ikoktejl

2015
Tag: 2015 Nalezeno 45 výsledků.
Tag: 2015 Řazení

Třetí říše

Třetí říše

Text: Martin Dlouhý

Celá staletí se přírodovědci nemohli shodnout, co jsou houby zač a jak je klasifikovat. Nedají se považovat za rostliny, ale nehodí se ani mezi živočichy. Dokonce v hluboké minulosti se uvažovalo, jakkoliv směšné se to dnes zdá, o zařazení hub mezi minerály. Ale houby jsou živé organismy, a tak je nakonec odborníci nezařadili ani mezi faunu, ani flóru a vyčlenili jim vlastní říši Fungi.

Číst dál...

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Obsah

3 Editorial5 Obchodní koutek6 Superkočka10 Ze světa12 Jak se žije se sibiřskou kočkou15 Genetika16 Rozhovor s Jakubem Žáčkem18 Dárek s kočkou22 Víš, co dělám? 24 Kočičí život: Dospělá kočka28 Poradna30 Soutěž o titulku34 Plakát36 Alergie na krmení38 Tradiční výstava netradičně40 Šelmy: Serval42 Tlapkoškrab, rozhovor s Janem Pražákem44 Pozor svátky45 Sváteční menu pro kočku46 Špatná pověst47 Perský svět48 Test: Je vaše kočka konzerva?50 Co potřebují útulky52 Ústecké toulavky56 Čtenářský koutek 57 Osmisměrka 58 Bílá tlapka: Koutek pro děti60 Bílá tlapka: Ozdůbky62 Fejeton: Mikuláš64 Vtipné fotografie66 Tipy pro vás

Editorial Special Zima v ČR

Editorial Special Zima v ČR

Přejít na články z Koktejlu Special Zima v ČR

Každý je vyslancem své země

„V září k nám přijede na návštěvu kamarádka z Jihoafrické republiky.“ Jakmile jsem se od manžela dozvěděla tuto novinu, už se mi hlavou honily myšlenky, jaký program vymyslíme slečně z Johannesburgu, která nade vše miluje africké národní parky. Jako Čech patriot jsem se chtěla vytáhnout a ukázat jí česká nej všeho druhu, aby odjela plná silných zážitků a chtěla se do České republiky zase vrátit, třeba s partou přátel… Začala jsem si psát seznam, co by bylo reálné vidět, navštívit, ochutnat, degustovat, prožít během deseti dní a zároveň se z toho nezhroutit. Nechtěla jsem, aby Ellen absolvovala turistický maraton, ale příjemný výlet, u něhož se nezapomíná ani na relax. Za povinnou návštěvu jsem považovala Prahu, protože co by to bylo za výlet do Česka, kdyby se host neprošel po Karlově mostě? Viděly jsme historické jádro, objevovaly Prahu historickou, kulturní, magickou i kulinární… Ellen zářily oči a já byla hrdá, že se nemáme za co stydět, další eso jsem ale měla ještě schované v kapse. „Na zítřek si zabal batoh, ukážeme ti něco z české přírody.“ A vyrazily jsme na sever, k branám národního parku Českosaské Švýcarsko, kde již čekal průvodce, aby nás provedl tím malebným koutem pískovcových skal. Tichá krajina a blížící se příchod zimy, který o sobě už dával vědět, dodával naší mini expedici tajemný ráz. V jedné z jeskyní se rozezněla flétna. Její jemný zvuk se proplétal s větrem… Byl to náš průvodce, který si vzal do ruky hudební nástroj a překvapil nás nečekanou hudební vložkou v lůně přírody. Ellen měla slzy v očích, tipuji, že v žádném z národních parků světa, které projela, neslyšela hru na flétnu. Někdy stačí málo k velkým věcem. Další dny jsme měly naplněné výlety a nejrůznějšími ochutnávkami, ale já věděla, že už nic nepředčí hudební okamžik z národního parku, který patří k nejkrásnějším místům Evropy. Když Ellen odjížděla, dostala od nás na památku hrníček s typickým cibulovým vzorem, který v porcelánce Dubí malují nepřetržitě už celé jedno století… Až z něj bude pít, snad si vzpomene na zemi uprostřed Evropy, malou rozlohou, ale velkou svým srdcem, kulturou, bohatstvím krajiny a šikovností lidí.

