ikoktejl

TEXT A FOTO: TEREZA ŠÍROVÁ

Jak je mým zvykem, plán cesty vznikl poměrně rychle – přes noc. Pročetla jsem průvodce, udělala si poznámky, zhodnotila časové a finanční možnosti a po dvou hodinách spánku vyrazila na nádraží. Turecké dobrodružství začíná.

Po nekonečných hodinách jízdy vystupuji z autobusu a chvíli se na nádraží rozkoukávám, což nesmí trvat moc dlouho, protože se to nemusí vyplatit. Vždy se vás totiž – jako samotné holky – snaží někdo velmi aktivně ujmout. A to je potom těžké, vymanit se ze zajetí pohostinné, avšak ne vždy žádané pozornosti. Ve města Şanliurfa na jihu Turecka se teploty dají lehce srovnat s našimi červencovými, navzdory tomu, že je teprve březen. Město tepe každodenním životem. Před malými krámky sedí prodavači a pijí čaj z malých skleněných pohárků. Prodavači simitů, typického pečiva, které je k dostání absolutně všude na ulici, vyvolávají trénovaným hlasem: „Simiiiiiiiiit!“ Ženy zahalené v pestrobarevných šátcích vedou své děti ze školy nebo procházejí po hrubě dlážděné hlavní ulici s nákupem z bazaru. Přemýšlím, jestli by mi taky nebylo lépe pod vzdušným šátkem, aby alespoň část slunce zůstala mimo dosah mé světlé kůže. S krosnou na zádech poutám pozornost. Od neskrývaných zvědavých pohledů si jdu odpočinout do stínu parku u mešity, ze které proudí zástupy mužů z polední modlitby, zvané salát. Modlitba muslimů se opakuje pětkrát denně a je jedním z takzvaných pěti pilířů islámu. Dřívější jméno města bylo Urfa. Ještě stále mezi lidmi přežívá stará forma, a především pro starší obyvatele je přirozenější než nové Şanliurfa. Město je jedním z nejstarších na světě. Není divu, když leží v severní části prastaré Mezopotámie. Půl hodiny přešlapuji u budky s názvem Danišma (v turečtině „turistické informace“). Čekám na konec polední pauzy, která tady trvá daleko déle než u nás. Když se nic neděje a dlouho nepřichází nikdo, kdo by mi dal mapu města a nějaké informace, ujímá se mě majitel jedné z přilehlých kaváren. Představuje se jako Mustafa a zavede mě k místní radnici na konci hlavní ulice. Tam mě předá kultivované referentce, která mluví anglicky, a za všeobecného zájmu a pozornosti se dovídám o nejdůležitějších krásách a zajímavostech města. Dostávám mapu města i pravou tureckou kávu. Po vřelém rozloučení vyrážím k nádhernému Balikli Göl (Rybí jezírko), které je součástí nádherného parkového komplexu uprostřed města, přímo pod místní pevností, kde je posvátný pramen a místo s údajným hrobem proroka Abraháma.

Číst dál...

Istambul. Jediné město světa sídlící na území dvou kontinentů, nepřeberné množství trhů se zlatem, kůží, falešnou skotskou whisky. Neuvěřitelný počet cizinců, v minulosti budujících socialismus, jejichž hlavy připomínají kalkulačky v mžiku schopné vyčíslit, co se vyplatí či nevyplatí koupit. Mimo jiné i město, ve kterém vydělávají desetileté děti, město které se stalo eldorádem laciných prostitutek, které kromě svého těla nabízí kaviár, kapavku či syfilis.

Číst dál...

Náhorní plošina Tur Abdin je nehostinnou stepí v srdci Kurdistánu (na jihovýchodě Turecka, v blízkosti hranic se Sýrií). V zimě větrno a nevlídno, v létě zase vražedné horko. Pro turisty je to tu absolutní konec světa, a tak téměř nikdo neví, že je Tur Abdin pravlastí jakobitských křesťanů, kteří dnes udržují při životě poslední zbytky aramejštiny - jazyka, kterým mluvil Ježíš Kristus.

Číst dál...

Prodavač suvenýrů ochotně odsouvá stojan s růžovými plyšáky, abychom si mohli lépe prohlédnout stěnu za ním ozdobenou kachlíky. Není ale třeba. Tohle autobusové nádraží dělá svému jménu čest – Cinigar, Kachlové. Malované kachlíčky jsou všude, na zemi, na stěnách i na stropě, na toaletách, stejně jako u pokladen.

Číst dál...

TEXT: MICHAELA „MYSHA“ KOŠŤÁLOVÁ, FOTO: BARBORA LITEROVÁ

 

Cesta do nebe či do pekla nutně nevede přes bránu střeženou svatým Petrem. Rajská zahrada i pekelné skály dštící věčný oheň leží na jihu Turecka – v národním parku Olympos.

Číst dál...

Kodrcat se mezi Istanbulem a Teheránem je sice poněkud únavné, zato nepochybně objevné dobrodružství, zvlášť když si těch dva a půl tisíce kilometrů odsedíte v íránském autobusu. Takovou zkušenost doporučuji každému, kdo by se chtěl zapojit do „diskuse“ o turecké minulosti, současnosti a hlavně budoucnosti. Třeba v Evropské unii…

Číst dál...

