Nečekaná pozvání
Jaké to je, když vás uprostřed rušného Tokia zastaví v parku japonská babička a pozve k sobě domů na večeři? Japonský svět není tak uzavřený, jak se zdá.
TEXT A FOTO: VERONIKA AGEIWA
Roboti a ti druzí
TEXT A FOTO: David Těšínský
Jedna země a dva světy. Japonsko je pokrokový stát, ale jakou cenu má místo na špici? Lidští roboti pracují od úsvitu do soumraku, na odpočinek není čas. Také zde žijí lidé bez práce a bez domova, kteří se narozdíl od nich ještě nezapomněli smát.
Zivot japonského businessmana je stereotypní a suchý. Probudí se okolo páté ranní, pak vyrazí do práce, nastoupí do přeplněného vlaku s přestupy na přelidněných stanicích a pozdě večer ho čeká stejně úmorná cesta zpět. Není divu, že tito živí roboti rádi svůj každodenní stres po práci spláchnou v místních hospodách (izakaya) a mnohdy pak ani netrefí domů.
Šibuja nikdy nespí
TEXT A FOTO: Martin Ondráček
Šibuja wa nemuranaj! Šibuja nikdy nespí! Rčení, které zná v Tokiu každý. Dobře vystihuje atmosféru jednoho z nejživějších míst města – místa pulsujícího energií, bláznivých módních kreací, nočních klubů, fashion obchodů a mladých lidí, ženoucích se za zábavou a povyražením.
Tokio patří k unikátním místům. Desetimilionová megapole má neopakovatelnou atmosféru, lze tu najít takovou spoustu zajímavostí, že během jediné návštěvy je prostě nemůžete vidět všechny. Dnes se vypravíme za tanoší, tedy zábavou. Navštívíme Šibuju, Haradžuku a Šindžuku, neboť ta jsou v této souvislosti pověstná. Kaneli tanoší!
JAPONSKO - A TŘI TEČKY
O DVOU LET, PODLE MÉHO, JE V JAPONSKU KULTURNÍ REVOLUCE . . . Že jsou to silná slova? Třeba máte pravdu, ale tohle je můj názor, vlastně všechno v této reportáži je můj názor. Vycházím z několika mých návštěv Japonska a udiven znovu na růstající uzav řeností a „japonskou umělou soběstačnost í. Na mě to Japonsko působí, že tam snad „kvete totáč (s bolševickými manýry). Ale takový, že i my jsme ho tu tenkráte měli svobodnější. Vysvětlím - Japonsko leží, jak všichni víme, na ostrově. Z pohledu na Japonsko je ostrov krásný, země vychá- zejícího slunce.
MARATONSKÝ BĚŽEC KLAUS
Od nepaměti se mocní tohoto světa vzájemně navštěvovali, aby se lépe poznali, objevili v čem mohou spolupracovat, jak moudře vládnout a co dělají jinde lépe. Nebyla to nikdy záležitost skromná ani rychlá. Dnes jsou vládní návštěvy stejný fenomén jako virtuální realita nebo Internet. Svět je malý a prošpikovaný počítačovými sítěmi stejně jako leteckými trasami. A tak cestu do Japonska, Malajsie a Singapuru, která by takovému králi Václavu IV.
Hibakusa - ten, kdo přežil
ČESKÝ EXPORT DO SVĚTA SUMA
PEVNOST DOBYTÁ lstí a zradou
TEXT A FOTO: JAROSLAV MAREŠ
Ósacký hrad postavil v letech 1582 až 1586 Hidejoši Tojotomi, jeden z největších vládců a válečníků Japonska a jeho sjednotitel. Vybudoval i několik dalších významných japonských hradů, za své sídlo si však vybral Ósaku.
Přízrak osackého hradu
Text a foto: Jaroslav Mareš
Jako zjevení z dob dávno minulých se na návrší nad Ósakou tyčí mohutné kamenné opevnění, korunované vznosným několikapatrovým jehlanovitým hradem, jenž jako by v mlžném ranním oparu snil o své slavné minulosti.
Cukroví z chaluh a fazolí
TEXT A FOTO: LUBOMÍR ČERNOTA
Před hosty stavím několik na sobě naskládaných, tajemně vyhlížejících lakových krabiček, přezdívaných fuči-daka. V každé je připraven jeden kousek tradičního japonského cukroví wagaši, na víku pak set bambusových hůlek. A pak už následuje zaklínadlo, na které se všichni tolik těší: „Okaši-o dózo.“ Nabídněte si cukroví...
Démoni z Kjóta
TEXT: ROBIN ŠÓEN HEŘMAN, FOTO: LUBOMÍR ČERNOTA
V dusném japonském létě se ztenčuje hranice mezi tímto a oním světem. Za časů moru a cholery se v letních vedrech šířily smrtící epidemie nejrychleji. Aby Japonci odehnali zlé duchy a zároveň ujistili božstva o své oddanosti, pořádají už po staletí kajícné a očistné průvody.