Roční předplatné 499 Kč
Roční předplatné (4 ks) 135 Kč
Roční předplatné 248 Kč (6 čísel)Bílé bratrstvo
TEXT A FOTO: TOMÁŠ KUBEŠ
Vysoko v horách masivu Rila se ještě před rozbřeskem pomalu zaplňují skaliska i horské louky tajemnými stíny. Tiché postavy oděné do bílého oblečení netrpělivě čekají na zázrak zrození slunce. Pro někoho možná obyčejný zážitek, pro členy bratrstva magický okamžik, který nabíjí tělo energií.
„Bílé bratrstvo, to jsou magoři, co čekají na UFO. Je to sekta, co čeká na konec světa,“ říká Georgij z hostince ve městě Dupnica. Tady pod horami o Bílém bratrstvu nikdo nic určitého neví, všichni čerpají z bulváru, a ten zajímá jen senzace. Jaká je pravda? To jde zjistit jedině v samotných horách. Jenže dostat se koncem srpna do oblasti Sedmi jezer na Rile je kvůli davům docela problém. Přijet můžete z města Dupnice, odkud jezdí mikrobusy do lázní Sapareva Banja a odtud taxíky až k horské chatě Paničiště, kde začíná nově postavená lanovka. Lanovkou nejezdím, ale chodím vždy až na vrchol po svých, tak po cestě nepotkávám už nikoho. Až u chaty Rilská jezera zjišťuji, že takového blázna tu dlouho neměli. Hodně sádlem obtěžkaných mastodontů se mi směje a fotografují si přízrak s batohem. Není divu, nová lanovka chrlí každou hodinu doslova stovky lidí, někteří zapomněli, že jsou v horách, a tak tu kráčejí dámy na jehlách, pánové ve fraku, turisté i podivní lidé oblečení v bílém.
Editorial Koktejl Special Bulharsko
Přejít na články z Koktejlu Special Bulharsko
Bitva o budoucnost
Bulharsko, Polsko, Česká republika. Všechny tři země mají kromě slovanské krve společnou také slavnou historii. Ve své době šlo o státy, které dominovaly celému regionu. Pravda, v případě Čechů nebo Poláků to netrvalo příliš dlouho, ale Bulhaři měli našlápnuto na to, aby mocensky obsáhli celý Balkán. Jenže pak se na hranicích utvořila síla, které zkrátka nešlo vzdorovat, a Bulharsko pohltila na dlouhá staletí.
Také Bulharsko si prošlo svým národním obrozením, po němž následoval velký skok do nezávislosti. Ovšem to netrvalo příliš dlouho – opět jako v případě Čechů a Poláků. Komunistický výplach mozků pak na bulharském sebevědomí zanechal možná hlubší rýhy než pětisetleté turecké područí. Někdy se zdá, že jediné, co v lidech zůstalo ze slavné minulosti, jsou velmi silné rodinné vazby, které pomáhají překonat nástrahy života.
Dnes se tato balkánská země potýká s velkým odlivem své budoucnosti. Mladí lidé berou nohy na ramena, nechtějí žít v zemi prolezlé korupcí a klientelismem. Vstup do Evropské unie se pro ně stal šancí na nový začátek, který ale zavání koncem Bulharska takového, jaké ho známe. V roce 1989 mělo Bulharsko přes devět milionů obyvatel, odhady pro rok 2060 hovoří o 5,4 milionu obyvatel. Země tak nyní poprvé v historii nebojuje proti nepříteli, který se šikuje na hranicích. Bitva bude probíhat v poslaneckých lavicích a následně při demonstracích na náměstích (nebo obráceně), ale hlavně v srdcích těch, kteří daleko od domova jihnou při vzpomínkách na svou vlast, i těch, kteří v ní prozatím zůstali právě proto, že jejich vazby na rodinu jsou příliš silné.