Každý je zástupcem své země a podle našeho chování, přístupu a zvyklostí , vytváříme cizincům obraz o zemi, v níž žijeme a jací jsme. Snažím se proto, ať už jsem kdekoliv nebo kohokoliv usadím u našeho stolu, aby odcházel s tím nejlepším pocitem o Češích. Věřím, že kdyby se toto prosté pravidlo ctilo mezi lidmi a národy, bylo by na světě více smíchu a méně slz, více přátel než nepřátel a více pochopení pro vzájemné odlišnosti, které dělají svět bohatým.

OBJEVUJTE A MILUJTE ČESKO, v zimě stejně jako v kterémkoliv ročním období.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Editorial Special Léto v ČR

Editorial Special Léto v ČR

Přejít na články z Koktejlu Special Léto v ČR

Zemský ráj to na pohled

Všude narážím na české stopy. „Jakou řečí se to bavíte?“ zeptal se nás řidič ve městě Punta Arenas, v jižním cípu Chile, které omývají vody Magalhãesova průlivu, jenž dodnes patří k nejnáročnějším námořním úsekům. Za ním jakoby už nic pozemského nemohlo existovat. Klidně by se to tady mohlo jmenovat „na konci světa“. O to více překvapí řidičova reakce. „Čeština?“ Hned pookřál a vyhrkl: „Česká republika, kdysi Československo, znám, odtamtud byl přece Baťa. Založil tu fabriku, kde pracoval můj táta. Jiné boty než baťovky nenosím.“

Ve Washingtonu D. C. ve výtahu jednoho hotelu. „Jé, vy mluvíte česky,“ říká mi překvapený Afroameričan stojící vedle mě. „To je super, mám kámoše v Ostravě.“ Výtah je docela plný, a tak se vzápětí přidávají další. Italští turisté mi vyprávějí, že byli v Praze a že je uchvátil Karlův most. „Praga è bellissima.“ Ano, s tím se nedá než souhlasit. „A víte, že tenhle hotel koupili Trumpové? Ta Ivana je přece od vás…“ Cink. Výtah zastavil a já už neslyšela konec českoamerického příběhu.Tiskem proběhla zpráva, že prestižní britský cestovatelský web zařadil Litoměřice mezi deset nejkrásnějších míst v České republice. Na Litoměřicku a v blízkém okolí se také natáčel nový seriál BBC o Třech mušketýrech, který by mohl být skvělou reklamou na krásy české vlasti. Doufejme, že nebude inspirací jen pro cizince. I když Češi jsou povětšinou škarohlídi, v hymně svou zemi láskyplně opěvují jako snad žádný jiný národ. Buď jim tento Special námětem k dalšímu objevování své domoviny.

Krásné léto

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Tradiční stavení

Tuhá zimaKdyž panoval v Čechách sníh a mráz

Tichá noc, svatá noc

Každý druh počasí má svůj kódNa Churáňov za básníkem a meteorologem

Boubín známý neznámýZa čarodějem a pytlákem do Boubínského pralesa

Zámek Jablonná ve vánočním kabátu

Svéráz houbaření v ziměNeomezujte sběr hub jen na vrchol podzimní sezony

Pytlácký pitavalBoj o život i osobní zášť

Čas lovu, čas zvěřiny

Vepřové hodyPodle jednoho z výkladu se prosinci dříve říkalo prasinec

Letem Českem

Králická opevněná oblastBunkr, kam oko dohlédne

Krušnohorské 11. záříZa šest minut šlo k zemi 12 bombardérů

Láhve vína za 20 milionůBečov má kromě svatého Maura další poklad

Zimní král369 dní vlády Fridricha Falckého

Moderní lyžníci

Pohoda za sklemUžívejte si relaxování mezi květinami i v zimě

Horká tradiceDříve se lidé nahřívali kouřem

První wellnesFinové se saunují i v parlamentu

Geinus loci židovského ghettaMoravský Kafka i Hitlerův věštec

Zimní zajímavostiSoutěžní kvíz

Živý betlém v NeveklověA dorazí i světlo z Betléma

Světlo, které prozáří tmu…Skauti ho rozvezou do všech stran

Ráj betlémů

Převlékači kabátůPraktická válka barev

Sovice sněžnáPatří do legend Eskymáků i do čarodějnického světa

Liduprázdné JizerkyNazujte sněžnice a objevte klid hor

Tlusťoch fatbikeBajkování na hřebenech Krkonoš

Mistryně leduZákladní vybavení – dva cepíny, mačky a hodně odvahy

Víno s rampouchemProč musejí hrozny nejdříve zmrznout?

PerníkářiMálem zapomenuté řemeslo

Alegorická hádankaRenesanční pětiletka. Záměr či recese?

Luštěte a vyhrajte

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Vzhůru na St. Georgenberg!Byl praotec Čech Gal nebo Žid?

