touhu dojmout, zaujmout, vydělat. Už mám hroší kůži.

Ale ještě to se mnou není úplně ztracené. Když jsem byla v útulku na reportáži a usměvavá Hanka mi ukázala „naše Janováky“, byla jsem opravdu dojatá. Ne proto, že kočky byly hubené a zubožené, to už jsem viděla. Nezapomenu, co jsem spatřila v očích hubeného kocourka ve špinavém bílém kožíšku. Důvěru. Viděli jsme se prvně, on měl všechny důvody mi nevěřit. A přesto mi věřil. Jeho důvěra mi dala chuť bojovat. Možná právě proto je v tomto čísle víc útulkové tématiky než obvykle. Vím, že nemohu zachránit všechny potřebné. Lidi ani zvířata. Ale také vím, že nesmíme koukat jinam. I malá pomoc má smysl.

Zcela v tomto duchu je i naše soutěž o kočičí krásu na titulní stranu. Přinášíme vám výběr z dvanácti úžasných přihlášených koček, které měly štěstí a z útulku se dostaly do nových domovů. I jejich příběhy mne dojaly. Já svého favorita už mám. Teď už záleží jen na vás.

Můžete na naši titulní stranu zvolit kočku dle své chuti. Můžete pomoct kočkám v útulku třeba koupí kalendáře. Nebo se můžete pomazlit s tou svojí a udělat jí i sobě krásný den.

Přeji vám do nového roku, ať jste šťastní se svou kočkou. A ať je ona šťastná s vámi.

Pavla Růžičkovášéfredaktorka

3  Editorial

6 Ze světa

8 Mráz leze i za drápky

10 Proti zimní únavě

12 Jak se žije s kočkou s maskou

16 Soutěž o titulku: Příběhy soutěžících

22 Každá kočka potřebuje aktivní krmítko

26 Veterina: Nejčastější onemocnění koček

31 Pojištění kočky

32 Kočky a děti: Agrese

33 Plakát

37 Omyl: Syrové maso a kosti jsou tabu

38 Rozhovor s Annou Slováčkovou

40 Kauza: Janovské peklo

43 Kauza: Množírna Neratovice

44 Pomoc, která má smysl

45 Osudy: Třínohý Nikolas

46 Tipy pro vás: Kalendáře útulků

48 Šelmy: Kočka zlatá

49 Život s kočkou: Podzimní

50 Léčba kočkou

51 Kočka v krabici

52 Bílá tlapka dětem

54 Vyrobte si s námi: Vánoční dekorace

56 Test: Jaký dárek potěší vaši kočku?

58 Tipy pro vás

59 Relaxační omalovánka

60 Čtenářský koutek

62 Křížovka

63 Fejeton: Ochránce

64 Fotogalerie

66 Galerie: Ivana Černá

Vlažné letní noci a společná pohoda na zahrádce. Tak přesně kvůli tomu se těším na léto. Na kvetoucí kytky kolem, na houpací křeslo a kočku v náručí. Obě naše kočky mou letní zálibu sdílejí, i když každá jen část. Manfred miluje zahradní houpačku. Takovou tu velkou, pohodlnou, s polštářem. Rád se houpe. Cíleně se rozběhne a svým skokem houpačku rozhoupe, pak se uvelebí a nechá se kolíbat. Když houpačka zpomalí pod jeho vkus, není líný seskočit a celý manévr zopakovat, jen aby se znovu pohoupal. Je to prostě požitkář. To Míca má zase stejně jako já ráda kytky. Na jaře spolu někdy bojujeme, protože mi sem tam vyhrabe čerstvě zasazené sazeničky. Vysazená je třeba na afrikány, ty musím mít jen v truhlících, na které nedosáhne. Asi má pocit, že se na zahradu nehodí, každopádně je vždy neomylně vypleje. Ale třeba levanduli přímo miluje. Kolikrát už jsem ji pozorovala, jak levanduli očichává, šťouchá do ní nosíkem, slastně přivírá oči a otevírá tlamičku. Je to dáma s vyhraněným vkusem.   Jsem vděčná za ty vzácné chvíle klidu, které strávíme společně. A také jsem ráda, že se nemusím bát, že by zahradnická vášeň naší Míce mohla být osudná. Informovala jsem se a jedovaté rostliny, které by ji mohly ohrozit, ze zahrady vykázala. Nemůžu sice v tomto ohledu vyplenit všechny zahrady v sousedství, ale aspoň doma jsem nám zařídila bezpečí. A vám přinášíme informační plakát o jedovatých rostlinách, abyste také věděli, co na vaše miláčky může číhat.   Přeji vám krásné léto a ničím nerušenou pohodu s vaší kočkou   Pavla Růžičková šéfredaktorka

