Rodím metrové dítě
PTAL SE: MARTIN RYCHLÍK (CESKAPOZICE.CZ), FOTO: MARTIN PINKAS
Už na první pohled je výjimečný. Vladimír Franz. Pan profesor vybočující z norem. Je renesanční osobností a v tomto případně zodpovědně tvrdíme, že nejde o laciné klišé. Počtem nasbíraných ocenění je nejúspěšnějším skladatelem scénické hudby u nás. Také rád maluje krajinu, české luhy a háje má prošlápnuté jako málokdo. Asi nepřekvapí, že putuje zásadně bez map, o GPS nemluvě.
Obohacují vás navštívené cizí země ve vaší tvorbě – ať v hudbě či výtvarném umění?
Každý výlet za hranice je zajímavým impulsem. Vždy si říkám, že musím zpracovat fenomén, institut moře. Ale když se tím člověk začne hlouběji zaobírat, zjistí, že je jen návštěvníkem, hostem, a že by tam musel žít déle. To je jako když si tady někdo koupí brožuru „Staň se buddhistou“ – americkou, pokud možno – a i když si ji přečte, stejně se buddhistou nestane. Buddhistou by se možná stal tehdy, kdyby v sobě nesl tak šest deset generací lidí, kteří tím žili; jde o genetickou paměť, jež se nedá nahonit. Mám třeba oblíbená místa na Gran Canarii, kde skládám.
Medová duše
TEXT: MARTIN RYCHLÍK (CESKAPOZICE.CZ), FOTO: HYNEK GLOS (TÝDENÍK EURO)
Tak trochu opuštěná leží Arménie mezi ostatními státy na Kavkaze. Se svým medově zbarveným koňakem a výtečnými zákusky však hledí tato země pod biblickým Araratem hrdě do budoucnosti.
Postsovětská Arménie, jež sama sobě říká Hajastan a je od roku 301 prvou zemí světa s křesťanstvím jako státním ritem, je Čechům překvapivě blízko, byť je vzdálena 2500 kilometrů. Běžně vidíte české trolejbusy, mnoho taxikářů jezdí ve škodovkách, Češi jsou oblíbeni a pije se tu pochopitelně pivo. Hlavně to s kozlem ve znaku. Není divu, že Arménie – například v Jerevanu – trochu připomíná porevoluční Československo.
Tajemství Jeskyně plavců poodhalil až egyptolog Miroslav Bárta
Text Martin Rychlík, týdeník EURO, foto Martin Pinkas týdeník EURO a archiv Miroslava Bárty
Pyramidy, mumie a hieroglyfy. Tak si většina lidí představuje egyptologii, obor, v němž čeští vědci vynikají. Docent Miroslav Bárta (vpravo) ji ale pojímá šířeji.
Morče? Chutná jako králík říká profesor s řádem od španělského krále
Text Martin Rychlík, týdeník EURO, foto Martin Pinkas, týdeník EURO
Větší autoritu na Latinskou Ameriku v Česku nenajdete, byť by to vlídný profesor Josef Opatrný sám nikdy nepřiznal. Naštěstí to o něm vědí jiní. Od španělského krále obdržel před pěti lety Řád Isabely Katolické.
Nejhrůznější místo na světě
TEXT: RADEK JOHN, FOTO: DAVID CYSAŘ A MARTIN RYCHLÍK
Na stěnách visí fotografie dvou, tří, pětiletých černošských holčiček a kluků. Usmívají se. Koukají bezelstně na svět velkými kukadly. Jsou to jejich poslední dochované snímky. Pod každým nevěřícně čtete: Hozena proti zdi. Rozsekána mačetou. Upálen. Vypíchány oči, hlava rozseknuta mačetou. Umučen. Zabita mačetou rukou matky.
Etno běloši
TEXT A FOTO: MARTIN RYCHLÍK
(týdeník Euro) Viděli jste australský film Piano? Hlavní hrdina-milovník, jenž již delší čas žil na Novém Zélandu, se přiblížil maorské kultuře natolik, že kořen svého nosu přizdobil tetovanou spirálkou.
Krása vrytá do tváří
TEXT A FOTO: MARTIN RYCHLÍK (týdeník Euro)
Napadlo by vás, že prošít se dá i lidská kůže? Eskymáky ano. Spolu s dalšími arktickými národy vnášeli tímto způsobem barvu pod kůži – tetovali se zejména na bradě.