U císaře kanibala
TEXT A FOTO: TOMÁŠ KUBEŠ
Každý cizinec, který zavítá do Středoafrické republiky, se stává motýlem, poletujícím světem bez pravidel, zato s permanentně nastavenou dlaní. Země poskytující fascinující zážitky ale není pro každou náturu.
Úředník, lačnící utrhnout si svůj díl, klade zvídavé otázky: „Odkud jsi? Česká republika, Evropa? Tak to administrativní úkony budou stát 40 000 CFA (asi 1600 Kč).“ Možná to někomu může připadat jako situace ze špatného snu, ale tady v SAR (zkratka pro Středoafrickou republiku) je to každodenní chleba. Všude, kde se vyskytne uniforma, se smlouvá o peníze, a cizinec je vítaným chodícím oslíkem, kterého je nutné náležitě vytřepat až do posledního halíře. „Ale ty musíš dát peníze," pokračuje neodbytný úředník. „Když je nedáš, tak to se vrať do Kamerunu, o takový turisty tady nemáme zájem. Není tu jen moje kancelář, ale ještě tě čekají další čtyři a tam, když nic nedáš, tak tě stejně vrátí." Bohužel měl pravdu, ostatní kanceláře byly ještě horší. Četníci se nepokrytě dožadovali peněz a vlastně tu ani pro nic jiného nebyli. I kdybych převážel v zavazadlech kilo diamantů nebo dokonce mrtvolu, tak by je to vůbec nezajímalo, hlavně, že dostanou zaplaceno. Korupce je tady úplně běžnou záležitostí a nikdo se ji nesnaží ani skrývat. Cestovatele, který si projde sítem natažených dlaní, čeká na konci jeho vysněná země. Jen je nutné se v ní rychle ztratit, jakmile se zdržíte, brzy se objeví policisté nebo jejich noví kolegové, kteří na vás ještě nevydělali...
Konec divochů
TEXT A FOTO: TOMÁŠ KUBEŠ
Pygmejové – dříve národ šikovných lovců a stopařů, dnes kultura těchto nejtajemnějších obyvatel Afriky s přílivem civilizace upadá. Jaká budoucnost čeká přírodní národy?
Tanec s duchy
Démonicky vypadající postavy pygmejských tanečníků osvěcuje úplněk, dunivé zvuky jejich bubnů doléhají až do hloubi pralesa. V tančícím víru polonahých těl mizí zbytky mého vědomí, přidávám se k ostatním, brána do jiných dimenzí se otevírá a já opouštím naši planetu...
AFRICKÝ DEN
Autor: Marcel Drlík
Rok lékařem v Bozoumu, malém městečku na severozápadě Středoafrické republiky. Bez telefonu, televize a internetu dny plynuly pomaleji a klidněji. Některé byly smutnější, jiné veselejší, ale většina z nich si byla velmi podobná. Jako třeba tento den.
ZA DUCHEM HORY PANY
VÝLET DO KRÁLOVSTVÍ NEJMENŠÍCH LIDÍ
Autor: Vladimír Plešinger
Muži a ženy, sedící před chýšemi nebo pohybující se na prostranství mezi nimi, byli velcí jako desetileté děti. Byli jsem u cíle své cesty - v táboře Pygmejů.
PŮL ROKU V AFRICKÉ MISII
TEXT A FOTO: Hana Kejřová
Podle smlouvy s karmelitány z italského Arenzana nás čekalo šest měsíců na misijní stanici v středoafrickém městečku Bozoum. Let z Prahy do hlavního města Středoafrické republiky Bangui byl velmi příjemný.