ikoktejl

Austrálie a Oceánie
Tag: Austrálie a Oceánie Nalezeno 106 výsledků.
Tag: Austrálie a Oceánie Řazení

Čert ví proč

Čert ví proč

TEXT A FOTO: JAROSLAV MACURA

Byli zde dávno před tím, než u břehů Tasmánie přistála loď s prvními trestanci a odsouzenci začali procházet branami věznice v Port Arthuru. Z okolních lesů se nocí nesl příšerný řev nahánějící hrůzu, který mohli podle úsudku dozorců a trestanců vyluzovat jedině pekelníci.

Tasmánii však nestrašili čerti s rohy a kopyty, ale ďáblové medvědovití (Sarcophilus harrisii či Sarcophilus laniarius), kteří jsou známější pod jménem tasmánští čerti. Jde o vačnatce černé barvy s bílou náprsenkou na hrudi. Tasmánský ďábel žil ještě před příchodem Evropanů také na australském kontinentu. Na mase těchto zvířat si s oblibou pochutnávali Aboriginci a dílo zkázy dokonali predátoři jako například pes dingo. Ve 20. století se už ďábli na kontinentu nevyskytovali, s výjimkou několika jedinců chovaných v zajetí.

Číst dál...

Bláznivé schránky

Bláznivé schránky

TEXT: MARTIN SMRČEK

Globální přechod na emailovou korespondenci, facebook, twitter a celou řadu dalších komunikačních dálnic naší „digitální“ doby podle mnohých znamená konec klasické pošty. Ostatně kolik dopisů denně, týdně či měsíčně dostáváte?

Někteří lidé však jako by se moderním trendům vzepřeli a naopak hledají cesty, jak si komunikaci klasickou cestou – tedy psanou formou – zpříjemnit a užít. Třeba tak, že si vyrobí co nejoriginálnější poštovní schránku. Svět obletěl například obrázek schránky jakéhosi rybáře jménem Rudman ze Švédska, kterému musí odvážný pošťák strkat dopisy do otevřené tlamy štiky vyzbrojené pořádnými zuby.

Číst dál...

Velbloudí železnice

TEXT: MARIAN S. SUCHA

Australské železnice jsou v době rychlých leteckých spojů především atrakcí pro turisty. Pro cestující, kteří by rádi poznali působivé tajemství australského „rudého středu“, je legendární Ghan vrcholným zážitkem.

Jako stonožka se dvakrát týdně táhne dlouhý vlak s emblémem velblouda na přídi jedinečnou krajinou s nádhernými západy slunce, aby dovezl své pasažéry přes 22 rovnoběžek a čtyři klimatické zóny z velkoměsta Adelaide přes australský zapadákov Alice Springs do Darwinu, přístavu na severním pobřeží Austrálie.

Bez zastávek se lokomotiva řítí stokilometrovou rychlostí rozžhavenou pouští vnitrozemím Outbacku. Drsná neobydlená země se hodiny promítá za okny klimatizovaných vagonů, než se konečně objeví malé městečko. Dva dny, plných 48 hodin trvá cesta, na níž je jenom několik stanic. Vlak veze cestující od úrodných plantáží jihoaustralského města Adelaide na tropický sever. Nehostinnou poušť střídají rozsáhlé farmy s ovcemi a jiným dobytkem uprostřed nedozírných plání porostlých křovisky. A pak se hlásí další poušť: Great Victoria Desert. Leigh Creek je první větší osada po několika stovkách kilometrů jízdy, a přesto to není víc než hornické sídliště. Haldy povrchových dolů pestře září světlým i tmavým kamením.

Číst dál...

Cestou necestou

Cestou necestou

TEXT A FOTO: MICHAL KAŠPAROVSKÝ

Outback je typické australské slovo, označující rozlehlou, necivilizovanou plochu ve vnitrozemí. Nemá jasně dané hranice, určitě je však suchá, téměř neobydlená a pro neznalé nebezpečná. Podaří se nám ji projet bez úhony?

