ikoktejl

Topí Pigula
Tag: Topí Pigula Nalezeno 104 výsledků.
Tag: Topí Pigula Řazení

Naši milí Pémové

Naši milí Pémové

TEXT A FOTO: TOPI PIGULA

„Ta naše písnička česká...,“ zaznělo z úst řezbáře v Eibentálu. Symboličtější přivítání jsem si v rumunské vesnici osídlené českou menšinou nemohl představit. Drží se tady tradice velikonoční, vánoční i svatební. Právě ta poslední mě čeká.

Podle literárních údajů přišla první skupina českých kolonistů do Rumunska v rozmezí let 1820–1821, další je následovali o tři roky později. Než zhruba 120 až 200 rodin (údaje o přesném roku i počtu lidí se liší) převážně z Plzeňska a Klatovska urazilo na povozech vzdálenost téměř tisíc kilometrů, uběhly dva měsíce. Cesta byla náročná, ale na konci je, podobně jako kolonizátory Divokého západu, čekal příslib nového života. Bylo ale nutné vymýtit les, postavit domy a pojmenovat místo nového domova.

První osady získaly jména po světicích – Svatá Helena má své české obyvatele dodnes, po Svaté Elizabetě zůstaly v krajině už jen nepatrné pozůstatky. Své jméno získali i emigranti, v Rumunsku se jim neřeklo jinak než Pémové, což bylo odvozené od německého slova Böhm.

První osídlenci pracovali pro místního boháče a nájemce rozsáhlých lesů Magyarlyho. Klučil se les, kácely se kvalitní vzrostlé buky, z kouřících milířů se odebíraly dávky dřevěného uhlí. Svou práci tady našli smolaři, kováři, tesaři i zemědělci. Zlom nastal roku 1826, když Magyarly bez varování zastavil všechny práce. Byla to rána pod pás, znamenající že všichni jeho zaměstnanci zůstali v cizí zemi daleko od původního domova zcela bez prostředků. Nezbylo než požádat o přijetí do Vojenské hranice, tedy stát se strážci místní oblasti. Bylo to podobné jako v případě Chodů, kteří odměnou za střežení hranic získali velká privilegia. „Přes Temešvár se žádost dostala k válečné radě ve Vídni, kde byla schválena. Potom byly obě osady administrativně spojeny v jednu hraniční obec se strážnicí a úřady v českém guberniu se ujaly organizování další kolonizace území. Nabídka byla velkorysá – cesta na státní útraty, příspěvek tři koruny na každé dítě a šest korun denně na nutné výdaje, který byl nakonec vyplácen pět let. Dále osvobození od daní a od služeb v zemské obraně na deset let, orná půda, pastviny, místo pro dům se zahradou, zdarma obilí k setí a dřevo pro stavění domů. Sliby vyvolaly takový zájem, až úřady musely zažádat ve Vídni o zákaz vystěhování pro riziko vylidnění některých oblastí,“ píše Václav Culka v práci Hudební život české menšiny v Banátu.

Číst dál...

Válečníci s ploutvemi

TEXT: TOPI PIGULA, FOTO: U.S. Navy

„Tuleni“ americké námořní pěchoty zabili Usámu bin Ládina. Tuleni je sice přezdívka elitních příslušníků jednotek SEAL, ale neznamená to, že by americké námořnictvo necvičilo pro boj skutečné tuleně a jiné v moři žijící savce.

