Timurova pohádka
TEXT: PŘEMYSL RABAS
Poprvé jsem navštívil Uzbekistán ještě v dobách hlubokého komunismu, podruhé dvacet let poté. Změnilo se toho mnoho, ne však vlídná tvář místních obyvatel.
Hallo, come visit my shop – zve mne pohledná pestrobarevně oděná prodavačka s čertíky v očích k návštěvě svého krámku se stejně pestrobarevnou keramikou. Když jsem tady v Buchaře pod jedním z největších minaretů Střední Asie stál před dvaceti lety, nebyla asi ještě na světě. Možná jsem tu tenkrát potkal její rodiče, bratry, strýce. Tenkrát se na mě obraceli se slovy: „Zdrávstvujte, odkuda vy? Pribaltika?“ Volně pohybujících se cizinců tu tehdy mnoho nebylo, a tak mě, vzhledem k mé ne příliš vybroušené ruštině, pokládali většinou za občana Litvy, Estonska či Lotyšska. Toulám se znovu křivolakými uličkami prastaré Buchary, plnými překřikujících se prodavačů, kteří se snaží zmocnit se svého turisty. Z paměti se mi jak karavana v zamlženém oparu pomalu vynořují vzpomínky na mou poslední návštěvu. Sortiment zboží byl skrovnější, lidé vás oslovovali rusky a… často se opatrně rozhlíželi kolem.
Poslední titáni
TEXT A FOTO: PŘEMYSL RABAS, ILUSTRACE: JAN DUNGEL
Nosorožci jsou fascinující zvířata. Svým opancéřovaným tělem a mohutným rohem vzdáleně připomínají dávné triceratopse. A stejně jako těmto pravěkým ještěrům hrozí nyní i jim vyhynutí. Auto se po lijákem vymleté kamenité cestě zdárně vysoukalo z hlubokého řečiště.
Pozor! vrací se Zubr
BUVOLI SE VRACEJÍ
TEXT: Přemysl Rabas
FOTO: Rostislav Stach
Je pátek. Od rána jsme v provizorní karanténě postavené velice důkladně uprostřed rezervace a čekáme na transport. Uprostřed jihoafrické přírody čekáme na české buvoly! Je tu Richard se ženou, jejich
VODOPÁDY
Dunivým hřměním padající vody jen občas pronikne z nedalekého nádraží siréna vlaku s krásnými starými koloniálními vagóny. Závany větru způsobují, že vás z různých směrů, v nepředvídatelných intervalech, pohlcuje vodní tříšť. Stojíme na mostě mezi Zambií a Zimbabwe. Pozoruji živel propadající se do hlubiny pod námi, přivírám oči a snažím se představit si, jak by to tady vypadalo, kdyby zmizelo vše, co sem přinesl člověk.
KAMENNÍ PTÁCI Z AFRIKY
TEXT A FOTO: Přemysl Rabas
Prodírali jsme se hustým, trnitým porostem. Buš se pak, po několika desítkách kroků údolím, změnil ve vlhký les. Na kopci nad námi řvali paviáni. Byli vyplašení, stejně jako skálolez - antilopa,
BUSHMEAT - MASO Z BUŠE
Autor Přemysl Rabas a Martin Šíl
Řekněte NE drancování tropických oblastí Afriky a na Den Země symbolicky probuďte veřejnost k účinné ochraně planety!