Václav Cílek: Říp vždycky patřil bohům

Šlápněme do pedálůPo Labské cyklostezce krajinou Českého středohoří

Bitva RogarProžijte svůj vikinský den

Za hrady Otce vlastiAneb nejen po Čechách ve stopách Karla IV.

600 let od upáleníNárodní slavnosti „Jan Hus – Evropan nové doby“

Čapkova StržSvatební dar pro velkého spisovatele a nadšeného zahradníka

Osamělý poutníkKarel Hynek Mácha

Společník na cesty

Šifry, skrýše a hlavolamyZapomeňte na nudné průvodce, budoucnost je CRYPTOTRAIL

Srdcová ferrataVodní brána u Semil

Exotika na MoravěMandloňové sady jsou hustopečskou raritou

Upírka z říše flóry

Netradiční chalupaVětrný mlýn v Ruprechtově se zvláštním mechanismem

Ve městě rekordůMona Lisa z rýže i pyžamo pro obra Koloděje

Zrozené z bouřeV obci Prysk je skryt důkaz přítomnosti vody na Marsu

Tajemná dvířkaJak se Češi smířili s neoblíbeným monarchou?

Pivovarské putováníČesko je zemí pivařů, minipivovary rostou jako houby po dešti

Co (ne)víte o České republice?Soutěžní kvíz

150 let pod parouJak čeští vlastenci chtěli naštvat Vídeň

Vyšehrad s kolem na boku

Promenáda v plavkáchO evoluci plaveckých oděvů s Danielou Linkovou

Zmizelý světPátrání po dávných říčních lázních a plovárnách

Lomové koupáníOutdoorová romantika bez párků v rohlíku

Místo uhlí riviéraTřetí největší jezero v Česku vítá první plavce

Splněný sen NikéZa uměním na řeku

Jak se dělá modrotiskV rodinné firmě Danzingerů pracuje již pátá generace

Svoje strašidla si vozím s sebouříká pohádkový režisér Zdeněk Troška

Ve městě kouzelRozlouskni oříšek a odhal tajemství

Hrad romantikůRichard Wagner hledal na Střekově múzy

SunJardin ChateauVaření je krásná řehole

Zámek nad propastíJezeří bylo královstvím hudby i vězením prominentů

Víno od svaté KláryBotanická zahrada oživila tradici kvalitních pražských vín

Putování v sedleUžijte si kovbojské léto

CyklotouláníDobrodružství na každý den

Česko je houbařův rájNemusíte čekat do podzimu, houby rostou i teď

S párou Českou KanadouProjeďte se po jedinečné úzkorozchodné železnici

Lov skalních bran

Lovec leknínůNavzdory počáteční nepřízni osudu dosáhl svého cíle

Maďarsko: Země relaxaceSladké mořeS rodinou na dovolenou? Vzhůru na Balaton!

Luštěte a vyhrajte

Editorial 12/2015

Editorial 12/2015

Přejít na články z Koktejlu 12/2015

Člověk člověku… beránkem?

Vůně Vánoc je ve vzduchu. Sofinka mě uprosila, abych se s ní po stopadesáté podívala na Lásku rohatou, rezignuji a usínám s pohádkově vyčištěnou hlavou. Ráno telefon. Maminka: „Slyšela jsi, co se stalo v Paříži? Pusť si televizi!“ Z pohádky rovnou do hororového rána. Mrtví, ranění, krev, panika, hon na teroristy… Přepínám z jednoho kanálu na druhý, dobré zprávy zjevně došly. Sofinka stojí v pyžamku před televizí, v ruce drží plyšáka a ptá se mě, co se stalo? „Někteří lidé jsou zlí a dělají ostatním špatné věci,“ snažím se vysvětlit situaci ani ne čtyřleté dceři. „A proč je dělají?“ nenechá se odbýt. „Protože nás nemají rádi.“ „A proč…?“ I na prostou otázku je někdy těžké najít prostou odpověď.

Dívám se na Facebook a mám pocit, že se brodím bahnem zloby, zášti a negace, slušnost se stává cizím pojmem, virtuální svět, v němž si každý může nasadit fiktivní masku, dává různým individuím křídla a odvahu, jež jim v reálném životě chybí. Modli se za Paříž, vykřikují jedni. A proč se nemodlíš za Bejrút, tam taky teroristi zavraždili spoustu civilistů, ale koho to zajímá? Indonésie je v plamenech! Právě zažíváme největší ekologickou katastrofu 21. století, lidi jsou v pekle, živočišné druhy vymírají, proč se média tváří, že je to okrajová zpráva? Nechci zápolit o nejkatastrofálnější katastrofu. Odhlašuji se.