Války jsou staré jako lidstvo samo. Lidé se zabíjejí od chvíle, kdy dokázali uzvednout kámen a zvířata k boji začali cvičit ve stejný okamžik, kdy zjistili, že jim dokážou nadiktovat svou vůli. „Nejstarší záznamy o použití válečných psů pocházejí z doby téměř 2000 let před Kristem, kdy Chammurapi vycvičil psy k boji po boku svých nejelitnějších bojovníků,“ píše Alexander J. Knights v materiálu Unconventional Animals in the History of Warfare. Kartaginský vojevůdce Hannibal použil slony ve svém tažení proti Římu a překonal s nimi Alpy. Nikoho nepřekvapí bojoví velbloudi v Africe, zvířata vycvičená k boji měla i Kleopatra. Ve starodávné Číně byly dokonce ve válečné vřavě použity opice. Šlo o poněkud nelidský, nicméně efektivní způsob, jak rozložit morálku a vzbudit chaos v nepřátelském táboře. Opicím se k ocasům přivázaly věchýtky slámy, jež se zapálily. Jakmile začaly hořet, byli primáti vhozeni do nepřátelských pozic. Každý si umí představit, že chytit opici s hořícím ocasem je v podstatě nemožné, takže jediné, co se dalo dělat, bylo okamžitě hasit vznikající požáry. Za myšlenkou stál vynikající čínský vojenský taktik a stratég Zhou Yu, žijící v létech 175–210 našeho letopočtu. Zapojení mořských živočichů do bojových akcí trvalo mnohem déle. Bylo nutné nejprve technologicky zvládnout metody „podvodního“ boje, byť první válečné ponorné pokusy jsou hodně starého data. Raný manuskript věnovaný Alexandru Velikému, pocházející z let 1338–1344, obsahuje kresbu, na níž proslulý vojevůdce „kontroluje dno“ ponořen pod hladinu v „batysféře“ během obléhání Tyru v roce 332 př. n. l. K výcviku mořských savců coby bojovníků v podmořské frontě došlo mnohem později. Ve větší míře se rozběhl až v druhé polovině 20. století.

Číst dál...

Odkud přišli do Čech Cikáni

Odkud přišli do Čech Cikáni
Historie etnika, dnes rozšířeného takřka po celém světě, se začala psát před tisícem let na Indickém subkontinentu. V průběhu staletí byli Cikáni žebráky i kováři, obávanými zloději i vyhledávanými pěvci. Po celou dobu putování je provázelo nepochopení a restrikce, které vyvrcholily v době nacistické nadvlády nad Evropou plánem na jejich vyhlazení.

Číst dál...

Živil jsem se dobrodružstvím říká o svém životě horolezec Reinhold Messner

Živil jsem se dobrodružstvím říká o svém životě horolezec Reinhold Messner
Reinhold Messner je nejen horolezeckou legendou, ale i velmi příjemným společníkem, který dokáže zajímavě vyprávět jak o horách a svém životě, tak i o svých pěti letech v politice. Messner je coby „Homo politicus“ očividně zapálený pro myšlenku společné, silné a jednotné Evropy. Kdyby Peak XV.

Číst dál...

Piráti s GPS

Piráti S GPS

 

   Text Topí Pigula    (šéfredaktor časopisu Travelfocus)

   Foto US NAVY

 Piráti z Karibiku byl několikrát nastavovaný film, přiživující se na slávě Johnnyho Deppa, bukanýrské historii a filmové sladkobolnosti plné rádoby vtipných hlášek. Slovo „pirát“ mělo pro nás ještě donedávna historizující zvuk. Jenže pirátům nikdy neodzvonilo. Truhly perel či vzácného koření je ale dnes už moc nezajímají. Po mořích brázdí lodě až po okraj naplněné mnohem vzácnějšími komoditami.

 

   Pohled suchozemce

Pirátské řemeslo kvetlo odjakživa. Nevyhnulo se starověkému Egyptu, proslulými piráty byli skandinávští Vikingové a své korzárské období měly snad všechny námořní velmoci od Číny po Španělsko. Někdy se přepadávání lodí konkurenčních zemí stalo součástí oficiální politiky, takže někteří z pirátů byli státem posvěcení a ve společnosti velmi respektovaní zloději. Stačí jen vzpomenout na britského korzára Francise Drakea, který se z námořního lupiče, obchodníka s otroky a zloděje vypracoval na politika. Roku 1581 ho královna Alžběta I. pasovala na rytíře. Později se stal dokonce členem parlamentu. Právě od podobných historických postav či literárně zpracovaných příběhů se odvíjí naše středoevropská romantizující představa piráta jako opáleného chlapíka se šátkem na hlavě, klípcem přes oko a papouškem na rameni. Podle pohádkově románové předlohy, kterou vnímáme my, suchozemci, jako historicky reálnou, pirát přepadával bohaté, sem tam rozdával lup chudým, ale hlavně si svůj život nádherně užíval. Ale nic není vzdálenějšího pravdě. Piráti vždy byli a jsou pouhopouhými zloději, kteří místo přepadávání suchozemských dostavníků či vlaků atakovali plavidla ve většině moří světa. To, co nestihli utratit, si schovávali na horší časy s vírou, že si svůj poklad (a pirátské poklady skutečně existují) později vyzvednou. Tak to například líčí knihy jako jsou Stevensonův Ostrov pokladů nebo Poklad kapitána Williama Kidda od Oldřicha Růžičky. Doba je jiná, ale základ pirátského řemesla – přepadávání lodí – se nezměnil. Změnily se jen způsoby. Dnešní piráti jsou moderní zloději s vybavením na úrovni 21. století. 

