Roční předplatné 499 KčCesta ke kořenům
TEXT A FOTO: TEREZA ŠÍROVÁ
Jak je mým zvykem, plán cesty vznikl poměrně rychle – přes noc. Pročetla jsem průvodce, udělala si poznámky, zhodnotila časové a finanční možnosti a po dvou hodinách spánku vyrazila na nádraží. Turecké dobrodružství začíná.
Po nekonečných hodinách jízdy vystupuji z autobusu a chvíli se na nádraží rozkoukávám, což nesmí trvat moc dlouho, protože se to nemusí vyplatit. Vždy se vás totiž – jako samotné holky – snaží někdo velmi aktivně ujmout. A to je potom těžké, vymanit se ze zajetí pohostinné, avšak ne vždy žádané pozornosti. Ve města Şanliurfa na jihu Turecka se teploty dají lehce srovnat s našimi červencovými, navzdory tomu, že je teprve březen. Město tepe každodenním životem. Před malými krámky sedí prodavači a pijí čaj z malých skleněných pohárků. Prodavači simitů, typického pečiva, které je k dostání absolutně všude na ulici, vyvolávají trénovaným hlasem: „Simiiiiiiiiit!“ Ženy zahalené v pestrobarevných šátcích vedou své děti ze školy nebo procházejí po hrubě dlážděné hlavní ulici s nákupem z bazaru. Přemýšlím, jestli by mi taky nebylo lépe pod vzdušným šátkem, aby alespoň část slunce zůstala mimo dosah mé světlé kůže. S krosnou na zádech poutám pozornost. Od neskrývaných zvědavých pohledů si jdu odpočinout do stínu parku u mešity, ze které proudí zástupy mužů z polední modlitby, zvané salát. Modlitba muslimů se opakuje pětkrát denně a je jedním z takzvaných pěti pilířů islámu. Dřívější jméno města bylo Urfa. Ještě stále mezi lidmi přežívá stará forma, a především pro starší obyvatele je přirozenější než nové Şanliurfa. Město je jedním z nejstarších na světě. Není divu, když leží v severní části prastaré Mezopotámie. Půl hodiny přešlapuji u budky s názvem Danišma (v turečtině „turistické informace“). Čekám na konec polední pauzy, která tady trvá daleko déle než u nás. Když se nic neděje a dlouho nepřichází nikdo, kdo by mi dal mapu města a nějaké informace, ujímá se mě majitel jedné z přilehlých kaváren. Představuje se jako Mustafa a zavede mě k místní radnici na konci hlavní ulice. Tam mě předá kultivované referentce, která mluví anglicky, a za všeobecného zájmu a pozornosti se dovídám o nejdůležitějších krásách a zajímavostech města. Dostávám mapu města i pravou tureckou kávu. Po vřelém rozloučení vyrážím k nádhernému Balikli Göl (Rybí jezírko), které je součástí nádherného parkového komplexu uprostřed města, přímo pod místní pevností, kde je posvátný pramen a místo s údajným hrobem proroka Abraháma.
KOKTEJL alá ISTAMBUL
Istambul. Jediné město světa sídlící na území dvou kontinentů, nepřeberné množství trhů se zlatem, kůží, falešnou skotskou whisky. Neuvěřitelný počet cizinců, v minulosti budujících socialismus, jejichž hlavy připomínají kalkulačky v mžiku schopné vyčíslit, co se vyplatí či nevyplatí koupit. Mimo jiné i město, ve kterém vydělávají desetileté děti, město které se stalo eldorádem laciných prostitutek, které kromě svého těla nabízí kaviár, kapavku či syfilis.
Vzpomínky na klášter
Náhorní plošina Tur Abdin je nehostinnou stepí v srdci Kurdistánu (na jihovýchodě Turecka, v blízkosti hranic se Sýrií). V zimě větrno a nevlídno, v létě zase vražedné horko. Pro turisty je to tu absolutní konec světa, a tak téměř nikdo neví, že je Tur Abdin pravlastí jakobitských křesťanů, kteří dnes udržují při životě poslední zbytky aramejštiny - jazyka, kterým mluvil Ježíš Kristus.
MĚSTO Z KACHLÍKŮ
Mezi nebem a peklem
TEXT: MICHAELA „MYSHA“ KOŠŤÁLOVÁ, FOTO: BARBORA LITEROVÁ
Cesta do nebe či do pekla nutně nevede přes bránu střeženou svatým Petrem. Rajská zahrada i pekelné skály dštící věčný oheň leží na jihu Turecka – v národním parku Olympos.
O „evropské“ duši Turků
Na žhavé půdě
Kde je Prorokův zub
Když se řekne Istanbul, jako první se drtivé většině z nás vybaví Velký bazar. Jenomže Istanbul není jen o nakupování, což naštěstí už mnozí čeští turisté pochopili, a tak rozšířili své představy o zdejších unikátech například o palác Topkapi, chrám Ayi Sofie či Modrou mešitu.
Zkázu nese voda
Staříci se zlatými skříňkami
Plsti používali už Hunové
Když zčerná Slunce
tančili Slunci
potopené město
DŮL NA MOŘSKOU PĚNU
MASOPUST DRŽÍME, NIC SE NEVADÍME, POSPOLU
NAD EGEJSKÝM MOŘEM SE RYCHLE STMÍVÁ
TEXT: Vladimír Šimek
FOTO: Petr Břinčil
Moře je neklidné. Pozlacené se vzdouvá pod zapadajícím sluncem. Silný vítr strhává z hřebenů vln prozářenou vodní tříšť. Rudý kotouč těsně nad obzorem mění tvar a vypadá jako obrovský plovoucí ragbyový
KLENOT DIVOKÉHO VÝCHODU
Autor: Zdeněk Micka
Úplně na vrcholu 2150 metrů vysoké hory v Malatském pohoří na horním Eufratu leží gigantický chrám - pomník nehorázné domýšlivosti jednoho bezvýznamného krále, který se sám počítal mezi nesmrtelné.
GÖREME - 365 CHRÁMŮ
TEXT A FOTO: Lumír Pecold
Francouz Paul Lucas cestoval po turecké Anatólii z pověření krále. Když ale zakreslil do své knihy, která vyšla v Paříži v roce 1712, podivuhodné město pyramid a skalních hřibů, kde se domy podobaly
ZA KRÁSU SE PLATÍ
Autor: Jiří Rudolský
V SRPNU TOHOTO ROKU SE POD TURECKEM OTŘÁSLA ZEMĚ. ZEMĚTŘESENÍ SI VYŽÁDALO OBROVSKOU DAŇ NA LIDSKÝCH ŽIVOTECH. NEBYLO VŠAK PRVNÍM KATASTROFÁLNÍM ZEMĚTŘESENÍM V TÉTO ZEMI A JISTĚ NEBUDE POSLEDNÍM. PROČ
