ikoktejl

PTALA SE A VYFOTOGRAFOVALA DAGMAR CESTROVÁ, FOTO ARCHIV MIROSLAVA ZIKMUNDA

 

„Byl jsem to vlastně já, kdo navrhl manželům Šimkovým, aby se vydali za Šuáry, které jsme s Jirkou Hanzelkou navštívili před půl stoletím,“ prozrazuje Miroslav Zikmund něco ze zákulisí cesty za lovci lebek, kterou podnikli Kamila Šimková-Broulová a Vladimír Šimek.

Číst dál...

NAPSALA A VYFOTOGRAFOVALA DAGMAR CESTROVÁ

 

Ještě zhruba před deseti lety to bylo jedno z nejproblematičtějších měst Anglie. Průmysl vzal za své a počet nezaměstnaných strmě vzrostl.

Číst dál...

Text a foto Dagmar Cestrová

 

„Ticho“ – slyšeli jsme všichni zašeptané slovo. Kluk, který ho pronesl, stál uprostřed jeviště o mnoho řad kamenných sedadel níž a nechtěl věřit vlastním uším: funguje to! I po devatenácti stoletích!

Číst dál...

TEXT: DAGMAR CESTROVÁ, FOTO: DAGMAR CESTROVÁ a ARCTUROS

 

Nejbližší medvěd je jen asi tři metry ode mne. Sice za plotem z pletiva, jenže ten je až příliš podobný tomu, kterým dokázal projít můj šedesátikilový pes, když se chtěl dostat za hárající fenou. Pak je tu ještě ohradník se třemi dráty, bezpochyby pod napětím. Určitě vědí, že to pro bezpečnost lidí stačí, přesvědčuji se v duchu, ale někde vzadu hlodá červ pochybností...

Číst dál...

„Tak tady straší,“ ukázal náš průvodce po anglickém Chesteru Peter na dům jakoby vtěsnaný mezi hrázděnky hned naproti věhlasnému hotelu Chester Grosvenor and Spa, kde má své apartmá i princ Charles. Mohl ovšem ukázat na kterékoliv jiné místo v historickém centru a určitě by se nespletl.

Číst dál...

Rozjařený mladík vylezl k soše na fontánu a začal ji oblékat do svého kabátu. Jindy by ho možná lidé kolem tahali dolů, teď se jen smáli. Nakonec postavě z kamene navlékl i boty a hrdě seskočil dolů. Kdo by mu nefandil, dneska, v den vinobraní a přímo v Tokaji.

Číst dál...

Když v září 1999 postihlo Taiwan, tedy i oblast kolem jezera Sun Moon ničivé zemětřesení, někteří Taiwanci to prý považovali za konec slávy místa, které mnozí označují za nejkrásnější v zemi.

Číst dál...

Ačkoli dolnosaský Wolfsburg letos slaví teprve 70. narozeniny, stačil již výrazně promluvit do historie. Té automobilové. Sídlí zde centrála firmy Volkswagen a denně do místní továrny přichází 44 tisíc zaměstnanců.

Číst dál...

Vidět vesmír na vlastní oči? Tenhle sen může být už za rok skutečností pro každého, kdo z konta nebo z kapsy dokáže vyškrábnout dvě stě tisíc amerických dolarů. Za ně získá šanci na zhruba dvě hodiny letu, kdy může pozorovat Zemi ze vzdálenosti něco přes sto kilometrů a vesmír asi do vzdálenosti tisíce mil.

Číst dál...

Jak zachytit obraz něčeho, od čeho se neodráží světlo? Vědci tušili, že ačkoliv pozorujeme vesmír pomocí dalekohledů stovky let a jeho fotografie dnes posílají na zem kosmické sondy, existuje ještě spousta jevů, které sotva tušíme.

Číst dál...

