ikoktejl

2020
Tag: 2020 Nalezeno 11 výsledků.
Tag: 2020 Řazení

Editorial 10/2020

Editorial 10/2020

Ze starého nové a tak stále dokola

Přiznám se, jsem poctivý recyklátor. Se šlupkami od brambor běžím k hnědé popelnici s bioodpadem, sbírám použité kávové kapsle z hliníku a odevzdávám je zpět firmě s chytrým recyklačním programem, která z nich dá život něčemu úplně novému. Z tři sta tisíc takových kapslí se vyrobí tisíc městských kol. Myslím na to pokaždé, když jdu přes Staroměstské náměstí s taškou naloženou kávovým odpadem. Plechovky vozím s sebou na chatu a vyhazuji je do kontejneru ve sběrném dvoře, protože v mém blízkém okolí jsem zatím neobjevila žádnou popelnici na kovové obaly. Oblečení a boty posílám dál do oběhu nebo je cpu do chřtánu popelnice určené ke sběru textilu. Je to někdy práce být odpovědným občanem planety Země. Občas si ale přijdu jako mimozemšťan. Zatímco vyhazuji papírové obaly tam, kam patří, přistoupí ke mně pán se slovy: „Ale pani, co se s tim tady zdržujete, dyť to stejně hoděj na jednu hromadu.“ Odmítám si hledat podobné výmluvy a pokračuji dál ve své zdánlivě sisyfovské činnosti.

Nejsem žádný alternativec. Vím, že už samotné třídění by mělo být na minimu, protože nejlepší odpad je ten, který vůbec nevznikne. Nejsem ještě ve fázi bezobalového nakupování, nedělám si ve spíži zásoby brambor a rýže. Aniž bych o tom ale hlouběji přemýšlela, přirozenou cestou jsem se dostala do bodu, kdy se ptám, jaký je původ věcí, které si chci pořídit a zda je vážně tolik potřebuji. A když už, zajímám se, kdo je vyrobil, z čeho a za jakých podmínek. Raději si koupím jednu kvalitní věc od lokálního výrobce než deset podobných z druhého konce světa. Téma tohoto čísla jsme věnovali módě z hlediska udržitelnosti. Právě toto krásné odvětví představuje pro naši planetu obrovskou ekologickou zátěž. Rčení „šaty dělaj člověka“ tím dostává hlubší rozměr. Vybavuji si z dětství klapavý zvuk šicího stroje, u kterého seděla maminka v obležení látek nejrůznějších vzorů a šila podle střihů vytržených z Burdy. Šilo se a přešívalo, pletlo se a páralo a rozhodně se neplýtvalo. Byla to potřeba doby, kdy zboží nebylo. Paradoxně nyní, kdy je všeho přehršel, jsme se dostali do stejného bodu. Dnes má tato potřeba nálepku udržitelnost.

Přeji vám krásný podzim a dobrou náladu, aby na vás covid nemohl.

Barbora Slavíková Literovášé Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Obsah – Kompletní přehled článků v čísle

Téma – Odpad nebo poklad?

Šaty dělají člověka Ovšem nejen navenek. Dopady našeho nestřídmého nakupování oblečení jsou mnohem větší, než si asi myslíte.

Jeden batoh prosímPříběh dvou kluků z Brna, kteří se rozhodli šít batohy ze starých autopásů, džín a košil.

Uspět!Firma Peak Design chce být inspirací ostatním v tom, jak se chovat společensky i environmentálně nanejvýš udržitelně.

***

S kolem kolem IslanduAutem objedete Island za 24 hodin. Jde to ale i jinak, pomaleji, s využitím vlastní energie.

Rozhovor: Michael Novotný„Mým středobodem je a vždy bude Arktida,“ říká čerstvě oceněný fotograf.

V deltě OkavangaPohled na Afriku z ptačí perspektivy je fascinujícím zážitkem, obzvláště pokud letíte vrtulníkem bez dveří.

Prokletá WalhallaV těžko přístupné oblasti v australských horách vyrostlo jedno z center zlaté horečky.

Výstava virtuálníSoučasná doba veřejným akcím nepřeje, nicméně i letos proběhla soutěž SONY World Photography Awards. Podívejte se na snímky výherců i finalistů.

