Na konec světa
TEXT: TOMÁŠ HAIMANN
Mnozí historikové označují evropské zámořské objevy a následující budování kolonií za počátek světové nadvlády starého kontinentu. Dodnes často vzpomínáme na fantastické cesty Kryštofa Kolumba či krvavá dobývání Hernána Cortése. Příběh velkých cest vstříc neznámu kdesi na druhé straně oceánu ale nezačíná ve Španělsku ani v Benátkách, začíná v zemi spjaté s mořem tím nejtěsnějším poutem – v Portugalsku. Však ještě než zamíříme na západní cíp Evropy, přibližme si naše znalosti o světě na počátku 15. století. Evropská představa o tom, co se odehrává za horizontem, se příliš nelišila od legend primitivních kmenů. Vzdělanci v rozvinutých částech Evropy sice už ve většině případů souhlasili s myšlenkou, že země je kulatá, širší vrstvy si ovšem stále představovaly naši zemi jako placku na hladině obřího vesmírného oceánu. I tehdejší kartografie byla plné mystérií. Na mapě otce Maura z poloviny 15. století, která je považovaná za vrcholné dílo středověké kartografie, najdeme uprostřed Atlantiku ostrov obývaný draky. Nestarší dochovaný glóbus, vytvořený krátce před objevením Ameriky v roce 1492, pro změnu obsahuje bájný ostrov sv. Brendana. To byla mytická pevnina severozápadně od Afriky, kde slunce nikdy nezašlo, stromy byly obtěžkané plody a za každý den tady uběhl ve světě měsíc.