ikoktejl

Petra Doležalová
Tag: Petra Doležalová Nalezeno 4 výsledků.
Tag: Petra Doležalová Řazení

Zrození krokodýlího muže

Zrození krokodýlího muže

TEXT A FOTO: Petra Doležalová

Na motorové kánoi vyrážíme do vesnice Marab, kde se dnes koná krokodýlí zasvěcení. Jde o přísně střežený rituál, při němž mladí chlapci procházejí do stavu muže jedním z nejbolestivějších obřadů na světě…

Výraz na Edmundově tváři, starostlivého přítele z Tufi Resortu, mě vyděsil. „Opravdu si to nechceš rozmyslet? Tam, kam letíte, řádí nový tip malárie, tygří. Nefungují na ni žádné léky! Já ji tam dostal a čtyři měsíce jsem musel zůstat v nemocnici,“ vzpomíná na svůj nedávný zážitek. „A kromě toho je tam spousta bahna a krokodýlů…“ sleduje mě s obavami, zatímco se za ním belhám se zánětem v hluboké ráně, ve kterou se mi po posledním ponoru proměnil původně nepatrný škrábanec od korálu na nártu a v němž to dnes pulsuje ještě víc kvůli týden neumdlévající viróze. V tomto stavu „rozkladu“ mi mé jindy dobrodružné srdce skočilo rovnou do kalhot…

Číst dál...

Ostrovy štěstí

Ostrovy štěstí

NA ZEMI UDUSANÁ HLÍNA, MATRACE Z PALMOVÉHO LISTÍ A MOSKYTIÉRA, TAK SI ŽIJE BĚŽNÝ VANUAŤAN. A PŘESTO TU POTKÁTE JEDNY Z NEJMILEJŠÍCH LIDÍ SVĚTA. „MÁME KRÁSNOU PŘÍRODU, SVOBODU, TRADICE A PLNÉ BŘICHO,“ ZNÍ VĚTŠINOU JEJICH ODPOVĚĎ NA OTÁZKU, PROČ JSOU TAK ŠŤASTNÍ.

TEXT A FOTO: PETRA DOLEŽALOVÁ

Propadáme se do ticha korálových útesů lemujících posvátný ostrov, kterému se podle jeho tvaru říká Klobouk (Hat Island). Přestože je dnes obloha zatažená a pořádně fouká, tady dole se ve světlech naší kamery odhaluje ve svém klidném rytmu fascinující svět mořských živočichů a korálů neskutečných tvarů a barev. Vanuatu patří k těm několika zbytkům míst na zemi, kde ještě můžete spatřit neporušený a doposud neprobádaný podmořský svět. Zrovna dnes ráno, přímo pod lodí při zajišťování kotvy objevila naše posádka novou lokalitu s překrásnými gorgoniemi. 

Číst dál...

Escape To Nature

Escape To Nature

Útěk do přírody aneb jak slaně mohou chutnat splněné sny

 

   Petra Doležalová a Libor Špaček

 „Monotónní hukot lodního motoru utichl. Je šest ráno a sladké snění pro dnešek skončilo. „Brífink!“ ozve se z horní paluby. Rozlámaná, ještě se zalepenýma očima, soukám se do mokrého neoprenu. Rychle si naleju kávu a pádím na horní palubu pro instrukce k rannímu ponoru. Obsah hrníčku se mi na schůdkách málem převrhne. A sakra, moře je zase rozdivočené! Pečlivě chystáme obě naše „bejby“ – fotoaparát a kameru se světly a záblesky v pořádně těžkých podvodních pouzdrech. Zbývá zkontrolovat, jestli vše dobře těsní a funguje jak má. Tam dole bychom pak totiž měli smůlu – a třeba právě dnes potkáme některého ze vzácných živočichů…

Gumový zodiak rozřezává špičky vln, každá třetí nás pořádně propleskne. „Nasaď si masku, ať vidíš,“ pokouší se Libor překřičet řev motoru, zatímco se snažím udržet pohromadě sebe v „plné polní“ i foťák, který se nebezpečně rozletěl po dně člunu. Po pár minutách ledové rozcvičky se těším pod vodu. „One, two , three, jump!“ Konečně! Rychle se zanořujeme a snažíme se doplavat k útesu. Kopeme ze všech sil a před sebou tlačíme fotoaparát i kameru, proud nás ale táhne zpět. Po pár minutách to vzdáváme a vysoukáme sebe i šedesát kilo techniky zpátky na rozhoupanou loď. Pokus opakujeme ještě dvakrát. Už notně vyčerpaní se konečně noříme podél útesu vstříc hlubině a novým záběrům. Ještě před pár měsíci jsem netušila, jak slaně mohou chutnat splněné sny.“

„Liborovy makrofotografie mořských tvorů jsem poprvé viděla asi před rokem, když jsem o jeho práci chystala rozhovor. Fascinovaně jsem poslouchala historky o žralocích, murénách, kamenných rybách a malinkých tvorech, které na dně vyhledává nejčastěji. Zážitkové meditace, jaké v dokonalém zklidnění při fotografování pod vodou prožívá, mi připomněly moje pocity při focení na severu, uprostřed arktické divočiny ve třicetistupňovém mrazu. Uvědomila jsem si, jak moc mají oba světy společného. Oběma vládnou přírodní živly, a jsme v nich jen na návštěvě. Díky vyspělé technice je sice dnes můžeme poznávat a zachycovat na film i fotografie, přesto nesmíme ani na vteřinu zapomenout, jak moc jsme sami i příroda zranitelní. Dokonce i ponor lze v přírodě trénovat. Čím více se totiž ponoříte do hloubky, tím více dokážete vnímat její energii a přenést ji pak do obrázků.

