ikoktejl

2017
Tag: 2017 Nalezeno 12 výsledků.
Tag: 2017 Řazení

Editorial 4/2017

Editorial 4/2017

Přejít na články z Koktejlu 4/2017

Čtvrtstoletí magazínu KOKTEJL

Slavíme narozeniny. Koktejlu je krásných pětadvacet let, kdy už ví něco o životě, ale ještě nepřišel o své sny bez hranic. Když v dubnu roku 1992 vyšlo první číslo, bylo to ještě nedochůdče na novinovém papíře, ale s obrovskou vůlí k životu. Jen největší optimista by si tehdy vsadil, že vyroste v jeden z nejvýznamnějších geografických magazínů v zemi s tisíci čtenářů a předplatitelů. V roce 1992 se vůbec děly věci. Například byla odeslána první textová zpráva. Dvaadvacetiletý Neil Papworth ji poslal přes mobilní síť řediteli Vodafone Richardovi Jarvisovi. Obsah zněl prostě: Merry Christmas. Toho roku se díky nikotinovým náplastem ulevilo kuřákům i jejich okolí. Mohli si je poprvé nalepit na lékařský předpis. Třináctého února u nás došlo k budoucí informační revoluci, o níž měli tušení zatím jen akademici. Toho dne se Česká a Slovenská federativní republika připojila k internetu. Haleluja.

Během čtvrt století se udály velké i menší zázraky. Některé pronikly do našich životů a neodmyslitelně se v nich zabydlely. Magazín Koktejl jde s vámi po té objevné cestě a věřím, že ještě dlouhý kus naplněný poznáváním planety Země se vine před námi.

Užijte si jaro všemi smysly,

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Tagy:

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Když ptáčka lapají

Prachy a peříčkaNa aukci holubů nelétají vzduchem jen peříčka, ale také pořádně vysoké částky.

Gastronomičtí ptáčciJistě znáte španělské ptáčky. V historii gastronomie není ojedinělý.

Na vějičceJiž v dávné minulosti si lidé všimli pravidelné migrace ptáků a brzy ji využili pro své potřeby. Hlavně v kuchyni.

**

Ka mate! Ka mate! Ka ora!Kdo byli první obyvatelé Nového Zélandu? Pátrala Jana Pacáková.

Umění sáríKaždá indická dívka sní, že si v den své svatby oblékne sárí z Váránasí.

Zlato a safíryMadagaskar oplývá nerostným bohatstvím. Získat ho je však poněkud obtížné.

Čtyři roční období v ŠanghajiJak charakterizovat jedním slovem největší a nejmodernější město Číny?

Křehké kráskyV manufaktuře v německém Sebnitzu vyrábějí umělé květiny nerozeznatelné od živých.

Rozhovor: Lucie VýbornáJe oblíbenou moderátorkou, která se obratně pohybuje nejen mezi osobnostmi a jejich rozhovory, ale též po skalách nebo pod hladinou moří.

Na žhavé půděJezero Mývatn na Islandu se pyšní aktivním vulkanickým okolím s bahenními sopkami, zdánlivě spícími vulkány a teplými prameny.

Duchovní srdce UzbekistánuStředoasijská země si udržuje odstup od okolního světa. Co o ní vlastně víme?

ZasypániV Peru si se zemětřesení nic nedělají ani přes desítky tisíc obětí.

Tagy:

Editorial 3/2017

Editorial 3/2017

Přejít na články z Koktejlu 3/2017

Babička po japonsku

Tento editorial píšu v únoru, jeden den před svatým Valentýnem. Z reklam se valí láskyplné pohledy zamilovaných, ze schránky na mě vypadly letáky se slevovými akcemi. Tentokrát opravdu výhodně mohu nakoupit balení jahod, láhev sektu, puget růží nebo krajkové spodní prádlo. Kup a budeš milován. Ve světě reklamy fungují jednoduchá sdělení, život je ale složitější. Na jedné straně slavíme svátek lásky, propojujeme se s lidmi na sociálních sítích. Maďarský spisovatel Frigyes Karinthy už v roce 1929, tedy dávno před vytvořením Facebooku předpokládal, že potřebujeme jen pět dalších lidí, abychom se spojili s jakýmkoliv člověkem žijícím na Zemi. Dnes máloco vzniká rychleji než online přátelství. Prostřednictvím sofistikovaných komunikačních technologií bychom k sobě měli mít blíž než kdykoliv během lidské historie. Jenže je to jen hra, virtuální klam. 