 

   Moderní úlovky ­somálských rybářů

Obecně se předpokládá, že v současné době se nejproblematičtější piráti, operující v oblasti Adenského zálivu, rekrutovali ze somálských rybářů. Vzhledem k nestálé politické situaci v zemi a snadné dostupnosti zbraní se není ani moc čemu divit. Rychle se zorientovali v taktice, zúročili své mořeplavecké schopnosti a nyní místo ryb loví lodě. Nejde o únosy malých bárek či rybářských lodí. Mezi jejich úlovky patří takoví obři, jako byl třeba ropný tanker Sirius Star, jehož cena nákladu se odhadovala na 100 milionů dolarů. Jejich příjem stojí v podstatě na třech pilířích. Cenný není jenom samotný náklad, jehož hodnota se často počítá v mnoha desítkách milionů amerických dolarů, ale i životy posádky, pro které jde leckterá vláda do procesu vyjednávání a placení výkupného. Svou, často velmi vysokou cenu má i samotná loď. Navíc, pokud je v držení pirátů a vyjednávání se táhne, dopravci utíkají další zakázky, jeho finanční ztráta narůstá a dochází k poškození jeho dobrého jména. Vypadá pak totiž jako firma, která není schopna dostát svým nasmlouvaným závazkům. Samotný útok je poměrně krátký, trvá 20–30 minut. Pokud se pirátství a přepady lodí koncentrovaly do oblasti jižní a jihovýchodní Asie a nenarušovaly chod celosvětové obchodu, bylo považováno, alespoň v našich zeměpisných šířkách, za lokální problém. Jenže na konci 20. století se mořské loupeže rozrostly zejména v oblasti tzv. afrického rohu do takových rozměrů, že se i evropské ekonomiky začaly cítit ohroženy. Moderní piráti okrádají lodě, které musejí zpomalit, aby se správně nasměrovaly do koridoru těsné úžiny. Tím se stávají zranitelné vůči malým, ale rychlým motorovým člunům. Navíc vybavení moderních pirátů zahrnuje jak satelitní navigaci (GPS), tak využití informací z internetu. Na webu se dá zjistit náklad i předpokládaná trasa vytypovaných plavidel. A argument z nejsilnějších: vyjednávejte s někým, kdo má v ruce populární kalašnikov či granátomet (RPG) a útok koordinuje pomocí moderních vysílaček! Ačkoli na fotografiích jsou pirátské přepadové čluny proti tankerům a obchodním kolosům směšně malé, rychlé ataky spojené s výhružnou střelbou jsou často korunovány úspěchem. A jak je na tom mýtus, že piráti bohatým berou a chudým dávají? Asi nejlépe to vyvrátí pirátská akce z února 2007, během které byla unesena nákladní loď s potravinovou pomocí pro Somálsko. Málokdo by asi předpokládal, že jídlo skončí rozdáno v nejchudších oblastech. Mnohem pravděpodobnější je, že se prodá na černém trhu. Řečeno slovy českého prezidenta „o peníze jde až v první řadě“.

 