A modlím se. Kéž bychom jako lidstvo nepřišli o srdce a o rozum. Nejlépe to vystihl filmový Švejk, když pod palbou děl pravil: „Co blázníte, vždyť jsou tady lidi!“ Svatá pravda.

Mějte krásný advent a nedovolte nikomu a ničemu, aby vám ho pokazil.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

TémaV prachu dějin

Pohřbeni za živaRoku 79 po Kristu pohřbil Vesuv celé město Pompeje, Koktejl přináší nejnovější poznatky archeologů.

Tajný kabinetArchitekt Fontana objevil v Pompejích fresky dokazující, že žádné sexuální radovánky nebyly obyvatelům města cizí.

Angelo SolimanKomorník z Afriky, porcelánová postava, svobodný zednář, dobrá partie na ženění, a nakonec i muzejní exponát.

 

O krásné zemi bez autKubu každý zná. Nebo ne? Libor Budinský se rozhodl projet ji na kole.

Výbušná VirungaV národním parku Virunga najdete esenci afrických deštných pralesů – sopky, pralesy i gorily.

Silvestr v zemi vycházejícího slunceJaponci neslaví vánoční svátky, nejsou křesťané. Zato příchod nového roku má opravdu grády.

Pohádka tisíce a jedné nociMěsto Dubaj působí jako do reality se zhmotňující fata morgana v poušti.

Pod ořechovou korunouVíte, že se vlašské ořechy rozšířily do světa z Kyrgyzstánu? Podívali jsme se k jejich kořenům.

Medvědí mýtyLaická veřejnost si představuje medvěda jako zabijáka, který nedělá nic jiného, než čeká na svou oběť z řad turistů.

Rozhovor: Leon McCarronNeměl práci, a tak ho napadlo procestovat svět. A nelituje!

Nejlepší z nejlepšíchV prestižní mezinárodní soutěži o nejlepšího fotografa divočiny Wildlife Photographer of the Year uspěl mladý Čech.

Dračí horyPohled na nádherné dravce v krásném prostředí se nikdy neokouká.

Tagy:

Editorial 3/2015

Editorial 3/2015

Tak jsme se stěhovali. Určitě to znáte. Nová majitelka stáje, nová pravidla a jedna etapa skončila. Kamarádka nám poskytla letní azyl a nastalo dlouhé hledání nového působiště. Ideály jsem měla velké. Celý den na pastvě s přístřeškem, napáječkou a malým stádem. Na noc box, bez mříží, s oknem ven. Stálý personál, který se nemění a má rád koně. Pak by to chtělo jízdárnu a ideálně halu na zimu a hezké okolí na vyjížďky. V dosahu alespoň nějakého spoje. Přiznám to rovnou, musela jsem slevit. Ale máme výběh a dokonce i za sousedy známé koňské kamarády z původní stáje.

Při přípravě materiálu o volném nebo aktivním ustájení, mě přepadl smutek. Hned jsem si představovala, jak by se tam Jeníkovi líbilo. Bylo mi líto, že u nás nic takového nemáme. I když nevím, zda by takový německý automat na krmení obstál před věčně hladovým a pekelně vynalézavým huculem. A pak jsem objevila jednu z prvních vlaštovek u nás – aktivní ustájení v Kamenném dvoře. Pro mého koníka je to sice daleko, ale moc se těším, až tam pro pojedu připravovat pro vás reportáž do příštího čísla V sedle.

Velmi ráda jsem se osobně setkala s některými z vás na výstavě Kůň v Lysé nad Labem. Zpětné vazby si moc vážím, na vaše tipy a nápady taky dojde, slibuju. Fascinovalo mne, kolik lidí hrdě třímalo své úlovky. Podle obsahu tašek si troufám tvrdit, že nejčastěji se prodávaly podsedlovky, pamlsky a biče. Víte, jakou správnou velikost má taková dečka pod sedlo mít a proč? Tak to honem listujte dál, snad vám náš článek a plakát pomůžou najít tu správnou velikost, aby vás a vašeho koníka už nikdy netrápila nepadnoucí výstroj.