Pravda je taková, že mnoho lidí trpí pocitem osamělost,i a nejsou to jen staří, odsunutí společností na druhou či třetí kolej, k prázdnému stolu usedá stále vyšší procento mladé generace. V Japonsku si proto vymysleli virtuální babičku. Vlídná a pohostinná dáma žije v městečku Awadži na stejnojmenném ostrově, a jako každá správná babička je excelentní kuchařka. Nabídne vám rýžové kuličky zabalené v mořských řasách, polévku miso s křupavým salátem a drobné rybičky se strouhanou cibulí. Babička je starostlivá. „Vyspal ses dobře?“ ptá se. „Sněz si svou snídani. Ve městě určitě jíš spoustu rychlého občerstvení, viď? Jez hodně čerstvé zeleniny.“ A dodává: „Děda se taky těší, až tě uvidí.“ Protože je to ale jen hra na skutečnost, musíte mít na hlavě připevněný držák a v něm umístěný chytrý mobilní telefon, abyste mohli svoji babičku sledovat ve filmu, a tak zmírnit svůj pocit samoty během stolování. K dosažení maximálně autentického zážitku tvůrci doporučují, aby si uživatelé opravdu uvařili jídlo podle online knížky ostrovních receptů. A pokud by je snad babička omrzela, mohou zvolit virtuální večeři ve společnosti dvaceti šťastných přátel a příbuzných. Bylo by to geniální, nebýt to tak smutné, protože skutečnou babičku, dědu, mámu, tátu, sestru, bratra a přátele nelze nahradit. Každý jsme totiž někým a něčím někomu na některém místě naší planety.

Krásný březen ve společnosti těch, které máte rádi, a kteří mají rádi vás.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Tagy:

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma - Špinavé prádlo

Město pradlákůV indické Bombaji si můžete dát čaj s lidmi, kteří našemu světu vracejí čistotu a řád. Sami se tím ale stávají špinavými.

Magdaleniny otrokyněPrádelny pojmenované po údajné prostitutce Máří Magdaléně sloužily v Irsku k nápravě padlých žen.

V rytmu MěsíceRozdíl mezi přílivem a odlivem patří na normanském ostrově Jersey k největším na světě. Velké je i bohatství ukryté v jeho bankách.

**

Červení sloniV keňském národním parku Východní Tsavo je červená nejenom půda, ale i zvířata, která na ní žijí.

Chudí příbuzníPortoriko touží stát se 51. státem USA. Zatím přebírá dobré i zlé vlastnosti svého vzoru.

Za převaláky do zimní GobiPražská zoologická zahrada pomáhá v Mongolsku s ochranou koní Převalského.

Volání divočinyPatagonie je místem mnoha tváří, nesnesitelně pustá i neuvěřitelně krásná, hlavně ale nezkrocená.

Mini AmazonieKostarika je proslulá svými přírodními krásami. Nejproslulejším a nejnavštěvovanějším místem je národní park Tortuguero.

Rozhovor: Velký výletDvojice dobrodruhů z Krásné Lípy objela svět osobním autem a vytvořila tak český rekord.

Opravdová KubaOprýskaná tvář Kuby na působivých fotografiích cestovatele Martina Loewa.

Okolo srdce TibetuProcházka nejslavnější tibetskou ulicí Bakhorem ve starobylé Lhase.

V jeskyni Černého jezdceGobustán znamená v místním jazyce zemi roklin. Vypravte se s námi do dalekého Ázerbájdžánu.

Tagy:

Editorial 1/2017

Editorial 1/2017

Přejít na články z Kočičí planety 1/2017

Před pěti lety jsem dávala dohromady první číslo Kočičí planety a myslela jsem si, že to bude jen jakýsi„kočičí speciál“ magazínu Koktejl, občasník, který nás občas zavede do světa sametových tlapek. Jenže pak vzaly můj osud do svých tlapek kočky. Náš kocour Manfréd dostal posilu v podobě kočky Mícy, která si nás vybrala sama a která by nemohla být odlišnější než on. Náš společný život je od té doby jedna velká výzva a mně je víc než jasné, že o kočkách je a bude stále co psát. Za posledních pět let se z občasníku s názvem Kočičí planeta stal nejprve čtvrtletník a následovně dvouměsíčník. Vyšlo 22 vydání, což je 1496 stran, a přitom mám stále pocit, že jsme toho ještě tolik neřekli a nenapsali. Stále se objevují nové úžasné příběhy, nové poznatky o našich průvodcích v hebkých kožíšcích, o jejich životě, historii, potřebách...