Krajem českého Marca PolaFrantiškánský mnich Odorik byl prvním Evropanem, který stanul v Tibetu.

Mezi dvěma světyPohybovat se na hranici mezi Izraelem a palestinskými samosprávnými územími přináší spoustu příběhů.

Tagy:

Editorial 9/2020

Editorial 9/2020

Batman ve službě

Letošní léto mělo trochu jiný nádech. Mnozí si odpustili zarouškovanou cestu letadlem, oželeli lukulské hody v podobě all inclusive, a místo opalování v ohrádce na pláži zvolili bezpečí své chalupy. Země si tak trochu odpočívá, zatímco my skřípíme zuby, protože naše dosavadní jistoty se zhroutily jako domeček z karet. Heslo – Chceš-li rozesmát boha, seznam ho se svými plány –najednou platí víc než kdykoliv předtím. V říjnu bych měla po dlouhé cestovatelské dietě odjet do zahraničí, ale vlastně nevím, zda se to podaří, tak si jen tiše doufám, že mi padnou dobré karty. Nyní žiju hlavně přítomným okamžikem, prožívám tady a teď, což mi nikdy moc nešlo, protože hlava mě táhla do budoucnosti, kde je třeba mít jasný plán.

Sledování světových událostí se stalo ještě depresivnější záležitostí než obvykle, ale sem tam problesknou i pěkné zprávy, které vám protáhnou úsměv na tváři. Třeba, že v chilské metropoli Santiago, těžce zkoušené koronavirovou epidemií, můžete potkat Batmana na dobročinné misi. Neznámý hrdina v kostýmu komiksového postavy roznáší jídlo bezdomovcům. „Podívejte se kolem sebe a zhodnoťte, zda nemůžete věnovat trochu času, trochu jídla, trochu přístřeší, nebo občas povzbudivé slovo těm, kteří to potřebují,“ nechal se slyšet Batman, jemuž současná situace není lhostejná. Kostým podle něj slouží k tomu, aby v těžkých dobách společně s jídlem lidem přinesl také smích a radost. Chilský Batman solidario má ale na sobě jisté specifikum poukazující na podivnost doby, kostým netopýřího muže doplňuje rouška. Snad ji bude moct brzy odložit.

Přeji vám krásný a pokud možno nezarouškovaný podzim.

Barbora Slavíková Literovášé Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Obsah – Kompletní přehled článků v čísle

48 Téma – Zázrak jménem elektřina

50 Napínavé napětí Miroslav Šula ze společnosti ČEPS vysvětluje, jak se na území Evropy řeší výroba a spotřeba elektrické energie.

54 Sázka na jedinou kartuVýroba energie z uhlí je stále dominantní v mnoha evropských zemích.

56 Ráj pro elektrokolaBojíte se, že vašemu elektrokolu dojde energie? V Krušných horách vás takový problém nepotká.

**

6 Země BassariV Senegalu vedle sebe žije téměř šestnáct milionů lidí v harmonii a vzájemné nejen náboženské toleranci.

14 Velrybářská vesniceVesnice Lamarela je jedním z mála míst na světě, kde se smějí legálně lovit velryby.

22 Dějiny zaváté prachemV málo známých krajích Kazachstánu najdete krásné upomínky na dávnou slávu hedvábné cesty.

28 Rozhovor: Miroslav BártaHistorie Egypta patří mezi nejdelší souvislé historie sjednoceného státu. Jedním z našich předních odborníků na toto téma je Miroslav Bárta.

36 Čest rytířeČeský král nikdy neutekl z boje. Buď vyhrál, nebo padl.

42 FC HaleluyaFotbal je sportem číslo jedna, na Zemi jen stěží najdete místo, kde by se nehrál.

64 Krabí festivalFolklor každého místa nejlépe ukazují tradice a festivaly. V Nikaragui na Kukuřičných ostrovech se tancem slaví zrušení otroctví.

Tagy:

Editorial 7-8/2020

Editorial 7-8/2020

„Tento způsob léta...zdá se mi poněkud nešťastným...“ Legendární hláška z románu Vladislava Vančury, jako by nikdy neseděla lépe. Nevím, jestli toto léto bude rozmarné, ale určitě si na něj budeme ještě dlouho pamatovat.