   Piráti z Adenského zálivu

Dne 25. září byla somálskými piráty přepadena a unesena 162 metrů dlouhá loď Faina plující pod vlajkou Belize. Mezi zhruba padesátku ozbrojenců patřil i čtrnáctiletý chlapec. Piráti získali zajímavou kořist, mimo jiné i 33 ruských tanků T-72, raketomety i protiletadlové kulomety, což může být v nestabilním regionu docela lukrativní zboží. Cyrus Mody, analytik firmy IMB, o somálských mořských gangsterech tvrdí, že jde o „velmi dobře trénované, skvěle ozbrojené jedince s vynikající znalostí plavidel“. Klíčovou oblastí Adenského zálivu propluje zhruba 20 000 ropných tankerů a velkých obchodních plavidel ročně. To už je slušná přehlídka lodí, ze které se dá vybrat budoucí oběť. Právě tankery jsou velmi zajímavým úlovkem, vždyť ne náhodou je ropa nazývaná černým zlatem. Aktivita pirátů, jež zejména v oblasti adenského zálivu začala ohrožovat obchodní zájmy mnoha mocností, probrala z letargie i obvykle liknavou OSN. Rada bezpečnosti OSN přijala v roce 2008 rezoluci č. 1814, v níž vyzvala státy a regionální organizace, aby přijaly opatření k ochraně plavidel zajišťujících přepravu a dodávky humanitární pomoci určené pro Somálsko a účastnících se činností schválených OSN. Tím byla posvěcená mezinárodní vojenská operace Atalanta proti somálským pirátům. Do boje proti nim (z hlediska politické korektnosti by se slušelo napsat „na ochranu obchodních lodí“) byla nasazena mnohonárodnostní vojska Evropské unie, ke kterým se přidala US NAVY i Čína. Touto rezolucí mají státy a organizace spolupracující se somálskou vládou povoleno vstoupit do somálských teritoriálních vod a v případě nutnosti použít „všech nezbytných prostředků“ k boji proti pirátství. O dva týdny později OSN v rezoluci číslo 1851 schválila aktivní použití zbraní, vojenských plavidel i letadel.

 

   San Antonio – Mahan – Portland

US NAVY nasadila do akce proti pirátům lodě USS San Antonio (LPD 17) a USS Mahan (DDG 72), které spolu s britskou HMS Portland (F 79) tvořili hlídkující skupinu. Námořníci obou velmocí zároveň měli možnost spolu pravidelně cvičit a trénovat zásahy proti narušitelům námořního práva. Každý, kdo považuje USA za světového četníka, by asi namítl, že jde o klasickou situaci, v níž jdou američtí mariňáci udělat pořádek mimo své vlastní území. „I když se plavíme pod vlajkami různých režimů a velení, sdílíme společný cíl, kterým je podpora námořní bezpečnosti v regionu,“ reaguje na podobnou námitku velící důstojník Mahanu, fregatní kapitán Steve Murphy. Slova o „světovém četníkovi“ nejsou tak zcela na místě, protože právě do oblasti Adenského zálivu vyslali své vojáky nejen Američané, ale třeba i Francouzi či Němci. Nikdo se nediví, že do oblasti poslala svá bojová plavidla i Čína. Vždyť nějak se k nám všechna ta trička, boty, plastové hračky, počítače, prostě svět „Made in China“ dostat musí. Čína je na exportu do světa zásadním způsobem závislá, takže není divu, že se aktivně do boje s piráty zapojila.

Aktivita pirátů, jejich drzost, ale i fakt, že jim mnohé akce vyšly (některé společnosti a vlády svůj náklad či posádky vykoupily), opravňují ozbrojené zásahy proti nim. Kapitán Elánius, hrdina knih Terryho Pratchetta, se vždycky ptal „a kde jsou ty peníze?“. V případě somálských pirátů by mu odpověděla korespondentka CBS News Sheila MacVicar: „Během tří let získali piráti odhadem okolo čtyřiceti milionů dolarů.“           

 

Smrtonosný tuleň

Smrtonosný „tuleň“

    Text Topí Pigula (šéfredaktor magazínu Travelfocus)

   Foto US NAVY

 V angličtině by titulek vyzněl lépe – deadly SEAL. Vtípek samozřejmě lépe než zoologům zní těm, kdož znají zkratku speciální bojové jednotky US NAVY. Sea, Air, Land.

    Konvence stranou

Za oficiální vznik jednotek SEAL se považuje akt podepsání dokumentu o rozšířeném užívání nekonvenčního válečnictví prezidentem J. F. Kennedym v roce 1962. Oficiální posvěcení sice musí být, ale přišlo v době, kdy nekonvenční jednotky už měly první bojová nasazení za sebou. Za „prenatální stadium“ SEAL by se dal označit Underwater Demolition Team, bojující na souši i ve vodách během 2. světové války jak v Evropě, tak v Pacifiku. Současné jméno je sestaveno z prvních písmen slov Sea (moře), Air (vzduch), Land (země) a dohromady tvoří anglické slovo SEAL (tuleň). To jakoby předznamenávalo jejich „mokré“ nasazení. Ne, že by jednotlivé týmy nebyly nasazovány do misí na pevnině, ostatně jejich akce v Afghánistánu či Iráku jsou poměrně známé, ale přece jen je jejich silnou zbraní pohyb a akce ve vodním živlu. Svou hodnotu dokázaly jednotky nekonvenčních bojovníků SEAL i v nechvalně proslulé vietnamské válce v létech 1964 až 1975, kde se klasické „velké“ vedení války ukázalo v boji proti partyzánské taktice Vietcongu jako málo účinné. 