Přeji vám pěkné čtení a krásný podzim ve společnosti vašich koňských kamarádů

Pavla Růžičkovášéfredaktorka

Tagy:

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

3 Editorial6 Ze světa8 Když si kůň stěžuje14 Krok druhý: Nose touch18 Devatero pilířů harmonického soužití

20 Nové trendy v ustájení22 Aktivní ustájení24 Cesta k lepšímu životu ve stáji

28 Vybavení: Sedí nebo tlačí?

33 Extra plakát: Jak změřit koně

37 Fotografická soutěž38 O emocích43 Neznáme celý příběh44 Lead rein48 Byli jsme v Lysé50 Jak se fotí kůň54 Není kobylka jako kobylka56 Favorit oves59 Srdce koňáka62 S koněm ve znaku64 Můj koníčku vraný65 Nebojte se řádně zapřáhnout66 Fejeton: O hledání cesty

Tagy:

Editorial 11/2015

Editorial 11/2015

Přejít na kompletní obsah Koktejlu 11/2015

Příběhy dušičkové

Když jsem byla malá, ráda jsem podnikala výlety se strejdou Pavlem. Byl originál, což se projevovalo i tím, že jsme v rámci našich vycházek několikrát zabrousili také na hřbitov. U hrobů jsme zapalovali svíčky, kytkám doplňovali vodu a tu a tam oprášili zanedbaný náhrobek za laskavého přihlížení nebožtíků z černobílých fotografií. Naše dušičkové výpravy se mi silně vtiskly do paměti. Nevím, jestli ze strejdovy strany šlo o pokus, jak dítě v praxi seznámit s lidskou smrtelností, řadu věcí jsem si ale začala uvědomovat… Hřbitov pro mě byl místem ticha, kde odpočívají babičky, dědové a pradědové a my je tam chodíme navštěvovat a postarat se o jejich příbytek. Později pro mě hřbitov představoval unikátní sbírku lidských příběhů, z nichž mnohé by neměly být zapomenuty. Pokud se tak stane, je to selhání smrtelníků. Pro zajímavost, třetinu uren si v České republice nikdo nevyzvedne, což je fakt, který šokoval naše sousedy z katolického Polska. Znamená to snad, že nemáme rádi naše předky nebo to odráží postoj českého neznaboha, pro kterého lidská pouť kremací končí? Na Taiwanu jsem viděla pragmatický přístup k posmrtnému životu. Pozůstalí nakupují papírové miniaturky běžného zboží jako jsou pračky, mikrovlnky a podobně a ty pak v chrámech spálí a tímto způsobem je pošlou nebožtíkům, aby na druhém břehu nestrádali. Pálí se i papírové peníze. Jak se dočtete v tomto čísle, ve Vietnamu také na předcích nešetří, vidět to můžete na hřbitově, který je přehlídkou okázalosti a uměleckých výstřelků, zároveň je zajímavou architektonickou studií. Nepostarat se o nebožtíka je ve vietnamské kultuře považováno za nestoudné. My jsme se v rámci našeho dušičkového tématu vypravili na bohnický hřbitov, jestli jste se dosud nebáli, vězte, že začít věřit na duchy, není obtížné.

Mějte krásný listopad špatnému počasí navzdory,

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Ztracené duše

Město duchůNebožtíkům ve Vietnamu je hej. Na hřbitově v An Bangu se pozůstalí předhánějí, čí hrobka bude výstavnější.

Hagen undergroundLom Amerika vždy lákal dobrodruhy. Důvodem byly zpravidla pověsti o tajemném přízraku ze štol.

Hřbitov bláznůI šílenci a vrazi bývali někde pohřbíváni, jedním takovým místem je hřbitov v Bohnicích.

Mrazivé srdceTrek kolem islandského ledovce Vatnajökull je jen pro ty nejnáročnější cestovatele.

Expedice Teistpidi SaaremaaSeverní vítr je krutý, o tom se přesvědčili účastníci expedice v Pobaltí.

Pohostinní ApataniOslava se zabíjačkou prasete není ryze českou záležitostí, v Indii si obdobnou tradici užívají také.

Živelná DžajmaNa jedné z větví hedvábné cesty narazíme na bazar ve městě Oš. Procházka po něm je vskutku tělo na tělo.

Golfo di NapoliOstrovy v Neapolském zálivu jsou sice každý jiný, ale pokaždé skvělý tip na dovolenou.

Měsíční RuwenzoriVýprava do tohoto afrického pohoří je jako cesta do pravěku.

Kolumbie za volantemChcete poznat nějakou zemi? Projeďte ji po svých! V Kolumbii to ale nebude žádnou závratnou rychlostí.

Neobyčejní lidéHledáte-li něco skutečného, musíte mezi každodenní radosti a strasti běžných lidí.

Prach a ledRežisér Jan Svatoš se stal na 24 hodin členem protipytlácké patroly a natáčel sloní sirotky.