Jako malá holka jsem si nadšeně listovala v katalozích, které si u nás odložila návštěva ze západního Německa, a černým fixem si zaškrtávala, co bych si přála, kdybych mohla... Bylo toho hodně. Hračky, ty hlavně, a pak taky šaty s Mickey Mousem, přála jsem si je tak moc, že jsem si je vystřihla a nalepila do deníku ovázaného červenou mašlí. Jak jinak, když byl tajný. Jednou u nás návštěva nechala katalog, který nebyl plný věcí, ale míst, kam se mohlo jet na dovolenou. Zatímco letní zahraniční cesty našinců neomylně mířily do Jugoslávie či Bulharska, tenhle pohádkový katalog zval k návštěvě míst, o kterých jsem nikdy neslyšela. Kanárské ostrovy. Představovala jsem si, že jsou plné barevných ptáčků, když se tak jmenují. Anebo Egypt. Země faraonů pro mě tenkrát byla dosažitelná asi jako Mars a nechápala jsem, že opravdu někdo se tam může vydat. Jen tak. Na pár dní. To musela být země, to západní Německo, když tam lidé mohli cestovat. Hotový ráj. Tiše jsem záviděla tetě z pátého kolena a snila si svůj sen o šatech s Mickeym.

Doba koronavirová mi připomněla dětství, kdy pro nás zůstávaly mnohé dveře neprodyšně uzavřené. V dospělosti by mě nikdy nenapadlo, že se lidstvo dostane do bodu, že dočasně budou muset zůstat zavřené všechny dveře, a to ne z důvodu politického, ale virového. A tak si zatím sníme o tom, jaké to bude až ... a přemýšlíme o tom, kam... Mezitím ale máme tady a teď a bylo by skvělé tento čas, který se vymyká zatím všemu, co jsme zažili, využít k objevování domácích krás. Turistickým magnetům jsem se vyhýbala, ale letos se už nelze vymlouvat na davy turistů. Dnes na mě vyskočil inspirativní slogan: „Místo Bora Bora, zlákala mě Kutná Hora.“ Nakonec tohle léto nemusí být ani trochu nešťastné.

Užijme si ho hlavně ve zdraví.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Editorial 6/2020

Editorial 6/2020

Vážení a milí příznivci Koktejlu,nezklamali jste. Když se začal lámat koronavirový chleba, vyslyšeli jste volání, že Koktejl je stejně jako mnozí další na lodi, která se všemi silami snaží dostat do bezpečí přístavu. A že bez pomoci shůry a pomoci vaší zmizí kdesi v bermudském trojúhelníku. Doplout se ztrátami, ale přežít tu bouři, s níž nikdo nepočítal. Slovy Woodyho Allena: „Chcete-li rozesmát boha, řekněte mu o svých plánech do budoucna…“ Děkuji všem přátelům, čtenářům známým i neznámým, každému, kdo nás podpořil formou předplatného, které nadělil sobě či někomu blízkému. Dík patří také těm, kdo si koupili výtisk v trafice, našim věrným autorům a spolupracovníkům. Koktejlová karavana jede dál.

Cestovatel, spisovatel a etnograf Miloslav Stingl nám v roce 2012 napsal článek k tématu zániku světa, který údajně předpověděli Mayové. Rok 2012 měl být magickým milníkem, kdy lidstvo očekávalo, co se bude dít dál. Mayové se přepočítali. Předělem je koronavirový rok 2020. Ale bohužel je to i datum, s nímž budeme spojovat odchod indiánského náčelníka Okimy alias Miloslava Stingla do věčných lovišť. Dlouhá léta byl členem naší redakční rady, nyní jsme utvořili Síň slávy, odkud bude nad námi bdít dál.