Je asi jedna hodina odpoledne a my si dáváme povinnou pauzu uprostřed australské pouště. Vlastně mezi dvěma pouštěmi. Jedeme po Great Central Road, nalevo se rozprostírá Gibsonova a napravo Velká Viktoriina poušť. Se svými 424 000 km2 je vůbec největší australskou pouští. Jsme na cestě ze Západní Austrálie do Severního Teritoria. Přestávka je nutná – děláme ji v pudu záchovy našeho vozidla. Je leden, tedy vrchol léta na jižní polokouli, teploty přes den lezou ke čtyřiceti stupňům a naše obytná Mitsubishi Delica s náhonem na všechny čtyři má na krku již druhý křížek. Nechceme, aby dostala infarkt, a tak na cestu vyjíždíme za rozednění a kolem poledního auto odstavujeme. Do šesti, než poleví sluneční palba, máme čas. Především na zabíjení všudypřítomných much. Spotřeba vody je okolo pěti litrů na osobu a den. Kolem vody se točí vlastně všechno. Podle jejího výskytu byla založena ta hrstka měst a osad, co jich tu je. Řídili se podle ní domorodí Austrálci a zvířata tak činí dodnes. Ani my nenecháváme nic náhodě a vezeme si s sebou osmdesát litrů. Historek o lidech, kteří se vydali při poruše vozu hledat pomoc a doplatili na to životem, jsme v posledním roce slyšeli víc než dost. Co tedy v takové nehostinné krajině děláme?

Číst dál...

Etno bungee

Etno bungee

TEXT A FOTO: PETR ŠRÁMEK A KATEŘINA PARÁKOVÁ

Uprostřed pralesní mýtiny v prudkém svahu se tyčí několik desítek metrů vysoká konstrukce z kmenů a lián. Nápadně připomíná lešení. Na jednom z jejích můstků stojí mladík. Dříve než jsme si stačili uvědomit, co se kolem nás děje, zvedl mladík paže, zatleskal, ruce zatnuté v pěst zkřížil na své hrudi a se zavřenýma očima se po hlavě zřítil volným pádem k zemi. Jediné, co ho dělilo od jisté smrti, byly dvě liány, pevně přivázané k jeho kotníkům. To, co se může na první pohled jevit jako čiré šílenství a bezmezný hazard se životem, je ve skutečnosti významný a stovky let praktikovaný rituál, v místním jazyce zvaný nagol či n´gol. Jsme totiž na malém ostrově Pentecost, jenž společně s dalšími šedesáti tvoří souostroví Vanuatu v nekonečných vodách jižního Pacifiku.

Číst dál...

Koupání zakázáno

Koupání zakázáno

TEXT: OLGA a VÁCLAV ŠILHOVI, FOTO: VÁCLAV ŠILHA

„Této země se můžeš dotknout jen tehdy, když k ní budeš mít respekt. Zkušenost, kterou si s sebou odneseš, nenajdeš nikde jinde na světě.” Tak pravil Brian Baruwei z aboriginského klanu Wurrkbarbar. A každý, kdo chtěl poznat australské Severní teritorium, mu musí dát za pravdu.

Terra Australis – jižní země. Slova vonící dálkou a tajemstvím mě fascinovala už jako malého kluka. Po letech jsem si na své dětské okouzlení vzpomněl znovu. Bylo to na letišti ve Frankfurtu, kde jsem nastupoval do letadla směřujícího do Singapuru, odkud mě čekala poslední etapa cesty do severoaustralského Darwinu. Tuto část Austrálie jsem si jako cíl své cesty nevybral náhodou. Kromě proslulých přírodních lokalit a řady endemických druhů zvířat mě sem lákal především jeden tvor. Plaz s nechvalnou pověstí zabijáka – krokodýl mořský.

Číst dál...

Orang-utan "Pán Džungle"

Orang-utan "Pán Džungle"

Kolik let zbývá orang-utanům na Sumatře? Tito tvorové, kteří jsou svým způsobem nejblíže chování člověka, již dnes žijí jen v pralesích Sumatry a ostrova Kalimantan. Bezohledným kácením tropických deštných pralesů ale denně přicházejí o své přirozené prostředí a tím i podmínky k životu. Spousta orang-utanů byla také odchycena do zajetí a chována svými majiteli jako domácí zvířátko.

Číst dál...

PERLA V TICHOMOŘÍ

PERLA V TICHOMOŘÍ

V horských oblastech mezi Papuánskými Pygmeji, obyvateli Kukuku, též nazývaných anga, je velkou zajímavostí pochovávání významných osobností a válečných hrdinů. Mrtvá těla jsou propíchána bambusovými proutky a usazena v bambusových klecích, pod kterými je založen oheň Po měsíci vysoušení ohněm a sluncem ztratí tělo veškeré tekutiny. Takto připravené tělo je pak umístěno do výklenku ve skále na málo dostupném místě v horách, kde má krásný výhled do okolí. Ten je podmínkou klidného spánku mrtvých, kteří mají možnost hlídat vesnici před zlými duchy v podobě nemocí a epidemií.

Číst dál...

OHNIVÁ ZEMĚ

OHNIVÁ ZEMĚ

Teploty kolem čtyřicítky. Nulová vlhkost (tolik netypické pro tuto část Austrálie). Silný cyklon. Plameny šlehající v průměru do sta metrů. Nad  Sydney se již několik dní vznáší těžký, hustý mrak dýmu a popela . . . To není obrázek z dobrodružného filmu, to je nedávná realita několikamilionového města a jeho okolí. Ještě pár dní po příchodu boží pomoci v podobě blahodárného, spásného deště budí obrázek spálené krajiny úzkost.

