Děsivé muzeum
TEXT A FOTO: Kateřina a Miloš Motani
Je tu divný vzduch, pomyslíme si, když vstupujeme do ponurých síní. Opatrně našlapujeme, skoro nedýcháme. A pak to přijde, zrak zaostří na první vitrínu. Před námi stojí první mumie. Je velmi zachovalá, má něco přes sto let.
V tuto chvíli máme za sebou dva měsíce napříč Mexikem. Právě se vracíme z Kalifornského poloostrova směrem na Ciudad de México. Vzdálenosti jsou tady ohromné, vždyť by se na plochu Mexika vešlo dvacet pět Českých republik. Spěcháme, za pár dní nám letí letadlo. Včera jsme půjčeným autem ujeli přes tisíc tři sta kilometrů na jeden zátah. Moc času nemáme, můžeme si zvolit pouze jedinou zastávku. Z toho, co se cestou nabízí, padne volba jednoznačně na město Guanajuato.
Gejzír za plotem
TEXT A FOTO: KATEŘINA a MILOŠ MOTANI
Záplava barev a neustávající příval horké vody z útrob Země. Toto místo jsme znali jen z vyprávění a dlouhá léta ho toužili najít. Kde se jen nachází?
Na svých cestách po divokém americkém západě jsme několikrát slyšeli o tajuplných oblastech, kam podle vyprávění zabloudí jen málokdo a krásy přírody tak odpočívají ničím nerušeny. Některá z těchto míst se nám podařilo najít celkem brzo, jiná až za pár let, několik dalších na naše objevení stále ještě čeká. Jedním takovým málo známým a námi dlouho hledaným místem byla i podivná termální oblast, ukrývající se bůhví kde.
Je tomu už hodně let, co se nám náhodou dostala do ruky fotografie, zobrazující zvláštně tvarovaný a velmi barevný gejzír. A pak zase za dalších pár let koukáme nechápavě na jednu vystavenou fotografii. Nechce se nám vůbec věřit, že se jedná o zachycení pozemské skutečnosti. První fotografie nám prozradila jméno gejzíru, ta druhá přibližně oblast, kde se nachází. Ale hledejte v ní, když je tato končina ohromně rozlehlá, nikde se o ní moc nepíše a už vůbec ne o termální oblasti s gejzírem jak z jiné planety.
Kaktusové moře
TEXT A FOTO: KATEŘINA a MILOŠ MOTANI
Prašná a pustá, mezi mořem a vysokými Andami. Se sytě modrým nebem. Se solnými jezery a tyrkysovými lagunami. Na západě se setkává s mořem. Tady na pobřeží chrání Atacamu před slunečním žárem camanchaca, pobřežní mlha přinášející život.
Jsme na cestě již třetí den, míříme na sever směr Antofagasta, chceme se zastavit na pacifickém pobřeží a pak pokračovat dál až do přístavního města Arica. Chile je nejbezpečnějším státem Jižní Ameriky, a tak bez obav spíme v autě, zaparkovaném na kraji prašné nezpevněné cesty, obklopeni mohutnými kaktusy Eulychnia.
Čelisti strachu
TEXT A FOTO: KATEŘINA a MILOŠ MOTANI
Pohled do rozevřené tlamy žraloka většinou pozorovateli věští rychlý příchod smrti. Najdou se však tací, kteří pozorování žraloků mají za adrenalinový sport, jejich mekou je městečko Kleinbaai v Jihoafrické republice.
Zpouště Kalahari se vracíme zpátky k jižnímu pobřeží. Naše cesta míří na Cape Agulhas, Střelkový mys, nejjižnější bod afrického kontinentu. Právě tady se střetávají dva oceány, teplý Indický a studený Atlantský, právě tady bychom měli zažít nejvyšší hladinu adrenalinu v životě. Nad poklidnou krajinou se tyčí krásný maják a na břehu odpočívá lodní vrak Meisho Maru. Fouká slabý vítr, moře je poklidné a doufáme, že zítra bude stejné jako dnes a my se dostaneme na jednu ze „žraločích lodí“.
Fialky pro Sissi
TEXT A FOTO: KATEŘINA a MILOŠ MOTANI
Máme zvláštní úkol – ochutnat fialky. Tedy přesně řečeno, fialkové bonbony, oblíbenou laskominu císařovny Sissi. Vstupujeme do kavárny, kde dobrý duch starého mocnářství stále žije.
Proslulá vídeňská cukrárna Demel byla založena už v roce 1786. V jejích sladkých výrobcích našla zalíbení aristokracie a vídeňské měšťanstvo, ale také císařský dvůr. I císař František Josef I. a jeho manželka císařovna Alžběta, známá jako Sissi, si nechávali od Demela posílat různé cukrovinky. Sissi údajně fialkové bonbony velmi milovala. Pan Demel jí je donášel do dvora osobně. V roce 1898 bylo na vídeňské výstavě kulinářského umění dokonce tomuto cukrářství uděleno nejvyšší ocenění.
V poušti s pláštěnkou
Text a foto Kateřina a Miloš Motani
Poušť, to není jen vyprahlé pískoviště bez života, jak její podoba vytane asi každému v mysli. I tady občas prší. A pak se začnou dít věci... Člověk si většinou představí poušť jako naprostou pustinu, nikde nic a nikde nikdo.
Plavání s tučňáky
TEXT A FOTO: KATEŘINA A MILOŠ MOTANI
Tučňáci v Africe?! Nechce se nám tomu jaksi věřit. Nakonec ale zjišťujeme, že kolonií tučňáků brýlových je v Jihoafrické republice víc. Pouze k jedné z nich se však člověk dostane skutečně velmi snadno.
Honba za jackpotem
TEXT A FOTO: KATEŘINA A MILOŠ MOTANI
Slávou a penězi ověnčenému Las Vegas se kdysi říkalo Sin City, tedy Město neřesti. Už ale není tím, čím kdysi bývalo. Je to spíše takový disneyland pro dospělé, který se mění skoro před očima, aby přilákal další hráče ze středních vrstev.
Barevná pustina
TEXT A FOTO: KATEŘINA A MILOŠ MOTANI
Divoký západ nás uchvátil. Svými nekonečnými dálkami, svými až neuvěřitelnými tvary, pestrostí krajiny i těmi nejpůsobivějšími barvami. Návštěva Ameriky změnila úplně náš život.
Zlatý sen
TEXT A FOTO: KATEŘINA A MILOŠ MOTANI
Jedna z nejkrásnějších cest, legendární silnice Coastal Highway se klikatí podél celého kalifornského pobřeží. Divoká, nedotčená příroda, kouzelné a neustále se měnící pohledy na temně modrý Tichý oceán, strmá skaliska, zapomenuté zátoky, písečné i kamenité pláže strhnou úplně každého, kdo tudy projíždí.