Doufejme, že Bulharsko svou bitvu o budoucnost vyhraje a pravdu budou mít nakonec ti prognostici, kteří tvrdí, že 21. století bude na starém kontinentu stoletím východoevropských národů. Poláků, Čechů i Bulharů.
Příjemné brouzdání překrásným Bulharskem vám přeje
Michal Dvořákšéfredaktor
Obsah - Kompletní přehled článků v čísle
SpolečnostRambové s fáremBacha na sousedy Pryč ze země!
HistorieRoztrhaná superstar Když skála promlouvá Soumrak Thrákie Zlatý národ Od Altaje po Balkán Odkaz odvážných bratrů Písmo vyhnanců Koruna nepadá daleko od trůnu Cesta ke svobodě Když se dva perou
PříběhZ barikád na ministerstvo Poslední vládci Pyroman Dimitrov Obětní beránek Bondovka po balkánsku Věrný vazal Moskvy
CestováníSofie, město kontrastů Bulharsko: Návod na použití Bulharská stopa v UNESCO Víno ve stínu pyramid Revoluce v klášterních zdech Říše zlatého písku Bulharská Amazonka
ZajímavostBoj o každou kapkuChlupatí tanečníciBílá smršťHodného nepálíChaos má jméno kukeri Chemik s duší psavce Klenoty ze srdce Balkánu
ZáhadyZáhada hliněné pečetěVěštkyně ve službách státu Machu Picchu Balkánu
GastronomieZdravá a voňavá Král jogurtů Zmatek na tabuli
SportDáma nad laťkou Lyžařský ráj za pár korun Kanonýr z Plovdivu
Ti druzí
TEXT A FOTO: ONDŘEJ KOLMAN
"Rozhodně si s sebou neberte žádné cennosti. Ráda bych vás požádala, abyste tu nechal své nacionále a já je předám kolegovi, který bude mít službu po mně. Nechte tu popřípadě váš pas, předali bychom ho policii, pokud byste se do večera nevrátil. Teď je to opravdu nebezpečné, doba je vyhrocená.“Jsem v samém srdci Balkánu v jihobulharském městě Plovdiv. Momentální situace není růžová. V nedalekém městě Katunitsa korumpoval podle všeobecného mínění i vyjádření médií tamní cikánský král politiky penězi pocházejícími z prostituce a nelegální výroby alkoholu tak dlouho, až byl takřka nedotknutelný. Ucho se ovšem utrhlo, když jeho řidič svým vozem doslova rozdrtil mladíka, kterému král před tím vyhrožoval smrtí. Rozlícený dav etnických Bulharů jeho sídlo vypálil a dlouhodobá frustrace z korupce a neuspokojivě řešené neřešitelnosti cikánské otázky se projevila demonstracemi fotbalových hooligans i „normálních“ Bulharů. V krásném historickém městě Plovdiv je čtvrť Stolipinovo – největší romské ghetto na světě, čítající 45 000 lidí. Je to svět žijící podle svých pravidel a sám pro sebe, město ve městě, stát ve státě. A tam právě teď jedu taxíkem.
Když přijdou Kukeri
TEXT A FOTO: TOMÁŠ KUBEŠ
Řinčení zvonců, běsnivý tanec a hrůzu nahánějící podivné postavy v kožešinových oblecích. Psi se ukrývají v boudách, zato lidé radostně tančí s tradičními maškarami. Taková je nálada, když do vesnice dorazí kukeri.
Zimní Bulharsko je jako putování do pohádky. Cesta do Rodop nabízí neopakovatelně malebnou a ospalou atmosféru. Sněhová nadílka se ještě drží v kopcích, mráz ukazuje svoji sílu a vesnice daleko v horách připomínají období zimního spánku. I když na začátku března je už cítit blížící se jaro, zima se své vlády ještě nevzdala. Bělostnými domky s typickými kamennými střechami nalepenými v hlubokém údolí kolem zákrutů říčky Ladši připomíná prastará vesnice Široka Lăka hada. Tady se s železnou pravidelností odehrává každým rokem divadlo, kdy masky kukeri ovládnou kraj a všudypřítomné veselí probudí obyvatele ze zimního období.