Přeji všem hodně štěstí v dobách prověřujících naše schopnosti a sílu charakteru.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Editorial 5/2020

Editorial 5/2020

Čas jako bonus

Zhubli jsme, ale věříme, že po nezbytné redukční dietě, kdy na nás jako cestovatelský magazín dolehla koronavirová ztráta, za pár měsíců zase nabereme. A taky věříme, že nám těch pár stránek, které jsme s velkou lítostí museli obětovat, odpustíte. Nezbylo nám nic jiného, než si utáhnout opasek na poslední možnou dírku. Nedýchá se nám snadno, ale srdce bije, v žilách tepe odhodlání a v mozku to vře nápady. „Je to teď taková divná doba,“ řekl mi sklíčeně kamarád do telefonu. Mluvili jsme spolu hodinu a slovo divná mu zaskřípalo mezi zuby nejmíň dvacetkrát. A jestliže je doba divná, dochází právě teď v našich životech k nějakým divům, o které bychom za normálního stavu přišli? Optikou optimisty, získali jsme navíc tu nejvzácnější veličinu: ČAS. A je pouze na nás, zda s ním tak naložíme nebo k němu přistoupíme jako k daru danajskému. Lidstvo to asi nezachrání, ale má duše našla klid, protože jsem si konečně na chalupě uspořádala garáž, vyčistila regály a srovnala květníky dle barevnosti, aktuálně mám vyrovnané truhlíky do třech sloupců, záleží na odstínu hnědé. Možná to ale ještě přeorganizuji. Pustila jsem se také do likvidace černé skládky, která mě léta straší za naší zahradou. Jako buddhistický mnich se pokaždé zhluboka nadýchnu, abych zapudila myšlenky na strůjce toho bordelu, který házím do pytlů a odvážím do sběrného dvora. Udělala jsem si pořádek v knihovně, některé knihy jsem držela v ruce naposledy na střední, a začala jsem třídit staré fotografie naštosované v krabicích. Řeším s dcerou zapeklité matematické příklady Hejného metodou, sbírám přírodniny na úkoly z prvouky, skáču panáka, vařím čarodějné lektvary, po tisící hraju „Hádej, zvíře“ a piškvorky… Ano, mám čas i na úplné blbosti. To je div. Pozoruju, jak se den ode dne příroda mění před očima, poslouchám cvrlikání ptáků, potkávám srny i mloky. A večer, když všechno utichne, dívám se na oblohu posetou hvězdami a říkám si, zda nahoře někoho zajímá, jak my, malí človíčkové planety Země, právě teď zápolíme. Anebo je to pro chod vesmíru naprosto nepodstatná epizoda, protože se všechno netočí jen kolem našich lidských potřeb. Kdo ví. Zavírám oči a poslouchám ticho. Peníze si za to nekoupím, ale ten vnitřní klid je k nezaplacení. Nastavit se čas od času do off-line režimu je nakonec ozdravný proces pro tělo i mysl.

Přeji vám krásný květen, lásky čas a vypůjčím si slova básníka: Svět? Co je svět ó má lásko? Zahrada mých veršů v květu…

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Tagy:

Editorial 4/2020

Editorial 4/2020

Láska za časů korony

Magazín Koktejl slaví tímto číslem své 28 narozeniny. HURÁ, chtělo by se křičet do světa, ale oslava v koronavirové karanténě má zvláštní pachuť. Žádný ohňostroj radosti, kdy vzduchem by létaly špunty, se nekoná, přesto se tiše radujeme, že jsme spolu s vámi zase došli o kus dál. Koktejl za dobu své existence prošel nejrůznějšími cestami, některé byly slepé, jiné zase hodně krkolomné, asi jako když se mačetou prosekáváte pralesem, už byste to chtěli vzdát, ale dopředu vás žene neoblomná víra, že najdete bájné Eldorádo. A když máte pocit, že už jste ho našli, vystřelí vás to na Měsíc a zase zpátky, a tak pořád dokola.

Koronavirová krize je dosud nepoznaná výzva. Stín nejistoty, který visí jako mrak nad vším, co jsme ještě donedávna brali za samozřejmé, je tíživý. Všechny obyčejné věci, jako jít s kamarádem na kafe, jsou nyní nemožnou misí. Naše zbraně v tomto boji jsou paradoxně ty nejméně ostré: izolace, klid, trpělivost a víra v lepší zítřky. Jsem optimista, a tak vidím tuto situaci jako poloplnou sklenici. Probouzí v nás základní principy lidskosti, na které už někdy vlivem stresu a boje o denní chléb nezbývá síla. Je příležitostí k zastavení se, vymetení pavučin ze skrytých koutů pokoje i vlastní mysli. Může to být RESTART.

