ikoktejl

TEXT A FOTO: BARBORA LITEROVÁ

„Dej almužnu, ženo, chudákovi. Vždyť není na světě nic horšího, než být slepým v Granadě.“ Tento verš napsal mexický básník Francisco A. de Icaza v zahradách Alhambry. A jen ten, kdo srdce Andalusie už objevil, pochopí pravdu jeho slov.

Největší autonomní oblast Španělska je pastvou pro oko, ale ani duši strádat nenechá. Stejně jako tanečnice flamenca má mnoho tváří. Nepřehlédnete ji. Jak byste si taky mohli nevšimnout území velkého přibližně jako celé Portugalsko? Překypuje životem. Pro více než osm milionů obyvatel je jižní cíp země mi casa – domovem. Ten protínají horské štíty, zúrodňují řeky, lemuje mořské pobřeží… Města jako Granada, Sevilla, Córdoba, Cádiz patřila v době maurské nadvlády k tomu nejlepšímu, co mohla středověká Evropa nabídnout. Města, o nichž byste si mohli číst v pohádkách tisíce a jedné noci a přesto jsou tady v Evropě, i když tak blízko Africe. Stačí zavřít oči a není těžké představit si, jakou tíhu muselo mít srdce Nasrovců, když odevzdávali „svou“ Granadu zpět do rukou katolických králů.

Číst dál...

TEXT: BARBORA LITEROVÁ, FOTO: PETR SLAVÍK

Představte si, že byste mohli hodit kamenem, který by letěl z Moskvy až do Barcelony. Urazil by více než 3600 kilometrů a zhruba tolik je Velikonoční ostrov vzdálený od chilské pevniny. Iorana. Vítejte na nejodlehlejším obydleném místě na Zemi, na ostrově plném otázek.

Během pětihodinového letu ze Santiaga mám o čem přemýšlet. Co je to ale pět hodin oproti týdnům nebo možná měsícům, když polynéští navigátoři vyrazili z Markéz bez map a kompasů, aby našli svou zemi zaslíbenou? Legenda praví, že v pátém století dorazil ke břehům ostrova rapanujský „Praotec Čech“, král Hotu Matua se svou družinou. Prohrál válku kvůli ženě, a tak musel uprchnout. Ale kam? Nakonec uvěřil snu Hau Maka, svého dvorního tetovače, jehož duše v noci uviděla osamělý ostrov s tyčícími se vulkány, lemovaný plážemi. Hodiny v letadle se pomalu vlečou a pod námi není nic než Tichý oceán. O čem asi přemýšleli Matuovi muži, když brázdili tyto nekonečné vody a jak dokázali trávit měsíce na otevřeném moři? Nejenže to se svými vahadlovými plavidly uměli, ale také rozuměli řeči přírody. Orientovali se podle hvězd, sledovali pohyb ptáků, reagovali na změny větru… Jejich potomci, kteří na ostrově vytvoří jednu z největších megalitických kultur už nebudou přírodě naslouchat a nakonec jim nezbude, než bojovat o holé přežití.

Číst dál...

TEXT A FOTO: BARBORA LITEROVÁ

V dílně se víří prach a vzduch je plný štiplavého zápachu z lepidla. Řemeslníci nesmějí podcenit žádný detail. Kdyby tohle viděl Kolumbus, asi by neodešel s prázdnou. Ale nejen srdce námořníků tady jihnou nad dokonalými replikami dávných korábů.

Nejsem žádný fanda do technických hračiček, nikdy jsem nepatřila do klubu mladých modelářů, přesto se v téhle dílně na exotickém Mauriciu cítím jako dítě vypuštěné v té nejlepší cukrárně. Procházím prvním patrem mezi vyleštěnými vitrínami, kde jsou pečlivě naaranžované repliky lodí od malých až po opravdu důstojné křižníky vodních hladin. Nejsem ani znalcem námořní historie, takže se neorientuji v problematice, kdy a u jakých břehů daná loď válčila. Ale jako žena mající smysl pro detail musím ocenit, s jakým řemeslným umem je každá loď vytvořena. Samozřejmě, vše vzniká zcela ručně.

Číst dál...

Ptala se Barbora Literová, foto archiv Leoše Šimánka

 

Fenomén. To je Leoš Šimánek. Vypadá jako Reinhold Messner, na cestách žije jako Jack London. Se svými diashow objíždí každoročně Českou republiku a pokaždé má nabité sály jako popová hvězda.

Číst dál...

PTALA SE: BARBORA LITEROVÁ

 

Je známá jako „zlatá dívka z Pekingu“. Barbora Špotáková. Na vyjmenování všech jejích úspěchů nemáme dost místa. Medaile z olympiády je zatím vrcholem její sportovní kariéry. V tuto chvíli ji čeká další důležitý závod v životě. Mistrovství světa v atletice v Berlíně. I kdyby ji tentokrát (nedej bože) její oštěp zradil, zaslouží si body za to, jak pohodově svůj úspěch zvládá.