Růžové zlato
TEXT A FOTO: TOMÁŠ KUBEŠ
Vlastnit něco vzácného může mít pro každého jiný význam. Pokud zavítáte do Bulharska, tak tady jsou za pravý poklad považovány růže. Dodnes se z nich tradičními metodami vyrábí růžový olej, který je ve světě vnímán jako nejlepší a platí se za něj vskutku královsky.
Ještě před rozbřeskem putují rozespalé siluety česáčů na velká pole pod horstvem Stara planina nedaleko města Kazanlak. Muži si připalují nedočkavě cigarety a někteří se po ránu posilují hltem rakije. Není divu, čeká je totiž namáhavý den, kdy se musí pustit mezi keře růží a sesbírat rozkvetlé růžové květy. I za svitu baterky se dá sbírat, a tak se na poli mihotají blikající světýlka a česáči se blátivou stopou řadami keřů dávají do sběru svého živobytí. Možná někoho napadne, že sbírat růže je jednoduché, ale zkuste si to třeba půl dne. Pak dáte za pravdu česáči Ivanovi, který mě zasvětil do tajemství sběru. „To musíš velice oparně trhat jen květy, které jsou již rozkvetlé. Poupata přijdou na řadu až příště. Musíš mít grif, jak co nejlépe odtrhnout květ, nebo ustřihnout, pokud je větší stonek. Musíš dávat pozor na trny, větve a také oči,“ dodává Ivan zachumlaný do kulichu a pláštěnky. Přeci jen ráno je všude mokro a stačí jen chvíle prodírání mezi keři, a člověk je promočený na kost.
Válka přijde v listopadu
TEXT A FOTO: TOMÁŠ KUBEŠ
Kdy přijde konec světa? Bude další světová válka? Co bude s naší civilizací? Odpovědi znala baba Vanga. Její schopnosti byly natolik výjimečné, že se o ni zajímala tajná policie a pro radu k ní chodili i komunističtí kádři. Její věštby totiž vycházely.
Noční vlak, uhánějící do stanice General Todorov, ležící jen co by kamenem dohodil od bulharsko-řecké hranice, je obvykle prázdný. Jen v některé dny putují po kolejích davy lidí, kteří zde přestupují na spoj do malé staničky Rupite, zastávky bez označení, s obyčejným kusem vylitého betonu u kolejí. Tady ale většina pasažérů vystupuje, odtud pak za ranního rozbřesku vyrážejí k vesničce ukryté pod horou Kožuch, která jako věčný strážce bdí nad tajemným místem na samém jihozápadě Bulharska.
Islámské námluvy
TEXT A FOTO: JIŘÍ SLADKÝ
Bulharsko bývalo odedávna křižovatkou evropského a asijského ducha. Takové jsou dodnes Rodopy, pohoří téměř orientálního rázu. Směrem k jihovýchodu přibývá Turků, až nakonec tu desítky kilometrů člověk na nikoho jiného nenarazí.
Turisty už medvědi neberou
Veselo u hrobky
Jako poustevníci
Téměř zapomenutí Thrákové
Chrám lůna
POKROK A VELKÉ PRÁDLO
DOBRÝ ČLOVĚK JEŠTĚ ŽIJE
NA NEJVĚTŠÍ CIKÁNSKÉ PARTY
Mistrný řez do hrdla, krev se valí proudem na zem. Všichni napjatě čekají. Přípravy na jeden z největších bulharských svátků jsou na ústředním placu ihtimanské mahaly v plném proudu.
HURÁ JEŠTĚ ŽIJEME
Autor: Michal Novotný
Nejčastějším slovem, které v Bulharsku uslyšíte, je korupce. Po rozbitých cestách se vedle sebe prohánějí nablýskané zahraniční limuzíny, stejně jako rozpadající se žigulíky, staré ojetiny i koňské a oslí povozy.
