ikoktejl

Jo, to bývaly časy, kdy ještě Pablo Escobar se svým medellínským kartelem a kumpány Ochoou a Lehderem--Rivasem a jeho soupeřící caliský kartel bratrů Gilberta a Miguela Orejuelů a Gacha z bogotského ovládali drogový obchod s kokainem v Kolumbii. A vlastně na celém světě. To v tom byl ještě „pořádek“ a každý věděl, kde má své místo.

Číst dál...

Na nekonečné plochy llanos, kde se traviny střídají s neprostupnou džunglí, dopadl temný stín. Charakteristické drmlání motorů prozradilo vojenskou helikoptéru. Bojový vrtulník Black Hawk nesl asi dvanáct po zuby ozbrojených mužů kolumbijských vládních jednotek vycvičených pro boj s narkomafií. A nás dva...

Číst dál...

Svět žab je docela jiný než náš. Spousta strachu, že během krátké doby vyschnou na troud, a život mají plný jedů, maskování či požírání vlastních mláďat. Při přechodu z vody na souš procházejí proměnou, za kterou by se nemuseli stydět ani slavní Dr. Jekyll a pan Hyde.

Číst dál...

Stát se neviditelným, a zmizet tak lidem z očí. Tato vlastnost, kterou zatím známe jen z filmů a literatury, nedává spát vědcům ani vojenským stratégům. Teoretický fyzik Ulf Leonhardt ze Svatoondřejské univerzity ve Skotsku před časem prostudoval způsoby mizení ve smyšlených příbězích a dospěl k jednoznačnému závěru: Pokud jednou budou po Zemi chodit neviditelní lidé, budou nejspíš využívat podobný princip zmizení jako Sue Stormová z komiksu Fantastická čtyřka. Superhrdinka kolem sebe s pomocí silového pole usměrňuje světlo, to ji obtéká, a ona tak není vidět.

Číst dál...

Už z dálky jsou vidět mračna prachu, z jejich středu se ozývá kvílení a vrzání. Vesničané couvají několik kroků od cesty. Zdroj prachu a řevu se blíží – a už je tady! Kolem vyjevených sedláků se právě prohnal šílenou třicetikilometrovou rychlostí automobil. Ještě před několika lety by se křižovali, teď ale nadšeně skandují. Jsou svědky jednoho z prvních závodů světa!

Číst dál...

Vzácnost, pozoruhodnost, nádhera. Tak mnoho botaniků mluví o neobvyklých zástupcích rostlinné říše, za kterými rozhodně nemusíme nikam do exotických zemí. Třeba jen do blízkého Českého středohoří nebo do jihomoravských pahorkatin. Říká se jim zárazy.

Číst dál...

Má za sebou spoustu objevů, a pokud dnes víme, kde leží vrak legendárního Titaniku, vděčíme za to Robertu Duane Ballardovi. Neustále ale hledá další lodě a potápí se do hloubek, kam se dostal skutečně málokdo. Co je tím neustálým motorem jeho usilovného hledání dalších a dalších ztroskotaných lodí a zkoumání mořského dna?

Číst dál...

Některá setkání, a to především na těch nejméně neuvěřitelných místech, mohou být opravdu velkým překvapením. Na to, že název naší země Česká republika nepatří vždy k těm nejznámějším, jsem si už zvykl.

Číst dál...

Fantasticky vyzdobená královská plavidla se po hladinách thajských řek majestátně sunou už nejméně sedm set let. Opravdu udržují jednotu vesmíru?

Číst dál...

Několikrát jsem se svým Seatem objel náměstí Praça dos Restauradores v Lisabonu. Nikde nebylo volné místo. Nakonec jsem to vzdal a zajel autem k hromadě písku u vjezdu do staveniště obehnaného z větší části vysokým vlnitým plechem.

Číst dál...

I když se to na první pohled nezdá, V Moskvě jsou jich stovky. Potulují se ulicemi, přespávají v parcích a podchodech nebo se ochomýtají kolem tržišť. Někteří zabloudí i do metra – protáhnou se pod turnikety, způsobně sjedou schody a vydají se až na nástupiště, kde se zájmem a až dětským nadšením v očích sledují projíždějící soupravy.

Číst dál...

Kdo najde na této pláži kamínek ve tvaru srdce, bude mít prý štěstí. Kolegyně objevila jeden velmi podobný pyji. A v životní velikosti, mohl by sloužit jako pomůcka při vyučování v hodinách anatomie. Od té doby jsme se zatím neviděly, takže nevím, co jí ten nález opravdu přinesl…

Číst dál...

Nikdo neví proč ani přesně kdy. Bylo to ještě v čase Inků, kdy se příslušníci jihoamerického kmene Uru rozhodli nadobro opustit pevninu. Zamířili k jezeru Titicaca, kde si z rákosu upletli první plovoucí ostrov. A na vodě žijí už po staletí. Dnes však už spíše kvůli turistům.

Číst dál...

Východoafrická příkopová propadlina končí v Zambii údolím řeky Luangwy. Je to oblast s jednou z nejsilnějších koncentrací divoké zvěře na kontinentu. Vracel jsem se sem po dvou letech a mířil tentokrát hlouběji do divočiny.

Číst dál...

Pobýt v cizí zemi, a nevyzkoušet místní speciality je jako vidět ji pouze z okna vlaku, který projel bez zastávky. Vynikajících chuťový zážitek pak ale vůbec nemusí být to nejdůležitější, proč se na takovou ochutnávku ještě dlouho vzpomíná.

Číst dál...

Jsou cestovatelské zážitky, o kterých se obvykle nepíše a nemluví, a to přestože se týkají potřeby, kterou má každý z nás. Na některé útlocitné jedince totiž může toto téma působit neesteticky či je přímo pobouřit. A proto bych choulostivějším povahám na tomto místě doporučila, aby ihned přestaly číst, neboť by vlivem následujících řádků mohly dojít psychické újmy a za to já nechci nést odpovědnost.

Číst dál...

Chcete zažívat pocity slavných, být fascinováni stálým zájmem o vaši osobnost, neustále mít kolem sebe dav nadšených fanoušků – vypravte se do Afriky, tady všechno můžete zažít naplno.

Číst dál...

Krmení rejnoků a žraloků je adrenalinový zážitek, který si ve Francouzské Polynésii nikdo nesmí nechat ujít. Můžete si ovšem vybrat krmení bezpečnější anebo děsivější, řekněme dětské nebo dospělé.

Číst dál...

Česká televize zařadila na konci roku takzvané adopce na dálku mezi české fenomény. Zcela právem. Počet dětí z rozvojových zemí, na jejichž vzdělání Češi takto přispívají, se již odhaduje na dvacet sedm tisíc. Dost velký důvod nahlédnout pod pokličku.

Číst dál...

Japonští makakové jsou světově proslulí svými na zvířecí poměry výstředními zvyky a dovednostmi. Zajdou si zaplavat nebo se jen tak prohřívají v horkých pramenech, s kamínky si hrají jako malé děti, než začnou jíst, opláchnou si potravu nebo osolí brambory.

Číst dál...