ikoktejl

TEXT A FOTO: Kateřina a Miloš Motani

Je tu divný vzduch, pomyslíme si, když vstupujeme do ponurých síní. Opatrně našlapujeme, skoro nedýcháme. A pak to přijde, zrak zaostří na první vitrínu. Před námi stojí první mumie. Je velmi zachovalá, má něco přes sto let.

V tuto chvíli máme za sebou dva měsíce napříč Mexikem. Právě se vracíme z Kalifornského poloostrova směrem na Ciudad de México. Vzdálenosti jsou tady ohromné, vždyť by se na plochu Mexika vešlo dvacet pět Českých republik. Spěcháme, za pár dní nám letí letadlo. Včera jsme půjčeným autem ujeli přes tisíc tři sta kilometrů na jeden zátah. Moc času nemáme, můžeme si zvolit pouze jedinou zastávku. Z toho, co se cestou nabízí, padne volba jednoznačně na město Guanajuato.

Číst dál...

TEXT A FOTO: KATEŘINA a MILOŠ MOTANI

Záplava barev a neustávající příval horké vody z útrob Země. Toto místo jsme znali jen z vyprávění a dlouhá léta ho toužili najít. Kde se jen nachází?

Na svých cestách po divokém americkém západě jsme několikrát slyšeli o tajuplných oblastech, kam podle vyprávění zabloudí jen málokdo a krásy přírody tak odpočívají ničím nerušeny. Některá z těchto míst se nám podařilo najít celkem brzo, jiná až za pár let, několik dalších na naše objevení stále ještě čeká. Jedním takovým málo známým a námi dlouho hledaným místem byla i podivná termální oblast, ukrývající se bůhví kde.

Je tomu už hodně let, co se nám náhodou dostala do ruky fotografie, zobrazující zvláštně tvarovaný a velmi barevný gejzír. A pak zase za dalších pár let koukáme nechápavě na jednu vystavenou fotografii. Nechce se nám vůbec věřit, že se jedná o zachycení pozemské skutečnosti. První fotografie nám prozradila jméno gejzíru, ta druhá přibližně oblast, kde se nachází. Ale hledejte v ní, když je tato končina ohromně rozlehlá, nikde se o ní moc nepíše a už vůbec ne o termální oblasti s gejzírem jak z jiné planety.

Číst dál...

TEXT A FOTO: KATEŘINA a MILOŠ MOTANI

Prašná a pustá, mezi mořem a vysokými Andami. Se sytě modrým nebem. Se solnými jezery a tyrkysovými lagunami. Na západě se setkává s mořem. Tady na pobřeží chrání Atacamu před slunečním žárem camanchaca, pobřežní mlha přinášející život.

Jsme na cestě již třetí den, míříme na sever směr Antofagasta, chceme se zastavit na pacifickém pobřeží a pak pokračovat dál až do přístavního města Arica. Chile je nejbezpečnějším státem Jižní Ameriky, a tak bez obav spíme v autě, zaparkovaném na kraji prašné nezpevněné cesty, obklopeni mohutnými kaktusy Eulychnia.

Číst dál...

TEXT A FOTO: KATEŘINA a MILOŠ MOTANI

Pohled do rozevřené tlamy žraloka většinou pozorovateli věští rychlý příchod smrti. Najdou se však tací, kteří pozorování žraloků mají za adrenalinový sport, jejich mekou je městečko Kleinbaai v Jihoafrické republice.

Zpouště Kalahari se vracíme zpátky k jižnímu pobřeží. Naše cesta míří na Cape Agulhas, Střelkový mys, nejjižnější bod afrického kontinentu. Právě tady se střetávají dva oceány, teplý Indický a studený Atlantský, právě tady bychom měli zažít nejvyšší hladinu adrenalinu v životě. Nad poklidnou krajinou se tyčí krásný maják a na břehu odpočívá lodní vrak Meisho Maru. Fouká slabý vítr, moře je poklidné a doufáme, že zítra bude stejné jako dnes a my se dostaneme na jednu ze „žraločích lodí“.

Číst dál...

TEXT A FOTO: KATEŘINA a MILOŠ MOTANI

Máme zvláštní úkol – ochutnat fialky. Tedy přesně řečeno, fialkové bonbony, oblíbenou laskominu císařovny Sissi. Vstupujeme do kavárny, kde dobrý duch starého mocnářství stále žije.

Proslulá vídeňská cukrárna Demel byla založena už v roce 1786. V jejích sladkých výrobcích našla zalíbení aristokracie a vídeňské měšťanstvo, ale také císařský dvůr. I císař František Josef I. a jeho manželka císařovna Alžběta, známá jako Sissi, si nechávali od Demela posílat různé cukrovinky. Sissi údajně fialkové bonbony velmi milovala. Pan Demel jí je donášel do dvora osobně. V roce 1898 bylo na vídeňské výstavě kulinářského umění dokonce tomuto cukrářství uděleno nejvyšší ocenění.

Číst dál...