Tagy:

Editorial 5/2015

Editorial 5/2015

Přejít na články z Kočičí planety 5/2015

„Ta je krásná!“ chválila mi tuhle paní na facebooku titulku z posledního čísla. Usmívala jsem se u monitoru. Taky mi dalo práci ji vybrat. „Skoro jako ta naše,“ vyťukávala paní pilně do příspěvku. Ha, ona nemyslí titulku, ale tu kočku, začalo mi pomalu docházet. „Ale ta má ještě bílou náprsenku a…“ Milovaná vlastní kočka je prostě pro paní ta nejkrásnější kočka na světě. A tak to má být. Také si to myslím. O těch svých obvykle hlavně, když spí. To jsou opravdu hodné, krásné a dekorativní.

Ale zpátky k vašim kočkám. Jasně že jsou nejkrásnější. A je úplně jedno, zda jsou ověnčené tituly z výstav nebo zachráněné z útulku. Proto pro vás máme novinku – první číslo Kočičí planety bude zdobit kočka jednoho z vás! Možná zrovna právě ta vaše! Jak na to se dozvíte na straně 6. A dobrodružství může začít. Už teď se těším na vaše fotky a dopisy. Na to, až budeme v redakci sledovat, jak se vyvíjí hlasování, jak si stojí naši favorité. Také na to, až budu organizovat focení u vás doma. I nad hodiny vysedávání nad fotkami a dohadování s kolegy, na které fotce že to vaší kočce nejvíc sluší a kterou dáme na titulku.

Zároveň se těším na krásný podzim, na vítr, co víří barevné listí, i na mlhavá rána, kdy se mi nechce z postele. Nejraději bych si zalezla s voňavým horkým čajem, kočkou na klíně a něčím ke čtení. Třeba se vám to někdy povede. Ke čtení vřele doporučuji Kočičí planetu.

S přáním krásného podzimu s kočkou na klíně

Pavla Růžičkovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Editorial

Obchodní koutek

Soutěž o titulku

Jak se žije s barmskou kočkou

Ze světa

Škola hrou

Z pohledu kocoura Bertranda: Výchova

Průvodce hlazením kočky

Kočičí život: Dorostenec

Poradna

Škatulata, škatulata…

Genetika

První pomoc v kostce

Lékárnička pro kočku

Nápoje pro kočku

Plakát

Válečné kočky

Musela bych žít tisíc let – rozhovor s Janou Kubínovou

Kočičina

Recenze knih

Tipy pro vás

Šelmy: Bílí tygři

Šelmy: Kočky čtyř kontinentů – Střední a Jižní Amerika

Půltoulavky

Ztratila se kočka

Odchyt kotěte

Mechanické kočky

Čtenářský koutek

Díky, Cindy

Křížovka

Koutek pro děti

Vtipné fotografie

Fejeton: Nezvaný host

Editorial 10/2015

Editorial 10/2015

Přejít na články z Koktejlu 10/2015

Útěk do divočiny

Každé mrazivé ráno nastartoval Mike svou loď, abychom se plavili krajinou ticha. Divočinou, kde člověk není pánem a kde mu od nepaměti jen pokora a zdravý rozum pomáhají přežít. Do té doby jsem nevěděla, jak moc mám ticho ráda. Žádná zbytečná slova. Cítím, jak mi z hlavy mizí myšlenky, které ji dosud zaměstnávaly, a duše ožívá. Vaše pravé JÁ. Pod nánosy každodenních starostí jako kdybyste na něj zapomněli. Tady na Aljašce, na ostrově Kodiak, kde si medvědi dávají dobrou noc, o něm ale víte a máte na něj čas. Čtrnáct dní bez mobilu a internetu, zmizet z virtuální reality do skutečného světa, kde přežití nesouvisí s počtem liků na vašem profilu.

„Ježišmarjá!“ vykřiknu. Někdy by se člověk neměl ohlížet. Kdybych to neudělala, neviděla bych grizzlyho, který si jen několik metrů od nás škrábal svůj hnědý hřbet o kmen stromu. Celou dobu byl poblíž. Na Aljašce jsem pochopila, že divočina vám neodhalí to, co nechce, a to, že jste slepí, i když vidíte. V tom šoku jsem zapomněla na všechna pravidla, která je vhodné dodržovat při kontaktu s touto šelmou, jak nás instruoval průvodce. Hlavně neutíkat a nepanikařit! V případě, že se ocitnete v blízkosti huňatého obra, je ale snadné a krajně nebezpečné na teorii zapomenout. Chvílemi jsem si připadala jako v Jurském parku, některé přírodní scenerie působily apokalypticky. Reálný svět a reálné prožitky. Každá chvíle tady měla svůj smysl. Odjíždíme. Zapnula jsem si mobil. Píp. Píp. Valí se na mě vzkazy, úkoly… Část mých myšlenek ale stále pluje krajinou ticha, k blízkým setkáním s tvory, kteří umějí být neviditelní.