Další pětiletku s Kočičí planetou proto začínám s radostí a jistotou, že máme stále o čem psát. Má práce je o to krásnější a veselejší, že na druhé straně jste vy – čtenáři. Čtenáři Kočičí planety, kteří na každé vydání reagují, nebojí se ozvat, zeptat, posílají fotografie svých milovaných kočiček do soutěže nebo i jen tak, pro radost. Když jsem to posledně říkala svému kolegovi z jiného periodika, tak mi nevěřil. „Oni ti vážně píšou? Jen tak? I do poradny?“ Bojím se domyslet, co tím chtěl říct. A nechci si ani představit, jak bych pracovala bez vaší podpory. Lidé kočičí jsou prostě stejně jako kočky milí a bezprostřední a jsem za to ráda.

Také se vám líbí ten pozitivní obrázek? Představte si, že ho namalovala Žaneta Miženková a nazvala příhodně Kočičí planeta, aniž by o našem časopise měla tušení. Když ho vystavila na sociální síti, hned se jí ozvalo několik našich čtenářů a díky nim se teď můžeme obrázkem potěšit všichni společně.

Ani jsme nestihli vyhodnotit fotografie z jedné soutěže a již pro vás máme další. A co víc, čeká nás další hlasování o kočku, která bude mít právo zdobit titulku příštího vydání. Do boje se vydalo 15 kočičích krasavic a krasavců, neváhejte je podpořit svým hlasem na našem facebookovém profilu.

Takže vzhůru do další kočičí pětiletky, je mi potěšením

Pavla Růžičkovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Editorial

Kočka není pes, rozhovor se Zuzanou Kulhavou

Ze světa

Soutěž o titulku – 15 statečných

Skřítek z Devonu – jak se žije s devon rexem

Poradna

Veterina: komplex kočičí rýmy

Stárnutí a význam preventivních prohlídek u koček

Takhle ne: senioři

Jak je to s krmením koček

Vyhodnocení velké fotosoutěže s Poesií

Plakát

Proberte kočku z letargie

Základy fotografování koček

O povaze kočky

Fotosoutěž s Fitminem

Kočky a děti

Bertrand: Můj dvounohý kamarád

Jak (ne)velet kočkám

Kočky jednou dobudou i Antarktidu, rozhovor s Martem Eslemem

Inspirováno jaguárem

Povídka: Promarněná odměna

Povídka: Po stěhování

Tipy pro vás

Křížovka

Čtenářský koutek

Ze světa

Bílá tlapka dětem

Vtipné fotografie

Fejeton: Loupež

Editorial 1/2017

Editorial 1/2017

Přejít na články z časopisu V sedle 1/2017

Každá chvilka je důležitá

Probojovala jsem se sněhem do stáje, silničáři tu ještě nebyli, snad pomáhají jinde. Jeník stojí spokojeně ve sněhu ve výběhu a okousává deku své stájové kolegyni. Sám má pravý huculský kožich, tak žádnou růžovou přikrývku nepotřebuje. Celkem ochotně však svou obalenou kamarádku opustí a ležérně sněhem dojde k východu z výběhu. Abych si snad nemyslela, že se na mne těší… Vyrážíme na vyjížďku do sněhu, v blízkém lesíku větří divočáky jak pes. Vážně. Stříhá ušima, pohazuje hlavou, z vršku si zařehtá dolů na stádo. Na place se bez nálady šourá nová kobyla ze stáje. „Jdu na plac, nejdu dělat nic důležitého,“ říkala její jezdkyně, když jsme vyráželi ven. Pořád mi to vrtá hlavou. Mizernou náladu hnědky rozpoznám i z dálky. Každou chvíli má uši dozadu. Ani se jí nedivím, s tímhle postojem. Pro koně má význam všechno, znají jen tady a teď. U nás lidí by to mělo být stejné, je jedno co s koněm právě děláme, ať trénujeme nebo se jen mazlíme ve stáji, pro koně a jiná zvířata neexistují žádné nedůležité okamžiky. Kdyby tomu tak nebylo, těžko by se koně dokázali před miliony let rozšířit po světě, šelmy by je prostě sežraly. Pro koně je důležité všechno, pokud z nás cítí pravý opak, jsme pro něj nepřirození a nepochopitelní tvorové. Proč by s námi měl chtít trávit čas? Proč by nás měl následovat, stát se parterem a přítelem? Proto si pamatujte, každý okamžik s vaším koněm je důležitý. I když to vlastně platí pro celý život.