Stojím ve frontě a pouštím před sebe babičku, která pod vlivem koronavirových zpráv vyrazila na nákup. „Vy ji jako pouštíte?“ zaburácí za mnou mužský hlas. „Máte problém, že před sebe pouštím staršího člověka?“ odvětila jsem. „To teda mám, na tohleto já nemám čas.“ A šine si to k pokladně, přičemž v ruce demonstrativně svírá svých pár položek nákupu. Den poté přišlo nařízení povinného nošení roušek a odstupu u pokladen. Od té doby potkávám už jen milé a ohleduplné lidi trpělivě čekající, až na ně přijde řada. S dojetím sleduji Čechy, kteří oprášili šicí stroje a do úmoru šijí doma roušky pro své blízké i vzdálené okolí. Jsme holt národ Přemka Podlahy, a když jde do tuhého, umíme si poradit s tím, co máme doma. V tomto ohledu jsme jedineční! A nešijí jen české holky, kluci a babičky, roušky šijí taky naši vietnamští spoluobčané, ti svůj díl dobra ještě korunovali výzvou nabízející členům záchranných složek občerstvení zdarma. Mladí lidé rozvážejí jídlo seniorům. Vlna solidarity se valí a nevypadá to, že by se chtěla zastavit. Více se děkuje, lékařům, sestřičkám a všem lidem dobré vůle.

A tak stejně jako v pohádkách věřím, že láska a dobro zvítězí nad zlem a že nebude dlouho trvat, odložíme roušky a svobodně se nadýchneme. Tentokrát s vděčností, že žádná samozřejmost není samozřejmá.

Přeji vše dobré nám všem.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

PS: Snům nelze nastavit hranice. Nyní je dobrá příležitost spřádat své cestovatelské plány na dny budoucí, kdy opět bude vát příznivý vítr k tomu, aby bylo možné roztáhnout křídla a letět. Magazín Koktejl vás chce inspirovat i na dále.

Editorial 3/2020

Editorial 3/2020

Nádech, výdech…

Stalo se někde na severu Čech. Vycházím z domu a do nosu mě praští nelibý zápach. Není to „vůně“ hromádky po psovi, kterou by zapomněl uklidit jeho páníček, snad aby nám přinesla kousek toho štěstí. Není to ani nepříjemný sklepní odér z přestárlé zeleniny, ani dusivé aroma laciné voňavky. Je to vzduch sám o sobě, který se neviditelně line všude kolem a který nasávám do plic. Beru si šálu a dávám si ji přes nos. V tom si vzpomenu: nástěnka! Máme na ní připíchnutý papír, na němž je napsáno: V případě že zaznamenáte zhoršený stav ovzduší, volejte na toto číslo… „Haló?“ ozve se na druhé straně. Vysvětluji paní situaci, načež odvětí: „A proč voláte mně?“ „Protože je tady na vás uveden kontakt,“ odpovídám a v duchu počítám do tří, abych náhodou neztratila trpělivost. „Proč na mě?“ tút…tu…tút… Pochopila jsem, že tato konverzace nikam nepovede a zavěsila jsem. Šálu si natahuji ještě výš a mířím k popelnicím s tříděným odpadem. Poctivě sešlápnuté petláhve házím do žlutého kontejneru. Zatímco je házím dovnitř, stoupne si vedle mě člověk, který je zase vytahuje a souká si je do tašky. Na můj nechápavý pohled reaguje podrážděně: „No co, pani, musim přece něčim topit.“ A přesune se vybírat „poklady“ z další popelnice. Otočím se, z komínu za mnou vychází černý dým, jako by do něj právě skočil čert. Kdyby si takhle zatopilo více domácností, je to na zákaz vycházení.

V médiích se stále řeší změna klimatu, co nám hrozí, a jaké výzvy má lidstvo před sebou. Tání ledovců nám Středoevropanům může připadat jako vzdálený problém, který se nás ještě dlouho nedotkne. Stav životního prostředí se ale týká každý den každého z nás. V tomto čísle pro vás máme téma věnované ovzduší a fakta vás možná překvapí. Vaším respiračním nepřítelem číslo jedna nemusí být továrna stojící opodál, mnohem pravděpodobněji to bude váš soused, jehož kamna pojmou, kde co a nutí vás to dýchat.