Text a foto Kateřina a Miloš Motani 

 

Poušť, to není jen vyprahlé pískoviště bez života, jak její podoba vytane asi každému v mysli. I tady občas prší. A pak se začnou dít věci... Člověk si většinou představí poušť jako naprostou pustinu, nikde nic a nikde nikdo.

 

Číst dál...

TEXT A FOTO: KATEŘINA A MILOŠ MOTANI

 

Tučňáci v Africe?! Nechce se nám tomu jaksi věřit. Nakonec ale zjišťujeme, že kolonií tučňáků brýlových je v Jihoafrické republice víc. Pouze k jedné z nich se však člověk dostane skutečně velmi snadno.

Číst dál...

TEXT A FOTO: KATEŘINA A MILOŠ MOTANI

 

Slávou a penězi ověnčenému Las Vegas se kdysi říkalo Sin City, tedy Město neřesti. Už ale není tím, čím kdysi bývalo. Je to spíše takový disneyland pro dospělé, který se mění skoro před očima, aby přilákal další hráče ze středních vrstev.

Číst dál...

TEXT A FOTO: KATEŘINA A MILOŠ MOTANI

 

Divoký západ nás uchvátil. Svými nekonečnými dálkami, svými až neuvěřitelnými tvary, pestrostí krajiny i těmi nejpůsobivějšími barvami. Návštěva Ameriky změnila úplně náš život.

Číst dál...

TEXT A FOTO: KATEŘINA A MILOŠ MOTANI

Jedna z nejkrásnějších cest, legendární silnice Coastal Highway se klikatí podél celého kalifornského pobřeží. Divoká, nedotčená příroda, kouzelné a neustále se měnící pohledy na temně modrý Tichý oceán, strmá skaliska, zapomenuté zátoky, písečné i kamenité pláže strhnou úplně každého, kdo tudy projíždí.

Číst dál...

Jako kdyby tu zapomněli dinosauři svá vajíčka, tak vypadají zvláštní pukající zaoblené kameny v jedné části podivné a naprosto pusté oblasti, která v překladu doslova znamená špatná zem, neužitečná, prostě k ničemu. Bisti Badlands je název bizarní krajiny na severozápadě Nového Mexika.

Číst dál...

Kam až oko dohlédne, leží přeházené kmeny mohutných stromů, hromady špalků, úlomků. Vše je zkamenělé, jako by se toho místa někdo dotkl kouzelnou hůlkou. Tohle ale není pohádka. Díváme se na největší zkamenělý pravěký les na světě. Hýří nejpestřejšími barvami.

Číst dál...

Stáli jsme mlčky vedle sebe a hleděli do nekonečných dálek zalitých teplými paprsky. Obzor lemovalo vzdálené zvlněné pohoří, nad kterým se klenula neskutečně sytě modrá obloha. Po nějaké chvíli, když jsem se konečně rozkoukala, mi začalo být něco velmi divné, takový nezvyklý pocit. „Slyšíš ?“ zeptala jsem se. „Co mám slyšet?“ nechápal Miloš. „No to ticho, absolutní NIC!“

Číst dál...

Je podivné. V pouštní pustině, z jedné strany vyhaslé sopky, z druhé vysoké zasněžené štíty Sierry Nevady. Jednou sytě modré, jindy hráškově zelené, slané, a přitom jako z cukru, mrtvé, a přitom plné života. Mono Lake – jezero Mono.

Číst dál...

Žluté keře „rabbit brush“ a stříbrného pelyňku, mírně zvlněné kopce potopené do slunečního zlata. Zaprášená hrbolatá cesta a na jejím konci město stlučené z dřevěných prken vysušených sluncem a popraskaných zimou – poněkud trýznivý pohled na domky starého zlatokopeckého města, kde násilí, neřest a smrt byly na denním pořádku.

Číst dál...

Napsali a vyfotografovali Kateřina a Miloš MOTANOVI Pískovec dokáže vyčarovat nejfantastičtější kamenné útvary, jaké si člověk umí jen představit. Koloradská plošina, rozkládající se převážně v Utahu a Arizoně, je navíc ještě prokreslena červenou barvou způsobenou hlavně příměsí železa a manganu. Čas jako by tu dostal jiný rozměr. Spolu s větrem, vodou, mrazem a sluncem vytvořil z usazeného pískovce úchvatnou scenerii. Jednou z nejkrásnějších částí je poměrně neznámá oblast zkamenělých písečných dun v blízkosti řeky Paria. Nazvali jsme ji zemí páskovaného pískovce.

Číst dál...

Ve známém Údolí smrti je místo, kde se posunují malé kameny i mohutné bloky, aniž se přesně ví proč. Záhadu zvyšuje to, že každý z kamenů putuje po jiné dráze.

Číst dál...

Nehostinné místo na pobřeží Afriky, kde ztroskotat znamenalo v minulosti téměř s jistotou smrt. Uváznout tu není radno ani dnes.

Číst dál...

Článek o unikátním přírodním divu

Číst dál...

HORKÉ PLÁNĚ JAKO ZE SNĚHU

Autor: Kateřina a Miloš Motanovi

 

Číst dál...