Vítr unáší do dálky trsy vyschlé trávy kdesi na rozpálené cestě za městečkem Mídyat. Turecký jihovýchod, oblast, kterou málokterý z obyvatel sedmdesátipětimilionové země s půlměsícem a hvězdou na červené vlajce považuje za příjemnou, nebo dokonce za pěknou. Málokdo z místních sem touží jet na dovolenou a ještě méně je těch, kteří si myslí, že by mohla něčím zaujmout cizince z jiných zemí. Ale každá mince má dvě strany i tady, v Blízkém orientu.

Číst dál...

Když se řekne Istanbul, jako první se drtivé většině z nás vybaví Velký bazar. Jenomže Istanbul není jen o nakupování, což naštěstí už mnozí čeští turisté pochopili, a tak rozšířili své představy o zdejších unikátech například o palác Topkapi, chrám Ayi Sofie či Modrou mešitu.

Číst dál...

Starobylé městečko Hasankeyf, které by si spíše zasloužilo zápis na seznam památek chráněných UNESCO, zřejmě brzy zmizí pod vodou. Turecká vláda se rozhodla ke kontroverznímu kroku – na horním toku řeky Tigris už začala budovat novou přehradu. Kdo chce ono úžasné místo ještě spatřit na vlastní oči, měl by si pospíšit.

Číst dál...

Pouliční čističi bot. K Turecku patří stejně jako špičaté minarety a skopový kebab. A snad nikde jinde na světě nemá jejich řemeslo takovou tradici a úroveň.

Číst dál...

O tom, jak a kde se prvně začala vyrábět plsť, přesné informace neexistují. Velmi pravděpodobně to ale bylo ve Střední Asii, v oblastech s rozvinutým pastevectvím. Předpokládá se, že pastevci jen využili toho, co viděli zjara u mladých, zatím neostříhaných ovcí, jejichž srst se následkem polehávání zacuchává a plstnatí. Napsala a vyfotografovala Kateřina Vytejčková

Číst dál...

Vidět zatmění Slunce je zážitek, na který jen tak nezapomenete. Vidět ho v tak nádherné krajině, jakou je turecká Kappadokie, znamená vrýt si ho do paměti navždy. Napsala Kateřina KOCIÁNOVÁ, vyfotografovali Kateřina a Miloš MOTANI

Číst dál...

Ještě dlouho po zatmění Slunce, když se znovu krajinou rozlilo světlo a teplo, jsme cestou do města Konya sledovali Slunce na obloze a stále nemohli uvěřit, že jsme ještě před chvílí viděli jen jeho zářivou korónu. Je to zázrak! Blížil se večer a Slunce se rozhodlo, že nám ukáže, co ještě dovede. Na obloze se rozzářil nádherný západ. Napsala Kateřina KOCIÁNOVÁ, vyfotografovali Kateřina a Miloš MOTANI

Číst dál...

Napsala Jana Patková, vyfotografoval Jan Škvára Turecké pobřeží Středozemního moře. V mihotavém slunci se rýsují pod průzračně čistou vodou základy domů, z vody vystupuje i schodiště a vede ještě pár metrů na strmý břeh dávno pustého ostrova. Kapitán najatého člunu dovedně kormidluje blizoučko břehů, posetých kamennými pozůstatky po dnes téměř zapomenuté civilizaci.

Číst dál...

To, co vypadá jako studna s rumpálem, je ve skutečnosti turecký důl na materiál pro výrobu pěnových dýmek.

Číst dál...

"To jsme tady měli jednoho, kterej chodil za kobylu. Celej den v pořádku, ale když přišlo na porážení, tak dostal strach. Přitom chodil spoustu let! Ale vždycky před porážením se nám ztratil.

Číst dál...

TEXT: Vladimír Šimek

FOTO: Petr Břinčil

Moře je neklidné. Pozlacené se vzdouvá pod zapadajícím sluncem. Silný vítr strhává z hřebenů vln prozářenou vodní tříšť. Rudý kotouč těsně nad obzorem mění tvar a vypadá jako obrovský plovoucí ragbyový

Číst dál...

Autor: Zdeněk Micka

Úplně na vrcholu 2150 metrů vysoké hory v Malatském pohoří na horním Eufratu leží gigantický chrám - pomník nehorázné domýšlivosti jednoho bezvýznamného krále, který se sám počítal mezi nesmrtelné.

Číst dál...

TEXT A FOTO: Lumír Pecold

Francouz Paul Lucas cestoval po turecké Anatólii z pověření krále. Když ale zakreslil do své knihy, která vyšla v Paříži v roce 1712, podivuhodné město pyramid a skalních hřibů, kde se domy podobaly

Číst dál...

Autor: Jiří Rudolský

V SRPNU TOHOTO ROKU SE POD TURECKEM OTŘÁSLA ZEMĚ. ZEMĚTŘESENÍ SI VYŽÁDALO OBROVSKOU DAŇ NA LIDSKÝCH ŽIVOTECH. NEBYLO VŠAK PRVNÍM KATASTROFÁLNÍM ZEMĚTŘESENÍM V TÉTO ZEMI A JISTĚ NEBUDE POSLEDNÍM. PROČ

Číst dál...