Krásné chvilky s koňmi vám přeje

Pavla Růžičkovášéfredaktorka

Tagy:

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Editorial

Ze světa

Záludnosti reprodukce

O pohybu

Kůň býložravec – Jak ho stvořila příroda

Užitečný vlas

S udidlem i bez

Plakát

Vždy za ušima

Vademecum začínajícího koňaře: Základní potřeby koní

Dekovat či nedekovat?

Lákavá nabídka

Vnitřní paraziti koní

Pozitivní motivace: couvání

Chuť cválat

Jak se fotí kůň: Úprava fotografií

Kůň pro každého

Tipy pro vás

Tagy:

Editorial 2/2017

Editorial 2/2017

Přejít na články z Koktejlu 2/2017

Společné kořeny

Projíždím zasněženou krajinou Českého středohoří. Dokonalá zimní pohádka v režii přírody. Vrcholky pod sněhovou peřinou připomínají bábovky, které někdo ledabyle poházel na severu Čech. Unikátní scenerie tvořená vyhaslými sopkami. Pohled, který se mi naskytne při každém návratu domů, kam se cesta vine tímto magickým prostorem. Německý přírodovědec Alexander von Humboldt v roce 1819 označil výhled z Milešovky (836,5 m n. m.), nejvyššího vrcholu Českého středohoří, za třetí nejkrásnější na světě. Pravidelně se sem vracel a provázel tudy i pruského krále.

K dominantám zdejší vulkanické krajiny patří také vrch Bořeň, přestože nepatří k nejvyšším, je považován za nejskalnatější samostatně stojící vrch České republiky. Silueta hory může připomínat lva, mamuta či dokonce hlavu obra, záleží, z jaké strany na ni hledíte. I ona má svou legendu. Bořena, manželka knížete Kroka, po jeho smrti bloudila krajem, až uviděla v dáli vysokou skálu. Vystoupila na její vrchol, pohlédla dolů a uzřela Krokovu hlavu zvedající se z řeky. Vrhla se ze skály dolů, ale místo manželovy náruče našla smrt. Od té doby hora nese její jméno.

V americkém Wyomingu mají také svoji „Bořeň“, proslulou Devils Tower, kde nechal Steven Spielberg ve svém filmu Blízká setkání třetího druhu přistát mimozemšťany. Hora připomíná skalnatý pařez, jenž zůstal na zemi po gigantickém stromě. Je pro indiány posvátným místem opředeným mnoha legendami. Geologové diskutují nad hypotézami o jejím vzniku před padesáti miliony let. Na kloub této záhadě nakonec přišli čeští vědci pomocí originálního geologického experimentu podpořeného výzkumem české hory Bořeň, která, světe div se, je své americké sestře podobná nejen svým tvarem, ale také vznikem (reportáž najdete v tomto čísle).

Vše souvisí se vším. Vše je propojeno. Příběhy lidí i hor.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Tagy:

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Dobojováno

Diktátorské odcházeníDne 25. listopadu zemřel kubánský vůdce Fidel Castro. Jaká bude Kuba po jeho smrti a nezmění ji přívaly turistů?

Říp praotce SiouxeTuristickým magnetem státu Wyoming je Ďáblova věž, indiány uctívaný skalní útvar. Nyní bojují, aby se jeho název vrátil zpět medvědovi, tak jako za časů jejich předků.

Vzhůru na st. GeorgensbergKronikář Dalimil psal o muži jménem Čech, který kvůli vraždě odešel se svým lidem ze země charvátské. Našel sobě i jim nový domov, ale nejdříve musel vystoupat na Georgenberg.

**

Pralesní babylonOstrov Papua je proslulý pestrostí jazyků a kultur, přispěla k tomu vysoká členitost a neprostupnost krajiny.

