Roční předplatné 499 KčAfrická Kavalérie
Ráj tisíce ostrovů
Ráj tisíce ostrovů
Text Pavel Šenk
Foto Aleš Kocourek
Maledivy jsou pro většinu suchozemců synonymem mořského ráje s tisíci ostrůvků porostlými palmami a až kýčovitě bílými písčitými plážemi na břehu azurově modrých lagun. Realita je sice ještě krásnější než představy, ale jen málo lidí si uvědomuje, že už v blízké budoucnosti se kvůli naší konzumní společnosti tento ráj nejspíš stane minulostí a jeho většina bude vymazána z map.
Pro potápěče to zas nebude taková tragédie, poněvadž jen přibude víc reefů a ubude turistů, nicméně pro místní obyvatele to musí být noční můra, která se neodvratitelně blíží…
NÁVRAT LVA
Čekání na krásnou smrt
Výprava za dugongem
Výprava za Dugongem
Text a foto Jana Zahradníková
Letoviska jako Sharm el Sheikh, Taba a Hurghada znám snad zpaměti. Při loňské návštěvě Egypta jsem si uvědomila, že u nich již nemám co dále objevovat, a to ani na souši, ani pod hladinou Rudého moře.
Za ta léta už odhadnu, kdy a kde narazím na pářící se delfíny, kde uvidím manty a žraloky. I poslepu bych uhádla, které podmořské obyvatele potkám u známých lokalit, jako je Shark Bay, Jackson Reef, Thomas Reef atd.
Nikdy jsem si nedokázala představit, že všechny tyto krásy se mi někdy okoukají a budu chtít víc. Netrvalo ale dlouho a našla jsem nový hnací motor − Marsá Άlam. Tato donedávna malá rybářská vesnice se nachází na západním pobřeží Rudého moře, asi 200 km od Hurghady a 200 kilometrů od Súdánu. Díky odlehlosti této lokality je zde turistika teprve v rozpuku. Nikdy nikam nejezdím naslepo, vždy se snažím o daném místě nastudovat co nejvíce informací. Ke svému údivu jsem zjistila, že zde v oblasti Abo Dabab je možné spatřit dugonga − velice vzácného savce, který na první pohled může působit jako tuleň křížený s menší velrybou. Dospělí jedinci dorůstají až 3,5 metru a váží až 400 kilogramů. Dugongové jsou převážně denní tvorové, spásající mořskou trávu v hloubce jeden až pět metrů.
Nesahejte na dugonga!
Moje touha spatřit dugonga byla tak velká, že jsem plánovanou návštěvu Šrí Lanky odložila napřesrok a vydala se směr Egypt − Marsá Άlam. Po čtyřhodinovém letu následoval čtyřhodinový transport do hotelu, kde jsem se dlouho nezdržela a vyrazila celá nedočkavá na pláž Abo Dabab. Veškerá únava z cesty zmizela, když jsem hned při prvním ponoru spatřila nevídané množství želv, rejnoků, žraloků kytarových atd. K úplné dokonalosti mi chyběl jen ten vysněný dugong, který se během tří dnů vůbec neukázal.
Začaly mi být k smíchu cedule, zakazující sahat na tohoto živočicha. Čtvrtý den ráno jsem si zašla cvičně na svou oblíbenou pláž udělat pár snímků karet. Prakticky každý si zde mohl najít tu svou „modelku“ na focení. Má kareta mi vzorně zapózovala, nadechla se a zamířila zpět ke dnu na šťavnatou trávu. V tu chvíli jsem na dně zahlédla podivné víření písku, kterému jsem nevěnovala pozornost, a dále pozorovala podmořský život. V tom do mne cosi prudce narazilo. Zase nějaký bezohledný šnorchlista, pomyslela jsem si. Ale při ohlédnutí se mi zatajil dech. Byl to on. Vysněný dugong, který vyplouval k nádechu.
Vysněný dugong
Nemohla jsem uvěřit, že jsem měla to štěstí a spatřila ho na vlastní oči. Je to absolutně klidný a nebojácný tvor, který působí jako věčně se usmívající sympaťák. Snažila jsem se s Denisem, jak mu místní říkají, udržet tempo a zachytit tak jeho tři hluboké nádechy, po kterých pak následoval návrat na mořské pastviny. Toto setkání se během mého pobytu v Marsá Άlam zopakovalo ještě čtyřikrát a pokaždé to byl neopakovatelný zážitek, kdy jsem měla srdce až v krku.
V poslední den před odletem se Denis se mnou rozloučil opravdu originálně. Při vyplouvání na nádech si bez jakýchkoli skrupulí ulevil směrem k mé maličkosti, a že toho nebylo málo.
Můj úžasný pocit z návštěvy této oblasti umocnil závěrečný zážitek z přípravy tradiční lahodné beduínské kávy pražené před mýma očima a dochucené ostrým zázvorem. Jsem přesvědčena, že se sem opět příští rok vrátím. Snad jen jediná věc mě děsila − neurvale se chovající výpravy zvědavců, toužících se povozit na karetách a šťouchajících do spícího dugonga. Pokud i tito lidé nepochopí, že jsou tu jen na návštěvě a vše mohou jen tiše pozorovat, je bohužel možné, že se tady jednoho dne s Denisem a takovým množstvím karet již nesetkáme.