3  Editorial6 Ze světa8 S kočkou na cestách10 Pozdravy z dovolené12 Jak se žije s kočkou z Asie18 Voda základ života20 Krmení: Po čem se tloustne22 Veterina: Zvracení u koček24 Nahoru po stromě26 Polemika28 Vyhodnocení fotografické soutěže Koťata31 Plakát33 Příloha: Jedovaté rostliny39 Kočky a děti: Chlebíčky40 Život s hluchou kočkou42 Osudy: Zrazená duše Armando43 Omyl: Jsou vesnické kočky zdravější než čistokrevné?44 Nejlepší kočka mého života, rozhovor s Jiřím Werichem Petráškem46 Pozvání na návštěvu, rozhovor s Milanem Černým 48 Šelmy: Manul – štěkající kočka50 Kočičí ostrovy52 Test: Jak nezávislá je vaše kočka?54 Naučte se s námi: Kočka jedním tahem56 Bílá tlapka dětem58 Čtenářský koutek60 Křížovka61 Tipy pro vás62 Vtipné fotografie64 Fejeton: Závod65 Fejeton: Kočičí kartografie66 Galerie: Karel Kučera

Přejít na články z Kočičí planety 2/2018

Stále si přesně vybavuji, jak jsem ho poprvé držela v dlani, tu malou ukňouranou rezavou kuličku. Na vůni malého kožíšku. Přivezli jsme ho z vesnice, kde ho jeho máma povila ve staré garáži. Byl malý, ale nebojácný. Neváhal zaprskat a „seřvat“ každého, kdo se mu nelíbil. Děti ho pojmenovali Many po postavičce velkého huňatého mamuta z Doby ledové, která byla zrovna velkým hitem. Bylo krásné pozorovat, jak se dnem ze dne mění, roste a sílí. Jen to proběhlo nějak strašně rychle, přála bych si vrátit čas.

Oproti animovanému mamutovi z pohádky, ale náš Many moc nevyrost. Místo mohutného huňatého kocoura máme drobného, štíhlého a neohroženého lovce. Jeho sebevědomí bylo a je nebetyčné, jeho lovecké úspěchy mimořádné, a tak se z Manyho stal Manfréd. Podle pilota Manfreda von Richthofena, neohroženého Rudého barona. To mu už zůstalo a nemohl by mít jméno přiléhavější. Jeho okouzlující šarm, inteligence a neohroženost ho neopustila ani teď, když už je v nejlepším, raně pozdním kocouřím věku. A loví stále, dělá svému jménu čest. Přes zimu si dal přestávku, ale s jarem náš rudý baron zase vyráží do svého rajonu. Přeji vám krásné jaro plné nezapomenutelných zážitků s vašimi kočičími miláčky každého věku.   Pavla Růžičkovášéfredaktorka  

3  Editorial 6 Ze světa   Naše téma: Koťata8 Kotě – vývoj uměleckého díla12 Krmení koťat15 Fotografická soutěž: Koťata16 Umělý odchov kotěte18 Náhradní mléko pro koťata19 Takhle ne: Koťata20 Výchova kotěte24 Omyl: Kočka by měla mít koťata26 Co z nás vyroste?   22 O antikoncepci s MVDr. Zelinkovou30 Vyhodnocení fotografické soutěže Kočičí zima33 Plakát37 Kočky a děti: Zafačuje-li se Jůlie…38 Jak se žije: Ve službách královny42 Paraziti: Už jsou tu zase44 Čipujte a registrujte svou kočku46 Osudy: Kocouří seznamka47 Život s kočkou: Alfa povolebně48 Útulky: AniDef, z. s. – Útulek Žim50 Příběh: Volání divočiny II.52 Anketa: Nejlepší titulka53 Šelmy: Margay – okatá šelmička54 Test: Rozumíte své kočce?56 Kočka jako kult i objekt57 Operní Saze58 Bílá tlapka dětem60 Čtenářský koutek62 Osmisměrka63 Tipy pro vás64 Vtipné fotografie66 Galerie: Zdenka Tučková