Volná láska v království ženMosuové, pravděpodobně nejromantičtější etnikum na světě, vyznávají jen lásku a potěšení.

Poušť plná vodyBrazilská poušť Lençóis Maranhenses s bílými dunami a tyrkysovými jezírky je opravdovým klenotem.

První obchoďák světaIstanbulský Velký bazar připomíná houbu, která do sebe po staletí nasávala nejrůznější vlivy.

Súdánem bez penězChudá muslimská země velká jako půl Evropy má i přes složitou vnitropolitickou situaci co nabídnout.

Rozhovor: Harri Ahonen„Severní Skandinávie je poslední divočinou Evropy,“ říká finský cestovatel.

Poklad Botnického zálivuLuleåské souostroví je skupina asi 1300 šérových ostrovů a ostrůvků, ležících v Botnickém zálivu.

Kolik stojí chrám?Na Tchaj-wanu panuje dokonalá náboženská tolerance. Jak by ne, když tu uctívají desetitisíce bohů!

Tagy:

Editorial 1/2017

Editorial 1/2017

Přejít na články z Koktejlu 1/2017

V roce kohoutím

Podle čínského kalendáře vstupujeme do roku ohnivého Kohouta. Rok 2017 pod vládou hlasatele úsvitu se má nést v duchu vítězství a úspěchu, dojdeme k nim ale jen svou pílí, trpělivostí a tvrdou prací. Protože kohout má statečné srdce, můžeme se těšit na nové výzvy osudu. V čase kohoutího panování rezonují tyto myšlenky: Nezapomínejte, že dobré mravy nikdy nevyjdou z módy. Uděláte-li malý krok dozadu, uvidíte, že moře i obloha jsou nekonečné.

Při sledování zpráv, kdy se na nás odevšad valí nespočet negativních informací, je obtížné nepropadat marnosti. Co mohu změnit já, malá kapka v rozbouřeném moři? Mnoho, máme-li své srdce a mysl otevřené. Minulý rok jsem na nádraží čekala na vlak se skauty, aby mi rozsvítili svíčku světlem dovezeným z Betléma. Rozsvítila jsem další svíce a rozvezla je přátelům. Cítila jsem opravdového ducha Vánoc, symbolické světlo naděje. Rozzářit něčí den je v moci každého z nás a to nejen v čase adventním.

Spolu s kolegy z redakce vám přeji vydařený nový rok. Budeme se maximálně snažit, aby magazín Koktejl pro vás byl i nadále zdrojem inspirace a poznání.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Obsah - Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Velký třesk

První a pompézníOslavy nového roku v Sydney lákají k protinožcům statisíce lidí z celého světa. Chcete-li mít na ohňostroj nejlepší výhled, přivezte si stan a počkejte si.

Prskavky z Čech až na konec světaTěžko si představit oslavy Vánoc a silvestra bez prskavek. Kdo by ale řekl, že unikátní prskavkárnu v rámci Evropy najdeme v ústeckých Neštěmicích?

Letecký maršálVoják, čs. divizní generál a jediný Čechoslovák s titulem leteckého maršála RAF. V neposlední řadě také politický vězeň. Seznamte se s neobyčejným životem Karla Janouška.

**

Bájné saudadePobývat v Algarve znamená potkat arabské Maury, poznat saudade a vypít hodně vína.

Perská brána otevřenáÍrán se otevírá světu a nechává nahlédnout na své tisícileté dědictví.

Dravci velkoměstaDušan Rak se stará o vzácné sokoly žijící v té nejprůmyslovější oblasti Prahy.

V zemi ŠerpůNikdo jiný se nebyl schopen přizpůsobit brutálním podmínkám Himálaje jako toto nepálské etnikum.

Rozhovor: Reinhold Messner„Nenásledujte moji cestu, najděte si svoji vlastní,“ říká v rozhovoru nejslavnější horolezec planety.

Ostrov krále IrskaVyrazte s Martinem Loewem na magický a legendami opředený ostrůvek Tory.

Od Bimby k BowiemuBohumil Konečný je jeden z nejznámějších ilustrátorů, kterého ale málokdo zná.

Na Duhovém vrškuNa Jamajce stále najdeme oblasti, kam nemá turista přístup a kde místní žijí dle vlastních pravidel.

Tagy:

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group