Číst dál...

Pobřežní strážci

Pobřežní strážci

 

   text Topi Pigul (šéfredaktor mag. Travelfocus), foto US NAVY

 

Když se řekne „pobřežní hlídka“, představíme si lidskou kůží obalený silikon, bující z košíčků plavek a vlasy barvy zlatavého písku pláží nad opálenou tváří někde u Los Angeles. Ovšem americké pobřeží hlídá hlavně někdo jiný. Tvrdě cvičení vojáci, kteří kromě pobřežních vod bývají nasazováni v misích kolem celého světa. Zatímco Pobřežní hlídka je americký seriál, pobřežní stráž je nejmenší z pěti složek ozbrojených sil USA. David Haselhoff prostě z „emšestnáctky“ běžně nestřílí, zatímco mariňáci z US Coast Guard se na Pamelu Anderson běhající po pláži jistě rádi kouknou.

 

   Vždy připraven

Slogan „vždy připraven“ využíval kde kdo. V československých luzích a hájích je spojováno hlavně s pionýry, kteří ho přebrali od komunisty zrušených skautů. Jasně o tom hovoří jejich pozdrav: K budování a obraně socialistické vlasti buď připraven! A sborová odpověď zněla: Vždy připraven! Těžko říci, zdali organizace, mající za úkol ideově nezávadně vychovávat děti, tušila, že stejné heslo má už stovky let americká, tedy z tehdejšího ideového hlediska imperialistická, a tudíž nepřátelská ozbrojená složka US Army – Pobřežní stráž. Latinská slova semper paratus (vždy připraven) jsou součástí oficiálního pochodu Pobřežní stráže. Americkým způsobem života nezasaženému posluchači bude pochod připadat nabubřelý, ale leccos o poslání Pobřežní stráže vypovídá. „Jsme vždy připraveni na zavolání, jsme vždy připraveni na výzvu. Vložíme naši důvěru v tebe. I přes vlnobití, vytí bouře i vichřice, vysoký musí být náš cíl. ,Semper paratus’ je náš průvodce. Naše sláva i čest. Bojovat a chránit nebo bojovat a zemřít! Ano! Pobřežní stráž je tady pro vás.“ Pochod vzešel v roce 1927 z pera kapitána Francise S. Van Boskercka a dost se v něm odráží typický americký smysl pro nacionalitu. Historie Pobřežní stráže zacházela ještě s jedním sloganem, možná o něco výstižnějším: „Musíme vyrazit, ale nemusíme se vrátit.“ V něm se více odrážela skutečnost, že „pobřežní strážci“ často riskují během operací vlastní život. Historie Pobřežní stráže vychází z jednotek Revenue Cutter ­Service, založených 4. srpna roku 1790. Z ní 28. ledna 1915 oficiálně vznikla US Coast Guard v podobě, jak ji známe dodnes. „Pobřežní stráž ...má být vojenskou službou, odvětvím ozbrojených sil USA po všechny časy. Budiž službou v oblasti obrany domácí bezpečnosti včetně akcí, jako provádí US NAVY,“ píše se v oficiálních dokumentech.