Přejít na články z Kočičí planety 1/2018

Jsem staromilec, proč si to nepřiznat. Je pomalu konec ledna, a já stále čekám na zimu. Stále doufám, že přijde. Je přece leden! Pod vlivem kalendáře jsem připravila článek na téma Kočičí zima, do kterého jsem hledala odpovědi na všechny možné i nemožné otázky kolem koček a zimy. Vážně věřím, že přijde. S bílým sněhem, s mrazem, který štípe do tváří a s rampouchy, které krásně zvoní, když se zlomí. Zatím to venku spíš vypadá, že zima letos nebude, ale já to nevzdávám.

A tak se těším na vaše fotografie do soutěže Kočičí zima, ze kterých bude dýchat zima. Vybírat ty nejkrásnější fotografie je krásná a náročná práce. Nejraději bych vždy prohlásila za vítěze všechny. Stejný problém mívám, když vybírám fotku na titulní stránku – vím přesně, jaká by měla být. Krásná. Ostrá. Kočka uhrančivá. Barevná. Veselá. Prostě ta nejlepší. No jen si to zkuste sami, nalistujte naši anketu a pomozte nám vybrat tu nejlepší a nejkrásnější titulku Kočičí planety. Budeme se moc těšit na vaše názory.

Ovšem i zima, která ještě ani nepřišla, jednou skončí a nastane jaro. Náš Manfréd už se určitě těší, jak vyrazí na tradiční obhlídku svého rajónu, bude se toulat po venku a Míca bude mít zase doma klid. Ona je totiž dáma, ta chodí ven jen spočítat sloupky plotu a pak zase šup domů na parapet a pěkně do tepla. To rošťáka Manfréda někdy na jaře přemůžou všechny emoce a dojmy a zůstane venku i přes noc. Moc dobře si pamatuji, jak jsme ho poprvé hledali a málem oplakávali. Naštěstí se vrátil kolem poledne následujícího dne, spořádal plnou misku a dva dny dospával noční toulky. Co dělat v případě, že se váš chlupatý miláček najednou nevrátí z toulek, jsme shrnuli ve článku Ztratila se kočka. Protože štěstí přeje připraveným.

Zatím vám ovšem (s naivní nadějí sobě vlastní) přeji krásnou bílou zimu a těším se na kočky sněžné.

Pavla Růžičkovášéfredaktorka

 

Editorial

Kočičí zima

Jak se žije: Americký sen

Ze světa

Anketa: Zvolte nejlepší titulku

Bydlení podle kočičího vkusu

Jsou kočky chytré?

Strasti výchovy aneb jak naučit kočku způsobům

Takhle ne: Stěhování

Krmení: Nekrmte kočku jako psa

Kočky a děti: Palčivý problém dneška

Plakát

Fotosoutěž s Britem

Fotoporadna

Ztratila se kočka: Co dělat

Osudy: Když kočka uteče

Staňte se Andělem

Osudy: Stín

Test: Mladá kočka nebo starý kocour?

Mají kočky sny?

Kočku ve snu viděti

Bílá tlapka dětem

Čtenářský koutek

Volání divočiny

Křížovka

Kočičí povídání

Co je láska?

Vtipné fotografie

Galerie: Poslední první strana

Přejít na články z Kočičí planety 6/2017

Chtěla jsem napsat, že rok se pomalu chýlí ke konci, ale přijde mi, že to není pravda. On se ke konci přímo řítí. Teprve nedávno jsem vás v novém roce vítala a už je tu zase prosinec. Uteklo to strašně rychle, nemyslíte? Kde jsou všechny ty voňavé dny jarní, teplé letní večery a sychravá podzimní rána? Chtěla bych si je všechny užít ještě jednou, víc v klidu, po vzoru našich koček.