Tak dlouho jsme oba světy srovnávali, až nás napadlo své zkušenosti z fotografování v extrémních podmínkách spojit do společného projektu. Pojmenovali jsme jej „Útěk do přírody“.

Následovaly týdny příprav naší první expedice na Mauricius. Ostrov, na němž mohou příroda a oceán směle soupeřit. Libor coby zkušený instruktor mě naučil potápět, abych ho pod vodou mohla při fotografování zastoupit, a sám se víc soustředil na filmování. Abychom mohli filmy i fotografie zpracovat podle svých představ, připravili jsme si potřebné programové vybavení a pilovali postprodukční schopnosti. Dní strávených u počítače je bohužel mnohonásobně víc než těch, kdy jsme se nořili do hlubin Indického oceánu, zachycovali Mauricius z ptačí perspektivy nebo se na pobřeží soustřeďovali na detaily okolní přírody. Čas věnovaný přípravám a práci s fotografickým a filmovým vybavením před ponorem i po jeho skončení byl delší než samotná doba pod vodou, přesto však intenzita zážitku přehlušila veškeré úsilí.

Největší adrenalinové okamžiky nastávají při nočních ponorech. Hlubina zčerná a je vidět jen malý prostor, na který svítíme rovnou tisícovkou wattů. Netušíme, jaké nebezpečí se skrývá dál ve tmě. Využíváme nočního klidu některých živočichů, kteří se pomalu pohybují v záři světel. Zvědavě se motají okolo a někteří, jako třeba perutýni, brzy zjistí, jak dobře se jim v naší společnosti loví. Pozorně si změří oběť v kuželu světla a během několika sekund ji spolknou jako malinu. Nevědomky se tak stávají hrdiny záběrů, které se snažíme předat dál.       

 

   Libor Špaček

Člen Asociace profesionálních fotografů AF, instruktor potápění a námořní kapitán. Fotografii studoval v New Yorku na konci devadesátých let a brzy potom se prosadil i na poli reklamy, kam pronikl se svým netradičním pojetím uměleckých aktů. Křivky ženského těla totiž začal zachycovat pod vodní hladinou. Tak vznikla jeho nejznámější kolekce z volné tvorby „Underwater Fine Art Nudes“. V současnosti obsahuje několik desítek velkoformátových fotografií, které vystavuje a publikuje po celém světě.

Libor se jako potápěč a specialista na fotografii pod vodou zúčastnil několika zahraničních projektů a expedic v roli vedoucího, fotografa a kameramana. Během této doby vznikla další kolekce „Underwater Life“, zaměřená převážně na makrofotografii, kterou neustále rozšiřuje o další úlovky z cest.

Fotografie z jeho umělecké tvorby jsou zastoupeny v několika českých a zahraničních galeriích a soukromých sbírkách. Mnohé snímky byly oceněny, několikrát také nominovány v mezinárodních soutěžích mezi nejlepší a publikovány ve výběru prací nejvýznamnějších českých fotografů současnosti.

 

   Petra Doležalová

Vystudovala ekonomii v Česku a Media Relations v Kalifornii. Fotografka a cestovatelka propojila své zájmy s publicistikou přímo ve své profesi.

Svou volnou tvorbu poprvé představila veřejnosti na multimediální výstavě „Doteky Severu“ v pražské galerii Karolinum. Pod stejným názvem vydala i knihu, v níž snímky okořenila vlastní poezií a příběhy z cest. Velkou část věnovala nejstaršímu evropskému národu, žijícímu za polárním kruhem v oblasti Finnmarku. Během čtyř let se Petra Doležalová vydala do Norska více než desetkrát a díky místnímu průvodci a přátelům měla možnost vyjádřit hloubku a pochopení těžkého, a přesto svým způsobem romantického života za polárním kruhem.

Petra má za sebou několik úspěšných výstav. Její fotografie a příběhy z různých koutů světa byly mnohokrát publikovány u nás i v zahraničí.