 

   Kokain v pobřežních vodách

USA mají z hlediska importu drog strategickou polohu. S Mexikem, odkud „teče“ heroin a přicházejí mexičtí utečenci, ji spojuje 3141 km dlouhá hranice plus společné teritoriální vody. Široké pole možností nabízí pašerákům (nejen) drog 19 924 km dlouhé pobřeží USA. Pro představu, délka hranic ČR měří „pouhých“ 2290 km. Jak ukázal počet emigrací zpoza železné opony, taky se nedala dokonale uhlídat. Není proto divu, že vznikla samostatná ozbrojená složka, mající za úkol chránit pobřeží domovského státu. „Lov“ pašeráků je nedílnou složkou jejich služby. Za největší v amerických dějinách zachycenou drogovou zásilku je označován grandiózní úlovek z roku 2007. Tehdy se na palubě panamské lodi převáželo 20 tun kokainu. Pašeráci zkusili strategii „pod svícnem je největší tma“. Důstojník z DEA (Drug Enforcement Administration) tenkrát s údivem poznamenal: „Oni prostě naprosto drze naložili balíky kokainu na horní palubu své nákladní lodi.“ Server youtube nabízí několik vidosekvencí, v nichž střelba Pobřežní stráže před příď prchající pašerácké lodi slouží jako jasný signál, že končí legrace. Pobřežní stráž, na rozdíl od filmové pobřežní hlídky, nosí ve službě ostře nabité zbraně a umí je použít.

 

   Život zachraňující rutina

Běžný Američan se do styku s „pobřežními strážci“ dostane v případě průšvihu. Nehoda, při níž došlo 28. října 2009 zhruba 197 mil jihozápadně od San Diega k převrácení člunu s pěti námořníky, je klasickým příkladem jejich práce. Před pádem do mořských vln stačila posádka vyslat do éteru volání o pomoc. Na základě hlášení zachyceného na nouzové frekvenci vzlétl záchranný vrtulník MH-60 Jayhawk. Nalezl nešťastníky a zůstal nad převrženým člunem. Dál následoval mnohokrát nacvičený a v praxi použitý scénář. Jeden z mužů ve zbrani byl spuštěn spolu se záchranným košem na hladinu, aby pomohl naložit postižené. Po jejich vylovení následovala ještě ve vrtulníku základní zdravotní prohlídka a transport na pobřeží. Jak prosté, milý Watsone. Pobřežní stráž asistovala při transportu lidí z americké jaderné ponorky a nezastupitelnou úlohu sehrála i během přírodních katastrof. Jednotky Pobřežní stráže zachraňovaly lidi i majetek v oblasti postižené hurikánem Katrina. Tam na ně bude vděčně vzpomínat okolo 33 500 lidí. Šerif Jack Stephens na adresu Coast Guard poznamenal, že šlo o jedinou federální agenturu provádějící smysluplnou pomoc celý víkend po bouři.

 

   Chybička se vloudí

Ovšem čas od času potřebují zachraňovat i zachránci. Když se vrtulník AH-1W Super Cobra se dvěma členy posádky, patřící US NAVY, srazí s mohutným dopravním letadlem C-130 Herkules, letícím ve službách Coast Guard, nedá se následná záchranná akce nazvat rutinní. K neštěstí došlo 29. října 2009 a okamžitě se rozběhla akce k nalezení celkem devíti lidí. „Naši lidé jsou vysoce trénovaní v taktikách pro přežití,“ řekl vysoký důstojník Pobřežní stráže Joseph Castillo. Druhý den po nehodě (v době psaní tohoto článku) sice ještě oficiální kruhy nechtějí přiznat ztrátu devíti životů a ani nezveřejnili příčinu nehody, ale obecně se dá předpokládat, že záchranná akce je marná. Zvlášť, když v místě nehody byl hlášen ohnivý záblesk. Chladné vody Pacifiku rozhodně k možnému přežití nepřispívají.

Pobřežní stráž nebrání jen pobřeží domovských amerických států, jak by se mohlo na základě názvu zdát. Za druhé světové války bojovali a umírali v Tichomoří i během vylodění na plážích v Normandii. Bizarně vzhledem ke svému názvu byli aktivními účastníky operace Pouštní bouře. Ne nadarmo se v „parádemarši“ US Coast Guard pěje, že jejich příslušníky lze najít „od aztéckého pobřeží po arktickou zónu“. A to byl text složen v době, kdy americký vliv zdaleka nebyl tak silný, jako na počátku 21. století.

Bruggy v pražském zrcadle

Bruggy v pražském zrcadle

TEXT A FOTO: TOPÍ PIGULA

 

„Bruggy jsou ikona belgické historie. Uvidíš, že se ti tam bude líbit. Je to taková Praha v malém. Kostely, muzea, pivo,“ líčil mi kamarád, když jsem mu přibližoval plány na své belgické putování.