Nevím, kde se ten klid v nich bere, ale nerozhází je vůbec nic. Je z půlky domu staveniště? Prima! Míca líně očichává hromádku pilin a Manfréd je vrchní zkoušeč. Vyzkouší každou novou poličku či zásuvku v nově vznikajícím pokojíčku, zda je vhodná pro jeho veličenstvo. Rozkládací stůl nad topením přímo pod oknem? Paráda! Konečně nám došlo, že pan Kocour potřebuje pořádnou, bytelnou, vyhřívanou vyhlídku. Nemám to srdce ho vyhodit. To, že to není pokoj pro něj, mu musí vysvětlit až dcera sama. Ale myslím si, že ani to ho z pohodové nálady nevyvede. Prostě se uvelebí někde jinde a bude si užívat dne.

A to vám také přejeme do dalšího roku, tedy Manfréd, Míca a já – zpomalte, užívejte každého dne, udělejte si pohodlí tak, jak to umějí kočky a radujte se. Společně s vašimi blízkými. A společně s vaší kočkou. Ať máte příští rok na co vzpomínat. Protože to hezké, co zažijete, vám už nikdo nikdy nevezme.

Pavla Růžičkovášéfredaktorka

3 Editorial

6 Klidné svátky

9 Takhle ne: Svátky

10 Jak se žije se snowshoe

14 Ze světa

16 Rozhovor s MVDr. Zelinkovou o kočičí leukemii

20 Veterina: Pasivní kouření kočkám škodí

22 Krmení: Proč to nechce?

24 Veterina: Všežravci – kdy to je problém?

26 Kolik výchovy potřebuje kočka?

29 Život s kočkou: Nic jsme neprovedly

30 Péče: Zimní blues

32 Poradna: Co pořídit kočce

33 Plakát

37 Kočky a děti: Odkoukáno od koček

38 Test: Kdo je tady šéf?

40 Kočičí zvěrokruh

42 Hledáte pohodu? Učte se od kočky

46 Rozhovor: Nikol Schneiderová

49 Fotoporadna

50 Útulky: CATKY z.s.

52 9 kočičích životů očima vědy

53 Křížovka

54 Vyrobte si s námi

56 Bílá tlapka dětem

58 Kočičí osudy: Cestovatelka Mia

60 Čtenářský koutek

62 Nikdy neříkej nikdy

63 Zkušenost s fotografováním

64 Vtipné fotografie

66 Povídka: Hraběnka

Přejít na články z Kočičí planeta 5/2017

Život bez kožíšku musí být pro kočku z našeho lidského pohledu těžký. Jenže opak je pravdou, kočky nahatých plemen rozhodně nijak netrpí, naopak si užívají života plnými doušky a s velkou radostí. Aby ne, jejich majitelé je milují a zahrnují veškerou péčí. Kdo má doma kočku takového bizarního vzhledu, musí ji prostě milovat, jiná možnost neexistuje. A buďte ujištěni, že kočky to moc dobře vědí.

To život bez domova je mnohem těžší. Život koček, které nemají žádnou rodinu, žádný domov, pelíšek, milující náruč. I když mají štěstí a skončí v útulku, stále ještě nikomu nepatří. Každý návštěvník je v očích nešťastných kočičích stvoření nadějí. „Budeš mne milovat, budeš se o mne starat? Vezmeš si mne domů? Splní se mi sen o milující rodině a stálém domově?“ jako by se ptaly ty velké tiché oči. Každý z nás si kočku domů vzít nemůže, ale každý může pomoci. Stačí malá pomoc, i drobný dobrý skutek může nějaké potřebné kočičce změnit život. Opravdu každý počin se počítá. Jak na to, se dozvíte v našem článku o opuštěných kočkách.

Přeji všem kočkám milující náruč a vám všem krásný podzim, nejlépe s vrnící kočkou v klíně.

Pavla Růžičkovášéfredaktorka