Přeji vám krásný říjen, s očima a srdcem otevřeným,

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Zas a znovu

Gladiátoři a pach krveKdyž dnes vyrazí lidé do cirkusu, jistě nezažijí to, co v dobách starověkého Říma.

Od plechovky k hrnciIndičtí kočovníci zrecyklují vaše nádobí na počkání.

Uvnitř KKKRasistická organizace Ku-klux-klan vznikla před 150 lety. Existuje stále?

 

Blízká setkáníUkázka z nové knihy fotografa divoké přírody Petra Slavíka.

Těžba s příchutí kokyExtrémně náročnou práci v bolivijském dole je možné vykonávat jen za použití tradičních indiánských povzbuzovadel.

Veteráni i nová gardaUdrží se subkultura hippie při životě, nebo bude převálcována konzumní společností?

Rozhovor: Steve McCurry„Fotografie má sílu vtisknout se do vašeho vědomí,“ říká jeden z nejlepších fotografů světa.

Město Bible a metropole hříchuIzrael je země rozkročená mezi dvěma světy. Který je vám bližší?

Trhající se zeměNa východě Afriky vzniká nový kontinent. Jaké to je v místě, kde se země trhá na dvě půlky?

Na vlně odvahyPátrali jsme po dramatickém osudu spisovatele Otakara Batličky. Kolik toho doopravdy prožil?

Pikantnosti tajinůOchutnejte s námi úžasné delikatesy marocké kuchyně vyznačující se perfektním kořením.

Kult candombléLodě plné afrických otroků nevezly do Brazílie jen pomocnou sílu, ale i záhadami opředenou šamanskou kulturu.

Tagy:

Editorial 9/2015

Editorial 9/2015

Přejít na články z Koktejlu 9/2015

Nálady matky přírody

„Prší, prší, jen se leje, kam koníčky pojedeme…,“ přehrává se mi v autě stále dokola CD s dceřinými písničkami. Zní to trochu jako špatný vtip, protože venku teploty atakují osmatřicítku a na déšť to zdaleka nevypadá. Ti, kteří se těšili na pěkné domácí léto u českého rybníka už brblají, že toho tepla je letos nějak moc. Zemědělci pláčou nad ztracenou úrodou, zahrádkáři nemají čím zalívat a starostové některých obcí již vyhlásili zákaz napouštění bazénů. Obyčejná voda najednou přestala být samozřejmostí. Média píší o katastrofálním suchu a prý bude hůř. Teploty se zvýší a s nimi počet lidí na planetě, kteří půjdou tam, kde najdou vodu. Podle údajů OSN žije na Zemi zhruba miliarda lidí bez přístupu k nezávadné pitné vodě.

O pár dní později leje jako z konve. Vyprahlá země nasává proudy vody. Dívám se z okna na Labe, které opět začíná připomínat řeku. Kamenité ostrůvky mizí pod vodní hladinou, tam kde se včera dalo přejít suchou nohou, už je mokro. Od posledních povodní, které jsme na nábřeží pocítili navzdory protipovodňové stěně, mi pohled na dlouhotrvající déšť nedělá dobře. Přiznám se, že polosuché koryto mě naplňuje větším klidem, i když to jistě není optimální stav. Kdo nezažil povodně, nepochopí. Voda je rychlý živel, sucho zase plíživá pohroma. Kéž by se planeta dostala do rovnováhy a to nejen z hlediska klimatu.

Mějte krásný barevný podzim, a pokud možno, bez nemilých extrémů

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Na houby

Třetí říšeCelá staletí se přírodovědci nemohli shodnout jak klasifikovat houby, a tak jim vyčlenili po fauně a floře vlastní říši, Fungi.

Lovci lanýžůLanýže jsou po kaviáru nejdražší pochutinou, kterou člověk konzumuje.

Abstinující cukroholikMají farmaceutické společnosti rády naše nemoci? Jsou lidské neřesti dobrým byznysem pro velké koncerny?

---Syrová kráskaV Patagonii slova prostor, čas a divočina nabírají zcela jiný význam.

Lev z GiruLva indického najdete ve volné přírodě už jen na jednom místě na světě.