Vrak Al Qamar Al Saudi Al Masri
Vrak Al Qamar Al Saudi Al Masri
Text Petr Slezák
Foto Petr Slezák, Jana Hřebejková
Klesáme podél sestupového lana do modré hlubiny. Viditelnost je úžasná. Sleduji hloubkoměr, dvacet metrů, třicet metrů… Sluneční paprsky z hladiny se sbíhají do bodu, kde pod námi v modru mizí lano. Čtyřicet metrů, padesát metrů... Najednou se v té dech beroucí modré barvě začne rýsovat tvar obrovského vraku.
Egypťané ve vosku
NAPSAL A VYFOTOGRAFOVAL KAMIL VODĚRA
Egyptské hlavní město Káhira mnoho možností k vyžití neskýtá. Betonové nadjezdy a podjezdy plné milionů aut, smog a hluk člověka brzy unaví, pivo se téměř nikde netočí a vodní dýmku (šíšu) nelze kouřit pořád. V nouzi se ale dá objevit zábava ve věcech jindy nudných.
Cestování po africku
NAPSAL A VYFOTOGRAFOVAL TOMÁŠ KUBEŠ
„Bafatá, Bafatá, Bafatá,“ křičel na plné kolo vyvolávač. „Vy nejedete do Bafaty?“ podivil se. „Všichni turisti tam jezdí, tak musíte i vy.“ A bylo rozhodnuto. Než se stačíte ohradit, už vás téměř dostrkají do auta.
Tutanchamon zřejmě zahynul na lovu
napsal Aleš Horáček
Jak zahynul Tutanchamon? Nejdetailnější odpověď na tuto otázku, kterou se vědci zabývají od objevení jeho nevyloupené hrobky ve dvacátých letech minulého století, přinesl tým zkoumající faraonovy ostatky a pohřební artefakty.
Na humanitární misi...
Ptal se Jaroslav Haidler, foto: archiv Jana Šingloviče
Devětadvacetiletý Honza Šinglovič z Povrlů na Ústecku se po vysokoškolském studiu filozofie a dějin umění rozhodl poznat svět. Poblíž Ženevy proběhlo osudové setkání s rodinou českého emigranta, jehož paní Gomes- Ruzicka je členkou Světové zdravotnické organizace a pracuje převážně na výzkumu malárie.
V porodnici dřevěných krasavic
TEXT: IRENA PÁLENÍČKOVÁ, FOTO: JIŘÍ PÁLENÍČEK
Zelená, elegantně prohnutá lodní žebra vzpínají svou náruč k obloze a postupně mizí pod prkny lodních boků. Jak loď roste, přibývá svérázných podpěr. Stabilitu zajišťuje zdánlivě vratká konstrukce ze dvou zprohýbaných plechových sudů a několika kousků prken.
30 let pod Annapurnou
TEXT: MICHAL THOMA, FOTO: ZDENĚK a MICHAL THOMOVI
Na podzim roku 1979 se můj otec vydal na dobrodružný trek okolo masivu Annapurny. Dnes tudy vede nejpopulárnější treková tra sa na světě, ale na konci sedmdesátých let měla jeho výprava stále ještě opojnou příchuť objevitelství.
Slané peklo
TEXT A FOTO: TOMÁŠ KUBEŠ
Danakilská proláklina v severní Etiopii byla vždy synonymem toho nejhoršího, co může člověk zažít. Spalující žár, minimum vody, solné pustiny a bizarní lávové příkrovy.
Smrtící objetí
TEXT A FOTO: MICHAEL FOKT
Předkové dnešních hadů se kdysi dávno vynořili z podzemních chodeb, kde je evoluce zformovala do podoby dlouhých beznohých tvorů. Zdálo by se, že s takovým tělem nemůžou mít na denním světle na růžích ustláno.
Sen z chatrče
TEXT A FOTO: STANISLAV KRUPAŘ
O Burkině Faso jsem ještě před pár měsíci ani netušil, že existuje. Snad jenom jméno jejího města, Ouagadougou jsem v hodinách zeměpisu zaslechl a už nezapomněl. Je totiž bizarně legrační.
LVI v akci
TEXT A FOTO: ONDŘEJ NEFF
Lev je bezpochyby jedno ze zvířat, za nimiž se do Afriky jezdí. Po návratu často slýcháme dotazy, zdali je to těžké a nebezpečné takového lva spatřit. Odpověď závisí na upřímnosti a pravdomluvnosti.
Lovci afrických plání
TEXT A FOTO: PETR SLAVÍK
Nejprve jsme se před nimi schovávali ve větvích stromů, později v mihotavém světle plamenů. Pak přišel muž s puškou a ostnatým drátem. Poměr sil se změnil.
Kočičí život v Tanzanii
Text a foto Ilona Füzéková
Když se v Tanzanii někoho zeptáte na jeho původ, většinou se diví. Tanzanie je jedna z mála afrických zemí, kde to pro lidi není podstatné. Přesto tu žije někdo, pro koho je velmi důležité, v jaké rodině se narodil.
Mazlíci z nebes i pekla
Text a foto Michal Dvořák
Lidem se nikdy nepodařilo zcela si kočky podmanit. Tyto krásné šelmy si v sobě stále uchovávají hrdost, individualitu a nějaké dávné tajemství, což věčně rozpolceného a nevyrovnaného člověka dráždí.
Svědectví dávného krveprolití
Text a foto Miroslav Bárta
Wádí Súra (v překladu Údolí obrazů) tvoří několik jeskyních převisů vyzdobených prehistorickými malbami.