Přeji vám krásný březen, jaro už je ve vzduchu.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Tagy:

Editorial 2/2020

Editorial 2/2020

Ať se nespálíš

Oblohu pokryla černá tma. Přede mnou se jako koberec vinou žhavé uhlíky, jako by nedočkavě čekaly na mé bosé nohy. Živel se mě snaží přitáhnout k sobě. Jeho síla je magická. V žilách mi pulsuje nedočkavost a touha. Touha JÍT. Vnitřní hlas mě pobízí do kroku. Mozek ale vysílá varovné signály. Červená kontrolka mi bliká v hlavě: je to nebezpečné, neznáš to, nevíš, do čeho jdeš, co když se spálíš? Síla mého vnitřního hlasu je ale mnohem silnější. Vypojila varovné kontrolky z provozu a já šla. Zapomněla jsem, že je nemožné, abych bez újmy přešla povrch o teplotě 500 stupňů Celsia. Uvěřila jsem své intuici. Děj se vůle boží. Po několika metrech, na konci pekelného koberce, jsem pochopila jedno, strach z toho, že se spálíme, nás paralyzuje udělat krok do neznáma. Nikdy tak nemáme šanci se dozvědět, co na nás čekalo na konci těch neprobádaných cest. Všechno anebo nic?

Jiný kraj, jiný mrav. Jsou místa na zemi, kde lidé věří v očistnou sílu bolesti a nebojí se ji podstoupit. Síla prožitku vystupňovaná do extáze je chrání před jejím vnímáním. Thaipusam, jeden z nejdůležitějších svátků hinduistů je z našeho evropského pohledu oslavou sebetrýzně, na niž je bolestivý pohled. Kdo by si také dobrovolně nechal propíchnout jazyk ostrým kopím nebo se nechal zavěsit za kůži na hák. Hinduisté ano. Tímto způsobem vzdávají hold bohu Muruganovi, věří, že jejich oběť ocení a splní jim přání.

Přeji vám mnoho silných prožitků, které vám ukážou tu správnou cestu.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Tagy:

Editorial 1/2020

Editorial 1/2020

Držte tempo

A je to tu zase – leden a s ním kopec předsevzetí. Co už nikdy nebudu dělat, a do čeho se naopak ponořím s maximálním nasazením… Kolik z nás ale nezvolní hned s blížící se vidinou února? Fitness trenéři by mohli vyprávět. Ono nejde o to přepálit start, ale udržet stálé tempo. Jak se píše v příručkách vytrvalostních běžců: „Tempo by mělo být setrvalé a takové, abyste ho byli schopni udržet při všech úsecích.“

Účastnila jsem se manažerského kursu, kde nám lektor přednášel na téma „umění přát si“. Nejlepšími žáky v této disciplíně jsou prý děti. Vědí, co chtějí a přejí si naprosto konkrétně. Neříkají, chtěl bych nějakého plyšáka, ten jejich vysněný plyšák má naprosto jasné obrysy: červenou čepici, hnědý svetr s knoflíky a modrý batůžek. „Ten, co má ty dvě postranní kapsy, víš, mami, jakého myslím…?“Tak si píšu, že do nového roku magického data 2020 vyběhnu s přáním naplnit tyto cíle: konečně si vybrousím španělštinu, odjedu do země galského kohouta pozvednout znalosti francouzštiny na další úroveň, přihlásím se do kursu kaligrafie a floristiky, a taky si nechám udělat genealogický test, abych zjistila, odkud pocházejí moji prapředci.

V tomto novoročním čísle jsme brnkli i na citlivou strunu, která se bohužel týká mnoha Čechů, byť to mnozí dokážou umně skrývat. Téma jsme věnovali pití alkoholu, který je pro někoho tak dlouho zábavným společníkem, až se změní v démona, jenž si vás vodí jako loutku. Přání „přestat pít“ nebo „nepít tolik“ se řadí mezi nejčastější novoroční předsevzetí, ale jejich naplňování je pro mnohé křížem, který sami neunesou. Akce Suchej únor je dobrá příležitost zkusit si, jak na tom jsme.

Přeji vám, ať se vám sny vložené do roku 2020 plní.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Tagy:

Naše tituly

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group