O mlynáři a čarovné mociNejznámějším pohádkovým mlýnem je nejspíš ten Dolský, jeho historie však již pohádková moc není.

Podivuhodný KukenánKaždé místo světa má nějaký genius loci, fotograf Tomáš Míček ho hledal na tajemné stolové hoře Kukenán.

V houslovém leseHluboko v italských lesích roste to nejzvučnější dřevo. Pro svět ho odhalil Antonio Stradivari.

Lekce divokostiNávrat divokých koní do divoké přírody okolo Milovic je světovým unikátem.

Na miskách vahHledači zlata a diamantů v Sieře Leone bojují o své vlastní přežití.

Staré tradice, nové pastvinyPouť za novými pastvinami je pro portugalské venkovany vlastně dovolenou.

Tagy:

Editorial 2/2015

Editorial 2/2015

Přejít na články ze V sedle 2/2015

Vstoupila jsem do dvora, a tam stála. Socha. Jezdecká. Koník a jezdec, co má ruce až na zem. Kůň na sobě nic neměl, asi dobrý výcvik. Souhra s jezdcem. Ten byl taky skoro beze všeho. Rozhodně neměl helmu. Nejvíc mě na soše přitahovaly ruce. Jezdec na koni seděl tak ležérně, určitě tam patřil, ale ty ruce až na zem…

Nemohla jsem odtrhnout oči. Někdy si tak taky připadám, když se chystám na vyjížďku a táhnu do stáje celou výstroj. Čištění, uzdečku, kamaše, sedlo, korekční podložku, dečku, náušáky. Nezapomněla jsem na něco? Jasně. Vracím se pro helmu. S náručí plnou věcí se proplétám ke skříňce, narazím si na hlavu helmu a spadne mi dečka. Beru ji do zubů a snažím se procpat zpátky. Do stáje dorážím zplavená a ruce mám vytahané skoro až na zem. Jeník kouká vyčítavě, že jsem nepobrala taky něco dobrého pro něj. Paráda. Tiše závidím indiánům z filmů, ti jen vyskočili na holého koně a hurá pryč.

Ale ten „vytahaný“ pocit mívám i v civilu. To, když se vláčím s batohem, s noťasem, čekám na vlak, co tu dávno měl být. To toho koně zase nestihnu, smutně mi dochází, když se vracím z akce. Pro samou práci na Jeníka nemám čas. Neměnila bych, dělám práci, kterou miluji, jen bych chtěla mít víc času. Chtěla bych mít koníka doma. Chtěla bych jezdit bez sedla a bez uzdečky. Chtěla bych, aby se mnou pracoval rád. Chtěla bych mít pro svého koně aspoň střípek ceny, kterou má on pro mne. Jeník si zatím stojí na pastvě a neví. Je spokojený. Neví, že se honím, abych ho uživila. Neví nic o tom, že po nocích hledám, čtu, studuji, překládám, píšu. Že jsem se před ním osm let bála posadit zpátky do sedla. Že v troubě suším chleba nakrájený na malé kousky. Že jsem jeho pastvinu prolezla s herbářem v ruce. Že kvůli němu uvažuji o závěti. Že si připadám, že mám ruce až na zem, ale nikdy bych neměnila.

Věřím, že v tom nejsem sama, že také hledáte informace, aby vašemu koni bylo s vámi stejně dobře jako vám s ním. Budu moc ráda, když vám k tomu pomůže i další vydání V sedle, které právě držíte v ruce.

Pavla Růžičkovášéfredaktorka

PS: Ta socha stojí v Horse Parku Kamenný dvůr a je od Michala Gabriela. Prý symbolizuje nejen souznění člověka a koně, ale také jejich spojení s přírodou, ztvárněné symbolikou protažených paží jezdce k zemi…

Tagy:

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Editorial

Letem světem

Téma: Život s hřebcem

Příběh: Pozitivně proti proudu

Výcvik: První trénink – odměny

Plemena: Pony

Reportáž: Kopyta v Milovicích

Výživa: Minerály

Analýza: Tajemství hřívy

Pastviny: Jedovatá kráska starček

Psychologie: Když úřaduje strach

Poradna: Mazlíček pro koníka

Památky: Koňáci a jejich muzeum

Fejeton: Setkání druhé a třetí

Test: Stačí vaše znalosti?

Fotoreportáž: Fotili jsme titulku

Zajímavost: Velká pardubická

Tradice: Babské rady

Právo: Srdeční záležitost

Fejeton: O lásce, přátelství a trpělivosti

Tagy:

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group