ikoktejl

TEXT: RADOMÍR DOHNAL, FOTO: PAUL MULENGA

Zambikes je firma, která vznikla na popud dvou amerických studentů během jejich studijního pobytu v zemi. Všimli si totiž, že velké procento místních je závislých na cyklodopravě. Založili tak společnost, která si kladla za cíl nejen poskytnout lidem kvalitní kola, ale i něco navíc.

Základním produktem firmy Zambikes jsou pro nás možná obyčejná, ale kvalitní horská kola. Ty ale v Zambii rozhodně nepatří mezi běžné spotřební zboží. Vzhledem k tomu, že zemi chybí potřebná infrastruktura a výrazná část obyvatel stále žije v odlehlých oblastech, existuje tu vysoká poptávka po spolehlivém dopravním prostředku. V řadě vesnic nenajdete ani jeden automobil a autobus tam jezdí jen jednou týdně. Pokud tedy potřebujete dovézt své výpěstky z pole do „města“, nebo koupit to, co si nevypěstujete, je kolo jediná možnost. Firma sama je distribuuje zdarma nebo za sníženou cenu do izolovaných oblastí, kde slouží lékařům, pastorům a učitelům, aby se mohli rychleji dostávat k lidem, kteří právě potřebují jejich pomoc. Cyklistická doprava zboží však není jediné, na co Zambikes myslí. Hned dalším produktem, který lze chápat jako „neziskový“, je Zambulance.

Číst dál...

TEXT: JAROSLAV MAREŠ

 

V Africe najdeme tajemná místa, opředená legendami. Vymykají se všemu, co jsme až dosud poznali. V Evropě budí často úsměv, v afrických státech respekt a na místě samém, ve vlhké hnijící džungli, hrůzu. K těmto místům patří i močály Džiundu, nad nimiž se má vznášet přízrak smrti. Byl jsem tam.

Číst dál...

TEXT A FOTO: PŘEMYSL RABAS, ILUSTRACE: JAN DUNGEL

 

Nosorožci jsou fascinující zvířata. Svým opancéřovaným tělem a mohutným rohem vzdáleně připomínají dávné triceratopse. A stejně jako těmto pravěkým ještěrům hrozí nyní i jim vyhynutí. Auto se po lijákem vymleté kamenité cestě zdárně vysoukalo z hlubokého řečiště.

Číst dál...

Bylo to jako zjevení, když v srpnu v Zambii vystoupilo trio kytaristů z Prahy. Přivezla je sem právě Radu Tesaro, dcera profesora Milana Tesaře, skladatele a pedagoga konzervatoře Jaroslava Ježka. Sál Alliance Française v Lusace byl plný místní honorace. Do ticha se nesly tóny mistrovsky zahraných instrumentálních skladeb a lidé naslouchali až nábožně. Pak to přišlo. Vysoký černoch v řadě za mnou to už nevydržel a svými mohutnými tlapami začal na celý sál plácat do rytmu. Chyběly mu tam zkrátka bubny.

Číst dál...

Do Afriky můžete odjet z různých pohnutek. Objevovat nepoznané, hledat odpovědi na otázky, pomáhat potřebným, měnit život svůj i ostatních. Málokdo sem ale jede s tak vyhraněným cílem, jako to udělala Češka Radu Tesaro. Do Zambie přijela malovat, najít svůj umělecký styl. Z civilizační šedi její plátna najednou ožila barvami.

Číst dál...

Východoafrická příkopová propadlina končí v Zambii údolím řeky Luangwy. Je to oblast s jednou z nejsilnějších koncentrací divoké zvěře na kontinentu. Vracel jsem se sem po dvou letech a mířil tentokrát hlouběji do divočiny.

Číst dál...

Kolem silnice sedí kameníci. V podřepu opracovávají kameny, které vyrvali zemi z děr všude kolem. V rozpáleném tetelícím se vzduchu jsou obrysy těch vzdálenějších rozmazané jak malba vodovými barvami. Muži, ženy, děti… Nevydělávají na nový automobil, pracují, aby se večer najedli. Většina z nich je z nejchudší čtvrti hlavního zambijského města Lusaky.

Číst dál...

Dunivým hřměním padající vody jen občas pronikne z nedalekého nádraží siréna vlaku s krásnými starými koloniálními vagóny. Závany větru způsobují, že vás z různých směrů, v nepředvídatelných intervalech, pohlcuje vodní tříšť. Stojíme na mostě mezi Zambií a Zimbabwe. Pozoruji živel propadající se do hlubiny pod námi, přivírám oči a snažím se představit si, jak by to tady vypadalo, kdyby zmizelo vše, co sem přinesl člověk.

Číst dál...