Číst dál...

POJÍDAČI ČERVŮ

POJÍDAČI ČERVŮ

Australské vnitrozemí neoplývá přílišným pohostinstvím. Krušné životní podmínky buše, deštné pralesy, pouště nebo polopouště, vysoké denní teploty činí z některých částí kontinentu území těžko obyvatelné pro bílého člověka.

Číst dál...

Život a rituály lovců lebek

 

Nejdůležitější krvavá oběť je zabití kance. Dřív to bylo lovné divoké zvíře, ale teď jsou kanci pro tyto účely speciálně pěstováni. Kančí čelisti a kly jsou po ceremonii zavěšeny na strop a vystaveny kouři, až zčernají. Rituál má určitou příbuznost s rituály kolem lovu lebek.

Číst dál...

Za lovci lebek

 

Rituální lov lebek je na Filipínách ilegální více než sto let, ale zprávy o těchto prak tikách sahají až do sedmdesátých let našeho stolet í. Můj dávný přítel Lumatak z kmene Kaligů lidi lovil. Jinak by nesměl mít na hrudi tetování „fatok“. Podle Kaligů je lov lebek legalizov án v okamžiku, kdy je porušen „bopong“, což je jakýsi druh mírového paktu s okoln ími vesnicemi. Pomsta je pak skutečnou záležitostí cti celého kmene.

Číst dál...

Zelený Zéland

Zelený Zéland
Maorská legenda vypráví o Mauim, rybáři, který využíval kouzel, aby k sobě nalákal obrovská hejna ryb. Jednou přemluvil své závistivé starší bratry, aby s jejich kánoí vypluli daleko od břehů Hawaiki, starobylé domoviny Maorů.

Číst dál...

Koalu nehlaďte

Koalu nehlaďte
Asi po hodině toulání lesem se nám podařilo objevit dalekohledem několik schoulených chlupáčů. Ale žádné nadšení v nás nevyvolali. Seděli vysoko v korunách stromů, zaklesnutí ve vidlici větví, a spali. Náhle něco zašramotilo v křoví před námi – neuvěřitelné, koala na zemi!

Číst dál...

Místní se sem bojí

Místní se sem bojí

NAPSAL A VYFOTOGRAFOVAL ANDRE VLTCHEK

 

O brutální dynastii Saudeleur na jihovýchodě mikronéského ostrova Pohnpei se ví dosud velmi málo. Nan Madol – rituální, náboženské a politické středisko někdejší říše – je však jedním ze skvostů tichomořské architektury a snad jedním z nejtajemnějších míst na naší planetě.

Číst dál...

Než přijde potopa

Než přijde potopa

Text a foto André Vltchek

 

Utečenci kvůli změnám životního prostředí – environmental refugees - je nový výraz, který se zabydlel v Tichomoří.

Číst dál...

Zrcadla vlastního života

Zrcadla vlastního života

Text a foto Jiří Stránský

 

K mým největším snům patřilo již odmala cestování po dalekých a divokých zemích. Hltal jsem cestopisné knihy a obdivoval jejich hrdiny. Sotva jsem dospěl, sbalil jsem při první příležitosti batoh a vydal se na svou první pouť.

Číst dál...

My cizinou jsme bloudili…

My cizinou jsme bloudili…

Text Michael Havas, foto Martin Šácha

 

Naštěstí jsem byl příliš malý na to, abych mohl přemýšlet nad tím, proč jsem nakonec vyrůstal na opačné straně Země, než na které jsem se narodil. Osud tak tomu ale zřejmě chtěl. Otec byl za 2. světové války styčným důstojníkem v RAF. V roce 1948 ho komunisté za to zavřeli.

Číst dál...

Kivi mluví česky

Kivi mluví česky

TEXT: KAREL PAŽOUREK

 

Není kiwi jako kivi. První jméno patří známým subtropickým plodům, druhé jedinečnému nočnímu ptáku s dlouhým zobákem, který žije pouze na Novém Zélandu. A na přezdívku kivi tam hrdě slyší každý jeho obyvatel.

Číst dál...

Nároční chovanci

Nároční chovanci

Ptal se Michal Dvořák, foto archiv S. Gábrišové

 

V očích Simony Gábrišové jsou koaly úžasné osobnosti a každý den ji přesvědčují o své výjimečnosti. V některých zoo viděla kousavé, agresivní samce i protivné samičky, ale její koaly jsou fantastická zlatíčka.

Číst dál...

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group