 „Monotónní hukot lodního motoru utichl. Je šest ráno a sladké snění pro dnešek skončilo. „Brífink!“ ozve se z horní paluby. Rozlámaná, ještě se zalepenýma očima, soukám se do mokrého neoprenu. Rychle si naleju kávu a pádím na horní palubu pro instrukce k rannímu ponoru. Obsah hrníčku se mi na schůdkách málem převrhne. A sakra, moře je zase rozdivočené! Pečlivě chystáme obě naše „bejby“ – fotoaparát a kameru se světly a záblesky v pořádně těžkých podvodních pouzdrech. Zbývá zkontrolovat, jestli vše dobře těsní a funguje jak má. Tam dole bychom pak totiž měli smůlu – a třeba právě dnes potkáme některého ze vzácných živočichů…

Gumový zodiak rozřezává špičky vln, každá třetí nás pořádně propleskne. „Nasaď si masku, ať vidíš,“ pokouší se Libor překřičet řev motoru, zatímco se snažím udržet pohromadě sebe v „plné polní“ i foťák, který se nebezpečně rozletěl po dně člunu. Po pár minutách ledové rozcvičky se těším pod vodu. „One, two , three, jump!“ Konečně! Rychle se zanořujeme a snažíme se doplavat k útesu. Kopeme ze všech sil a před sebou tlačíme fotoaparát i kameru, proud nás ale táhne zpět. Po pár minutách to vzdáváme a vysoukáme sebe i šedesát kilo techniky zpátky na rozhoupanou loď. Pokus opakujeme ještě dvakrát. Už notně vyčerpaní se konečně noříme podél útesu vstříc hlubině a novým záběrům. Ještě před pár měsíci jsem netušila, jak slaně mohou chutnat splněné sny.“

„Liborovy makrofotografie mořských tvorů jsem poprvé viděla asi před rokem, když jsem o jeho práci chystala rozhovor. Fascinovaně jsem poslouchala historky o žralocích, murénách, kamenných rybách a malinkých tvorech, které na dně vyhledává nejčastěji. Zážitkové meditace, jaké v dokonalém zklidnění při fotografování pod vodou prožívá, mi připomněly moje pocity při focení na severu, uprostřed arktické divočiny ve třicetistupňovém mrazu. Uvědomila jsem si, jak moc mají oba světy společného. Oběma vládnou přírodní živly, a jsme v nich jen na návštěvě. Díky vyspělé technice je sice dnes můžeme poznávat a zachycovat na film i fotografie, přesto nesmíme ani na vteřinu zapomenout, jak moc jsme sami i příroda zranitelní. Dokonce i ponor lze v přírodě trénovat. Čím více se totiž ponoříte do hloubky, tím více dokážete vnímat její energii a přenést ji pak do obrázků.

Tak dlouho jsme oba světy srovnávali, až nás napadlo své zkušenosti z fotografování v extrémních podmínkách spojit do společného projektu. Pojmenovali jsme jej „Útěk do přírody“.

Následovaly týdny příprav naší první expedice na Mauricius. Ostrov, na němž mohou příroda a oceán směle soupeřit. Libor coby zkušený instruktor mě naučil potápět, abych ho pod vodou mohla při fotografování zastoupit, a sám se víc soustředil na filmování. Abychom mohli filmy i fotografie zpracovat podle svých představ, připravili jsme si potřebné programové vybavení a pilovali postprodukční schopnosti. Dní strávených u počítače je bohužel mnohonásobně víc než těch, kdy jsme se nořili do hlubin Indického oceánu, zachycovali Mauricius z ptačí perspektivy nebo se na pobřeží soustřeďovali na detaily okolní přírody. Čas věnovaný přípravám a práci s fotografickým a filmovým vybavením před ponorem i po jeho skončení byl delší než samotná doba pod vodou, přesto však intenzita zážitku přehlušila veškeré úsilí.

Největší adrenalinové okamžiky nastávají při nočních ponorech. Hlubina zčerná a je vidět jen malý prostor, na který svítíme rovnou tisícovkou wattů. Netušíme, jaké nebezpečí se skrývá dál ve tmě. Využíváme nočního klidu některých živočichů, kteří se pomalu pohybují v záři světel. Zvědavě se motají okolo a někteří, jako třeba perutýni, brzy zjistí, jak dobře se jim v naší společnosti loví. Pozorně si změří oběť v kuželu světla a během několika sekund ji spolknou jako malinu. Nevědomky se tak stávají hrdiny záběrů, které se snažíme předat dál.       

 

Útěk na Mauricius

Výstava velkoformátových fotografií pořízených ze země, hlubin oceánu i z nebe od autorů Petry Doležalové a Libora Špačka se koná v prostorách ambitu Františkánského kláštera na Jungmannově náměstí v Praze od 5.–30. srpna 2009.

Expozice věnovaná ostrovu Mauricius je součástí rozsáhlého projektu Escape to Nature, ve kterém se autoři snaží zachytit pomocí fotoaparátu a videokamery nejkrásnější místa planety se zaměřením na podmořský svět. Součástí výstavy je projekce stejnojmenného dokumentu. Pro poeticko - tajemně laděný snímek složil hudbu známý český skladatel Michael Pavlíček. DVD s filmem vychází v září.

Více informací naleznete na www.escapetonature.eu

 

V zemi Saamů

V zemi Saamů

TEXT A FOTO: PETRA DOLEŽALOVÁ

 

Ti lidé jsou se svou zemí spjati. S její krásou, nepoddajností i magií. S pokorou přistupují k obětním kamenům v Trollholmsundu, ke starým saamským rituálům i k životu samému. Zemi Saamů, které jsem tak propadla, se docela trefně přezdívá poslední evropská divočina.

Číst dál...

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group