Nejen africký kmen Bororo má své soutěže mužské krásy. Našli bychom je v různých podobách napříč historií. Jak má vypadal mužský idol západní civilizace, původně spíše zobrazovali umělci na svých plátnech a jeho tvary vtiskávali do hlíny či odlévali z bronzu. Za jeden z nich je považována i známá Michelangelova socha Davida vytesaná z mramoru.

Číst dál...

Krajina kolem je téměř plochá, teprve v povzdálí se jen lehce zvedají skaliska. Proto jsou vidět už z dálky. Tajemné, osamocené, a přesto jakoby dohromady spojené zvláštním poutem. Skotské megality Callanish nebo galsky Calanais.

Číst dál...

Kdo najde na této pláži kamínek ve tvaru srdce, bude mít prý štěstí. Kolegyně objevila jeden velmi podobný pyji. A v životní velikosti, mohl by sloužit jako pomůcka při vyučování v hodinách anatomie. Od té doby jsme se zatím neviděly, takže nevím, co jí ten nález opravdu přinesl…

Číst dál...

Pobýt v cizí zemi, a nevyzkoušet místní speciality je jako vidět ji pouze z okna vlaku, který projel bez zastávky. Vynikajících chuťový zážitek pak ale vůbec nemusí být to nejdůležitější, proč se na takovou ochutnávku ještě dlouho vzpomíná.

Číst dál...

„Počkejte, až vás oheň sám osloví, pak běžte,“ nabádal Pavel Sudík z institutu Hampson. Pruh žhnoucích uhlíků dlouhý něco přes čtyři metry a široký asi dva trochu vyzývavě, ale hlavně tajemně rudě zářil. Kdo tedy s koho? Tak běž, a bude ti jasno, řekla jsem si docela pragmaticky. Do chodidel jako by kdosi jemně bodal tupými hlavičkami špendlíků a pak chladivá tráva. Pohoda. Žádné puchýře, jen pocit, že to jde...

Číst dál...

Vesnický kostelík Všech svatých z červeného pískovce v pozdně viktoriánském stylu a mechem obrostlými náhrobky kolem působí v odpoledním slunci uklidňujícím dojmem. „Tady pokřtili Lewise Carrolla, autora Alenky v říši divů,“ ukazuje Peter, který nám dělá doprovod, na kamennou křtitelnici před kostelíkem. Je to prý stoprocentně ona a chlapce v ní osobně křtil jeho otec, zdejší vikář. „Křitelnice samozřejmě tehdy ještě stála uvnitř,“ dodává Peter.

Číst dál...

Dívka se už zdálky usmívala. Šla zpříma, bradu mírně nahoru, jak ji k tomu nutilo spirálovité okruží na krku. Asi dva tři kroky od nás se zastavila a strnula, jako by hrála známou dětskou hru na sochy. Byl to pokyn – teď fotografujte. Kdosi jí řekl, že právě takhle musí zapózovat každému, kdo přijde.

Číst dál...

Zní to jako bláznivá otázka. Teď v zimě jsou sice v salaších v nížinách, ale na přelomu května a června, až zmizí sníh, zamíří na pastvu do rumunských hor opět bohatá stáda ovcí. Spolu s pasteveckými psy a ovčáky pak budou téměř jediní, koho lze ve zdejší divoké krajině potkat.

Číst dál...

Cukr do muzea v Miškolci posílají cukrovarníci, po kilech ho nosí dospělí i děti. Proč? Mohou za to kmeny cypřišů staré osm milionů let. Nezkameněly, ani se nezměnily v uhlí. Jako zázrakem zůstaly dřevem.

Číst dál...

Strážnice a Slovácko? To je přece mezinárodní folklorní festival. Kdo není z jižní Moravy, už méně ale ví, že v této obci se nachází také unikátní technická i přírodní památka Baťův kanál. Kdysi se po něm plavilo uhlí a zajišťoval zavlažování polí a luk v okolí, dnes je zajímavou turistickou atrakcí.

Číst dál...