Číst dál...

TEXT: BARBORA LITEROVÁ, FOTO: PETR SLAVÍK

 

Až pojedete malebnou „máchovskou“ krajinou kolem Dubé na Českolipsku, možná narazíte na záchrannou ptačí stanici. Je jednou z mála dotovaných čistě z vlastních zdrojů.

Číst dál...

TEXT: BARBORA LITEROVÁ, MARTIN DLOUHÝ, FOTO: HORSESICETOURIST.IS

Dávná severská báje vypráví o slunci zakletém po dobu zimy do černé skály. Vysvobodit ho může jen devět zlatých koní, kteří svými kopyty skálu rozbijí.

Číst dál...

PTALA SE: BARBORA SLAVÍKOVÁ LITEROVÁ, FOTO: ARCHIV E. COOLIDGE

Rozhovor s Eliškou Coolidge

Tento rozhovor jsem domlouvala několik měsíců. „První dáma etikety“, jak se jí u nás říká, totiž hojně pendluje mezi Českem a Spojenými státy, jejími oběma domovy. Pracovala pro pět amerických prezidentů, v Bílém domě prožila rovných osmnáct let.

Číst dál...

Labužníci mají jasno. Belgie je rozhodně jednou z povinných zastávek každého gurmána. Belgické pralinky, skvělé paštiky, vafle, mousse au chocolade neboli čokoládová pěna. Všechna tato labužnická potěšení pocházejí odsud. Ale co třeba hranolky? Víte, že tuhle základní pochoutku fastfoodových restaurací vymysleli taky Belgičané?

Číst dál...

Obdivuje ho i americký herec Michael Douglas, který si koupil jeho vilu na Mallorce, kde na něj vzpomínají s vděčností. Zato v Čechách o něm ví jen pár znalců, ačkoli mu patřil zámek v Brandýse nad Labem, kam umístil své bohaté sbírky dovezené z cest.

Číst dál...

Do Afriky můžete odjet z různých pohnutek. Objevovat nepoznané, hledat odpovědi na otázky, pomáhat potřebným, měnit život svůj i ostatních. Málokdo sem ale jede s tak vyhraněným cílem, jako to udělala Češka Radu Tesaro. Do Zambie přijela malovat, najít svůj umělecký styl. Z civilizační šedi její plátna najednou ožila barvami.

Číst dál...

Nejen filmoví fanoušci každoročně s napětím očekávají, kdo se projde po červeném koberci a z Kodak Theatre si odnese zlatou sošku Oscara. Hudební svět zase pečlivě sleduje, kdo vybojuje cenu Grammy. A fotografové? Ti už mají také své „oskary“. Letos poprvé se Le Iris d´Or Sony neboli Zlatý kosatec od Sony předával v Cannes.

Číst dál...

Přesní jako hodinky, říká se o Švýcarech. Přesvědčí se o tom určitě i všichni, kteří zamíří tento měsíc do Ženevy jako turisté, a nebo především kvůli fotbalu. UEFA EURO 2008 sice zahajuje zápasem Švýcarsko–ČR v Basileji, ale další dvě utkání bude český tým hrát v Ženevě.

Číst dál...

Obyčejným smrtelníkům koluje v žilách krev. Co ale drží vaše tělo pohromadě, když se jmenujete Cousteau? Voda, a většinou dost slaná.

Číst dál...

Ze země vyčnívá zelená hlava obra. Na svět kolem se dívá velkýma křišťálovýma očima. Z gigantické tlamy se mu řine proud vody symbolizující čistotu a spojitost s výrobou křišťálu. A ve svých útrobách skrývá výjimečné poklady...

Číst dál...

„Jezdí sem lidé z celého světa, jen aby ho viděli,“ pravil ve francouzském městečku Colmar náš průvodce a když viděl, jakou v nás vzbudil zvědavost, nasadil šibalský výraz. Naštěstí nás nenapínal dlouho a dodal: „No přece Issenheimský triptych!“

Číst dál...

Napsala Barbora Literová, foto Cannes Tourism Cannes, město boháčů, jehož zdravé klima poprvé přilákalo členy aristokracie počátkem 19. století. Od té doby brázdí Azurové pobřeží na luxusních jachtách společenská smetánka a výraz místních rentiérů je až podezřele spokojený. Kdo by řekl, že kousek od tohoto „ráje“ kdysi naplňoval svůj hořký osud jeden z nejtajemnějších vězňů v historii.

Číst dál...

Na Taiwanu se už dvě století těží korály a zhotovují se z nich různé předměty.

Číst dál...

Pokračování seriálu Koktejlu o kontroverzních osobnostech.

Číst dál...

Autor: Barbora Literová

Všechno v Asii je barevnější a zářivější, než jsme zvyklí v Evropě. O Taiwanu to platí dvojnásob, zejména když se podíváte do míst, kam se běžný turista nedostane.

Číst dál...