Číst dál...

Smrtelně tiché Virginie

Smrtelně tiché Virginie

 

    Text Topi Pigula

    Foto US NAVY

„Jestli se tohle vrátí bez poruchy, přestanu věřit v boha a začnu věřit v počítače,“ měl při vyplutí ponorky třídy Virginia na zkušební plavbu utrousit jeden z přihlížejících. Dneska už citát nikdo neověří, může jít o „bohapustou pomluvu“, nicméně jádro sdělení hovoří jasně. Ponorky této třídy jsou první, které byly kompletně vyprojektovány pomocí počítačové techniky.

Číst dál...

PREZIDENT na vlnách

Prezident na vlnách

 

   Připravil Topi Pigula (šéfredaktor mag. Travelfocus),    foto US NAVY a Northrop Grumman Ship Building

I prezident USA je jen chlap. Ješitný, jako kterýkoli jiný. Když ve svých šedesáti letech stál před nastoupenými mariňáky na vypulírované palubě nového přírůstku US NAVY, měl být na co hrdý. Důvodem jeho návštěvy byl křest americké letadlové lodi. Jmenuje se USS George H. W. Bush (CVN-77)

Číst dál...

Nezůstali bezejmenní

Nezůstali bezejmenní
Pokud by se význam národa posuzoval podle toho, jaký otisk nechal v pojmenování živočišných a rostlinných druhů, nevedli by si Češi vůbec špatně. V latinských názvech můžeme najít jména Čechů, českých lokalit, ale třeba i české opery.

Číst dál...

Spor o křídla luňáka

Spor o křídla luňáka
Ani vyhlášení ochrany určitého území ještě nemusí přinést klid živočichům, kteří tu žijí. Potvrzují to i lužní lesy v České republice.

Číst dál...

Fata Morgana z rubu

Fata Morgana z rubu
Skleník Fata Morgana pražské botanické zahrady je svou polohou ve skále evropským unikátem.

Číst dál...

HISTORIČTÍ SMOLAŘI

HISTORIČTÍ SMOLAŘI
Smolař nemusí být jen člověk, kterému se nic nedaří. Dříve to byl ten, kdo se živil sběrem a zpracováním smoly a výrobou dehtu.

Číst dál...

Trochu divní mazlíčci

Trochu divní mazlíčci
Když jsem u chovatele Oldřicha Jahna ze západočeských Kadešic viděl obrovské larvy nosorožíků, došlo mi, že opravdu mohou být pro domorodce kusem hodnotné potravy a pro chovatele ve střední Evropě zajímavým „domácím mazlíčkem“.

Číst dál...

Utajená sopka v Čechách

Utajená sopka v Čechách
Čeští a němečtí vědci zjišťují, jestli u obce Nový Kostel severně od Chebu existuje v hloubce několika desítek kilometrů aktivní podzemní sopka. Seismické měření sítě WEBNET ukazuje, že se tady shlukují ohniska místních zemětřesení.

Číst dál...

Z ocelového města park

Z ocelového města park
Představa, že do ocelárny chodí maminky s kočárky na procházku, zamilované dvojice na rande a důchodci na výstavy, je poněkud absurdní. Přesto jedno takové místo existuje – proměnila se v ně během deseti let mohutná mexická továrna.

Číst dál...

Jak se opravují vitráže

Jak se opravují vitráže
Česko je sice považováno za sklářskou velmoc, ale sklo na rekonstrukci starých vitráží se dováží z USA.

Číst dál...

Pomáhá, nebo škodí?

Pomáhá, nebo škodí?
Je čaj zázračným nápojem, jak se tvrdí v odborných studiích, ale i bájích? Milovníci čaje nedají na svůj oblíbený nápoj dopustit a své nadšení pro zeleně, nažloutle či hnědě zbarvený obsah oblíbeného šálku zdůvodňují pomocí lékařských expertiz.

Číst dál...

Křesťanství mnoho lidí zklamalo

Křesťanství mnoho lidí zklamalo
„Věřím v reinkarnaci,“ říká PhDr. Dušan Zbavitel, DrSc., který je propagátorem východních náboženství a filozofií. Právě díky jeho práci mají čeští čtenáři možnost číst překlady ze sanskrtských či bengálských textů.

Číst dál...

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group